Rozená Železná, provdaná Česalová. V raném dětství jí zemřela matka. S otcem si M. příliš nerozuměla, a proto se přestěhovala ke strýci V. Matysovi, mladému herci Národního divadla, který se později (1920) stal jejím prvním učitelem herectví. Jeho příjmení si zvolila za umělecké jméno. Po předčasné smrti strýce (1922) se M. učila herectví a recitaci u M. Hübnerové a nadále ochotničila. Zásadní vliv na její uměleckou kariéru měl F. X. Šalda, který 1920 na univerzitě vyslechl její recitaci americké poezie ve volném verši přednášenou pro studenty. Šalda v té době podporoval novou generaci básníků, pořádal Večery sociální poezie, na kterých 1926 M. vystupovala. 1928 se stala členkou Osvobozeného divadla pod vedením J. Honzla, 1929–30 byla angažována v Moderním studiu J. Frejky. 1929 hostovala v Národním divadle v Praze, následně prošla krátkými angažmá v Městském divadle v Plzni (1930/31), ve Švandově divadle v Praze (1931/32), v Divadle mladých (1933) a v Novém avantgardním divadle v Unitarii (1933/34). Poté na delší čas zakotvila v Českém divadle v Olomouci (1935–41), kde pod vedením režiséra O. Stibora nastudovala své nejvýznamnější role. 1939 navázala milostný vztah s o šestnáct let mladším básníkem I. Blatným, který o ní napsal několik básní. V létě 1940 se kvůli špatnému psychickému i fyzickému zdraví nakrátko uchýlila k otci a jeho druhé ženě do Heřmanova Městce. Po zatčení O. Stibora gestapem 1940 pociťovala stále větší společenský tlak, přestala být rovněž obsazována do velkých rolí. Dostala se do finančních potíží. Pokoušela se proto získat angažmá v Praze. Po nástupu R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v září 1941 a odsouzení předsedy protektorátní vlády generála Eliáše k trestu smrti nacisté s okamžitou platností zavřeli všechna česká regionální divadla, čímž M. přišla o poslední zdroj příjmů. Podobně jako další nezaměstnaní herci v tomto období odešla do Prahy, kde bojovala o každou pracovní příležitost. Občasně vystupovala v rozhlase. Hostovala v Zemském divadle v Brně, Národním divadle a Nezávislém divadle v Praze, pořádala recitační večery moderní české poezie. V té době ukončili vztah s I. Blatným. 1943/44 se stala členkou činohry Českého lidového divadla v Brně. Následující divadelní sezonu strávila v Nezávislém divadle v Praze. Po skončení 2. světové války pokračovala v recitačních večerech moderní české poezie. 1946–48 působila v Divadle 5. května, poté v Divadle filmového studia (1948–50). Hereckou kariéru završila delším angažmá v Divadle československé armády (1950–63). Po odchodu do penze obdržela státní vyznamenání Za vynikající práci. 1981 obnovila korespondenci s I. Blatným, který 1948 emigroval do Anglie. Zemřela v bohnické léčebně ve věku 85 let.

První velká herecká příležitost se M. naskytla 1929 v nově vzniklém divadelním kolektivu J. Frejky Moderní studio, kde po boku L. Boháče vytvořila titulní roli v Shakespearově hře Romeo a Julie. Dobová kritika však inscenaci vytýkala radikální zásahy režiséra do textu i výkladu postav, což mělo mít za následek i nepříliš zdařilé herecké výkony. Naopak pozitivní ohlasy vzbudilo její hostování ve Stavovském divadle 1929, kdy ztvárnila úlohu Gvendoliny ve hře O. Wilda Na čem záleží (Jak je důležité míti Filipa). Publikum oslnila noblesním zjevem, citlivostí a inteligencí, s nimiž dokázala postavu plasticky modelovat a dodat jí duševní hloubku. V sezoně 1930/31 byla angažována v Městském divadle v Plzni, kde dostávala role světaček. Podobné hrála i ve Švandově divadle v Praze, kde působila následující sezonu.

Po několika krátkých angažmá v Praze a Plzni se stala členkou Českého divadla v Olomouci (1935–41). Uvedla se zde rolí Vilmy ve hře E. Syneka Noční služby. Její výkon byl hodnocen převážně kladně, zazněly však i výtky tematizující nedostatek výrazových nuancí potřebných pro postižení vývoje postavy a neodůvodněnou modulaci hlasu. V témže roce M. ztvárnila Komisařku v Optimistické tragédii V. V. Višněvského. Kritika inscenaci chválila, obsazení hlavní ženské role však shledala jako nevhodné: jemná a křehká herečka s melodickým hlasem nebyla dobrou představitelkou pro temperamentní a heroickou postavu; mnozí tak ocenili alespoň její snahu požadovanou drsnost napodobit. 1936 M. hrála Kateřinu Maslovovou v dramatizaci románu L. N. Tolstého Vzkříšení a Martu Kovalovou ve hře Diagnóza F. Tetauera. V rolích případech podala přesvědčivé výkony, založené na citlivém ztvárnění psychologie postav. Nevšední hlasový fond a schopnost vystihnout situaci pomocí melodie řeči kritika vyzdvihla i u postav Manuely (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě) a Margueritty Gauthierové (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi). Jedním z nejoceňovanějších výkonů M. byla Hedvika z Ibsenovy Divoké kachny (1939). Pomocí propracované hlasové intonace dokázala herečka zprostředkovat vnitřní svět čtrnáctileté dívky. S olomouckým divadlem se loučila rolí Miny Mařákové z Hilbertovy Viny.

1941–42 herečka bez úspěchu hledala angažmá v Praze. Z finančních problémů ji částečně vysvobodilo příležitostné hostování v několika pražských a brněnských divadlech. Po odchodu V. Fabianové ze Zemského divadla v Brně v srpnu 1941 odehrála dvě poslední reprízy Menzelovy Appasionaty v úloze Eleonory Duseové. Hostovala také v Nezávislém divadle, kde zastupovala T. Vavřincovou v roli Heleny v Rilkeově hře Takový už život je. 1943/44 se stala členkou činohry Českého lidového divadla v Brně. I přes občasnou kritiku (např. postava Elidy v Ibsenově dramatu Paní z námoří, 1943) bylo její citové herectví brněnským publikem oceňováno. 1944–45 působila příležitostně v Nezávislém divadle v Praze, kde sehrála např. úlohu Evy Samarri ve hře M. Paška Aramejská brána.

V Divadle 5. května ztvárnila titulní roli v Antigoně J. Anouilha (1946). Prostřednictvím psychologického ponoru a precizní práce s hlasem a gestem dokázala komplexně obsáhnout a předvést osud velké antické hrdinky. 1948–50 působila v Divadle filmového studia a svou hereckou kariéru zakončila v Divadle československé armády (1950–63), kde však dostávala jen menší role.

Hrála i v několika filmech, vesměs epizodní role. 1929 ztvárnila první filmovou postavu: ve snímku se špionážní tematikou Horské volání S. O. S v režií L. Martena a V. Studeckého sehrála pokojskou. 1930 se objevila v dodatečně ozvučeném filmu L. Martena Opeřené stíny na motivy povídky E. A. Poea, kde na sebe upozornila jako Petrova žena Milada. 1931 ztvárnila epizodní roli tanečnice ve snímku G. Machatého Ze soboty na neděli, 1935 kloboučnici v komedii M. Cikána Barbora řádí. Po delší přestávce zazněl její hlas ve filmu Dopis tanečnici M. Wasserbauera (1949). Posledním filmem, ve kterém hrála, byl životopisný snímek V. Kršky o osudu B. Smetany s názvem Z mého života (1955), kde ztvárnila hraběnku Harrachovou.

Role

Moderní studio

Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), ? (J. Bradon-Thomas: To se řekne neboli Charleyova nová teta) – 1929.

Národní divadlo

Gvendolina Fairfaxová (O. Wilde: Na čem záleží /Jak je důležité míti Filipa/) j. h. – 1929; Bettina Klausenová j. h. (G. Hauptmann: Před západem slunce) j. h. – 1942; recitace (Vzpomínkový večer F. X. Šaldy), recitace (Večer Paula Verlaina) – 1946.

Městské divadlo v Plzni

Líza Doolittlová (G. B. Shaw: Pygmalion), Odetta Cleryová (S. Guitry: Pan Désiré), Julie Priceová (A. Ridley: Půlnoční vlak), Princezna Kačenka, Paní Západní Slovanské říše (M. Lipan: Kulihrášek jde do světa), Princezna Hyacintha (K. Balák: Kašpárek a Honza na dobrodružných cestách), Dedo Warenová (A. Hopwood: Naše drahá ženuška) – 1931; Žena vyslance Nilsona (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina), Princezna (A. Jenne: Kašpárek a Škrhola), Paní Vattierová (J. Deval: Synáček), Ela (J. Karafiát, dram. A. Kučerová-Fischerová: Broučci), Gerda Bienertová (M. Alsberg – A. Hesse: Vyšetřovací vazba), Slečna Kunová (F. Molnár: Raz, dva, tři), Večernice (B. Blanická: Kašpárek s nosatým Pavlem u krále noci), Tereza (E. Scribe – E. Legouvé: Leonie), Isabela (F. Bruckner: Alžběta anglická), Olga Svojanová (E. Konrád: Kvočna) – 1932.

Švandovo divadlo v Praze

? (J. Vrchlický: Svědek), recitace (Matinée sociální poezie), ? (anon., ú. K. Vetter: Mistr Pleticha /Maistre Pierre Pathelin/), ? (Lukianos: Plavba do podsvětí), Společnice paní Baumfeld (L. Nerz: Paní Baumfeld vyučuje „bridge“) – 1933.

Divadlo mladých

? (P. Calderón de la Barca: Chudák ať má za ušima) – 1933.

Nové avantgardní divadlo v Unitárii

? (J. Mahen, úpr. F. Němec: Clown Čokoláda) – 1933.

České divadlo v Olomouci

Mahulena (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena) j. h. – 1934; Vilma (E. Synek: Noční služba), Mica (T. Musatescu: Valčík tonoucího Titaniku), Scharenhöfrová (H. Fallada: Občánku, co teď?), Komisařka (V. V. Višněvskij: Optimistická tragedie), Anna, animírka (F. Molnár: Děvče z Terstu) – 1935; Barbora Denninová (S. Kingsley: Muži v bílém), Profesorka Nucová (M. Sekerka: Dvojí příjem), Dora (O. Scheinpflugová: Chladné světlo), recitace (K. H. Mácha: Máj), MUDr. P. Junková (V. Werner: Lidé na kře), Kateřina Maslovová (L. N. Tolstoj, dram. F. F. Raskolnikov: Vzkříšení), Marta Kovalová (F. Tetauer: Diagnóza) – 1936; recitace (J. Durych: Večer Jaroslava Durycha), Lizaveta (A. S. Puškin, dram. M. S. Gus – K. A. Zubov: Piková dáma), Manuela (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě), Natalija (M. Gorkij: Vassa Železnovová), Blanca de Flassans (J. Vrchlický: Soud lásky), recitace (Večer sovětské poezie), Margueritta Gauthierová (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), Režisérka (F. Langer: Dvaasedmdesátka) – 1937; Gay Wellingtonová (G. S. Kaufman – M. Harta: Vždyť jsme jen jednou na světě), Porcie, Brutova manželka (W. Shakespeare: Julius Caesar), Linda (S. Raphaelson: Dvacetiletá), Vychovatelka (V. Skutetzký: Malé štěstí ve velkém městě), Irma Jánská (J. Žák: Škola základ života), Paní Thelenová (E. Synek: Velký případ), Boža Junková (F. Tetauer: Milostná mámení), Irmingerd, Rothulfova dcera (A. Jirásek: Gero), Milenka (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Pavla Řípová (V. Werner: Noví lidé), Božena Němcová (B. Němcová, dram. ?: Babička) – 1938; Markéta (L. Stroupežnický: Pan Mikuláš Dačický z Heslova), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Militka (K. S. Macháček: Ženichové), Josefína (F. X. Svoboda: Čekanky), Hedvika (H. Ibsen: Divoká kachna), Markyta (J. Mahen: Mrtvé moře), Klaudina (P. Vandenberghe: Hoši, dívky a psi), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Ethel (W. S. Maugham: Můj přítel Jack) – 1939; Amalie z Edelreichu (F. Schiller: Loupežníci), Bětuška Kyralová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Rita Cavallini (E. Sheldon: Romance), Nora Helmerová (H. Ibsen: Nora), Anina Vondráčková (K. Krpata: Mistr ostrého meče), Manon Lescaut (V. Nezval: Manon Lescaut) – 1940; Rosaura (P. Calderón de la Barca: Život – pouhý sen), Mína Mařáková (J. Hilbert: Vina) – 1941.

Zemské divadlo Brno

Eleonora Duseová (G. Menzel: Appassionata), Ilona (H. Wuolijoki: Chléb na Niskavuori) – j. h. 1941.

České lidové divadlo

Elida (H. Ibsen: Paní z námoří) – 1943; Marguerita Gauthierová (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi) – 1944.

Nezávislé divadlo Praha

Helena (R. M. Rilke: Takový už život je) j. h. – 1942; Eva Samarri (M. Pašek: Aramejská brána) – 1944; Máša (V. Katajev: Cesta květů) – 1945.

Divadlo 5. května

Antigona (J. Anouilh: Antigona), Sestra Waylandová (W. S. Maugham: Posvátný plamen) – 1946; Gorelova (B. A. Lavreněv: Na širém moři kamarád), Anděla (Molière: Jíra Danda aneb Chudák manžel), Anna Ladvanyiová (M. Rázusová-Martáková: Jánošík), Čang-Hai-Tang (Kabund: Křídový kruh), Milina (J. K. Tyl: Čert na zemi) – 1947.

Divadlo filmového studia
(Divadlo státního filmu 1949–51)

Ludmila (S. A. Najděnov: Děti Vaňušinovy) – 1948; Uljana Gromova (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: Mladá garda) – 1949; Wassermannová (I. Kremljev: Pevnost na Volze) – 1950.

Divadlo československé armády
(Ústřední divadlo československé armády 1954–60)

Věra Kaškadonová (I. F. Popov: Rodina. Hra o mládí V. I. Lenina v 10 obrazech), Lékařka (V. M. Gusjev: Sláva) – 1950; Žena (A. Jirásek: Jan Hus), Druhá krásná paní (A. Jirásek: Jan Roháč) – 1951; Taťjána (B. A. Lavreněv: Přelom), Anna z Frimburka (A. Jirásek: Jan Hus) – 1952; J. X. Voroncovová (K. G. Paustovskij: Náš vrstevník Puškin), Paní Lindová (H. Ibsen: Nora) – 1954; píseň Vzpomínka na máj 1945 (Estráda: Setkání u próz) – 1955; Spisovatelka (B. Němcová, dram. J. Pleskot: Babička) – 1956; Sestra Carmen (F. García Lorca: Mariana Pinedová), Anna z Frimburka (A. Dvořák: Král Václav IV), Kaťa (G. Nikolajevová, dram. S. A. Radzinskij: Bitva na pochodu) – 1957; Baronka Pferdapfelová (S. Dudow – M. Tschesno-Hell: Zázračná kariéra Alberta Heytmanna) – 1959; 1. svíčková bába (F. García Lorca: Čarokrásná ševcová), Teta Maro (L. Agranovič: Čertova říčka), Žena ve vlaku (V. Panovová: Bílé noci na shledanou) – 1960; Olga Alexejevna (M. Gorkij: Letní hosté), 1. benátská žena (E. O’Neill: Miliónový Marco) – 1962; Vyslancová (L. N. Tolstoj, dram. J. Pleskot: Anna Kareninová. Scény z románu),      2. Tajemnice (J. Dietl: Nehoda. Ministerská komedie) – 1963.

Prameny

Archiv města Plzeň: soupis rolí.

Archiv Divadla na Vinohradech: soupis rolí, herecká knížka.

Archiv IDU: dokumentace.

Archiv Moravského divadla Olomouc: soupis rolí.

Archiv ND: heslo J. Kazdy.

Archiv NDB: osobní složka Milady Matysové (divadelní cedule, programy, výstřižky).

NMd: fotografie.

Literatura

Ref. Romeo a Julie: P. Laichter, Naše doba 36, 1928/29, s. 367; J. L., Eva, časopis moderní ženy 1. 5. 1929 ● J. H. [J. Hilbert], Venkov 12. 11. 1929 [Na čem záleží /Jak je důležité míti Filipa/]; l., Lidové noviny 28. 4. 1934 [oznámení o angažmá v Olomouci]; nesign., Venkov 29. 4. 1934 [j. h. in Radúz a Mahulena]; K. D., České slovo 5. 9. 1935 [Noční služba]; drv., Národní osvobození 31. 3. 1936 [recitace Máje]; nesign., Venkov 25. 6. 1936 [program Českého divadla v Olomouci pro sezonu 1936/37]; jd [J. Drda], Lidové noviny 16. 5. 1941 [Vina]; pí [F. Píšek], Lidové noviny 15. 8. 1941 [Appassionata]; V. Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, Praha 1941, s. 147● ref. Recitační večer M. M.: BOK., Venkov 11. 3. 1942; kop, Lidové noviny 11. 3. 1942 ● ref. Večer poesie F. Halase: nesign., tamtéž 15. 4. 1942; BOK., Venkov 16. 4. 1942 ● jd [J. Drda], Lidové noviny 25. 9. 1942 [Takový už život je] ● ref. Před západem slunce: nesign., Venkov 17. 11. 1942; jd [J. Drda], Lidové noviny 18. 11. 1942; nesign., Venkov 20. 11. 1942 ● jd [J. Drda], Lidové noviny 17. 2. 1943 [recitační večer mladé české poesie]; -da., Venkov 28. 9. 1943 [Paní z námoří] ● ref. Dáma s kaméliemi: -da, tamtéž 13. 2. 1944; jč [J. Černý], Lidové noviny 19. 5. 1944 ● Hch., Venkov 5. 8. 1944 [Aramejská brána]; nesign., tamtéž 6. 2. 1945 [recitační večer poesie J. Wolkera]; sjc [J. Sajíc], Lidová demokracie 17. 2. 1946 [Antigona]; nesign., Literární noviny 29. 11. 1952 [recitační večer sovětské poesie]; S. Machonin, Literární noviny 23. 10. 1954 [Nora]; nesign., tamtéž 6. 4. 1963 [odchod do penze]; kol. autorů: Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965, s. 295; K. Martan: Společenské ocenění oblasti kultury soustavou státních vyznamenání za 25 let, Praha 1970, s. 41 ● k pětasedmdesátinám: čp, Tvorba 5. 4. 1978; nesign., Lidová demokracie 8. 4. 1978● J. Trávníček: Texty a dokumenty 1930–1948, Brno 1999, s. 277–300; K. Tabery: Filmová publicistika Karla Smrže, Olomouc 2003, s. 128–130; M. Reiner: Básník (Román o Ivanu Blatném), Praha 2014, s. 126–497; H. Spurná: Oldřich Stibor – Divadelní režisér a člověk, Olomouc 2016, s. 209–255 ■ Filmový přehled [online; cit. 20.10. 2023], URL: https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/131631/milada-matysova.   

DČD IV, Fdb.cz, Fikejz – Film II, Film I–II, Osobnosti.cz, Slovník divadelních umělců 1945–1975, Praha 1979 (vázaný strojopis uložený v DÚk)

Vznik: 2024