Nový, Miloš

Narodil se v rodině inspektora První české vzájemné pojišťovny, publicisty, herce a režiséra ochotnického divadelního spolku Pokrok Antonína Karla Nového (1852–1921) a jeho ženy Františky, rozené Veverákové. Gymnaziální studia N. nemohl dokončit; pro účast v hnutí Omladina mu bylo zakázáno studium na středních školách monarchie. Od šestnácti let hrál na ochotnických jevištích i v Národním domě na Vinohradech (1895). Prošel kočovnou společností A. Chlumského (1895/96), s V. Budilem strávil sezonu v Plzni (1896/97) a s J. Pištěkem v Brně (1897/98). Odtud přešel do smíchovského Švandova divadla (1989/1900) a znovu k Pištěkovi, tentokrát do jeho pražské arény (1900–1902). Poté se na delší čas usadil u V. Budila v Plzni (1902–1914). Odtud vedla jeho cesta do Národního divadla (1914–26), Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě (1926–30) a zpět do pražského Národního divadla (od 1931). Po roce byl však kvůli zdravotním obtížím a zhoršující se paměti penzionován. Zemřel na mrtvici, pohřben je na Olšanských hřbitovech. Jeho synovcem byl herec a zpěvák Oldřich Nový.

Od poloviny 90. let 19. století bral N. soukromé hodiny herectví u J. Šmahy, praktické zkušenosti pak sbíral u Chlumského a Pištěka. Během prvního delšího angažmá – u Budila v Plzni – se etabloval jako herec a režisér, posléze vedl činoherní soubor (1912–14). Stal se jedním z nejvýznamnějších a nejobsazovanějších herců a byly mu svěřovány významné charakterní role světového i domácího repertoáru: Hamlet, Othello, Antonius, Cyrano, Jan Hus, Pelops (Námluvy Pelopovy) aj. Nejčastější hereckou partnerkou mu tu byla O. Beníšková.

Objevoval se i ve hrách konverzačních, které mu byly žánrově nejvlastnější. Salonní obor se stal jeho doménou (coby herce i režiséra) zvláště po přechodu do Národního divadla, kde příležitostně hostoval již během plzeňského angažmá.

Na první české scéně působil N. taktéž dvanáct let a hrál zde vesměs právě konverzační úlohy. Naopak velké dramatické role, na které byl zvyklý z Plzně, mu svěřovány nebyly. Výjimkou byla inscenace Coriolana (1921), s níž v Národním divadle debutoval K. H. Hilar. Výkonu N. v titulní roli byla vyčítána neživotnost a škrobenost; inscenace jako celek byla přijata s velkými výhradami.

Jsa ideálním představitelem elegánů anglických a francouzských komedií a společenských her, toužil N. hrát i velká dramata. Nenaplněné ambice ho ve 20. letech vedly hledat uplatnění i na jiných scénách: například jako režisér a šéf činoherního souboru v olomouckém divadle (1921/22) či hostující režisér v Národním divadle v Bratislavě. Nastudoval zde dříve vyzkoušené tituly, do nichž se sám obsadil (Cyprienna, Pygmalion).

N. pokus přetvořit z pozice ředitele a režiséra kabaretní a revuální divadélko Rokoko v komorní činoherní scénu se nezdařil (1925/26). Malý divácký zájem odrážel neochotu publika přijmout dramaturgickou i stavební proměnu (stoly byly nahrazeny řadami sedadel). Problematická byla též absence stálého souboru, kdy N. angažoval herce (např. E. Poznerovou, Č. Šlégla, B. Záhorského) na konkrétní inscenace, a navíc měl sám hlavní závazek vůči Národnímu divadlu. Po tomto neúspěchu poměr s Národním divadlem rozvázal a přijal místo ředitele ostravského divadla. V Národním divadle moravskoslezském se pokoušel zápasit s finanční i uměleckou krizí. Jeho čtyřleté vedení (1926–30) je hodnoceno jako doba finanční i repertoárové stabilizace ostravského divadla. N. neměl ambice dramaturgicky experimentovat, a zařazoval proto pravidelně starší domácí repertoár, konverzační hry i několik dramatických stálic, v nichž sám sebe obsazoval do hlavních úloh – znovu tu hrál Václava IV., Othella, Hamleta, Henry Higginse (Pygmalion), Bernicka (Opory společnosti). Ve snaze o zlepšení finanční situace divadla bylo uvedeno i několik divácky atraktivních revue, autorem jedné z nich byl sám N. – Od večera do rána (1927). Aby si udržel publikum, byl nucen nastudovat v jediné sezoně až 37 premiér (1928/29), mezi nimiž byla i československá premiéra Říjnového dne G. Kaisera.

Po čtyřech letech v Ostravě se bez úspěchu ucházel o angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech a nakonec se vrátil zpět do Národního divadla. Jeho další hereckou práci zastavil špatný zdravotní stav.

Pro tragické hrdiny měl N. předpoklady zejména ve zvučném hlasu ovládaném s deklamační manýrou, charismatickém obličeji a urostlé postavě. Jeho hrdinové nicméně postrádali temperament, víceznačnost a psychologickou hloubku. Byli působiví na pohled, ale neumožňovali divákům soucítit s postavou, a dojít tak ke katarzi. N. budoval role na zvučném, rytmickém hlasu, který zvláště vynikal v dílech veršovaných, okamžitém mimickém a gestickém efektu, na čistém provedení bez psychologických kliček a rozporuplností.

Líbivá tvář, uhlazené vystupování a bohémský vztah k životu byly pro N. projev typické rysy. Díky těmto dispozicím se postupem času orientoval zejména na lehké konverzační hry, které vytvářel dle osvědčené šablony, bez ambice hledání nových výrazových prostředků.

Uhlazení gentlemani, elegantní světáci, bezskrupulózní don Juani usilující o ženská srdce, sobečtí či planoucí milenci ovládající umění ironického šlehu byli N. doménou. Role měšťanů, osob pracujících a bezvýznamných téměř nedostával. Jeho postavy se střežily být všedními, obyčejnými lidmi, a snad i proto paradoxně nezřídka vyznívaly jako banální. S postupujícím věkem hrával N. i charaktery tragikomické, například starého boháče marně bojujícího o svoji milenku s mladším sokem (Klouček Netykavka) či biskupa hledícího se závistí na mladou lásku (Vinice Páně).

Při herecké práci byl pro N. podstatný také kostým, který měl co nejlépe podtrhnout vznešenost, postavení a noblesu vyzařující z postavy. Zejména v Plzni se při přípravě zaobíral i svícením a světelnými efekty, aby co nejlépe podpořil vyznění celé inscenace. V ostravském divadle se spolupodílel na scénografii inscenací, které režíroval.

Často býval charakterizován jako herec dekorativní, pompézní, slavnostní, oslnivý. Navzdory tomu se na jevišti jevil občas suše, odměřeně, někdy i pózovitě, strojeně, vnějškově. Nerazil nový umělecký styl, neprošlapával neprobádané stezky, ale v rámci sobě blízkého repertoáru byl hercem precizním a svědomitým.

Jako režisér si vybíral hry, které mu byly nějakým způsobem blízké a důvěrně známé, buď konverzační či některé z titulů, v nichž již dříve hrál. Snažil se nicméně balancovat a nepromarnit uměleckou hodnotu hry ve prospěch komerčně jisté zábavy. Mimo činohru režíroval často též inscenace operní a operetní.

Role

Plzeňské městské divadlo

Horst (F. Schöthan – F. Koppel-Elfeld: Komtesa Kukuč), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1897; Nil (M. Gorkij: Měšťáci), Don Juan (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio), Petruccio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1902; Edgar (W. Shakespeare: Král Lear), Chlestakov (N. V. Gogol: Revizor), Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová: Sirotek Lowoodský), Pelops (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy), Cyrano (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu) – 1904; Hrabě Staršenski (G. Hauptmann: Elga), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Jochanan (O. Wilde: Salome), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Sherlock Holmes (F. Schönthan: Tři dny ze života anglického detektiva) – 1906; Gero (A. Jirásek: Gero), Othello (W. Shakespeare: Othello), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), De Croix (E. Bozděch: Z doby kotilionů), Hrabě Vronskij (E. Guirand: Anna Karenina) – 1907; Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Harlekýn (R. Lothar: Král Harlekýn), Fleming (O. Ernst: Flachsman vychovatel), Raffles (E. W. Hornung – W. E. Pressbrey: Raffles), Langlad (A. Capus – E. Aréne: Žena nad muže), Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1908; (André de Jauvigny (G. A. de Caillavet – R. de Flers: Láska bdí), Vít van Emden (O. Blumenthal: Přísaha věrnosti), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1909; Vévoda de Charmerac (F. Croisset – M. Lablanc: Arséne Lupin), Kristian (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Antonius (W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra), Lucio (G. d’Annunzio: Gioconda) – 1910; Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí), Jan Hus (A. Jirásek: Jan Hus) – 1911; Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1912; Felt (H. Kistemaeckerse: Plukovník Felt) – 1913; Robert de Chacéroy (H. L. G. Bernstein: Ve víru) – j. h. 1922.

Národní divadlo

Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina) j. h. – 1900; George Crofts (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – j. h. 1907; Egeon (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) – j. h. 1908; Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Valdštejn, Plukovník Wrangel (F. Schiller: Valdštejn) – j. h. 1909; Lord Seerlo (W. S. Maugham: Královská Výsost), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – j. h. 1910; Zabarella, Kussenpfenig (A. Jirásek: Jan Hus), Jan Všembera z Boskovic, Uherský hejtman (A. Jirásek: Jan Žižka) – j. h. 1911; Des Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Profesor Henry Higgins, Plukovník Pickering (G. B. Shaw: Pygmalion) – j. h. 1913; Radúz (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Marquis z Langelieru(G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Mikuláš z Pístného (A. Dvořák: Král Václav IV.), Rytíř Želislav, Duch času (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky), Francis Chesney (B. Thomas: Charleyova teta), Baron Jiří Ruding, Konsul z Rehlů (G. Davis: Katakomby), Ladislav (W. Perzyński: Lehkomyslná sestra), Don Juan Tenorio (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio), Geralde Halstane (W. S. Maugham: Paní stará), Cajus Valerius Catullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Claudius Tiberius Nero (E. Tréval: Tiberius) – 1914; Charles (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Harry Marsland (G. von Moser: Bibliotekář), Král Ferdinand Aragonský (J. Hilbert: Kolumbus), Tristan (J. F. C. Delavigne: Ludvík XI.), Jiří Chvojka (F. Šrámek: Léto), Amédée de Jugan (M. Donnay: Houpačka), Přibáň (K. Želenský: Tažní ptáci), Robert de Chacéroy (H. L. G. Bernstein: Ve víru), Honza (O. Nedbal: Pohádka o Honzovi), Sir James Cavanagh (Ch. B. Fernald: Co máme rádi), Ferrovius (G. B. Shaw: Androkles a lev), Ferdinand Kittrich (V. Štech: David a Goliáš), Fortinbras, Le Meillau (H. L. G. Bernstein: Oklikou), Bernardo (W. Shakespeare: Hamlet), Hrabě Reverendo-Lanzenfeld (F. A. Šubert: Jan Výrava), Josef z Nazaretu (K. Mašek: Josef z Nazaretu), Escalus (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1915; Vojín (W. Shakespeare: Macbeth), Hrabě Jan Josef Thun z Hohenštejna (W. A. Mozart, A. Jirásek: Mozartův večer), Karel Lánský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Baron z Gillzingenů (R. Presber – L. W. Stein: Naučný slovník), Wolf z Wolfriedu (J. Císler: Ředitel panství), Leontes (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Baron de Varville (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Richard Scroop, Owen Glendower (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Lebduška Vincenc (F. A. Šubert: Žně), Jan Hepner (V. Skoch: Naše babička) – 1916; Josua (S. Lom: Vůdce), Kníže Buillonu (E. Scribe – E. Legouvé: Adriena Lecouvreurova), Lucio Septimius (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Hélios (O. Theer: Faëthón), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Pan Liverdun (A. Guinon: Štěstí), Sartorius (G. B. Shaw: Domácí pán), Gospar Dživo (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Šimon Talácko z Ještětic (L. Stroupežnický: Tři staročeské veselohry), Advokát dr. Klár (J. Hilbert: Hnízdo v bouři), Král Ludvík XV. (V. Dyk: Revoluční trilogie) – 1917; Oldřich z Kamenného Hrádku (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Mlynář, Předzpěv (S. Čech, dram. J. Kvapil: Ve stínu lípy), Geralde Halstane (W. S. Maugham: Paní stará), Barras (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Pavel (J. Vrchlický: Drahomíra), Vrchní (J. Mahen: Mrtvé moře), Alfonso II. (J. Maria: Torquato Tasso), Mistr Matouš Collinus z Chotěřiny (B. Adámek: Salomena), Václav II. (O. Fischer: Přemyslovci), Heinrich Mates hrabě z Thurnu (J. J. Kolár: Pražský žid), Levinský (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Ženich (K. Mašek: Dceruška hostinského), Eduard Hoch (V. Dyk: Smuteční hostina), Kněz Prokop Holý (A. Jirásek: Jan Roháč), Lord Summerhays (G. B. Shaw: Mesaliance), Václav IV. (A. Dvořák: Král Václav IV.) – 1918; Felix (E. Bozděch: Světa pán v županu), Vojvoda Godičan (R. Jesenská: Attila), Hrabě de Guiche (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina), Václav Jan Tomášek (L. Novák: V záři minulosti), Vilém z Pernštejna, Uherský hejtman (A. Jirásek: Jan Žižka), Viceadmirál de Folgoet (C. Farrere – L. Népoty: V předvečer války), Vašek (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Talyzin (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.), Duch otce Hamletova (W. Shakespeare: Hamlet), Jan Jakub Wied (F. Langer: Miliony), Anton Antonovič Skvoznik Dmuchanovský (N. V. Gogol: Revizor), Pán (L. N. Andrejev: Ten, který dostává políčky), Galus (V. Štech: Zmatená pohádka), Hrabě O’Dawda (G. B. Shaw: Fannina první hra), Generál Westermann (R. Rolland: Danton), Cyrano de Bergerac (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu) – 1920; Inženýr Fabry (K. Čapek: R. U. R.), Gaius Marcius Coriolanus (W. Shakespeare: Coriolanus), Heinrich Mates hrabě z Thurnu (J. J. Kolár: Pražský žid), Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel), Richard Dux (F. Zavřel: Dravec), Hartwich (J. Mahen: Generace), Don César de Bazan (V. Hugo: Ruy Blas), Napoléon I. (E. Moreau – V. Sardou: Madame Sans-Gêne) – 1921; Dr. Karel Lánský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Arcibiskup Canterburský (Ch. Marlowe: Edvard II.), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Axel Oxenstjerna (A. Strindberg: Královna Kristýna), Jindřich de Saint-Jean (E. Scribe: Sklenice vody), Aubry Tanqueray (A. V. Pinero: Druhá paní), Manžel (S. Guitry: Jako sen), Vévoda de Chavres (H. Bataille: Žena majetkem), Beneš (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Dr. Eduard Marek (J. Hilbert: Podzim doktora Marka) – 1922; President Koll (B. Björnson: Král), Anpiel (J. Zeyer: Sulamit), Des Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Bienaimé (F. Grésac – F. de Croisset: Jacquelina), Challange (P. Géraldy: Milování), Hrabě (F. Crommelynck: Velkolepý paroháč), Petr kardinál Alliacký (J. Voborník: Jeroným Pražský), Vévoda Frederick (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Lord Illingworth (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Harry Anderson (W. S. Maugham: Na východ od Suezu) – 1923; Hrabě Roveredo-Lanzenfeld (F. A. Šubert: Jan Výrava), Montgomery Hawkes (J. H. Manners: Peg mého srdce), Biskup Lescure (J. Sarment: Rybář stínů), Hrabě James Stjernenhö (G. Kaiser: Kolportážní příběh), Jindřich Lévrier (R. de Flers – F. de Croisset: Vinice Páně), Vévoda Filip de Coulaine (G. Berr: Zlámaný žebřík) – 1924; Michal (J. Natanson: Klouček netykavka) – 1925; Jiří Chvojka (F. Šrámek: Léto), Král Ludvík XV. (V. Dyk: Revoluční trilogie) – 1926; Profesor Henry Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion) – 1927; Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel) – 1928.

Národní divadlo moravskoslezské

Herec (F. Molnár: Gardový poručík), Hrabě de Larzac (R. de Fleurs – G. Arman de Caillavet: Papá), Profesor Henry Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion), Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel), Bienaimé (F. de Grésac – F. de Croisset: Jacquelina), Václav IV. (A. Dvořák: Král Václav IV.), Othello (W. Shakespeare: Othello), Abel (K. Sloboda: U čaje), Vévoda Filip de Coulaine (G. Berr: Zlámaný žebřík) – 1926; Plukovník Felt (H. Kistemaeckers: Plukovník Felt), Pan des Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Vévoda z Kilmarnocku (U. Falena: Poslední lord), Robert de Chacéroy (H. Bernstein: Ve víru) – 1927; Štěpán Fériaud (G. de Porto-Riche: Zamilovaná), Sandercroft (J. Brestl: Dover – Calais), Kupec Simone (O. Wilde: Florentská tragédie), Mastro Andrea Muzzi (A. de Stefani: Messinský švec), Cizinec (L. Rydel: Navždy), Konzul Bernick (H. Ibsen: Opory společnosti), Sir George Crofts (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Brown (A. Savoir: Osmá žena Modrovousova), Coste (G. Kaiser: Říjnový den), Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Baron Wurtz (G. Berr – L. Verneuil: Z pekla štěstí) – 1928; Jindřich ze Saint-Jean (E. Scribe: Sklenice vody), Lord Illingworth (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Cyrano de Bergerac (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Generál (R. Medek: Plukovník Švec) – 1929; Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna) – 1930.

Švandovo divadlo

Petruccio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1900.

Lidové divadlo Uranie

Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí) – j. h. 1907.

České divadlo v Olomouci

Mlynář (A. Jirásek: Lucerna), Des Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Profesor Henry Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion) – j. h. 1921.

Slovenské národné divadlo Bratislava

Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Henry Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion), Des Prunelles (V. Sardou: Cyprienna) – j. h. 1925.

Režie

Národní divadlo

G. B. Shaw: Pygmalion – j. h. 1913; V. Dyk: Smuteční hostina – 1918; E. Bozděch: Světa pán v županu, V. Dyk: Ondřej a drak – 1919; O. Wilde: Ideální manžel, J. J. Kolár: Pražský žid, J. Renard: Kouzlo rozchodu, P. Raynal: Pán svého srdce, E. Moreau – V. Sardou: Madame Sans-Gene, F. Zavřel: Dravec – 1921; J. Hilbert: Podzim doktora Marka, E. Scribe: Sklenice vody, S. Guitry: Jako sen, A. V. Pinero: Druhá paní, H. Bataille: Žena majetkem, W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, A. Shakespeare: Komedie plná omylů – 1922; V. Sardou: Cyprienna, F. de Curel: Nelidská země, F. Grésac – F. de Croisset: Jacquelina, P. Géraldy: Milování, G. Moore: Gabrielin příchod, O. Wilde: Bezvýznamná žena – 1923; F. A. Šubert: Jan Výrava, J. H. Manners: Peg mého srdce, J. Sarment: Rybář stínů, G. Berr: Zlámaný žebřík, R. de Flers – F. de Croisset: Vinice Páně – 1924; R. Gignoux – M. Maurey – A. Savoir – J. Théry: Nezralé ovoce, J. Natanson: Klouček netykavka – 1925.

Plzeňské městské divadlo

J. Strauss: Netopýr  – 1905; J. R. Rozkošný: Černé jezero, G. Verdi: Aida, G. Verdi: Rigoletto – 1906; F. Friedrich: Alessandro Stradella, A. Dvořák: Jakobín, A. Thomas: Mignon, B. Smetana: Braniboři v Čechách, K. Kovařovic: Psohlavci, A. Dvořák: Rusalka, R. Wagner: Tannhäuser, G. Donizetti: Lucie z Lamermooru – 1907; R. Herzog: Kondotiéři, H. Lavedan: Souboj, R. Lothar: Král Harlekýn – 1908; H. Ibsen: Hedda Gablerová, G. A. de Caillavet – R. de Flers: Láska bdí, A. a V. Mrštíkovi: Maryša, F. X. Svoboda: Čekanky – 1909; G. d’Annunzio: Gioconda, F. Croisset – M. Lablanc: Arséne Lupin – 1910; G. Ohnet: Majitel hutí, L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola – 1911; W. Shakespeare: Jak se vám líbí – 1912; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské – 1913; W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy – 1914.

Národní divadlo moravskoslezské

A. Savoir – R. Gignoux – J. Thér – M. Maurey: Nezralé ovoce, O. Wilde: Ideální manžel, R. de Fleurs – G. Arman de Caillavet: Papá, A. Dvořák: Král Václav IV. – 1926; B. Smetana: Dalibor (op.), V. Sardou: Cyprienna, W. Shakespeare: Blažena a Beneš, V. Novák: Dědův odkaz (op.), G. B. Shaw: Androkles a lev, J. Brestl: Dover – Calais, U. Falena: Poslední lord, H. Bernstein: Ve víru – 1927; G. Kaiser: Říjnový den, O. Wilde: Florentská tragédie, G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, A. Savoir: Osmá žena Modrovousova, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, A. de Stefani: Messinský švec, L. Rydel: Navždy, H. Ibsen: Opory společnosti, G. de Porto-Riche: Zamilovaná – 1928; O. Wilde: Bezvýznamná žena, E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, S. Lom: Svatý Václav – 1929; W. Shakespeare: Hamlet – 1930.

České divadlo v Olomouci

A. Jirásek: Lucerna, A. Dvořák: Král Václav IV. – j. h. 1921.

Slovenské národné divadlo Bratislava

W. Shakespeare: Hamlet, V. Sardou: Cyprienna, G. B. Shaw: Pygmalion, J. Gregor-Tajovský: Smrt Ďurka Langsfelda – j. h. 1925.

Stálé divadlo v Kladně

L. Stroupežnický: Paní mincmistrová – asi j. h. 1924.

Teatralia

Ještě k zájezdu členů činohry N. D. do Vídně, Večerní České slovo 18. 7. 1924.

Divadelní hra – revue

Od večera do rána, Národní divadlo moravskoslezské 1927 (s J. Skálou a B. Hrstkou).

Prameny

Archiv města Plzně: osobní složka M. N.: osobní dokumenty, smlouvy, fotografie.

Matrika narozených u sv. Štěpána [online], URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F079D634D5544271B99C529662BA5C52&scan=17#scan17.

Literatura

nesign., Plzeňský obzor 6, 1897, č. 89, s. 455 [ref. Komtesa Kukuč] ● ref. Cyrano z Bergeracu: nesign., Plzeňské nezávislé listy 2. 11. 1904; P. Nebeský, Plzeňské listy 3. 11. 1904 ● nesign., Plzeňský obzor 18, 1909, č. 137, s. 5 [ref. Přísaha věrnosti]; nesign.: Otylie Beníšková a M. N., Plzeňské besedy 2, 1910, č. 2, s. 11; B. Polan: M. N., Divadlo 10, 1911, č. 2, s. 45; nesign., Národní listy 31. 1. 1912 [ref. Princezna Pampeliška]; A. H., Pokroková revue 10, 1913, č. 4, 196–197 [ref. Pygmalion]; anon.: Pohostinská vystoupení, Čas 3. 2. 1914; A. V. A., Nová doba 6. 7. 1914 [odchod M. N. z plzeňského divadla do Prahy]; nesign., Český západ, 14. 7. 1921 [ref. Coriolanus]; nesign., Jizeran 36, č. 12, s. 2 [ref. Tiberius]; O. Fischer, Národní listy 22. 11. 1921 [ref. Madame Sans-Gêne]; D. S.: Ředitelem divadla Rokoko, Lidové noviny 27. 5. 1925; nesign., Venkov 15. 8. 1926 [M. N. novým ředitelem Národního divadla moravskoslezského]; nesign.: M. N. padesátníkem, Národní a Stavovské divadlo 6, 1928/29, s. 26; L. Knotek: Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě 1919–1929, Ostrava, 1929, s. 66–68; nesign., Venkov 24. 4. 1931 [M. N. se vrací do Národního divadla]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 51–52 ● nekrology: rok., Venkov 4. 9. 1932; M. R., Národní listy 4. 9. 1932; R: Deyl: Za M. N., Československé divadlo 10, 1932, č. 14, s. 212 ● R. Deyl: Jak jsem je znal, Praha 1937, s. 33–39; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 196; J. Vodák: Tváře českých herců: od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi, Praha 1967, s. 193–196; J. Tvrzník: Podvečery s nár. um. Bohušem Záhorským, Květy 22, 1972, č. 6, s. 43 [vzpomínka na N. a divadlo Rokoko]; M. Zbavitel: Jiří Myron, Ostrava 1980, s. 63–66, 70–71 + Osm hereckých portrétů: Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 100, 101; kol. autorů: Almanach Národního divadla moravskoslezského: 1919–1999, Ostrava 1999, s. 145–146; M. Mičková: Národní divadlo moravskoslezské v meziválečném období a protektorátu Čech a Moravy [bakalářská práce], Teorie a dějiny divadla, FF MU, Brno 2010, s. 21–24.

DČD IV, Film II, MDP 50, NDp, Ostrava, VD 100 I–II

Vznik: 2023