B. pocházel z dobře situované rodiny z českých zemí. Otec, povoláním lékárník, se usadil ve Vídni, neuváženým podnikáním a dobročinností však pozbyl svého jmění, což mělo významné důsledky pro celou rodinu. B. musel přerušit soukromé studium jazyků, hudby a tance, jež bylo předpokladem pro pozdější službu u dvora. 1797 byl nucen ukončit  filozofická studia a přijal místo praktikanta v císařské dvorní účtárně. Po několika měsících přestoupil na otcovo přání na lékařské kolegium, ale o tento obor neměl dostatečný zájem. Díky matčiným společenským kontaktům získal místo soukromého sekretáře ve službách sasko-gothajského vyslance u vídeňského císařského dvora, kde se mohl dále vzdělávat, věnovat se zálibě v malování a blíže se seznámit s divadlem. Na B. novém působišti se pořádala představení s amatérskými herci. Mezi publikem i účinkujícími bývali také profesionální umělci a přední vídeňští znalci divadla (mezi jinými dramatik I. F. Castelli) a B. se po čase zapojil do těchto aktivit jako herec.
Na jednom z představení (1801) byl přítomen německý herec K. F. Solbrig, který předtím hostoval ve Stavovském divadle v Praze, kde ho režisér J. C. Liebich požádal o vyhledání nadějného vídeňského začátečníka pro pražský soubor. Solbrig byl překvapen vyspělostí B. hereckého projevu a dopručil jej Liebichovi. V říjnu 1802 B. přijel do Prahy a Liebich se mu po několik týdnů intenzivně věnoval, neboť jej nechtěl angažovat bez přípravy. Zkušební představení B. úspěšně absolvoval 19. 11. 1802 v roli  Eduarda Rehberga (A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrfurcht) a ředitel D. Guardasoni ho angažoval pro obor milovníků a hrdinů. 1805 byl poprvé pozván k hostování na vídeňskou dvorní scénu. Již tehdy mu bylo nabídnuto angažmá, za stejným účelem jej pozval 1811 k hostování lipský ředitel Seconda 1827 a 1828 znovu ředitel dvorního divadla ve Vídni Schreyvogel. B. ale nechtěl opustit Prahu a žádnou z nabídek nepřijal.
Praha se vyhnula útrapám napoleonských válek a řada umělců z rozpuštěných soukromých divadel a orchestrů zde v těchto letech našla dočasné útočiště. Pražská činohra byla tehdy považována za jeden z nejlepších souborů v německy mluvících zemích. Valnou měrou se o to zasloužil Liebich, který 1806 převzal po smrti D. Guardasoniho místo ředitele. Jádro činohry tvořily vynikající herecké osobnosti, herci F. Polawsky a L. Löwe a herečky S. Schröder, A. Brede, T. Brunetti a C. Brand. 1813–16 působil v Praze jako kapelník C. M. von Weber, který ovlivňoval i činoherní repertoár. Tato éra skončila 1816  Liebichovým úmrtím. Vedení divadla převzala vdova Johanna, měla však malou autoritu u zaměstnanců, nezvládala denní provoz a nebyla schopna splácet dluhy z předchozího období. V souboru vládla všeobecná nespokojenost. B. byl v lednu 1817 jmenován režisérem a pokoušel se úpadek divadla zastavit. V dubnu 1818 uveřejnil ve Wiener Theaterzeitung kritický text s titulkem Pragmatische Darstellung der Prager Königlich-ständischen Schaubühne, ve kterém popsal stávající problémy divadla: nedostatečně obsazený a špatně placený soubor, nouzové dekorace, selhávající jevištní techniku a jiné obtíže každodenního provozu, spoře financovaného Zemským výborem. Před hostováním ve vídeňské dvorní činohře v září 1818 B. patrně uvažoval o změně angažmá, nakonec se však vrátil do Prahy a přihlásil se do konkurzu na místo spoluředitele vedle stávající ředitelky. Neuspěl, ale v pražském divadle zůstal po následujících čtyřicet let jako herec a režisér. Během této doby se na ředitelském postu vystřídala J. Liebichová s F. Polawským (sezona 1819/20), F. von Holbein (1821–24), trumvirát F. Polawsky, J. N. Štěpánek a J. Kainz (1824–34) a od 1834 J. A. Stöger.

Po celou tuto dobu patřil B. k nejváženějším a nejoblíbenějším členům souboru. Pro jeho umělecký vývoj bylo důležité předchozí všeobecné vzdělání, jež mu umožnilo chápat obecnější principy herecké práce. Vztah k herectví si vytvářel ve spolupráci s Liebichem, který mu nejprve pomáhal zbavovat řeč vídeňského akcentu a poskytl mu vstupenky na představení, aby se mohl seznámit s pražskou inscenační praxí. Jak popisoval později B. ve svých vzpomínkách, odlišovaly se Liebichovy režie od inscenačního stylu vídeňského dvorního divadla, protože důsledněji dbaly na soudržnost děje, jednotlivé výstupy ve hrách na sebe plynuleji navazovaly a nebyly mezi nimi prodlevy, jež ve Vídni často upozorňovaly na příchod významných osob na jeviště. Pražská jevištní mluva byla přirozenější, protože se oprostila od starší, silně akcentované francouzské deklamace. Na těchto zásadách budoval B. své herectví. Přesto byly stopy po jeho původním vídeňském přízvuku občas patrné, např. při hostování v Berlíně 1815, kam ho doporučil C. M. von Weber a kde jeho „poněkud zvláštní dialekt“ publikum rušil.
Již současníkům bylo zřejmé, že B. přináší do Prahy i nový herecký projev: inspiroval se u herce vídeňské dvorní scény, spisovatele a zároveň malíře J. Langeho, který své role promýšlel též z výtvarného hlediska a zkoušel vhodné postoje, jež mohly spolu s kostýmem dokreslovat různé okamžiky role. Také B. hledal přiměřená gesta, kterými by s pomocí kostýmu mohl svůj herecký výkon stylizovat a zvýraznit. Jeho nejproslulejší hereckou kreací byl Schillerův Valdštejn; v den představení již v dopoledních hodinách oblékal široký plášť, procházel se v něm po pražském Starém Městě a vžíval se do role. Působivost jeho hereckého projevu potvrdil i po desetiletích očitý svědek jeho výkonů, pražský rodák E. Hanslick, který ve svých pamětech napsal, že slavný vídeňský herec H. Anschütz mu ve srovnání s B. případal jen jako pouhý deklamátor, byť deklamátor dokonalý. Pražská i vídeňská kritika si cenila zejména profesionální odpovědnosti, s níž B. přistupoval k roli. Podržel si také po celý život určitý repertoár a nevystupoval ve hrách se zpěvy a v rozverných komediích. Jeho výrazný herecký projev se naproti tomu dobře uplatnil při přednesu prologů a jiných slavnostních textů: 1825 napsal spolu s J. Zimmermannem slavnostní hold císaři a císařovně při příležitosti jejich návštěvy Prahy a proslovil jej ve Stavovském divadle, 1831 recitoval před koncertem pro pražské chudé rozsáhlý Prolog K. E. Eberta.
Ke čtyřicátému výročí B. pražského působení mu ředitelství divadla připravilo slavnostní benefiční představení (10. 12. 1842) s rolí otce Wellinga (A. Kotzebue: Die silberne Hochzeit). Před začátkem hry zaznělo pět předeher od pražských kapelníků, kteří herce provázeli po celé jeho angažmá (J. J. Rösler, W. Müller, C. M. von Weber, J. Triebensee, F. Škroup). Po představení mu ředitel J. A. Stöger na jevišti předal zdobený stříbrný pohár, na němž byla vyryta jména sedmi postav, které měly v hercově tvorbě mimořádný význam: Vladštejn (F. Schiller: Wallenstein), Král Lear (W. Shakespeare: König Lear), Nadlesní Warberger (A. W. Iffland: Die Jäger), Vilém Tell (F. Schiller: Wilhelm Tell), Abbé de l’Eppee (J. N. Bouilly: Abbé de l’Eppee, též Der Taubstumme), ? (W. Shakespeare: Was ihr wollt), Strážmistr (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm). V početném publiku byla řada významných pražských osobností, též z aristokratických kruhů, s nimiž se B. řadu let společensky stýkal. Po penzionování zůstal stálým hostem pražského souboru a vystupoval až do 1844. Jeho herecké možnosti postupně omezovala nedoslýchavost a výpadky paměti; obojí se stalo předmětem anekdot, které B. sám ochotně vyprávěl.

Vedle herectví a režie se věnoval i dalším aktivitám. Pod pseudonymem Rudolph vom Berge psal a upravoval divadelní hry. První jeho zaznamenanou prací je melodram Jasons Vermählung (1810), k němuž napsal hudbu kapelník roudnického knížete Lobkowicze, J. J. Rösler. Pro Stavovské divadlo B. upravil hru F. L. Schmidta Der Sturm von Magdebug, která pojednává o obsazení a vyplěnění Magdeburku císařskými vojsky během třicetileté války, sám v její adaptaci (1813) vystoupil v roli Victora. 1815 uvedl svou hru Das Haus Barcellona a v lednu 1818 tragédii Der Admiral von Coligny oder Die Bartolomäusnach, v níž zvárnil titulní roli. Drobné literární práce (sonety, překlady, anekdoty, povahopipisné črty) B. publikoval v první polovině dvacátých let 19. století ve čtrtletníku pro vzdělané čtenářstvo  Der Kranz oder Erholungen für Geist und Herz. Věnoval se též malování a portrétování osobností pražského společenského života a jeho práce se objevily na výstavách Společnosti vlasteneckých přátel umění, žádná se však nezachovala.

S manželkou Veronikou roz. Müllerovou měl čtyři děti, Marii (nar. 1820), Theresii (1822), Franze (1825) a Karla (1830). Nejstarší Marie debutovala jako patnáctiletá pod otcovým vedením na pražské scéně v roli Dorothey (C. Töpfer: Hermann und Dorothea). 1841 nastoupila do angažmá v Drážďanech, kde se později stala královskou saskou dvorní herečkou. Po prvním sňatku se spisovatelem Augustem Bürckem vystupovala pod příjmením Bürck-Bayer (1849), po druhém sňatku jako Falkenstein-Bayer (1862). B. se přestěhoval 1848 i s manželkou k dceři do Drážďan, kde žil až do své smrti. Manželka jej přežila o čtyři roky, zemřela tamtéž 9. 8. 1864.

Role

Eduard Rehberg (A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrsucht), Othello (W. Shakespeare: Othello), Fiesco (J. W. Goethe: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Carl Moor (F.Schiller: Die Räuber),  Marquis Posa (F. Schiller: Don Carlos), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet), Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Max Piccolomini (F. Schiller. Wallenstein), Tell (W. Schiller: Wilhelm Tell),  Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Götz (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen),  Oerindur (A. Müllner: Die Schuld), Viktor (F. L. Schmidt, úpr. F. R. Bayer: Der Sturm von Magdeburg), Jason (J. Benda: Medea), Baron von Wallenfels (A. W. Iffland: Der Spieler), Fürst Poscharsky (Kaffka: Die Befreiung von Moskau), 1805–1814; Wallenstein (H. W. dle Schillera: Wallenstein), Eduard Smith, ein Engländer (A.   Kotzebue: Die Verleumder); Theseus (J. Racine, úpr. F.  Schiller: Phädra), Admiral von Coligna (R. Bayer: Der Admiral von Coligny oder Die Bartolomäusnach), Hauptmann Klinke (A. Kotzebue: Das Epigramm), Odoardo Galotti (G. Lessing: Emilia Galotti) 1815–1824; Baron von Funckenberg (F. W. Ziegler: Der Mann im Feuer, hráno též pod názvem Ernst und Scherz) – 1826;  Cardillac (Anthony & Leopold [pseud.], do němčiny přel. W. Stich: Cardillac, der Goldschmied von Paris), Rath Erlen (A. Kotzebue: Schreibepult oder Die Gefahren des Jugends), Oberstförster Warberger (A. Kotzebue: Die Jäger), Der Graf, ein ungarischer Magnat (A. Kotzebue: Die Corsen in Ungarn), Robert Dudley, Graf von Leicester (J. W. Lembert dle W. Scotta: Das Fest in Kenilworth ), Leopold, Herzog von Österreich (F. C. Weidmann: Die Belagerung von Solothurn), Graf von Essex (J. G. Dyk: Graf von Essex), Kommisär Wallmann (A. W. Iffland: Die Aussteuer), Daniel, Castellan (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Der Erbvertrag), Hofrat Reinhold (A. W. Iffland: Hagenstolzen), Amtshauptmann von Valberg (A. W. Iffland: Elise von Valberg), General Graf Bildau (A. W. Iffland: Der Spieler), Sigmund von Flankenfels (F. C. Weidmann: Die Geächteten), Oberkommissar Uhlden (A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrsucht), Wilhelm, ein Kaufmann (J. W. Goethe: Die Geschwister), Graf Dünois, Bastard von Orleans (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Isidor, ein Maler (E. Raupach: Die Leibeigenen oder Isidor und Olga), Sir Eduard Hamilton, Scheriff ( F. W. Ziegler: Partheyen Wut), Der Herzog von Cumberland (A. Kotzebue: Eduard in Scottland oder Die Nacht eines Flüchtlings), Belisar (E. Schenk: Belisar), Fiorillo, Graf von Montereo (A. Pannasch: Die Grafen von Montalto),  Lord Damby (C. Blum: Die beiden Britten), Der Herzog (C. Töpfer: Der Tagesbefehl), Matthias, Than von Leith (E. Houwald: Die Feinde), Paul Werner (E. G. Lessing: Minna von Barnhelm),  Robert, Graf von Provence (C. Vogel dle M. G. Lewise: Adelma oder Kampf und Sieg), Michel-Angelo (A. Oehlenschläger: Correggio), Franz (A. Kotzebue: Bruderzwist), Dallen (A. W. Iffland: Dienstpflicht), Macbeth (W. Shakespeare, překlad a úprava F. Schiller: Macbeth), Bancbanus (F. Grillparzer: Der treue Diener seines Herrn) 1825–1842.  

Hry a úpravy her

F. R. Bayer – J. J. Rösler: Jasons Vermählung. Romantisches Schauspiel, hudba J. J. Rössler, prem. listopad 1810, Stavovské divadlo v Praze; F. L. Schmidt, úprava Rudolph vom Berge (= F. R. Bayer): Der Sturm von Magdeburg, prem. 1813 Stavovské divadlo v Praze; F. R. Bayer: Das Haus Barcellona, prem. 10. 12. 1815 Stavovské divadlo v Praze; Rudolph vom Berge (= F. R. Bayer): Der Admiral von Coligny oder Die Bartolomäusnacht, historická tragédie, prem. 8. 1. 1818 Stavovské divadlo v Praze; F. R. Bayer: Der Weg zur Kunst, parodie o dvou dějstvích na třetí jednání Schillerových Loupežníků 27. 1. 1829 Stavovské divadlo v Praze.

Teatralia

Pragmatische Darstellung der Prager Königl.[ich] ständischen Schaubühne, ihres Flores und Verfalles, Wiener Theaterzeitung 28. 7. a 30. 7. 1818.

Prameny

K původu B. rodiny  nejsou k dispozici úřední doklady, matriční záznam o jeho narození nebyl nalezen. Tradice převzala datum, které uvedl B. Mikovec v nekrologu v pražském listu Bohemia 28. 4 1860. Z tohoto nekrologu byly přebírány i další informace o rodině (zvl. J. Ritter von Rittersberk ve studii z cyklu „Galerie szenischer Künstler“, Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst 1824, kde Rittersberk cituje z Bayerových vzpomínek).

ÖNB: sbírka rukopisů, Sig. 86/11 – 1 HAN MAG (korespondence F. Bayera, odesilatel: Josef Seconda, 27. 7. 1812); Sig. 47/19 – 2 HAN MAG a Sig. 47/19 – 1 (Bayer dvěma neznámým adresátům); obrazová sbírka a sbírka grafik, Sig. 383414 – C (slavnostníá řeč z r. 1825, F. R. Bayer – J. Zimmermann: Huldigung der Herzen, prolog k oslavě účasti nejvyššího Majestátu císaře a císařovny ve Stavovském divadle (Prolog zur Feyer der allerhöchsten Anwesenheit ihrer Majestäten des Kaisers und der Kaiserin im Ständischen Theater).    

Carl Maria von Weber Gesamtausgabe (https://weber-gesamtausgabe.de): dokumenty, Carl Maria von Weber: Notizen-Buch zum Prager Ständetheater 1813– 1816; Weberova korespondence, dopis Carl hraběte von Brühla C. M. von Weberovi ze 17. 9. 1815 (týká se Bayerovy role Jásona).

House of Lobkowicz: knihovna v Nelahozevsi, F. R. Bayer – J. J. Rösler: Jasons Vermählung, romantická činohra, VI Ef 61, notový materiál.

DoNM: smlouva F. Bayera z 12. 4. 1834, sign. č.. 1240, přír. č. H6p–156/27; divadelní cedule, Stavovské divadlo v Praze.

AHMP: fond Rukopisy, sv. II, sign. 7996, 7997, F. Martinec: Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer-, Schau-, Lustspiele, Opern, Possen, Balletts, Concerte und sonstige Productionen aon 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834. – II. Teil Von 1. Mai 1834 bis letzten Dezember 1856.

NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce 1850–1914, kart. 10, obr. 614.

NG Praha: Franz Rudolf Bayer, litografie, autor A. Machek, asi 1827, inv. č. R 74 607.

Literatura

J. Lange: Biographie des Josef Lange, K. K. Hofschauspielers, Wien 1808; Prager Theateralmanach, 1808, roč. 1, příloha (vyobrazení: B. jako Katumer); 1809, roč. 2 (vyobrazení: B. jako Rudolf, Graf von Savern, v Holbeinově hře Fridolin; B. jako Federici ve hře Die Amerikaner); Der Sammler 32, Wien, 25. 2. 1813, s. 127–128, rubrika Notitzen - Prag (recenze představení B. hry Der Sturm von Magdeburg, benefice téhož); Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur und Mode 10. 2. 1818, s. 142–145 (recenze představení B. hry Der Admiral von Coligny oder die St. Bartolomäusnacht); Der Kranz oder Erholungen für Geist und Herz, Prag 1822, 3. sv., č. 20, s. 80, Theater Notitz, (B. benefice); rubrika Theater in Prag, autor E. W. Schießler, č. 29, s. 115 (B. jako Král Lear); Theater č. 30, s. 120; An der Herrn Redacteur des Kranzes (autor Franz von Holbein), č. 26. s. 104; J. Rittersberg [Johann Ritter von Rittersberg]: Franz Rudolf Bayer in Prag, in: Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst (Wien), č. 61, (14. 5. 1824), s. 322–324; č. 62–63 (24. a 26. 5. 1824), s. 346–348; Wiener Theater-Zeitung 4. 1. 1831 (rubrika Theater in Prag, referát z představení, F. Grillparzer: Der Treue Diener seines Herrn); Allgemeine Theaterzeitung 22. 3. 1831 (prolog K. E. Eberta ke koncertnímu programu Stavovského divadla ve prospěch nově zřízeného chudobince, přednesený B. [K. E. Ebert: Musik und Kirchenmusik. Prolog zum Concert spirituell, gegeben vom Vereine der Kunstfreunde für Kirchenmusik in Prag im landständischen Theater zum Besten des neu organisiertes Armen-Institut]); Ost und West, Blätter für Kunst, Literatur und geselliges Leben  16. 12. a 20. 12. 1842 (Franz Rudolf Bayer, biografická silueta, autor neznámý, šifra -rer); Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin), 1843, s. 156–163 (medailon B. k jeho uměleckému jubileu); L. [Johann von] Rittersberk: Bayer František Rudolf, in: Kapesní slovníček novinářský a konversační [Taschenwörterbuch], Praha 1850, sv. I., s. 63 • úmrtí a nekrology: Bohemia 28. 4. 1860 (autor: F. Mikovec pod šifrou +), Morgenpost (Wien) 29. 4. 1860; Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik (Wien) 16. 5. 1860 • Teuber II, s. 356 (poprvé v Praze), 357, 382–397 passim, 408–412; Teuber III s. 8, 13, 22–23 (životopis), 24, 33, 47–51, 59, 122, 125, 153–154 (popis masky k postavě Valdštejna), 161, 206–208 (charakteristika), 10. 12. 1842 (40 let v Praze), 208 (penzionování k 18. 4. 1844), 214, 230–233, 235, 236, 239, 240 (úmrtí), 328, 361, 499, 867; Z. Němec: Weberova pražská léta, Praha 1944, s. 39, 109, 149, 275, 277; Listy z dějin českého divadla, díl I, Praha 1953, s. 9, 21; díl II, 1954, s. 17, 34, 35; J. Vondráček: Dějiny českého divadla, oddíl. I, 1771–1824, Praha 1956, s. 390; díl II, s. 14, 126, 128, 130, 133, 193, 406; Dějiny českého divadla, II, Praha 1969, s. 147–150, 232, 390; Burgtheater 1776–1876. Aufführungen und Besetzungen von zweihundert Jahren, I.–II., ed. G. Obzyna, Wien 1977, s. 12, 39, 42, 44, 63, 67, 71, 73, 106, 124, 142 (hostování ve dvorním divadle ve Vídni); E. Hanslick: Aus meinem Leben, ed. + doslov: P. Wapnewski, Kassel 1987, s. 22, 77; G. Marinelli-König: Die böhmischen Länder in den Wiener Zeitschriften und Amanachen des Vormärz (1805–1848). Tschechisch nationale Wiedergeburt – Kultur und Landeskunde von Böhmen, Mähren und Schlesien – Kulturelle Beziehungen zu Wien, díl I, Schriftsteller und Schauspieler, Wien 2011, s. 14, 15, 120, 876; J. Ludvová: Neznámé dokumenty k dějinám Stavovského divadla. Z rodinného archivu Lobkowiczů v Mělníku, Divadelní revue 31, 2020, č. 1, s. 7–40.

Wurzbach, Eisenberg, ODS, Kosch Th.

Vznik: 2023