Tomášová, Marie

Narodila se jako jedno ze tří dětí Josefa a Boženy Tomášových (sourozenci: 1926 Jarmila, 1930 Josef). Od dětství byla vedena ke vztahu k literatuře, hudbě a studiu jazyků (němčina, latina, řečtina). Kromě měšťanské školy navštěvovala Dívčí obecnou školu a klavírní oddělení Městské hudební školy v Mladé Boleslavi. K uctění památky prezidenta T. G. Masaryka přednesla 14. září 1937 báseň z cyklu Osm dní J. Seiferta. Za okupace musela přerušit docházku na mladoboleslavském gymnáziu, do kvinty nastoupila až po válce. Silné zážitky z doby osvobozování republiky jí přinesly důležité podněty, ale i touhu po dalším poznávání. Přilnula k poezii a básnickým dílům J. Hory, F. Halase a V. Holana. Po příchodu do Prahy se stala členkou Spolku přátel komorní hudby a seznámila s významnými hudebníky – I. Moravcem, A. Jemelíkem, S. Večtomovem, M. Munclingerem a s výtvarníky M. Medkem a J. Koblasou.

Kromě herectví, které si T. poprvé vyzkoušela v dramatické baladě J. Bora Zuzana Vojířová s ochotníky v Krnsku, uvažovala o studiu klavíru. Zkoušky do prvního ročníku pražské Státní konzervatoře složila 1948 u prof. J. Plachého, mezi jejími pedagogy byl i O. Krejča. Na samém počátku studia statovala s dalšími studenty ve filmu A. Radoka Daleká cesta, jehož děj se odehrával v terezínském ghettu a kompars vězňů jím procházel za zvuků hudby z Ravelova Bolera. Divadelní fakultu AMU, jež záhy nahradila konzervatoř, absolvovala 1952 postavou Marie Andrejevny v Ostrovského hře Chudá nevěsta. Už během studia vystupovala pohostinsky v Národním divadle, kde alternovala roli Ani v Čechovově Višňovém sadu (1951): inspirovala se pro ni herečkou MCHATu A. Tarasovovou a jejím divadelním kostýmem přepásaným brašnou. Charakteristická dívčí tvář a přesvědčivé psychologické prokreslení role předznamenaly její herecký vývoj.

Po ukončení DAMU byla T. angažována Horáckým divadlem v Jihlavě (1952-1953) a Krajským oblastním divadlem v Plzni (1953-1955). Postavy, v nichž vystupovala, odpovídaly dobovému repertoáru, akcentujícímu důraz na ruské a české hry. V jihlavském divadle se uvedla Natašou Mostykovou z Gusjevovy Slávy v překladu P. Kohouta a Rozárou z Maryši bratří Mrštíků v režii E. Sokolovského. V plzeňském divadle se představila jako Lída Plachá ze hry J. Burjakovského Praha zůstane má v režii V. Lohniského. Pod jeho vedením vytvořila také Fosforeskující ženu z Majakovského Ledové sprchy a Jessiku v Shakespearově Benátském kupci.

Do Národního divadla T. nastoupila 1955, v době, kdy byl šéfem činohry Z. Štěpánek. V jeho režii ztvárnila Verunku ve Stroupežnického Našich furiantech (1953) a po jeho boku hrála Kordélii v Shakespearově Králi Learovi v režii F. Salzera (1958). 1955 ji A. Radok obsadil do role Gitty v Ďábelském kruhu H. Zinnerové, jehož tématem byl nástup fašismu v Německu 1933 a proces s Jiřím Dimitrovem (hrál jej O. Krejča). V Podzimní zahradě americké dramatičky L. Hellmanové vytvořila v Radokově režii postavu Sofie Tuckermanové.

1956 se ujal funkce šéfa činohry Národního divadla režisér O. Krejča a dramaturgem byl jmenován K. Kraus. Tento tvůrčí tandem, vedoucí činohru do 1961, spojovala nejen služba současnému českému dramatu (F. Hrubín, J. Topol, M. Kundera), ale i dramatu světovému. (A. P. Čechov, W. Shakespeare aj.). Kolem O. Krejči se soustředil okruh herců, jemuž byl vlastní společný názor na divadlo (L. Dostalová, V. Fabianová, R. Hrušínský, R. Lukavský, J. Tříska, B. Záhorský, M. Nedbal), a tým spolupracovníků z řad výtvarníků a hudebních skladatelů (F. Tröster, J. Svoboda, J. Koblasa, J. F. Fischer, J. Klusák, M. Ponc, P. Hapka).

Režisér Krejča, který považoval herce za základní složku inscenace, měl dar empatie a schopnost vciťovat se do postav a jejich jednání. Pod jeho vlivem T. vytvořila typ, jemuž byla vlastní křehkost, zranitelnost a vnitřní čistota, dokreslovaná osobitým gestem a nezaměnitelným mluvním projevem. Herectví T. plně sloužilo postavám, jimž dávala sebe samu. Stala se vynikající představitelkou postav, které pro ni napsal dramatik J. Topol v Konci masopustu (ND, 1964), Kočce na kolejích (DZB, 1965) a Hodině lásky (DZB, 1968); mohla v nich uplatnit to, co jí bylo díky rodinné výchově nejvlastnější – charakter. Sílu jejího výrazu si uvědomoval také F. Hrubín, který se 1958 uvedl v Tylově divadle dramatickou prvotinou Srpnová neděle, v níž se mu podařilo vytvořit dílo, které se počtem 163 repríz nemohlo měřit s žádným novým českým dramatem: Vedle paní Mixové (V. Fabianová), ztrácející kvůli redaktoru Morákovi (K. Höger) iluze o své budoucnosti, byla její neteř Zuzka (T.) ztělesněním mladistvého půvabu, naděje a touhy po lásce.

Třebaže T. ztělesnila i jiné postavy současných dívek a mladých žen v hrách J. Topola Jejich den (1959), F. Hrubína Křišťálová noc (1961) a M. Kundery Majitelé klíčů (1962), lidsky nejbližší jí byla Marie z Topolova Konce masopustu. V druhé linii postav představovala okouzlující Ninu Zarečnou v Čechovově Rackovi (1960), v němž se – přibíhajíc k jezeru na představení Treplevovy hry –přibližovala z hloubky jeviště na pohyblivém pásu a plizovanými rukávy svých bílých šatů připomínala křídla racka; hrála Ofelii v Shakespearově Hamletovi (1959) a v komedii Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový (1963) zaujala Violou, v níž zdůraznila dětské rysy. V Julii z Romea a Julie (v překladu J. Topola) dokázala po boku J. Třísky zachytit v jemné lyrické zkratce přerod dívky ve zralou ženu. Vznik této Krejčovy inscenace zachytil na filmový pás režisér R. Činčera; jeho dokument Romeo a Julie 63 zůstává svědectvím o výsostném umění obou hlavních protagonistů a vynikajícím souboru tehdejší činohry ND.

V 50. a 60. letech byla T. obsazována do filmových rolí: postavu Anny ve filmu K. Steklého Anna proletářka (1952), na námět I. Olbrachta, vytvořila v době studia částečně proti své vůli, nakonec ji byla nucena přijmout po zásahu barrandovského vedení filmových ateliérů. V Janu Husovi (1954) a Janu Žižkovi (1956) režiséra O. Vávry emotivně ztvárnila půvabnou Johanku. V Morálce paní Dulské (1958), natočené J. Krejčíkem podle divadelní hry G. Zapolské, vytvořila postavu důvěřivé, ale vnitřně silné Hanky, jež přijala službu u paní Dulské (Z. Baldová) a stala se kořistí jejího zvrhlého syna Zbyška (V. Ráž). Za tragický portrét studentky práv Lídy Matysové ve filmu J. Weisse Taková láska (1959), podle divadelní hry P. Kohouta, byla T. v anketě filmových diváků vyhlášena nejlepší herečkou roku.

Důležitým prvkem herectví T. byl nezaměnitelný měkký tón jejího hlasu, který jí umožňoval uplatnění v uměleckém přednesu. 1960 vystoupila na nedělním matiné v Divadle Na zábradlí a poprvé přednesla Čtyři malá hlasová cvičení J. Klusáka na texty F. Kafky (Vzdej se toho!, Malá bajka, Odjezd a Návrat domů); její sugestivní přednes umocnil Kafkova temná básnická díla.

Od října 1965 T. působila v nově založeném Divadle za branou, třebaže role Julie v Shakespearově tragédii a kněžny v Jiráskově Lucerně hrála v ND až do podzimu 1967. V DZB, u jehož zrodu stáli režisér O. Krejča, dramaturg K. Kraus a dramatik J. Topol, byl jejím častým jevištním partnerem J. Tříska. J. Topol, který tu pro ně napsal dvě hry, oceňoval jejich úctu k herecké profesi a dokonalou souhru, v níž je vnímal jako protipóly: T. pro něj ztělesňovala mimořádnou ženskou citlivost, zatímco Tříska větší mužskou komplikovanost a racionalitu. V Kočce na kolejích, kterou se DZB spolu s němohrou vlámského dramatika M. de Ghelderodea Maškary z Ostende uvedlo, si Évi a Véna na železniční zastávce zkracovali noční čekání na příjezd vlaku láskyplným špičkováním. Ačkoliv jejich rozhovor přecházel chvílemi do hádky, stále v nich zůstávalo hledání pravdy v jejich milostném vztahu. V Hodině lásky (1968), jejíž podtitul zněl Sen ve hře, excelovala L. Dostalová jako Teti, její ironické komentáře a písně s hudbou P. Hapky dokreslovalo loučení milenců Ela a Ely.

Na scéně DZB se T. objevila také jako beznadějně zamilovaná Máša v Čechovových Třech sestrách (1966), později jako éterická Isabella v Giraudouxově Intermezzu (1967), ironická vdovička Madame Glanzová v Nestroyově Provazu o jednom konci (1967), Ricciarda Cibová v Mussetově Lorenzacciovi (1969), vdova Babakinová v Čechovově Ivanovovi (1970), prostá a ve víře pevná Antigona v Krejčově úpravě Sofoklových her Oidipus-Antigone (1971) a jako „černá Máša“ v Čechovově Rackovi (1972).

Pro M. Lukeše byla T. Máša v inscenaci Třech sester nejosamělejší a nejtragičtější postavou, podivuhodným obrazem připomínajícím velké secesní portréty – s jejich vnitřním neklidem, dráždivou vyzývavostí a vnější dekorativností lenivě vláčného pohybu a gesta. Smysl pro ironii a komiku T. uplatnila jako Madame Glanzová v Provazu o jednom konci, kde s Lipsem J. Třísky mistrně rozehrála dialog s celou škálou slov a jejich významů. Poťouchlost toho, co říkala, dokresloval její potutelný smích.

V červnu 1968 podepsala T. spolu s O. Krejčou, K. Krausem a J. Třískou manifest Dva tisíce slov. Po 21. srpnu 1968 se připojila k reakci na dramatické události v Liberci, při nichž zahynulo šestnáct lidí a kde s V. Havlem a J. Třískou promluvila z vysílače Ještěd.

K 1. 4. 1971 sesadil ministr kultury M. Brůžek O. Krejču z funkce ředitele DZB. Vedení převzal herec L. Boháč a činnost divadla byla ochromena. Poslední představení Čechovova Racka se konalo 10. 6. 1972 v Adrii, kde DZB sídlilo. Spontánní rozloučení diváků s herci ukončila emotivním projevem L. Dostalová.

Na základě mezinárodních úspěchů, četných zájezdů do ciziny a účasti na mezinárodních divadelních festivalech (BITEF Bělehrad, Divadlo národů Paříž, World Theatre Season Londýn aj.) zaslalo 28. 6. 1972 Divadlo národů v Paříži ve prospěch DZB demarši, jejímž iniciátorem byl ředitel a režisér J.-L. Barrault. Podepsalo ji 220 signatářů (E. Albee, S. Beckett, I. Bergman, F. Dürrenmatt, M. Ernst, F. Fellini, P. Neruda, A. M. Rippellino ad. včetně mnoha institucí). Na československé velvyslanectví v Paříži demarši předali P. Brook a C. Olivier. Přes všechny protesty byla činnost DZB násilně přerušena výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 29. 6. 1972.

T., která zůstala bez angažmá, vzápětí rozeslala ředitelům pražských divadel žádost o přijetí do souboru, ale ani jeden z nich neodpověděl kladně (MDP – L. Poživil, Divadlo na Vinohradech – Z. Míka, Divadlo Na zábradlí – V. Vodička, Realistické divadlo – K. Palouš, Národní divadlo – P. Kočí). 1973 se T. spolu s dalšími kolegy (B. Dolejšová, H. Glancová, O. Krejča ml., V. Matějček) stala za přispění dlouholetého ředitele Supraphonu J. Šedy a uměleckého šéfa M. Friedla členkou souboru Lyry Pragensis, kde se věnovala uměleckému přednesu (Máj, Marinka, O Tristanovi a Isoldě) a recitaci poezie v komponovaných literárních a dramatických pořadech pro děti i dospělé (Puškinovy pohádky, Pohádky Boženy Němcové, Pohádky K. J. Erbena). Přestože si této příležitosti vážila, jako herečku ji ztráta angažmá v DZB hluboce zasáhla.

7. 4. 1973 napsala T. předsedkyni SČDU J. Švorcové odpověď na pozvání na závěrečný večer celostátní přehlídky nejlepších recitátorů a odmítla účast. Pokračovala tak v duchu, jenž jí byl vlastní a odpovídal jejímu charakteru. Rok poté dostala odpověď, v níž jí J. Švorcová nabídla osobní setkání, k němuž nedošlo. 1977 nepodepsala ani tzv. Antichartu (Provolání československých výborů uměleckých svazů) a byla pro to i nadále pracovně a osobnostně diskriminována.

Jednou z trvalých hodnot, díky níž zůstalo herecké umění T. uchováno, je nahrávka melodramu Ariadna na Naxu J. A. Bendy. S orchestrem Ars rediviva, vedeným M. Munclingerem, s V. Fišarem jako Theseem a V. Zinkovou jako Oreadou, ji T. natočila v Supraphonu 1975.

1986 uzavřeli T. a O. Krejča (1921-2009) církevní sňatek, svědkem byl J. Topol.

1990 se T. přes rozporuplné pocity vrátila na jeviště Adrie do znovuotevřeného Divadla za branou II. První z ženských postav, jimiž se představila, byla statkářka Raněvská v Čechovově Višňovém sadu, dalšími pragmatická převorka Lidoinová vzdorující bouři Velké francouzské revoluce v Bernanosových Dialozích karmelitek (1991), hraběnka Krescence v Hoffmansthalově Nemožném člověku (1994) a kočovná herečka Ilsa v Pirandellových Obrech z hor (1994). Přes veškerou snahu byly inscenace přijaty s rozpaky. Také T. se obtížně vyrovnávala s dlouhým časovým odstupem, který musela překonat bez možnosti rozvíjet vlastní herectví; její postavy působily sošně a nepřirozeně.

16. 9.1994 obdržel O. Krejča dopis ministra kultury P. Tigrida o rozhodnutí zrušit DZB II jako příspěvkovou organizaci, 1. 1. 1995 nabylo rozhodnutí platnosti. Byla to zároveň definitivní tečka za dlouholetým působením T. u divadla.

1999 obdržela T. čestné občanství v Mladé Boleslavi a 2009 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra, 2016 byla ministrem kultury D. Hermanem v rámci festivalu Mene tekel jmenována Dámou české kultury. Sílu a zvláštnost jejího herectví vždy ztvrzovala skutečnost, že na jevišti, stejně jako v životě, žila v pravdě a nikdy se nezpronevěřila hodnotám, v něž věřila.

Role

Disk

Selské děvče (A. Jirásek: Kolébka) – 1951; Marie Andrejevna (A. N. Ostrovskij: Chudá nevěsta) – 1952.

Horácké divadlo Jihlava

Nataša Motykovová (V. M. Gusjev: Sláva) – 1952; Anička (J. Klíma: Štěstí nepadá s nebe), Partyzánka (P. H. Freyer: Ztracená posice), Rozára (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Verunka (J. N. Nestroy: Talisman) – 1953.

Krajské oblastní divadlo v Plzni

Lída Plachá (J. Burjakovskij: Praha zůstane má), Květinářka (G. B. Shaw: Pygmalion), Avdotja Bortnikovová (G. Nikolajevová – S. A. Radzinskij: Žatva) – 1953; Liduška (J. K. Tyl: Paličova dcera), Fosforeskující žena (V. Majakovskij: Ledová sprcha), Aksjuša (A. N. Ostrovskij: Les), Jessika (W. Shakespeare: Benátský kupec), Širín (N. Hikmet: Legenda o lásce), Kaťa (K. Simonov: Dobré jméno) – 1954; Alenka (M. Stehlík: Vysoké letní nebe) – 1955.

Národní divadlo Praha

Gulinari (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1950; Aňa (A. P. Čechov: Višňový sad) – 1951; Terezka (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec) – 1952; Verunka (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1953; Slečna Mabel Chilternová (O. Wilde: Ideální manžel) – 1954; Marie Konstantinovna (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), Alenka (M. Stehlík: Vysoké letní nebe), Gitta (H. Zinnerová: Ďábelský kruh) – 1955; Anna (A. Jirásek: Otec), Hanka Jancová (P. Karvaš: Pacient sto třináct), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Rozára (A. Mrštík – V. Mrštík: Maryša) – 1956; Marka (L. M. Leonov: Zlatý kočár), Pera (M. Držič: Dundo Maroje), Sofie Tuckermanová (L. Hellmanová: Podzimní zahrada), Paulina (N. B. Grieg: Porážka), Majdalena (Molière: Don Juan) – 1957; Zuzka (F. Hrubín: Srpnová neděle), Kordelie (W. Shakespeare: Král Lear), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1958; Sťopka (M. Gorkij: Rodina Zykovových), Alexa (J. Heyduk: Návrat); Irena (J. Topol: Jejich den), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet) – 1959; Nina Zarečná (A. P. Čechov: Racek), Velena (J. K. Tyl: Drahomíra a její synové), Maša, mladá cikánka (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1960; Olga (F. Hrubín: Křišťálová noc), Kordelie (W. Shakespeare: Král Lear) – 1961; Anti, zvaná Tonka (P. Karvaš: Antigona a ti druzí), Alena Nečasová (M. Kundera: Majitelé klíčů) – 1962; Viola, Sebastiano (W. Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový), Helena (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1963; Kateřina (M. Slomczyński: Osamění), Šura (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Kněžna (A. Jirásek: Lucerna), Marie (J. Topol: Konec masopustu) – 1964; Kleito (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) – 1965.

Divadlo za branou

Évi (J. Topol: Kočka na kolejích) – 1965; Máša (A. P. Čechov: Tři sestry) – 1966; Isabela (J. Giraudoux: Intermezzo), Madame Glanzová (J. N. Nestroy: Provaz o jednom konci) – 1967; Ella (J. Topol: Hodina lásky) – 1968; Markýza Ricciarda Cibová (A. de Musset: Lorenzaccio) – 1969; Marfa Jegorovna Babakinová (A. P. Čechov: Ivanov) – 1970; Antigone (Sofoklés, Aischylos: Oidipus-Antigone) – 1971; Máša (A. P. Čechov: Racek) – 1972.

Divadlo za branou II

Ljubov Andrejevna Raněvská (A. P. Čechov: Višňový sad), Paní Lidoinová (G. Bernanos: Dialogy karmelitek) – 1991; Paní Argantová (P. de Marivaux: Improvizace) – 1992; Krescence (H. von Hoffmansthal: Nemožný člověk) – 1993; Ilsa (L. Pirandello: Obři z hor (Mýtus umění)) – 1994.

Divadlo za branou III

J. Kostohryz, M. Doležal, V. Vencl (Dlouhý stín minulosti) – 1995.

Literární večery, recitace

Lyra Pragensis

T. Lucretius Carus: O podstatě světa, A. S. Puškin: Puškinovy pohádky – 1973; K. H. Mácha: Máj, V. Dyk: Krysař, N. V. Gogol: Plášť, A. P. Čechov: Černý mnich, B. Němcová: Pohádky Boženy Němcové – 1974; K. H. Mácha: Marinka, M. J. Lermontov: Démon – 1975; Francouzská poezie v překladech Karla Čapka, J. V. Sládek: Zvony a zvonky, P. Vergilius, J. A. Rimbaud: Krásná loučení – 1976; A. S. Puškin: Vánice, Slečna selka – 1977; O. Wilde: Slavík a růže, F. Villon: Velká závěť – 1978; M. Cvetajevová: Hodina duše; Hořelo srdéčko, hořelo plamenem (Z české lidové milostné poezie vybrala a uspořádala H. Glancová) – 1979; A. P. Čechov: Vyprávění paní N. N., Ty, lásko, pozdravena buď (Z poezie Jaroslava Seiferta připravil J. Kutina) – 1980; T. Wilder: Most krále Ludvíka – 1981; Isolda (J. Bédier: O Tristanovi a Isoldě) – 1984; P. I. Čajkovskij: … Aby lidé mou hudbu milovali..., E. Södergranová: Tak jako padající déšť, K. J. Erben: Pohádky Karla Jaromíra Erbena; Cvetajevová – Pasternak – Rilke – 1985; G. G. Byron: Manfréd, W. Shakespeare: Sonety, K. H. Mácha: Marinka – 1986; A. Maurois: Statečná Adriena – 1987; A. Blok: Báseň a píseň, Český rok (Podle čtyřdílného cyklu K. Plicky a F. Volfa), Žena v životě a díle J. B. Foerstera, Shakespeare – Byron – Život a dílo (Výstava – Britská rada v Londýně), Adriena (Podle románu A. Mauroise napsala H. Glancová) – 1988; Večer Lyry – Křídla hudby, O. Scheinpflugová: Byla jsem na světě; Bolest a světla (Z dopisů O. Březiny A. Pammrové), 40 let Divadla hudby – 1989; Erbovní klenoty Karla Čapka; K. Šiktanc: Český orloj – 1990; W. Shakespeare: Ze Shakespearových sonetů, R. Rolland: Empedoklés z Akragantu (Zlomky Empedokleových básní O přírodě a Očišťování) – 1992; Výtvarné umění a poezie – Salon Lyry Pragensis; Věra Kovaříčková (Vzpomínkový večer na spoluzakladatelku Lyry Pragensis), Pocta Vladimíru Holanovi – Salon Lyry Pragensis; Luboš Fišer 60; E. Heichová: Zasvěcení – 1995; F. Hrubín: Živote, díky, žes nestál – Salon Lyry Pragensis; Miroslav Zůna 70 (K jubileu filozofa, básníka, malíře a překladatele) – 1996; Živé slovo neomýlí (Pořad věnovaný 20. výročí úmrtí Karla Högra) – 1997; Marie Tomášová – 70; Stále živý hlas (Vzpomínkový pořad k 90. výročí narození K. Högra) – 1999.

Pragokoncert a další agentury

O lásce a smrti, Viola – 1967; Neznámý a známý Jakub Deml, Viola – 1969; Vernisáž výstavy Jana Zrzavého (Četba dopisu J. Seiferta k 80. narozeninám J. Zrzavého) – 1970; J. Klusák: Čtyři malá hlasová cvičení na texty Franze Kafky, Hradec Králové ad., Krajina básníkova, Památník národního písemnictví – 1971; Iberiana, Mnichovo Hradiště – 1973, Jaroměř – 1973, Kutná Hora – 1977, Jindřichův Hradec, Doksy, Most, Manětín, Ostrov nad Ohří, Zámek Kratochvíle – 1978, České Budějovice, Mladá Boleslav – 1979; J. A. Benda: Ariadna na Naxu, VČSKO Pardubice – 1973; K. H. Mácha: Máj, Marinka, Mšené, Kundratice – 1975, Bratislava, Hrbachův palác – 1977; ÚKDŽ Praha, Červený Kostelec – 1978; Z. Kalista: Básně, Benátky nad Jizerou – 1975; M. J. Lermontov: Démon, Vráž u Písku – 1976, Konstantinovy Lázně – 1976, 1977; Janské Lázně – 1977; Večer českých autorů, Karlovy Vary – 1976; Poetický večer z díla G. Stampy a V. Colonny, Hluboká nad Vltavou, Alšova galerie – 1977; E. B. Browningová: Portugalské sonety, Bratislava – 1977; Velká závěť Francoise Villona – 1978; Verše F. Hrubína a F. Halase, Olomouc – 1978; Slavnostní večer k poctě 80. výročí Zdeňka Kalisty, Benátky nad Jizerou; Krásnější zvuky Ti vrátím – 1980; Emilie Tomanová: Grafika (Vernisáž k výstavě v síni Umění-Knihy) –1983; Spolek českých bibliofilů: Básnické a překladatelské dílo J. M. Tomeše, Národní muzeum Praha – 1983; Spolek českých bibliofilů: Bohumír Lifka – 1985; Anna Podzemná Suchardová (Verše Ch. Baudelaira) – 1986; Legenda o Tristanovi a Isoldě, Moskva, Festival k 70. výročí založení Komorního divadla – 1989; T. S. Eliot: Čtyři kvarteta – 1989; Anna Poustová (Verše K. Šiktance, Galerie U zlatého melouna Praha) – 1990; Odhalení pomníku TGM (J. Seifert: To kalné ráno), Dobrovice – 1990; Obrazy, kresby, grafika ze sbírky státního statku Zákupy, Mnichovo Hradiště – 1990; Duodrama (Verše F. D. Mertha a A. Opaska); Spolek českých bibliofilů: Miloslav Janča a Antonín Kovanda, Náprstkovo muzeum – 1992; Mlčet a přesto nezamlčet nic (Při příležitosti životního jubilea dramatika a básníka J. Topola), Pen klub – 2005; Gratulační koncert u příležitosti 95. narozenin Zdeňka Šestáka (Úvodní slovo M. Tomášová-Krejčová), Louny – 2020.

Viola

F. Černý: Vidím v duši tisíc obrazů (Herecký portrét H. Kvapilové a R. Svobodové) – 1974; V. Holan: Noc s Hamletem (Večer věnovaný 90. výročí narození V. Holana) – 1995.

Ateliér – Ypsilon

J. Schmid: Outsider (Životopis slavného muže v uvozovkách aneb Stále něčím narušovaný večírek) – 1981.

Televize (výběr)

J. Klusák: Čtyři malá hlasová cvičení na texty Franze Kafky (ČST 1960); J. Topol: Jejich den (r. O. Krejča, E. Sadková, ČST 1962), Historie jedné inscenace – 1. díl: Hovory s Romeem a Julií (r. R. Činčera, 1963), J. Topol: Kočka na kolejích (úryvek záznamu div. představení, ČST 1965), Setkání a život jde dál (Leopolda Dostalová) (r. J. Boněk, ČST 1969), Oslovení hudby (Luboš Fišer) (r. P. Ruttner, 1990), Hlubiny povědomí. Skica o skladateli Janu Klusákovi (ČST 1990), ...co je slyšet z veršů (r. Z. Potužil, ČST 1990), Čtení na dobrou noc (ČST 1990), Tři vzpomínky (ČST 1990), Divadlo za branou II (ČST 1990), Obraz a slovo (ČST 1991), Cenzurované sny (r. B. Šafařík, ČT 1999), Zblízka: Josef Topol (r. B. Rychlík, ČT 2000), Příběhy slavných: Karel Höger (r. M. Dostál, ČT 2000), Cesty víry (ČT 2002), Krejča za branou (r. R. Procházka, ČT 2005), Ceny Thálie 2008 (ČT 2009), Divadlo Svoboda: Josef Svoboda (r. J. Hejna, 2011), Tělo slovem...: Jan Pivec (r. R. Lokajová, ČT 2011), Otomar Krejča (r. A. Kisil, 2017).

Rozhlas (výběr)

F. Hrubín: Srpnová neděle (Zuzka, r. O. Krejča, 1960), J. Topol: Jejich den (Irena, r. O. Krejča, 1963), A. P. Čechov: Strýček Váňa (Soňa, r. J. Červinka, 1965), J. Topol: Kočka na kolejích (Évi, r. O. Krejča, smazáno), A. Přidal: Všechny moje hlasy (Naďa, r. P. Adler, 1967), J. Topol: Hodina lásky (Ella, r. O. Krejča, 1968), M. Magdeburská: Tekoucí světlo božství (r. J. Melč, 1990), Suzanne Renaud (ČRo Hradec Králové; s. I. Janská, r. P. Krejčí, 1994), M. Tomášová: Osudy (r. E. Ocisková, 2013).

Audiovizuální záznamy díla

Dokumentární film Romeo a Julie 63´ (režie R. Činčera, 1964); videozáznam A. P. Čechov: Tři sestry (DZB 1966), videotéka IDU; videozáznam J. N. Nestroy: Provaz o jednom konci (DZB 1967), videotéka IDU; videozáznam Sofokles: Oidipus-Antigone (DZB 1971), videotéka IDU; videozáznam A. P. Čechov: Višňový sad (DZB II 1990), videotéka IDU; videozáznam G. Bernanos: Dialogy karmelitek (DZB II 1991), videotéka IDU; J. N. Nestroy: Provaz o jednom konci (DZB II 1992), videotéka IDU; videozáznam L. Pirandello: Obři z hor (DZB II 1994), videotéka IDU.

Zvukové záznamy díla

J. Klusák: Čtyři malá hlasová cvičení na texty Franze Kafky (1960); F. Hrubín: O Sněhurce (Supraphon 1962), A. P. Čechov: Racek (Supraphon, 1962), F. Hrubín: Křišťálová noc (Supraphon, 1962), A. Sova: Rybníky (Supraphon, 1962), M. Kundera: Majitelé klíčů (Supraphon, 1963), Portrét básníka V. Holana (Supraphon, 1966), W. Shakespeare: Romeo a Julie (Supraphon, 1966), A. P. Čechov: Tři sestry (Supraphon, 1966), J. Pilař: Popelka (Supraphon, 1966), V. Holan: Noc s Hamletem (Supraphon, 1967), J. Neruda: Výběr z díla… (Supraphon, 1968), J. Topol: Hodina lásky (Supraphon, 1970), W. Shakespeare – J. Klusák: Oféliiny písně (Hamlet), Černovláska (Romeo a Julie) (Supraphon, 1970), J. Topol: Jejich den (Supraphon, 1971), F. Hrubín: Srpnová neděle (Supraphon, 1972), T. L. Carus: O podstatě světa (Supraphon, 1973), V. Maixner: Penthesilea (Supraphon, 1973), J. A. Benda: Ariadna na Naxu (Supraphon, 1974), A. Jemelík: Tři melodramy na texty J. Ortena, F. Šrámka a P. Verlaina (Bělounká holubička, Pohádka, Podzimní píseň) (Arta, 2015).

Prameny

Archiv ND Praha – soukromý archiv M. Tomášové.

Databáze ND.

DÚdok: soupisy rolí, výstřižky.

DÚvideo: záznamy inscenací.

DÚaudio: záznamy inscenací.

Databáze IDU.

Literatura (výběr)

Monografie: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988; V. Kudělka: Marie Tomášová, Praha 1990; E. Šormová: Česká divadla, Praha 2000; K. Kraus: Divadlo ve službách dramatu, Praha 2001; M. Tomášová – M. Doležal: Osudové kruhy, in M. Doležal: Cesty Božím (ne)časem, Kostelní Vydří 2003; J. Topol: O čem básník ví, Praha 2014, s. 330-331; M. Tomášová: Věřit napsaným slovům, Praha 2017 • Články, recenze, rozhovory, dokumenty: pt: Dům na Ořechovce, Kino 15. 10. 1959; L. Suchařípa: Vážený soudruhu Krejčo!, Divadelní noviny 3, 1960, č. 18, s. 3; F. Černý: Jedna z nich, Divadelní noviny 6, 1963, č. 19, s. 2; btj: Půvab Marie Tomášové, Svobodné slovo 3. 11. 1963; E. Uhlířová: Pokus o dorozumění. Akce: Konec masopustu, Divadelní a filmové noviny 8, 1964, č. 9-10, s. 6; S. Machonin: Konec masopustu, Literární noviny 13, 1964, č. 48, s. 4; M. Tomášová – bb: A jací jsme, jací nejsme, Literární noviny 14, 1965, č. 27, s. 7; M. Lukeš: Zvláště jedna sestra, Literární noviny 15, 1966, č. 44, s. 4; K. Vondráček: Která ze tří sester? Rozhovor s Marií Tomášovou, Svět sovětů 9. 11. 1966; J. Černý: Máša, Divadlo 17, prosinec 1966, s. 18-20; A. Urbanová: Slavnostní odhalení Nestroye, Divadelní noviny 11, 1967, č.10-11, s. 12; J. Opavský: Provaz o jednom konci, Rudé právo, 16. 12. 1967; T. Baeckström: Människan och systemet, Göteborg Handels, 16. 1. 1968; G. Eriksson: Opolitisk Tjechov i djärva scenerier, Svenska Dagbladet 18. 1. 1968; J. Gillar: Provaz o jednom konci, Acta scaenographica 8, 1968, č. 9, s. 180; L. Kopáčová: Marie Tomášová tentokrát trochu jinak (Provaz o jednom konci), Vlasta 3. 4. 1968; D. Bablet: Lorenzaccio à Prague: un univers, des hommes, un triomphe, Les Lettres Francaises 5. 11. 1969; E. Copfermann: Ivanov, Prague, Les Lettres Francaises 25. 2. - 3. 3. 1970; Demarše Divadla národů ve prospěch Divadla za branou, Paříž, dne 28. června 1972; Výnos ministerstva kultury ČSR ze dne 29. 6. 1972 o zrušení Divadla za branou v Praze; D. Machala: Javisko plné kvetov herečky Márii Tomášovej, Večerník 28. 7. 1972; (mik): Domov je jistota, Lidová demokracie 6. 6. 1974; (ku): Máchova Marinka scénicky, Lidová demokracie 18. 3. 1987; V. Kudělka: Naše paní Marie Tomášová (Pozdrav k jubileu), Program Stát. div. v Brně, duben 1989; A. Freimanová: Soupis rolí Marie Tomášové, O divadle, říjen 1989, č. 5, s. 317-322; M. Uhde: Opožděné platonické vyznání herečce, O divadle, říjen 1989, č. 5, s. 244-247; L. Kopáčová: S Marií Tomášovou o letech odříkání, Lidová demokracie 24. 3. 1990; L. Kopáčová: Najít si své téma, Občanský deník 12. 2. 1991; Z. Hořínek: Višňový sad bez interpretace, Scéna 16, 1991, č. 5, s. 4; M. Ginterová: Jak na visuté hrazdě. Setkání s Marií Tomášovou, Práce 15. 6. 1991; J. Patočková: Divadlo, které se rodí ve hře, Svět a divadlo 2, 1991, č. 5, s. 16-23; B. Topolová: Jsem konzervativní. Čím dál víc, Svět a divadlo 2, 1991, č. 5, s. 7-15; M. Třešňáková: Škola pokory, Český deník 30. 10. 1991; M. Reslová: Karmelitky, Svět a divadlo 3, 1992, č. 4, s. 39-42; S. Machonin: Herectví Marie Tomášové, in: R. Nechutová: Herecký portrét Marie Tomášové, diplomová práce FF UK 1993, s.158-160; V. Ptáčková: An attempt at a dialogue with carmelite nuns. Essai de dialogue avec les Carmélites, Theatre Czech and Slovak, July 1993, č. 5, s. 14-17; M. Tomášová – L. Petišková: Marie Tomášová, Divadlo 1, říjen 1993, s. 1-2; J. Černý: Přijdou Obři s omluvou?, Divadelní noviny 3, 1994, č. 19, s. 5; R. Erml: Nemožný člověk a zdravý duch, Divadelní noviny 4, 1995, č. 14, s. 1, 4; H. Suchařípová: Skok přes propast, Divadelní noviny 4, 1995, č. 14, s. 3; Z. A. Tichý: Příběh slávy, vzkříšení a zániku Divadla za branou, Mladá fronta Dnes 20. 11. 1995; A. Valšubová: 18. dubna se dožívá významného životního jubilea Marie Tomášová, Národní divadlo, duben 1999; M. Doležal: Herečka s noblesou. Marie Tomášová: 70. narozeniny, Lidové noviny 17. 4. 1999; J. Soprová: Legendární Julie, Večerník Praha 19. 4. 1999; (kul): Herečka Marie Tomášová přijímala blahopřání, Plzeňský deník, Kladenský deník 24. 4. 1999; M. Tomášová – B. Topolová: O jedné poetice aneb Chvíli jsem byla herečkou, Divadelní noviny 8, 1999, č. 11, s. 8-9; M. Tomášová – M. Doležal: O kruzích osudu, Katolický týdeník, srpen 2000; W. Dobrovská: Kopelentovo oratorium je vpravdě mimořádné, Mladá fronta dnes 14. 2. 2001; P. Pavlovský: Melodram a detektivka, Divadelní noviny 11, 2002, č. 17, s. 11; M. Tomášová – J. Machalická: Poslední aplaus trval hodinu, Lidové noviny 20. 5. 2004; jmc: Marie Tomášová, Lidové noviny 20. 5. 2004; F. Černý: Nad dvěma výstřižky, Divadelní noviny 14, 2005, č. 5, s. 2; J. Patočková: Velké „malé“ divadlo (84. narozeniny O. Krejči), Lidové noviny 24. 11. 2005; M. Tomášová – K. Wanatowiczová: Život za branou, Týden 19. 12. 2005; K. Rathouská: Poslední léta Divadla za branou, Reflex 18, 2007, č. 36, s. 64; L. Olšovský: Romeo a Julie a Krejča, Reflex 18, 2007, č. 29, s. 58; J. Patočková: Krejčův český Čechov – léta šedesátá, Divadelní revue 18, 2007, č. 1, s. 3-42; J. Machalická: S Krejčou ve Skrýšově, Lidové noviny 22. 11. 2008; M. Tomášová: Přervaný divadelní život. Cena Thálie 2008 za celoživotní činoherní mistrovství, Magazín Ceny Thálie 2008; J. Machalická: Ceny Thálie 2008 – rozvleklý ceremoniál a ocenění Tomášové a Topola, Lidové noviny 30. 3. 2009; J. Machalická: Komik Procházka v. dětičky, Lidové noviny 30. 3. 2009; T. Hejzlar: Sobotní udílení Cen Thálie přineslo řadu překvapení, Haló noviny 2. 4. 2009; R. Hrdinová: Skleněné masky putovaly mimo Prahu, Právo 30. 3. 2009; K. Kočičková: Jen občas vyhlédly Thálie z patosu, Mladá fronta Dnes 30. 3. 2009; G. Kováříková: Thálie pro Petru Hřebíčkovou a Norberta Lichého, Pražský deník 30. 3. 2009; M. Reslová: Thálie letos mediální tváře opomenuly. Ocenění pro Marii Tomášovou a Josefu Topolovi přineslo satisfakci Krejčovu Divadlu za branou, Hospodářské noviny 30. 3. 2009; Z. Pšenicová: Marie Tomášová získala v Praze významné ocenění, Boleslavský deník 2. 4. 2009; Z. Pšenicová: Čestná občanka města Marie Tomášová navštívila radnici, Boleslavský deník 22. 4. 2009; D. Jäger: Marie Tomášová oslaví 80. narozeniny, Národní divadlo, duben 2009, s. 16; J. Someš: Šestnáctý ročník Cen Thalie, Hudební rozhledy 62, 2009, č. 5, s. 31; L. Šticha: Blahopřání České televize paní Marii Tomášové, tisková informace ČT 14. 4. 2009; J. Moc – D. Kupsová: Dárek pro Marii Tomášovou, ČT, 16.-26. dubna 2009; M. Tomášová – M. Valtrová: Zpívala jsem flašinetovou melodii krásnou!), Divadelní noviny 18, 2009, č. 13, s. 10-11; N. A. Krymova – H. Glanzová: Čechov na měnícím se trhu (1992), Divadelní revue 24, 2013, č. 2 s. 118-112; F. Stojaník: Ústecké předpremiéry Divadla za branou – kulturní klima šedesátých let v Ústí nad Labem, Ústecký sborník historický, 2013, č. 1-2, s. 91-108; J. Patočková: Na cestě k novému divadlu. Založení a premiéra Divadla za branou v dobovém politicko-kulturním kontextu, Divadelní revue 25, 2014, č. 3, s. 7-30 • K 85. narozeninám Marie Tomášové, Národní divadlo duben 2014; R. Hrdinová: Jubileum herečky Marie Tomášové, Právo 18. 4. 2014; M. Valtrová: Marie Tomášová, Xantypa 20, květen 2014, s. 48-52 • Vzdor totalitním režimům: Ceny Rytíř a Dáma české kultury uděleny F. Miškovi a M. Tomášové, Týden.cz 26. 2. 2016 (online, cit. 28.2.2024), URL www.tyden.cz/rubriky/kultura/vzdor-totalitnim-rezimum-ceny-rytir-a-dama-ceske-kultury-udeleny_373975.html#gsc.tab=0; er: Dáma české kultury, Právo 27. 2. 2016; Dáma české kultury, Divadelní noviny 25, 2016, č. 6, s. 3 • Recenze knihy Věřit napsaným slovům: jmc: Vnímavá duše Marie Tomášová, Lidové noviny 18. 1. 2018; Herečka Marie Tomášová se dnes stane hostem pořadu Má vlast (Libáň), Jičínský deník, 23. 5. 2018; Anna proletářka zářila, dokud ji neodsunula Brejchová a pak spáchala neodpustitelný hřích, Krajské listy Mladá Boleslav 28. 5. 2018; M. Pechlát – R. Hrdinová: Minulost Marie Tomášové vrytá do přítomnosti, Právo 25. 7. 2018 • E. Ocisková: Marie Tomášová. S noblesou a nadhledem o životě, Týdeník Rozhlas 29, 2019, č. 28, s. 9 •  M. Tomášová – Dáma české kultury, Národní divadlo, duben 2019; A. Slezáková: Herečka Marie Tomášová, Mladá fronta Dnes 13. 4. 2019; jmc: Marie Tomášová slaví jubileum, Lidové noviny 18. 4. 2019; R. Hrdinová: Devadesátiny Marie Tomášové, Právo 18. 4. 2019 • … a když se v Jihlavě slavily šedesátiny, manželé přijeli (80. výročí Horáckého divadla), Mladá fronta Dnes 14. 12. 2019; M. Tomášová: Být nebývalo lehký, Viola, Lidové noviny 29. 4. 2020; Marie Tomášová 95, Divadelní noviny 33, 2024, č. 10, s. 3.

ČHF III-VI, Fikejz Film III

Vznik: 2025

Redakce: Petra Honsová