Mandlová, Adina

Rodným jménem Jarmila. Otec Jan byl inspektorem c. a k. státních drah a přednostou stanice v Mladé Boleslavi, matka Anna zůstávala v domácnosti.

M. neklidná, nonkonformní povaha se nesnadno vyrovnávala s autoritami školního vzdělávacího systému. Po absolvování obecné školy studovala na reálném gymnáziu, z něhož byla v tercii vyloučena, poté navštěvovala rodinnou školu, kterou rovněž nedokončila. Pro mravnostní delikt byla vypovězena i z dívčího penzionátu v Paříži. V době, kdy pracovala jako sekretářka u matčina nového partnera (M. otec zemřel, když jí bylo osm let), se seznámila s herci Národního divadla J. Kronbauerovou a O. Rubíkem a prostřednictvím jejich kontaktů získala 1932 filmovou roli ve snímku Děvčátko, neříkej ne! Následně se uchytila v pražských společenských a kulturních kruzích. Zásadní význam pro její herecký vzestup i osobnostní růst měl pracovní a intimní vztah s H. Haasem 1933–37. Vedle filmu v té době okrajově působila i v divadle (Helena, Armand: To není každý den; role v zájezdových inscenacích s H. Haasem) a pracovala jako modelka v salonech H. Podolské a pro firmu Rosenbaum. Hereckou průpravu získala soukromě u R. Naskové. Od konce 30. let byla jednou z nejžádanějších a nejpopulárnějších hereček českého filmu a pravidelně účinkovala jako host v pražských divadlech (Městská divadla pražská 1939–40, 1942–44; Uranie 1941–42).

Účast v německém filmu Ich vertraue dir meine Frau (Svěřuji ti svou ženu, 1942) pod jménem Lil Adina, osobní styky s představiteli okupačního režimu (vedoucím filmového referátu na Úřadu říšského protektora H. Glessgenem, kulturním referentem tamtéž F. Oehmkem či správcem barrandovských filmových ateliérů W. Söhnelem) i nepodložené fámy (o vztahu s velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava K. H. Frankem) vedly v květnu 1945 k zatčení M. a obvinění z kolaborace. V září 1945 byla z vězení propuštěna a řízení bylo pro nedostatek důkazů zastaveno; stejně tak bylo ukončeno i vyšetřování Mimořádného lidového soudu. Při následném procesu podle tzv. malého retribučního dekretu byla M. v únoru 1947 odsouzena k dvouměsíčnímu trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a veřejnému pokárání kvůli provinění proti národní cti; definitivní verdikt, osvobozující M. od peněžitého trestu a veřejného pokárání, byl vynesen 1951. Již v červnu 1945 byla disciplinární komisí Svazu českých filmových pracovníků vyloučena z činnosti ve filmovém oboru; verdikt byl potvrzen v lednu 1946.

1947 získala sňatkem s cizím státním příslušníkem Josefem Kočvárkem anglické občanství, 1948 odcestovala do Anglie a v zahraničí pak žila do konce života (především v Anglii, na Maltě a v Kanadě; Československo navštívila 1962, 1966 a 1980). Pracovala pouze příležitostně, umělecky se jí nepodařilo znovu prosadit, vystupovala jen sporadicky: ve filmu (The Fool and the Princess, 1948), televizi (Hilda Wangel, Ibsen: The Master Builder [Stavitel Solness], seriály Ghost Squad, 1961 a The Saint, 1965) i v divadle (Irina Shestova, Priestley: Summer Dayʼs Dream; Signorina Floria, Laurentis: The Time of the Cuckoo). 1966 přijala nabídku na titulní úlohu v muzikálu Hallo Dolly, který připravovalo Hudební divadlo v Karlíně a Nuslích. Vlivem uměleckých i mimouměleckých okolností (pochyby M. o vlastní herecké kondici, veřejně deklarovaná nespokojenost některých kolegů s jejím účinkováním, tlak politických špiček režimu a Státní bezpečnosti) však v průběhu zkoušek od role odstoupila. Jako herečka a překladatelka se podílela na nastudování rozhlasových her pro české vysílání Rádia Svobodná Evropa. Věnovala se též sochařství.

1976 vydala v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers upřímné, nepřikrášlující paměti Dneska už se tomu směju, které se setkaly s velkým čtenářským ohlasem. Životní osudy M. byly po 1989 několikrát zpracovány monograficky, beletristicky (V. Přibský: Adina; M. Smetana: Sokyně) i dramaticky (M. Jelínková: Adina; M. Kinská: Pankrác ´45).

1939 obdržela Svatováclavskou čestnou filmovou cenu za herecký výkon v roli Heleny Rendlové ve filmu Kristian a 1942 Národní cenu za umění filmové za vysokou úroveň hereckých výkonů z poslední doby, zvláště ve filmu Noční motýl. Čtyřikrát se provdala: za malíře Zdeňka Tůmu, vojenského letce J. Kočvárka (Joea Knihgta), obchodníka s realitami Geoffreye Pilchera a módního návrháře Bena Pearsona. Manželství byla bezdětná. Po smrti posledního manžela se 1991 vrátila do vlasti. Zemřela v oblastní nemocnici v Příbrami, její popel byl rozptýlen na loučce krematoria v Blatné.

M. byla vedle L. Baarové největší hvězdou českého filmu 30. a první poloviny 40. let. Účinkovala v téměř padesáti snímcích. Štíhlá, ztepilá postava a podmanivě krásná, symetrická tvář s alabastrovou pletí, až geometricky vykrouženým obočím (jistou dobu upravovaným v tenkou linku) a přesně tvarovanými rty určovaly atraktivní zjev, který magnetizoval pozornost diváků. Její herecký výraz byl ovlivněn civilním, anglicky podehrávaným projevem H. Haase a jeho smyslem pro ironický, shazující humor. Chladný, odtažitý půvab M. byl v nejvydařenějších rolích prezentován střízlivým a uhlazeně uštěpačným vystupováním, pod nímž se skrýval vnitřní bol postav.

Ve filmu začínala úlohami dekorativních krásek v umělecky podřadných snímcích, později získávala zejména díky režisérům M. Fričovi a H. Haasovi role reprezentativních, blazeovaných žen z vyšší společnosti, vystupujících sebevědomě, provokativně i duchaplně. Její nejvýraznější úlohou v žánru komedie byla životem znuděná i cílevědomá kráska Zuzana ve filmu Kristian. Zásluhou psychologicky laděných snímků zejména O. Vávry a F. Čápa dostala příležitost předvést též dramatický talent. Zaujala zejména plnokrevně pojatou rolí výřečné a praktické kurtizány Kiki v melodramatu Noční motýl a úlohou životem obroušené Heleny ve snímku Šťastnou cestu, která mezní životní situaci vydržované ženy řeší sebevraždou.

Těžiště divadelní tvorby M. spadalo do období 1939–44, kdy účinkovala ve třinácti inscenacích. Postavení populární herečky i její obratné zákulisní jednání spoluurčovaly výběr rolí, v nichž vystupovala. Hrála převážně v nenáročných, zábavních kusech; umělecky závažnější tituly byly spíše výjimkou (Shaw: Milionářka; Pirandello: Šest postav hledá autora, Schiller: Marie Stuartovna). Tak jako jiní herci, působící především ve filmu, potýkala se zprvu s nedostatečnou divadelní průpravou (zejména pokud šlo o hlasový projev), postupně však nabývala profesní jistoty. Nedostatkem divadelních zkušeností byly poznamenány její výkony v Blackově Moudré Penny a Shawově Milionářce, jimiž se uvedla v Městských divadlech pražských. Cit pro střídmý projev a konverzační lehkost pak prokázala v nově se profilující Uranii, v rolích v Sarauowě Všechno, nebo nic a Maurově a Martinez-Sierrově Julie si koupí dítě, které lépe odpovídaly jejímu naturelu. Tytéž přednosti následně uplatnila v žánrově podobně  odlehčených kusech v Městských divadlech pražských: v Petrovičové Střídavě oblačno, Billingerově Snídani o půlnoci, Hlávkově adaptaci Goldoniho Vdovy lišky a Benelliho Chvále bláznovství, v nichž také předvedla svůj filmový typ elegantních, svůdných i vychytralých dam.

Nejzdařilejší divadelní rolí M. byla Dcera v Pirandellově dramatu Šest postav hledá autora, v níž podala slovně břitký, pohybově dynamický i vnitřně procítěný výkon. Naopak nejnáročnější pro ni byla titulní úloha Schillerovy Marie Stuartovny, ve které její moderní civilní projev, úspěšnější ve vášnivých a hrdých sebeobhajobách než ve sebezpytných pasážích, nevhodně kontrastoval s tradičním psychologickým herectvím A. Iblové v roli královny Alžběty.

Hvězdný status M. i její hedonistická, mravně nestřídmá osobnost odrážely duch předválečné a protektorátní doby, s níž poválečná společnost, prošedší bolavou zkušeností války a bojovně tíhnoucí k socialistickému rovnostářství, ostře zúčtovala. Herečka se spolu s některými dalšími kolegy (L. Baarovou, N. Gollovou, H. Vítovou či V. Burianem) stala obětí nových poměrů a její tvorba, slibně se umělecky rozvíjející zejména během protektorátních let, se s koncem války fakticky uzavřela.

Role

Novoměstské divadlo (U Nováků)

Helena (J. Armand: To není každý den) – 1935.

Městské komorní divadlo (scéna Městských divadel pražských)

Kaťa (J. F. Black: Moudrá Penny) – 1939; Epifanie Fitzfassendenová (G. B. Shaw: Milionářka) – 1940; Helena (S. Pugliese: Mořský koník), Ona (E. Rottluff: Snídaně o půlnoci) – 1943; Irena (R. Billinger: Liščí past) – 1944.

Zájezdová inscenace

Ingeborg (K. Götz: Rosnička) – 1941.

Uranie

Magda (P. Sarauw: Všechno, nebo nic) – 1941; Julie (H. Maura – G. Martínez-Sierra: Julie si koupí dítě) – 1942.

Městské divadlo Na poříčí (scéna Městských divadel pražských)

Helena Rendlová (V Petrovičová: Střídavě oblačno) – 1942; Rosaura (C. Goldoni – M. Hlávka: Vdova liška) – 1943; Violanta (S. Benelli: Chvála bláznovství) – 1944.

Městské divadlo na Královských Vinohradech (scéna Městských divadel pražských)

Dcera (L. Pirandello: Šest postav hledá autora) – 1943.

Divadlo J. K. Tyla (scéna Městských divadel pražských)

Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1944.

St. Martinʼs Theatre Londýn

Irina Shestova (J. B. Priestley: Summer Dayʼs Dream) – 1949.

Connaught Theatre Worthing

Signorina Floria (D. Laurentis: The Time of the Cuckoo) – 1949.

Teatralia

Vytvořit s úspěchem filmovou roli…, in M. Rutte – J. Štěch (eds.): Filmové herectví, Praha 1944, s. 86–88.

Prameny

AMP: fond Malý dekret, sign. 36–591.

ABS: fond Taktické svazky, sign. T–1470 MV + dílčí informace ve svazcích KR–812702 MV, 10097/479, MTH 21028 I. S, OB–133 HK, OB-66 HK a bývalého fondu Studijního ústavu Ministerstva vnitra.

NA: fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1941–1950, krabice 5312, sign. K 2598/23; bývalý fond Studijního ústavu Ministerstva vnitra.

SOA: matrika, římskokatolická církev, okres Mladá Boleslav, Kniha narozených, Mladá Boleslav 84, 1906–1910, snímek 360 (URL: https://ebadatelna.soapraha.cz/d/14061/360); fond Mimořádný lidový soud v Praze.

VHA: bývalý fond Studijního ústavu Ministerstva vnitra. 

Archiv L. Mandlové-Pirillo: pozůstalost A. M.

Literatura

Ref. To není každý den: F. B., Lidové noviny 20. 10. 1935; RJ., Právo lidu 20. 10. 1935 ● J. Hloucha: A. M., Kinorevue 3, 1936/37, s. 172–173 ● ref. Moudrá Penny: jv. [J. Vodák], České slovo 12. 12. 1939; kd [E. Konrád], Lidové noviny 12. 12. 1939; K. Engelmüller, Národní politika 14. 12. 1939; -ühl- [B. Mühlstein], Naše zprávy 16. 12. 1939 ● ref. Milionářka: jtg [J. Träger], České slovo 27. 6. 1940; kd [E. Konrád], Lidové noviny 27. 6. 1940; jr. [V. H. Jarka], Národní listy 27. 6. 1940; K. Engelmüller, Národní politika 27. 6. 1940; rb., Národní práce 27. 6. 1940; A. M. Brousil,Venkov 27. 6. 1940; -ühl- [B. Mühlstein], Naše zprávy 29. 6. 1940 ● ref. Všechno, nebo nic: jk, České slovo 27. 9. 1941; A. M. Brousil, Venkov 27. 9. 1941; jd [J. Drda], Lidové noviny 1. 10. 1941 ● ref. Julie si koupí dítě: vlč [V. Čech], České slovo 17. 2. 1942; AMB. [A. M. Brousil], Venkov 17. 2. 1942 ● nesign.: Nositelé národních cen 1942, Venkov 15. 7. 1942 ● ref. Střídavě oblačno: vlč [V. Čech], České slovo 3. 11. 1942; V. Hloch, Venkov 3. 11. 1942 ● ref. Šest postav hledá autora: os. [O. Srbová], Národní práce 23. 2. 1943; V. Hloch, Venkov 23. 2. 1943 ● ref. Snídaně o půlnoci: vlč [V. Čech], České slovo 13. 4. 1943; A. J. U. [A. J. Urban], Národní politika 13. 4. 1943, pražské vydání; p. [A. M. Píša], Národní práce 13. 4. 1943; Ks, Lidové noviny 14. 4. 1943; V. Hloch, Venkov 14. 4. 1943 ● BOK., Venkov 30. 6. 1943 [ref. Vdova liška]; vam [V. A. Marek]: „Velká role“ A. M., Kinorevue 9, 1942/43, s. 382; Hch [V. Hloch], Venkov 27. 1. 1944 [ref. Chvála bláznovství] ● ref. Liščí past: p. [A. M. Píša], Národní práce 7. 3. 1944; Hloch [V. Hloch], Venkov 5. 3. 1944 ● ref. Marie Stuartovna: vlč [V. Čech], České slovo 13. 5. 1944; J. H., Lidové noviny 13. 5. 1944; Hloch [V. Hloch], Venkov 13. 5. 1944; p. [A. M. Píša], Národní práce 14. 5. 1944 ● ČTK: Další osoby zajištěny, Svobodné noviny 3. 6. 1945 [zatčení A. M.]; il: Kuratoriu prokázána spolupráce s gestapem, tamtéž 8. 9. 1945 [propuštění A. M. z vězení]; nesign.: Výsledek očisty ve filmovém oboru, Rudé právo 26. 1. 1946; vop: A. M. před trestní komisí ÚNV, Národní osvobození 6. 2. 1947; J. W. B., Yorkshire Evening Post Anglie 9. 8. 1949 [ref. Summer Dayʼs Dream]; A. M.: Dneska už se tomu směju, Toronto 1976; DČD IV; J. Lukeš, Scéna 16, 1991, č. 4, s. 6 [ref. Dneska už se tomu směju] ● nekrology: (dap), České a moravskoslezské zemědělské noviny 19. 6. 1991; (fra), Právo lidu 20. 6. 1991; A. Fuchs, Svobodné slovo 21. 6. 1991; J. Kroutvor, Prostor 5, 1991/92, č. 17, s. 148–149 ● S. Beneš: Být hercem, Praha 1992, s. 39–43, 53–54, 67; L. Hermanová: ...a co jsem ještě neřekla, Praha 1993, s. 129–135; J. Tvrzník: Jahody a trnky. Večer s herečkou M. Rosůlkovou, Praha 1994, s. 117–119; J. Sedláček: A. M., Cinema 1995, č. 11, s. 70–73; O. Vávra: Podivný život režiséra, Praha 1996, s. 13, 47, 50, 68, 71, 73, 83–90, 105–107, 114, 118, 124–128, 135, 202, 316, 321, 322; J. Frais – P. Jiras: A. M. Obrazový životopis, Praha 2001; V. Přibský: Adina, Praha 2001 [román, inspirovaný osudy A. M.]; M. Smetana: Sokyně, Praha 2001 [román, inspirovaný osudy A. M. a J. Štěpničkové]; J. Pernes: Listy příteli v těžké chvíli. Korespondence A. M. s F. Peroutkou z roku 1978, Dějiny a současnost 24, 2002, č. 2, s. 52–55; R. Rohál: Lesk a bída slavných českých žen, Praha 2002, s. 177–200; A. Tabášek: A. M.. Fámy a skutečnost, Praha 2003; M. Sehnalová: V Kladně hostovala i M., MF Dnes 15. 3. 2005, středočeské vydání; S. Motl: Mraky nad Barrandovem, Praha 2006, s. 6, 9, 58, 64, 68, 93–94, 124, 128, 130–135, 162, 172–173, 181–184, 186–187, 206, 210, 213, 217–218, 220–221, 229, 243, 247, 249, 253, 259, 274, 279 a přílohy; J. Černý: Osudy českého divadlo po druhé světové válce, Praha 2007, s. 26, 71, 191, 463; L. Kašpar: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda, kolaborace, rezistence, Praha 2007, passim; Z. Kabátová – M. Formáčková: Bez servítků..., Mnichovice – Čechtice 2008, s. 119–121; M. Jelínková: Adina, Brno 2009 [divadelní hra o A. M.]; Příběhy slavných. Ritz, nebo nic (A. M.), Česká televize 2011; R. Žitný: Obžalovaná A. M., Praha 2013; A. Cibulka: Černobílé idoly 3, Praha 2014, s. 22–26, 150–170; M. Kinská: Pankrác ´45, Praha 2015 [divadelní hra, inspirovaná osudy A. M.]; O. Suchý: Čemu se smála A. M.?, Praha 2015; A. M. vzpomíná. Rozhovor herečky s J. Škvoreckým, 3 CD audio, Supraphon 2018 ● ref. A. M. vzpomíná: J. Machalická, Lidové noviny 1. 8. 2018; M. Černý, Divadelní noviny 29, 2020, č. 10, s. 11. 

ČBS, ČSBS, ČSFD, EDS, Fikejz – Film II, Film II, Filmové profily II, Kdo byl kdo, MDP 50, Osobnosti, Populární slovník českých a slovenských herců, Teichman, Universum, Uranie, VD 90, VD 100

Vznik: 2020