Marečková, Irena

M. vystudovala obor tvarování hraček a dekorativních předmětů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1971-1975) a výtvarnictví a technologie na katedře loutkářství DAMU (1976-1980). V době středoškolských studií byla loutkoherečkou a scénografkou amatérského Loutkového divadla Jiskra v Praze 8. Před nástupem na vysokou školu pracovala v dílnách Ústředního loutkového divadla v Praze. 1980-1981 byla zaměstnaná v Krajskom bábkovom divadle Banská Bystrica (Balada o hrdinskej krave), 1980 začala spolupracovat s Divadlem dětí Alfa Plzeň, kde byla 1986-1987 vedoucí výpravy (Knoflík pro štěstí, 1980; Mauglí, 1986; Steny plzeňské mučírny, 1995; Enšpígl, 2000). M. navrhuje výpravy (často i včetně grafiky) pro Divadlo Drak v Hradci Králové (The Beatles, 1991; Mor na ty vaše rody!!!, 2001; režie J. Krofta), Loutkové divadlo Radost Brno (Kocourek Modroočko, režie Z. Mikotová, 1987, O líné babičce, režie J. Ryšánek Schmiedtová, 2014; Baba Jaga aneb Petruška a Ivánek, V. Peška, 2015), Naivní divadlo Liberec (Válka s mloky, režie J. Šiktancová, 1995), Divadle Minor (Nebe nad Andělem, režie K. Makonj, 1997), Divadlo loutek Ostrava (Hobit, režie M. Przebinda, 2005; Fidlovačka, režie V. Klemens, 2007), Divadlo rozmanitostí Most (Brouci aneb The Beatles, režie J. Bílek, 2006; Ende Dende, režie A. Klepáč, 2008; Rek Řek Řež čili Odysseus, režie M. Hába, 2012), Divadlo Lampion Kladno (Kvak a Žbluňk, režie J. Prokeš, 2007; Putování smůly za štěstím, režie M. Pacek, 2009), Malé divadlo JD České Budějovice (Pinokiova dobrodružství, režie R. Bellan, 2007; Havrane z kamene…, režie Z. Jecelín, 2008). Hostuje na loutkových scénách ve Slovensku, Polsku, Maďarsku a Estonsku.

M. spolupracuje s pohybovým (nonverbálním) divadlem: se Ctiborem Turbou vytvořila inscenace pod hlavičkou DAMU (Komedie o skříni, 1982; Hobit, 1983), v souboru Alfred a spol. (Deklaunizace, 1986; Archa bláznů 1989) a v Theater am Goetheplatz Brémy (operní aktovky Arlecchino / Gianni Schicchi, 1994).

V činohře pracovala s režisérem Z. Srbou v Městském divadle Most a v Národním divadle Brno (Cirkus Humberto, 1987, 1998; Malý princ, 1990, 1998). Podílela se na činoherních inscenacích (Lulu, režie V. Strnisko, 1994; Létavý lékař, režie H. Burešová, 1996) a operách (L´ Amfiparnaso, režie C. Turba, 1994; Rigoletto, režie H. Burešová, 1995; Dítě a kouzla / Španělská hodinka, režie J. Štych ml., 1999).

M. rozvíjela pojetí výpravy loutkového (předmětného) a alternativního divadla jako struktury proměnlivých kostýmních a scénických prvků (včetně masky a objektu) i v pedagogické činnosti: od 1990 na scénografii alternativního a loutkového divadla DAMU, od 1999 jako vedoucí kabinetu scénografie, 2003 byla jmenována docentkou. V mezioborovém programu vyučovala studenty herectví nonverbálního divadla HAMU a se Z. Mikotovou studenty ateliéru výchovné dramatiky neslyšících JAMU. 2004-2016 vedla semináře na festivalu amatérských divadel Loutkářská Chrudim. Věnuje se grafickému designu plakátů a programů: 1998-2006 vytvořila výtvarnou propagaci pro Skupovu Plzeň, 2000 se podílela na monografii Plzeňské loutkářství – historie a současnost.

Vystavovala ve studentské expozici PQ 1979, účastnila se Salonu scénografie 1991, 1995, Salonu české scénografie 2005, 2017, výstavních projektů doma i v zahraničí (Patnáct let Skupovy Plzně 1984; Autorská výstavní instalace, Paříž 1992; I. M. / Scénografie 1994; I. M. / Loutky a scénografie 1998; I. M. / Loutky 2005; Proměny / Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí 2008; I. M. / Za maskou loutky 2011; Strings Attached / The Living Tradition of Czech Puppets 2013; České loutkové divadlo 3x jinak / Three Takes on Czech Puppet Theatre 2015-2018. 1987 získala Cenu Českého literárního fondu, 1993 Cenu Festivalu Mateřinka, 1996 Cenu města Plzně.

M. od první inscenace Knoflík pro štěstí na motivy pohádek a poezie J. Wolkera směřovala k syntetickému pojetí divadla a kladla důraz na materiál, tvar a způsob zpracování objektu-předmětu. Různost materiálu, nejednotný styl loutek a jejich animace užila k posílení dramatického konfliktu. Herci tu před sebou nosili štíty s plastickými reliéfy a maskami lidských tváří a jako loutky pohybovali žilnatýma vytrčenýma rukama v rozmanitých konstelacích. Tuto koncepci lidské postavy, tvarované do předmětu-loutky kostýmem, různě nastavovaným všedními opotřebovanými předměty (bandasky, ešusy, provazy, bandáže), uplatnila i v příběhu z válečného Ruska Balada o hrdinskej krave (1981).

Klíčovou inscenací M. se stal Tolkienův Hobit (1983) inscenovaný C. Turbou se studenty loutkářství DAMU a dětmi. Autorem dřevěných loutek trpaslíků byl Petr Kavan a M. v intencích jí bytostně blízké režie stvořila specifický pohádkový svět s filozofickým přesahem (drak nafouknutý z igelitu, Medděd z pytloviny vycpané molitanem, skřeti v pomalovaných papírových obalech). Asketické scénografické zázemí komponovala soustavou praktikáblů, jež se rozestavovaly jako stavebnice a jejichž neutralitu doplňovaly obyčejné předměty (toaletní papír, provazy, pytle). Se C. Turbou navázala řadou inscenací, které čerpaly z dědictví komedie dell´arte, cirkusových klauniád, pouličního divadla a němých grotesek. M. v nich vytvářela vtipné parafráze komediálních a bavičských kostýmů (La Traversée du désert, Francie 1983, / česká varianta Deklaunizace, 1986; Perpetum Teatrobile, Švýcarsko 1985; Dr. Stivín a Mr. Turba, 1985; Archa bláznů, 1989; Arlecchino / Gianni Schicchi, Německo 1994; L´Amfiparnaso, 1994).

Na loutkové scéně 80. let se obráží její uvolněná fantazie v práci s materiály: dramatický charakter zvířat v inscenaci Mauglí (1986) vyjádřila různými typy loutek a způsoby animace (tyčové loutky vlků a tygra, celotělové maskování medvěda, hejno opičích hlaviček připevněných na končetinách herců). 1990 sestavila z veteše (stínidlo lampy, staré boty) a kosterních skeletů loutky pro Capocomico s J. Kroftou; v jejich inscenaci The Beatles aneb Kurs angličtiny pro pokročilé (1991) se různé typy loutek staly protagonisty různě laděných písní (během písně Maxwell´s Silver Hammer předváděla dvojice zubatých maňásků drastický výstup klasické anglické dvojice Punche a Judy). Na tomtéž principu byla založena inscenace Steny plzeňské mučírny aneb Obutý pes a jiné poklesky (1995), čerpající z pouťových morytátů a bulvárního tisku. V 2. polovině 80. let M. zahájila linii loutkových inscenací pro malé a nejmenší děti, jež měly formu hravé výuky, v níž upravený hudební nástroj sloužil jako funkční i výtvarný objekt (Nalaďte si vidličku, 1992; Ende Dende, 2008). Rysy tradiční marionety ve zhyperbolizované stylizované podobě měly loutky v inscenacích Tragédie tragédií aneb Život a smrt Palečka Velikého (1987) a Tragikomedie o donu Kristofousovi a panince Rositě (1994). Vynalézavě rozpohybované dřevěné loutečky, inspirované lidovými betlémy a hračkami, byly aplikovány na hlavy herců v Potopě (1992).

M. rozdělovala svoji profesní aktivitu i mezi činohru a operu. Kostýmy do Ubu králem v Činoherním studiu (1985) byly koláží-asambláží z čistících umělohmotných a gumových pomůcek a z hygienických potřeb spojených s vyměšováním (scéně K. Glogra vévodil záchodový monument); postavy se pohybovaly v karikatuře nabubřelé nafouklosti. Skrumáží umělohmotných předmětů denní potřeby řešila M. i expanzi mloků ve Válce s mloky (1995). Konkrétní předměty všedního života se jako komponenty kostýmu objevily v Modré ptáku (1989; postava Cukr měla místo knoflíků a klaunského nosu kostky cukru). Na obdobném přístupu v dekorativnější podobě byla založena opera Dítě a kouzla (1999). Naproti tomu Wedekindova Lulu (1994) se podřídila střízlivé estetice Činoherního klubu, M. kladla důraz na artistní charakter převleků hlavní hrdinky, včetně kostýmu pierota, a pro scénu použila jednoduché řešení připomínající paraván.

Prověření životnosti komedie dell´arte bylo obsahem inscenace Létavý lékař (1996) v režii H. Burešové, pro níž M. navrhovala kostýmy i v činohře Ubu se vrací (1988) a v opeře Rigoletto (1995). V Létavém lékaři nesly obličejové polomasky a kostýmy opatřené detaily, jež nabízely rozvíjení gagů, známky razantního autorského formování hmoty. V M. tvorbě se fascinace maskou projevuje i v ozvucích masek antického dramatu, středověkých architektonických prvků a maskaronů, masopustních masek, posmrtných odlitků, lupičských kukel, plynových masek, líčení kathakali a karnevalových škrabošek. M. je užívá k odlišení dramatických situací i skupin postav: v inscenaci Nebe nad Andělem (1997) tak rozvrstvila svět pouliční reality a drogové fikce. Masky M. uplatňuje i při úpravě fyziognomie loutek k umocnění jejich tajemné podstaty (hrubým stehem přišila masky k tvářím postaviček maňáskového Hamleta, 2004).

Vrcholem M. práce s loutkou, maskou, kostýmem a rekvizitou, přesně orchestrovanými do stylově čistého celku, byla parafráze Shakespearova Romea a Julie režiséra J. Krofty Mor na ty vaše rody!!! (2001), česko-japonský projekt koprodukce Divadla Drak a Divadla Archa. V přirozeně působící symbióze dvou kultur byla ústřední dvojice představována loutkami se zasněným výrazem archaických soch, intrikánské postavy hráli herci v maskách komedie dell’arte, loutkovodiči v neutrálních barvách bunraku tvořili chór obyvatel Verony. V inscenacích Karneval na popravisku (2013), O líné babičce (2014), Popoluška (2015) M. dosáhla virtuozity umělecké i řemeslné. Hlubokou výpovědí zapůsobila polská inscenace Ptaśi sejm (Ptačí sněm), kde byli ptáci vytvoření pomocí masek, čelenek, čapek a různých typů loutek symbolem volnosti a vzletu, a plzeňská inscenace Blázen a smrt (2005), v níž ústřední dvojici hráli herci, variantu konfliktu ve stylu „rakvičkárny“ odehrály maňásci s abstraktně tesanými obličeji a fungovaly tu objekty na pomezí loutky a surrealistického artefaktu (nemocniční stolek na kolečkách, s kabátem bez těla a tváří ze starého lavoru).

Pojetí scénického prostoru bývá u M. méně nápadné. I v případech inscenací na hranici loutkohry a činohry vytváří scénu prostřednictvím objektů na principu dětské stavebnice; využívá mnohovýznamovosti předmětů (trakař ve Fidlovačce, dveře sestavované do podoby vozu a pranýře v Karnevalu na popravisku) a pracuje s geometrickými tvary (velká gramofonová deska ve Žluté ponorce, kostky a kvádry v Brouci aneb Beatles).

Výtvarný rukopis M. se vyznačuje hravostí, vyhrocenou expresivitou a groteskní nadsázkou. V počátcích tvořila návrhy technikou koláže, od pol. 80. let se ustálil její styl kolorované kresby, v níž soustavná silná černá kontura dodává postavě (loutce i herci) na plastické modelaci a expresivní dramatičnosti. Na přelomu tisíciletí přibývají pitvorné a karikaturní rysy (mužsky ošklivé sestry v Popelce; deformované portréty hereckých představitelů v maňáskových ekvivalentech v Číňanech) i větší dekorativnost a barevná pestrost (Baba Jaga). Její návrhy s větším množstvím postav a předmětů připomínají komiksové seriály (Nebe nad Andělem) a obrazové básně (Modrý pták; Potopa), podrobné technické detaily a textové popisy v pečlivě propracovaných studiích působí dojmem výtvarného díla.

M. navazuje na generaci loutkářských výtvarníků 60. a 70. let (J. Schmid, M. Melena, P. Matásek, P. Kalfus), kteří prosazovali antiiluzívní pojetí loutkového divadla a zdůrazňovali věcnou podstatu, specifičnost a svébytnost loutky. M. rozvíjí jimi započatý proces zapojování živého herce do scénického dění a stírá hranice mezi loutkovým divadlem a dalšími divadelními žánry. Inovuje a znovuobjevuje různé typy loutek. V manipulaci s předmětem využívá momentu překvapení, srovnatelného až s eskamotérstvím. V linii akční scénografie pracuje s variabilitou předmětu a jeho významu v propojení s hereckou akcí. Její tvorba slučuje výsostnou výtvarnou kvalitu s technickou přesností. V návrzích kostýmů pro pohybové divadlo a činohru pracuje s barvami a výrazným tvarováním, včetně plastické aplikace a asambláže (v duchu meziválečné avantgardy), v pojetí masek, paruk a stylizovaných pokrývek hlavy uplatňuje věcnost.

Loutkářská výprava (loutky / objekty, kostýmy / masky, scéna)

DAMU

N.  Gernětová, T. Gurevičová: Ošklivé káčátko (klauzurní práce) – 1978; B. Brecht: Muž jako muž (klauzurní práce) – 1979; M. Nezval: Zatím se ještě smějí (projekt katedry loutkářství)  – 1983.

Krajské bábkové divadlo v Banskej Bystrici

J. Mokoš: Múzeum alebo Listovanie v rodinnom albume – 1980; A. Platonov – J. Bindzár: Balada o hrdinskej krave – 1981.

Divadlo dětí Alfa (Divadlo Alfa)

J. Werich, P. Vašíček: Tři pohádky Jana Wericha (scéna, kostýmy a loutky s K. Vostárkem a Z. Kvasnicovou), R. Kipling, J. V. Dvořák: Mauglí – 1986; H. Januszewská, J. Břenek: Tygřík, H. Fielding: Tragédie tragédií aneb Život a smrt Palečka Velikého – 1987; B. Luňáková: Srdce na dlani – 1992; F. G. Lorca: Tragikomedie o donu Kryštofousovi a panince Rositě – 1994; J. Scheibal, B. Josephová-Luňáková: Steny plzeňské mučírny aneb Obutý pes a jiné poklesky – 1995; K. Aulitisová: Když máma není doma..., I. Peřinová: Smolíček Pacholíček – 1998; J. Bártek: Enšpígl – 2000; M. Frayn: Číňani, D. Fo: Blázen a smrt – 2005.

Loutkové divadlo Radost

J. Kolář, Z. Mikotová, E. Janěková: Kocourek Modroočko – 1987; I. Marečková, V. Zajíc, J. Bílek: Žlutá ponorka – 2007; V. Peška: Beatles aneb Žlutá ponorka – 2008; J. Ryšánek Schmiedtová: Jak morčata pekla bábovku – 2011; A. Kastnerová, J. Ryšánek Schmiedtová: O líné babičce – 2014; V. Peška: Baba Jaga aneb Petruška a Ivánek – 2015; P. Chvojka, S. Havelka: Jája a Pája – 2016; V. Peška: Budulínek z hudebky – 2017; I. Urban, B. Pojar, V. Peška: Pojďte pane, budeme si hrát – 2018.

Divadlo Spejbla a Hurvínka

P. Cmíral: Capocomico – 1990.

Divadlo DRAK

J. Vyšohlíd, J. Krofta, J. Bílek, I. Marečková: The Beatles aneb Kurs angličtiny pro pokročilé – 1991; J. Vyšohlíd, J. Brannyová, P. Černík: Nalaďte si vidličku – 1992; W. Shakespeare, M. Klíma: Mor na ty vaše rody!!! – 2001; B. Josephová-Luňáková: Kašparův zvěřinec – 2021.

Městské divadlo Most, Divadlo rozmanitostí

V. Zajíc: Potopa – 1992; I. Marečková, V. Zajíc, J. Bílek: Brouci aneb The Beatles – 2006; A. Klepáč, K. Fixová: Ende Dende aneb Jak se dělá muzika – 2008; J. Bilbo Reidinger: Commedia dell'Ponte, D. Defoe, I. Marečková, N. Penev: Robinson Crusoe – 2011; M. Hába: Rek Řek Řež čili Odysseus – 2012; D. Bláhová: Pohádky z klokaní kapsy – 2013.

Naivní divadlo

K. Čapek, I. Peřinová: Válka s mloky – 1995; I. Peřinová: Vodníci pod kamenem – 1997.

Divadlo Minor

J. Topol – V. Eliášková: Nebe nad Andělem – 1997; I. Peřinová: Popelka – 1999.

Compagnie La Marionette Paris

Lidoví loutkáři, F. Jolit: Johanes doktor Faust (autorská realizace s P. Kohoutem) – 2004.

Teatr im. H. Ch. Andersena Lublin

F. Attar, J.-C. Carrière, P. Brook: Ptaśi Sejm, V. Neuwirthová: Młeko Lwicy – 2005.

Divadlo loutek Ostrava

J. R. R. Tolkien, J. Pithartová: Hobit – 2005; J. K. Tyl: Fidlovačka – 2007.

Pidivadlo (Vyšší odborná škola herecká)

F. Hrubín, V. Provazníková: Aj, já koza / Kuřátko v obilí – 2006.                       

Teatr lalki i aktora Walbrzych

I. Degorska: Bajka o Szczęściu – 2006 (2007 přenesena do Teatr Maska Rzeszów).

Středočeské divadlo Kladno, Divadlo Lampion

A. Lobel – J. Prokeš: Kvak a Žbluňk – 2007.                        

Malé divadlo (Jihočeské divadlo České Budějovice)

C. Colodi, A. N. Tolstoj: Pinokiova dobrodružství – 2007; T. Pěkný: Havrane z kamene… – 2008; A. Lindgrenová, H. Sýkorová: Ronja, dcera loupežníka – 2009.

Umělecká scéna Říše loutek

H. Dotřelová, T. Zlesáková: O nezbedných kůzlátkách – 2009.

Ciróka Bábszínház Kecskemét

J. Vyšohlíd, I. Marečkova: Csikos Mese – 2009.

Eesti Nuku-ja Noorsooteater Tallinn

O. Preussler: Vaike Noid – 2009.                          

Loutkové divadlo Jiskra (amatérská scéna, Divadlo Karla Hackera)

I. Jirsová: Zvířátka a loupežnici – 2012.

Bábkové divadlo v Košiciach

K. Brožek: Karneval na popravisku – 2013.

Bábkové divadlo Na rázcestí

J. Juraňová: Ilona, žena Hviezdoslavova – 2014.

Štátne divadlo Košice

G. Rossini, J.  Ferretti: Popoluška (spolupráce Bábkové divadlo v Košiciach) – 2015.

Výprava (scéna, kostýmy)

DAMU

C. Turba: Komedie o skříni – 1982; J. R. R. Tolkien: Hobit – 1983.

Středočeské krajské kulturní středisko

H. de Balzac: Ztracené iluze – 1984.

Pražské kulturní středisko

A. Galin: Hvězdy na jitřním nebi – 1989.

Divadlo v Řeznické, Viola

J. Kainar: Ubu se vrací – 1988.

Činoherní klub

F. Wedekind: Lulu – 1994.

Divadlo Alfa

 T. Lehenová, K. Aulitisová: O devíti měsíčkách – 1995; J. Thurber, V. Peřina: O bílé lani – 2006.

Divadlo v Celetné, Divadelní spolek Kašpar

D. Fo: Za vším vězí Ďábel – 1996.

Středočeské divadlo Kladno, Divadlo Lampion

R. Prošková, M. Pacek: Putování smůly za štěstím – 2009.

Kostýmy

Compagnia Les Fussains Paris, Reims

P. Byland, C. Turba: La Traversée du Desert (autorská realizace s J. Sopkem) – 1983.

Středočeské krajské kulturní středisko

J. Molavcová: Malé pohádky Jitky Molavcové (i objekty) – 1984.

Teatro Paravento Locarno

C. Turba, J. Fuksa: Perpetuum Teatrobile – 1985.

Reduta Praha

C. Turba, J. Stivín: Dr. Stivín a Mr. Turba – 1985.

Činoherní studio Ústí nad Labem

A. Jarry: Ubu králem (i objekty) – 1985.

Divadlo Petra Bezruče

J. Zeyer: Stará historie (i masky) – 1986.

Alfred & spol.

P. Byland – C. Turba: Deklaunizace (Junior klub Na Chmelnici, i rekvizity) – 1986; C. Turba: Archa bláznů – 1989.

Divadlo pracujících Most

E. Bass, V. Novák, Z. Srba: Cirkus Humberto – 1987; M. Maeterlinck: Modrý pták (i loutky, objekty a masky) – 1989; A. Saint-Exupéry, Z. Srba: Malý princ – 1990.

Divadelní pouť, Střelecký ostrov

M. de Ghelderode, K. Makonj: O Velekostlivci – 1987. 

Theater am Goetheplatz Bremen

F. Busoni, G. Puccinni: Arlecchino / Gianni Schicchi – 1994.

Studio Kaple Nečtiny

H. Vecchi: L'Amfiparnaso (koprodukce Česká televize Ostrava) – 1994.

Národní divadlo

G. Verdi: Rigoletto  – 1995.

Divadlo Na zábradlí

Moliėre, Š. Otčenášek: Létavý lékař aneb Proměny Harlekýnovy (i masky) – 1996.

Národní divadlo v Brně

E. Bass, V. Novák: Cirkus Humberto, A. Saint-Exupéry, V. Cejpek, Z. Srba: Malý princ (i objekty) – 1998; M. Ravel: Dítě a kouzla, Španělská hodinka (i objekty) – 2000.

Scéna

Loutkové divadlo Jiskra (amatérská scéna, Divadlo Karla Hackera)

V. Cinybulk: O pyšné base, Fr. Bulánek: Kašpárek a zlá liška – 1976; K. Hacker: Kocour v botách (i loutky) – 1978.

Loutky

Divadlo dětí Alfa Plzeň

J. Wolker, K. Makonj: Knoflík pro štěstí (i objekty a masky) – 1980.

Západočeské divadlo Cheb

H. C. Andersen, I. Peřinová: Sněhová královna (i objekty) – 1983.

Televizní inscenace, film

Slovenská televízia Bratislava

P. Skaličan: Mongolské rozprávky: Krásna ako slniečko, Zlý úmysel, Najväčšie bohatstvo (i rekvizity) – 1982.

Filmové studio Barrandov

V. Matějka: Má láska s Jakubem (masky, objekty, kostýmy pro masopustní scény) – 1982.

Prameny

IDU Praha: Fotografický fond, Fond scénografické dokumentace, Scénografická sbírka, soukromý archiv I. M.

Literatura (výběr)

J. Sloupová: Mechanické divadlo Petra Kracika, Tvorba 1985, č. 46, s. 19; P. Pavlovský: Podle mého názoru, Tvorba 1986, č. 48, s. 20; N. Malíková: Jak se usmívá ježibaba, Scéna 12, 1986, č. 5, s. 4; K. Král: Škola spiklenců, Scéna 12, 1987, č. 8, s. 5; P. Pavlovský: Divadlo dětí Alfa Plzeň – Mauglí, Bulletin AMD 1987, č. 2, s. 43-45; E. Ichová: Čeho se nebát, Tvorba  1987, č. 29, s. 9; E. Šmeralová: Putování Malého prince, Rudé právo 11. 10. 1990; R. Křivánek: Exupéry bez tajemství, Lidové noviny 19. 11. 1990; K. Král: S Archou bláznů, Svět a divadlo 1, 1990, č. 4, s. 96-102; J. Císař: Pokus o univerzální jazyk, Československý loutkář 42, 1990, č. 1, s. 6-8; L. Lederbuchová: Láska po španělsku, Plzeňský deník 8. 2. 1994; N. Malíková: Ó, loutky, jaká vášeň!, Loutkář 44, 1994, č. 4, s. 88; Z. Hořínek: Lulu v původní podobě, Lidové noviny 19. 4. 1994; J. Machalická: V pokojíčku s mloky, Lidové noviny 2. 6. 1995; Z. Tichý: V naivním divadle se s mloky válčí až po přestávce, Mf Dnes 2. 6. 1995; N. Malíková: O mlocích a lidech. Loutkář 45, 1995, č. 7, s. 160; N. Malíková: Ještěrkové versus lidé, Divadelní noviny 4, 1995, č. 12, s. 5; J. Herman: Rigoletto podle Hany Burešové, Týden 2, 1996, č. 1, s. 57; J. Kazda: Létající lékař redivivus, Svět a divadlo 7, 1996, č. 5, s. 28-33; H. Fenclová: Cesty vedou dál a dál, pod mraky a hvězdami, Plzeňský deník 1. 8. 1998; R. Hrdinová: Brněnská kouzla Maurice Ravela, Právo (Jižní Morava) 24. 4. 1999; L. Lederbuchová: Enšpíglova šibalství, Loutkář 50, 2000, č. 6, s. 258; J. Císař: Dvakrát do stejné řeky…, Loutkář 51, 2001, č. 4, s. 156-157; J. P. Kříž: Romeo a Julie jako český loutkářský šperk, Právo 15. 6. 2001; V. Šrámková: Mor na ty vaše rody!!!, Týdeník Rozhlas 11, 2001, č. 29, s. 4; kolektiv autorů: DRAK – Mor na ty vaše rody!!!, Praha 2001; L. Kolouchová: Pro nic? Pro Hekubu. Loutkář 54, 2004, č. 3, s. 110; P. Kosová: Číňani porazili loupežníky z Chlumu, Loutkář 55, 2005, č. 2, s. 69; L. Lederbuchová: Blázen nakonec poznal lásku, Plzeňský deník 14, 2005, č. 277; H. Albertová: Od Pražského quadriennale 1983 k Pražskému quadriennale 1987 aneb Proměny divadelního kostýmu, Scénografie, 1989, č. 56-57, s. 88-106; P. Vašíček, N. Malíková: Plzeňské loutkářství, historie a současnost, Plzeň, 2000; M. Klíma: Josef Krofta (inscenační dílo), Praha 2003, s. 80, 91-94; M. Zdeňková: Czech made – současná česká scénografie, Praha 2003, s. 78; Divadelní výtvarnice české ve 21. století. Série fotoportrétů scénografek při příležitosti výstavy Proměny, foto J. Malý ml., Time In, duben 2008, s. 96; I. Peroutková: Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí. Pražský deník 3, 2008, č. 93, s. 24; J. Hoffmanová: Ctibor Turba (inscenační a režijní práce v letech 1966–1990), JAMU Brno 2011, s. 76, 79, 160; C. Turba: Alfred & spol., Praha 2014, s. 69, 81–112; katalogy k výstavám: Salón scénografie´91, Praha 1991; Salón scénografie´95, Praha 1995; Salon české scénografie´05, Praha 2005; Současná umělecká loutka, Galerie U Zlatého koníčka, Praha 1994; V. Hulec: I.M. – scénografie, bulletin k výstavě, Divadlo Alfa Plzeň, 1998; Katedra alternativního a loutkového divadla, Kabinet scénografie, katalog u příležitosti výstavy Pražské quadriennale 2003, Praha 2003, s. 48; V. Čermáková, V. Koubská, M. Zdeňková: Proměny – Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí. Praha 2008; haj [= H. Josefová]: I. M. žije obrazem v pohybu, Plzeňský deník 23. 6.1998; (luh): Přední česká scénografka vystavuje své práce v Plzni. Mf Dnes (Západní Čechy) 23. 6. 1998; S. Marešová: I. M. – Nakročení na stopu, Československý loutkář 40, 1990, č. 12, s. 283; S. Marešová: Scénografie. 3. díl seriálu se věnuje I.M., Loutkář 44, 1994, č. 4, s. 3; N. Malíková: Galerie – I. M., Loutkář 51, 2001, č. 4, s. 2; I. Marečková: Maska, kostým, objekt, habilitační práce DAMU, Praha 2002; redakce: I. M. – Za maskou loutky, Scena.cz 11. 4. 2011, URL: http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=1&c=14124&r=22 (online cit. 4.12.2020); M. Zdeňková: I. M., edice Osobnosti české scénografie, IDU, Praha, 2018.

Vznik: 2023

Redakce: Honsová, Petra