Příslušník šlechtického rodu a úředník státní správy, který odešel k divadlu. Od 1861 vedl řadu menších divadel na území rakouské monarchie. V českých zemích měl v pronájmu divadla v Olomouci (1874–78), v Teplicích (1876–78) a v Brně (1881, Prozatímní divadlo). V Olomouci upřednostňoval uvádění operních kusů a čelil konkurenci české divadelní společnosti Elišky Zöllnerové.

• Minna Bichler v roce 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg Minna Bichler v roce 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg
•  

Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu Hannele. Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo.

Jako dítě z herecké rodiny debutovala už v dětském věku ve dvorním divadle v severoněmeckém Schleswigu. Samostatného angažmá dosáhla 1816 v Petrohradu, podporována svým pozdějším manželem baronem Jacobem von der Klogen vystupovala na německých scénách. 1824–54 působila v souboru německé činohry Stavovského divadla v Praze. Vynikla v oboru bystrých a naivních dívek a díky působivé mimice excelovala v němých rolích (Fenella v Auberově opeře Die Stumme von Portici). Jako vdova se 1825 provdala za zpěváka Sebastiana Josefa Bindera (1796–1845). Po odchodu na odpočinek strávila zbytek života v Praze.

Dcera zpěváka, kapelníka a skladatele Ignaze Bognara (1810–1883) a herečky Anny Bognar, kteří působili v městském divadle v uherském Budíně. Sestra subrety Henrietty Bognarové (1840–1905). S matkou a sestrou odešla do Olomouce (1844–45), následně do Stavovského divadla v Praze (1846–50). 1858 byla angažována H. Laubem ve vídeňském dvorním divadle, kde byla 1864 jmenována doživotní dvorní herečkou. Proslavila se v oboru sentimentálních milovnic. 1873 byla zproštěna smluvního závazku a hostovala na německých scénách, v Praze 1862, 1869, 1880/81. 1885–88 ji angažoval A. Neumann pro role hrdinských matek a dam v Německém zemském divadle v Praze. 1891 ukončila kariéru ve Vídni.

Jako šestnáctiletá přišla do Prahy z Pasova se společností Andrease Josepha Schopfa. 1798–1833 působila jako herečka německé činohry Stavovského divadla. Zprvu se uplatňovala i jako talentovaná tanečnice (provdala se za baletního mistra Joachima Brunettiho, 1773–1823). Za ředitelů Johanna Liebicha a Franze Holbeina rozvinula mimořádnou hereckou kariéru, role naivek a milovnic vystřídaly později oceňované úlohy vážné a tragické, zvláště v Schillerových dramatech. 1813–14 důvěrná přítelkyně pražského divadelního kapelníka Carla Marii von Webera.

Původně nadporučík, vojenskou kariéru opustil a věnoval se zpěvu (tenor, debut Štýrský Hradec 1858). Po kratších angažmá a rozpačitých kritikách pěveckou dráhu 1867 ukončil. 1869 si pronajal Theater in der Josefstadt (Vídeň), kde režíroval a hrál činoherní role. Zadlužené divadlo stabilizoval, 1872 soubor přesunul do Teplic (zábavný repertoár, veselohry, frašky, operety). Po rozpuštění souboru (1875) odešel do Vídně (ředitel divadla Stadttheater 1880–84, herec komických rolí v Stadttheater, od 1884 Burgtheater).

Významná herečka druhé poloviny 19. stol. Debutovala v Norimberku (1845), poté hrála v Innsbrucku a ve Štýrském Hradci. 1858 jí angažoval F. Thomé do pražského Stavovského divadla, kde vynikla v řadě hlavních ženských rolí. Po odchodu z Prahy působila ve Frankfurtu n. M. a Mannheimu. Jejím manželem byl herec a režisér Carl Burggraf.

• Emil Claar, karikatura. https://de.wikipedia.org/wiki/Emil_Claar#/media/File:Emil_Claar.jpg Emil Claar, karikatura. https://de.wikipedia.org/wiki/Emil_Claar#/media/File:Emil_Claar.jpg
•  

Za ředitele Rudolfa Wirsinga byl 1872 angažován jako režisér Stavovského divadla v Praze. Do provozu zasáhl dramaturgicky (obohatil repertoár mj. o operety a kusy lehčího žánru), pečoval též o výpravu. 1875 byl favorizovaným kandidátem na místo ředitele divadla, po neúspěchu (vybrán Eduard Kreibig) 1876 odešel do Berlína. 1879 se stal generálním intendantem činohry a opery ve Frankfurtu n. M. Jeho manželkou byla herečka Hermine Claar, roz. Delia (sňatek 1871).

V oboru mladých milovnic debutovala 1864 v Pešti. V městském divadle v Lipsku se seznámila s budoucím manželem, režisérem Emilem Claarem (sňatek 1871). 1872–76 spolu působili v německém činoherním souboru pražského Stavovského divadla. Hrála různé typy rolí, především veseloherní postavy a mladší salónní dámy. Po neúspěšné kandidatuře manžela na post ředitele divadla odešli oba do berlínského Residenztheater (1876). Později působila jako herečka bez stálého angažmá.

Vyučil se knihkupcem. Byl členem Döbbelinovy a Schantorchovy divadelní společnosti, 1808-10 vedl vlastní společnost. Je autorem téměř dvaceti her, největší popularity dosáhl rytířsko-loupežnickou hrou Die Räuber auf Maria Culm, oblíbenou u kočovných společností a lidových loutkářů.

Působil v řadě rakouských divadel. Od 1868 vedl čtyři sezony divadlo v Olomouci, kde také vystupoval jako zpěvák. Později se věnoval převážně režii. 1875–78 si pronajal městskou německou scénu v Brně. Na obou scénách uváděl především populární soudobé hry a operety se zaměřením na hostování populárních hereckých osobností.

Působil v řadě divadel ve střední Evropě. 1839 angažován v pražském Stavovském divadle. 1857–60 spoluředitel brněnského divadla, 1870–71 řídil divadlo v Jihlavě. Se zetěm C. Seyfferthem řídil divadlo ve Františkových Lázních. Byl členem společností G. J. Mussika, C. Mosera, J. H. Treue a S. Linggové. V závěru života působil na severní Moravě a ve Slezsku. Jeho manželkou byla zpěvačka Caroline roz. Neyová (1823–1894).

Představitelka dětských rolí, později mladých naivních dívek a milovnic. Nejdéle působila v pražském Stavovském divadle, hrála také v Řezně, v Brně, v Berlíně či v Královci. Divadelní kariéru ukončila po uzavření manželského svazku. 

Významný komik, který se proslavil v žánru vídeňské frašky a v Nestroyových hrách. Rodina pocházela z Itálie, od mladého věku žil v Praze. Debutoval ve Stavovském divadle (1832), hrál v divadlech v Linci, Štýrském Hradci a ve Stuttgartu, od 1842 se vrátil do Prahy a dalších třicet let byl členem Stavovského divadla.

Nadějný divadelní kritik a publicista, jehož tvůrčí dráhu ukončila předčasná smrt. Referáty a fejetony publikoval od 1888 v Allgemeine Kunst-Chronik, Frendenblatt a Pester Lloyd. Necelý rok byl šéfredaktorem Pilsner Zeitung, kde mj. zavedl pravidelnou divadelní rubriku. Je autorem několika drobnějších divadelních her a libret.

Dcera divadelního inspektora Friedricha Augusta Meyera a sestra hereček Marie Meyer (1840–1908) a Friderike Meyer. Teta spisovatele Gustava Meyerinka. Pěvecké vzdělání získala od matky Marie Meyer, která působila jako zpěvačka ve Vratislavi. 1848 debutovala ve Vídni. 1854–57 byla první sopranistkou pražského Stavovského divadla, 1857–75 v angažmá ve vídeňské dvorní opeře. Ve Vídni ceněná pěvkyně oratorií a písní hostovala na německých jevištích, ve Stockholmu a v Londýně.

Začínal v rolích mladých milovníků, 1862–76 byl angažován ředitelem Franzem Thomé v pražském Novoměstském divadle pro komické role se zpěvy. Uplatnil se i jako režisér. 1884–95 působil v německém souboru Stavovského divadla, kde hrál role otců a charakterní postavy. Vynikl především jako herec jemných komických rolí.

Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher a libret německých oper pro kapelníka Františka Škroupa (Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869).

Hocha, Josefa Lutze) řadu měst Monarchie a 1834 hrál v souboru ředitele Stögera ve Stavovském divadle. 1838 založil vlastní společnost, která hrála v Čechách německy a česky, převážně činoherní repertoár; nadále se nechával najímat jako herec. Ve společnosti působila jeho manželka, herečka Wilhelmina, roz. Steinhauser (1814–1876); od 1855 se na vedení podíleli synové Theodor (1837–1915) jako hudební ředitel a Julius Karl (1840–1878) jako herec a pokladník.

Syn ředitele divadelní společnosti Feichtinger, Johann Nepomuk (1812–1872) a herečky Wilhelminy, rozené Steinhauser (1814–1876). V otcově společnosti působil jako herec (dětské a mladistvé role), hudebník a instrumentalista, od 1855 jako hudební ředitel. S bratrem Juliem Karlem F. (1840–1878) převzal po smrti otce divadelní podnikání (1872), společnost hrála německy a česky v severních a severozápadních Čechách převážně činoherní repertoár. Po sňatku 1870 se zpěvačkou a herečkou Alwine Schüssel (1844–1934) se repertoár společnosti rozšířil o hudební.

Majitel divadelní společnosti, kterou převzal po svém otci Johannu Antonu Feidlerovi. F. společnost hrála převážně v severozápadních a severních Čechách od 1835 do pol. 60. let., včetně dlouhodobějších nájmů divadel v Chebu a Františkových Lázních. Ve své společnosti vystupoval jako herec a režíroval. Mimo to byl také autorem dvou divadelních her.

Začínal jako divadelní nápověda a operní zpěvák v Innsbrucku. U společnosti Wilhelma Frasela se seznámil s vídeňským komikem Wenzelem Scholzem a získal zkušenosti v oboru frašky, ve kterém se proslavil. 1809 angažován v Brně, 1810 a od 1814 v Olomouci u Josefa Bannholzera (jako herec, zpěvák tenorových rolí, tanečník a režisér). 1817 angažován ředitelkou Johannou Leibich ve Stavovském divadle v Praze, kde zůstal po celý zbytek života. Hrál německy, ale v dvojjazyčné postavě Jirky (Štěpánek: Čech a Němec) uplatnil i češtinu. 1830 byl přijat mezi pražské měšťany za umělecké zásluhy.

Jako herečka německé činohry debutovala 1862 v pražském Stavovském divadle. Po angažmá v Dessau se 1879 vrátila do pražského angažmá (role hrdinek a charakterní role). 1883 - 1886 učila deklamaci na Pražské konzervatoři. 1886 – 1887 v angažmá v Městském divadle v Brně v oboru hrdinských matek. 1888 odešla do Městského divadla ve Štrasburku. Jejím manželem byl spisovatel a dramaturg Karl Fiedler (1838 – 1887).

Herečka a divadelní ředitelka Wilhelmina Finková působila od 2. poloviny 80. let 19. stol. do poloviny 20. let 20. stol. se svou divadelní společností zejména na území Moravy, Slezska a části východních Čech. Její společnost patřila k lokálním a upřednostňovala především zábavný repertoár. Od konce 90. let 19. století uváděla i operetu.

Získal široké vzdělání. 1866 ředitelem Městského divadla na Zelném trhu v Brně. 1870 přešel se souborem do vídeňského Theater in der Josefstadt. Uváděl především operu, později lehčí žánry. Režíroval v Hamburku, Brémách a v Theater an der Wien. 1882 – 1885 ředitelem nově postaveného Městského německého divadla Na hradbách v Brně (první plně elektrifikované divadlo v Evropě). I přes umělecké kvality po organizační stránce neuspěl. Od 1887 vedl sekretariát spolku Verein des deutschen Volkstheatres.

Během studií v Čechách napsal několik divadelních her, uvedeno bylo pouze drama Die Brautnacht. Většinu života prožil ve Vídni, kde se proslavil jako literát a publicista. Zakladatel a vydavatel časopisu Sonntagsblätter 1842–48. Je autorem životopisných skic F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda.

Otec Jakob Bernard Frey (1784 – 1836) byl herec a režisér, matka Elisabeth Frey a sestra Frey, Marie Magdalena (1812 – 1870) byly herečky. Vyrostl v divadelním prostředí a působil jako herec v řadě hereckých společností v Čechách. 1876 získal koncesi pro vlastní divadelní podnikání a začal režírovat. Společnost působila v menších obcích v severních a severozápadních Čechách a hráli v ní jeho dva synové (syn Gustav získal koncesi pro operetní společnost) a dvě dcery. Společnost zanikla na počátku 20. století.

Městským úředníkem v Mannheimu, ale zajímal se o divadlo. 1840 debutoval v Oldenburku. 1852 angažován ředitelem Stögerem ve Stavovském divadle v Praze. Pro svoje atraktivní vzezření hrál postavy milovníků a později charakterní role (titulní role, Schiller: Don Carlos) 1882 byl penzionován. Manželka Frey, Marie Magdalena (1815 – 1870), rozená Frey.

Otec Jakob Bernard Frey (1784 – 1836) byl herec a režisér, matka Elisabeth Frey herečka. Bratr August Johann Frey (1829 – 1897) ředitelem cestující div. společnosti. Debutovala v dětských rolích ve Štýrském Hradci, kde režíroval její otec. 1831 a 1833 pohostinsky vystoupila v Brně. 1834 přesídlila do Prahy, kde byla kmenovou členkou souboru Stavovského divadla v oboru naivek a sentimentálních milovnic (Deborah, Mosenthal: Deborah), později v oboru salónních dám a důstojných matek. Často hrála s manželem, hercem Friedrichem Freyem (1824 – 1892).

Prvně se objevila v Detmoldu, kde působila šest sezón jako představitelka druhých milovnic a naivek. Od 1846 angažována v Praze, kde setrvala po celý život (hrála do 1885). Za ředitelů Hoffmanna a Stögera vynikla jako milovnice v soudobých fraškách, veselohrách, lidových hrách a ve hrách se zpěvy. Roli Ulriky (Benedix: Die zärtlichen Verwandten) hrála od 1866 do 1880. Byla údajně přítelkyní divadelního kritika Ferdinanda Mikovce (1826 – 1862).

Jako dítě byl členem baletního souboru drážďanského dvorního divadla. Hereckou dráhu zahájil v Ambergu a postupně se vypracoval z rolí milovníků k úlohám hrdinů a bonvivánů. Jako divadelní ředitel působil od 1870 (Oravitz, Košice, Těšín, České Budějovice). 1878 – 1880 nájemce městského divadla v Olomouci. Uváděl nové operety a opery (Verdiho Aidas velkolepou výpravou), s menším úspěchem činohru, ale provoz divadla byl prodělečný. 1880 vedl hamburské Carl-Schulze-Theater, od 1881 berlínské Friedrich-Wilhelmstädtische Theater, kde úspěšně uváděl operetní repertoár. Manželka operetní a operní zpěvačka Josefine Fritzsche, roz. Wagner (1849 – 1893).

Působil jako milovník v Linci, Lvově, Vídni, Temešváru, Budě a ve Štýrském Hradci. 1853 byl jako herec komických rolí angažován v Brně, 1856–58 spoluředitelem brněnského divadla. 1860–61 hrál v pražském Stavovském divadle, následně v Mohuči a v Budíně. Manžel herečky Kathariny Tomaselliové (1811–1857) a otčím zpěvačky Josephine Gallmeyerové (1838–1884).

Jako herec začínal ve Vídni. 1863 – 1866 členem německé činohry ve Znojmě (role mladistvých milovníků a venkovských chlapců). 1866 – 1867 angažován v Linci. 1873 – 1885 členem souboru pražského Německého zemského divadla, kam jej přivedl ředitel R. Wirsing. Vystupoval v rolích konverzačních milovníků a bonvivánů. 1866 odešel do Wiener Carltheater.

Narodil se do knihkupecké rodiny. 1714 – 1846 profesorem italštiny na pražské konzervatoři. Člen literárního spolku Ludlamshöhe, 1810–1836 redaktor periodik Prager Oberpostamtszeitung (později Prager Zeitung), Panorama des Universums a Der Kranz, ve kterých informoval o pražském společenském dění. Pro divadlo psal především veselohry, lidové hry a frašky, které se hrály na řadě scén střední Evropy. Veselohra Die Vormundschaft (spoluautor Uffo Daniel Horn) získala 1836 cenu nakladatele J. G. Cotta za nejlepší veselohru roku. Byl autorem řady úspěšných dramatizací.

Divadelní ředitel a operní režisér, který působil v řadě divadel v rakouských zemích. V sezoně 1842/43 byl ředitelem divadla ve Znojmě, v letech 1843–49 vedl brněnské městské divadlo. Úspornými opatřeními se mu podařilo scénu finančně stabilizovat, avšak na úkor umělecké úrovně.

Syn herce Wilhelma Haaga (? – před 1836). Jako herec působil v Pešti a ve Vídni. V městském divadle v Olomouci byl angažován jako první milovník (1835/36). 1856 založil německou společnost, která hrála ve Vídni, v Olomouci, Prostějově, a Karlových Varech. V Olomouci (1859 – 1862) angažoval výrazné pěvecké osobnosti a s úspěchem uváděl operní (Meyerbeer: Dinorah) a operetní repertoár, s menším úspěchem činoherní.

Po dobu více jak třiceti let byl stálým hercem u Feidlerovy divadelní společnosti, která působila v převážně v severních a severozápadních Čechách (1834–67). Od 1868 vedl vlastní společnost, která působila v týchž lokalitách. Jeho manželkou byla herečka Amalie, roz. Feidlerová.

• Conrad Hallenstein v roli Hamleta (pravděpodobně 1861). Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení. Conrad Hallenstein v roli Hamleta (pravděpodobně 1861). Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení.
•  

H. byl významnou postavou německého divadla 2. pol. 19. stol. Proslavil se vážnými rolemi hrdinských milovníků, byl jedním z nejznámějších recitátorů své doby. V 60. letech 19. stol. působil v pražském Stavovském divadle, v 70. a 80. letech byl jednou z hvězd vídeňského Dvorního divadla. Zakládající člen umělecko-recesistického spolku Schlaraffia.

Narodil se v německo-židovské rodině, studoval ve Vídni. Kromě literární a překladatelské činnosti se věnoval divadelní kritice: 1867–72 referoval v pražském deníku Bohemia, 1872-73 psal do vídeňského Deutsche Zeitung. V kritikách uplatňoval široký kulturní rozhled a byl znám vysokými nároky na umělecké dílo a svou neochotou ustupovat většinovému vkusu.