Psán též Jaisch nebo Taich, uváděn převážně jen jako Anton. Byl otcem rozvětvené umělecké rodiny. Dcera Floriana (nar. 1834) vystupovala 1861 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Dcera Wilhelmina (Minna, 1835 nebo 1837 Štýrský Hradec–20. 12. 1912 Berlín) vystoupila 1852 ve StD v několika dětských rolích; později se provdala za divadelního výtvarníka J. V. Kautského a stala se matkou Karla Kautského, známého sociálního demokrata. Napsala několik her a sociálně orientovaných románů, jež byly přeloženy i do češtiny. Dcera Louisa (Ludwiga, nar. 1841) hrála ve StD dětské, chlapecké a mladistvé dívčí role od 1852 (poprvé hrála syna Medeina v Bendově melodramu Medea). 1855/56–1858 byla ve StD v angažmá a vystupovala i v českých představeních (Halm: Griselda, Raimund: Pražský hodinář, Raimund: Diamant krále duchů, Tyl: Strakonický dudák). Syn Viktor (1838 Linec–30. 10. 1871 Praha) studoval 1853–56 na malířské akademii v Praze a uplatnil se údajně též jako malíř. Malířem byl i syn Anton (nar. 18. 6. 1848 v Praze). Z díla J. synů zatím není nic nalezeno. Blíže neznámý herec jménem J. byl 1863/64 členem plzeňské společnosti ředitele J. Wallburga-Weseckého a hrál (vedle J. Mošny) v českých i německých představeních. Vzhledem k dobové praxi uvádět křestní jména jen výjimečně je možné, že činnost jednotlivých členů rodiny a jiných osob je někdy zaměňována.
O odborném školení J. a o jeho prvních působištích není nic známo. V rodinném archivu K. Kautského (viz prameny) jsou uloženy básně z jeho mladých let (od 1819). Až 1836–38 lze potvrdit jeho působení ve Štýrském Hradci. 1839 odešel do Lince, kde měl 1840 vlastní benefiční představení. V této době dodal šest dekorací řediteli K. Burghauserovi do městského divadla v Olomouci. 1842–45 byl znovu ve Štýrském Hradci, 1846–61 ve StD v Praze za ředitelů J. Hoffmanna, J. A. Stögera a F. Thomého. Od 1847 do 1862 je uváděn nepřetržitě v pražském divadelním almanachu jako „dekoratér a inspektor osvětlení“, později jen jako „dekoratér“, 1859 jako „stavovský divadelní malíř“, na českých cedulích též „malíř a ozdobník“. Na smluvní bázi vedle něho spolupracovali ve StD další výtvarníci, zvl. domácí Th. Mössner, držitel oficiálního titulu „stavovský divadelní malíř“, a hostující dekoratér pruského dvorního divadla v Berlíně K. W. Gropius. Po odchodu z Prahy se J. objevuje až 1868–1872 v Linci za ředitele F. Thomého. Od listopadu 1873 byl členem souboru brněnského městského divadla jako „malíř dekorací a strojmistr“, vedle J. Trilla (v Brně od 1872), který byl „divadelním malířem a dekoratérem“. První J. prací v Brně byla Meyerbeerova opera Die Afrikanerin, na níž se podílel též Trill a vídeňský ateliér Burghardt–Brioschi–Kautsky. Pro tuto operu vytvořil J. dekoraci sálu admirality v Lisabonu, průřez portugalskou válečnou lodí a stromořadí na pobřeží, obojí s pohyblivými součástmi. Další velkou zakázkou pro J. byla Meyerbeerova opera Der Prophet v listopadu 1874 (holandský hostinec, stan novokřtěnců, zimní krajina u Münsteru a panovnický sál v Münsteru, který byl vybaven technickým zařízením pro závěrečné zničení)
J. patřil k nejdéle sloužícím výtvarníkům pražského StD a jeho práce musela podstatným způsobem ovlivňovat inscenační styl, žádný z jeho pražských návrhů však zatím nebyl nalezen a operní kritiky obsahují jen minimum informací. Na rozdíl od jiných výtvarníků se nijak nespecializoval a pro opery i činohry všech pražských scén (StD, od 1849 Aréna ve Pštrosce, od 1859 Novoměstské divadlo) maloval krajiny, architektury, domácí interiéry, zámky i prostředí měst a výjimečně připravil místo strojníka i mašinerii (létací stroje apod.). Realizoval také některé návrhy Gropiovy. Pracoval i na výzdobě divadla při různých příležitostech. Vyzdobil je např. pro redutu spolku Concordia ve StD v únoru 1848 nebo pro návštěvu císařského páru na svatební cestě, kdy byla dávána Flotowova opera Indra (1854). Spolu s Mössnerem a A. C. Schulzem namaloval tzv. Wandeldekoration na pohyblivém pruhu plátna, jež byla určena pro slavnost k otevření dráhy Praha–Drážďany 6. 4. 1851 v divadle a obsahovala deset pohledů na města a krajinu (Stromovka, Roudnice, Litoměřice, Střekov, Děčín, Hřensko, pevnost Königstein, Bastei, Pillnitz a Drážďany). Tato dekorace byla používána i později, zejména při českých a německých představeních Toldova a Titlova Čarovného závoje (ještě 1857). 1870 uvedl tuto hru (v německé verzi Der Zauberschleier) ředitel karlovarského divadla C. Haag a opatřil ji dekorací Deset pohledů na Dunaj, jejímž autorem byl blíže nejmenovaný J.; nelze říci, zda jde o tutéž práci.
Pro operní představení StD vytvořil J. několik významných premiérových dekorací i kompletní výpravy. Dvě světnice ze soudobých Benátek namaloval pro operu Consuelo (h: G. Gordigiani, prem. 6. 6. 1846). 1848 vypravil těsně před revolučními událostmi premiéru Kittlovy opery Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza (v kritikách není výprava popsána) a kompletně vybavil pražské premiéry Wagnerových oper Der fliegende Holländer, Lohengrin (obě 1856) a Rienzi (1859), které kritika popsala jako vizuálně skvělé. Pro hry s historickými náměty namaloval řadu pražských interiérů i exteriérů. Některé z nich vznikly pro česká představení (např. Staroměstské náměstí s Týnským chrámem pro Tylovu hru Jan Hus, kazatel betlemský, 1848), jiné byly využity vícekrát pro hry v obou jazycích nebo k různým účelům: např. pro Hickelovu hru Die Schweden vor Prag namaloval s A. C. Schulzem hlavní sál Staroměstské radnice, Karlův most s pohledem na Malou Stranu a Hrad (sál Staroměstské radnice byl 1851 použit jako síň kláštera v Řezně v českém představení Ebertova Břetislava a Jitky).
Dekorace (pro StD, Arénu ve Pštrosce a Novoměstské divadlo, hry s hudbou)
1846: Hickel: Die Weihe der Kunst (první představení ředitel. období J. Hoffmanna), Weber: Der Freischütz (Vlčí sluj se zjeveními), Gordigiani: Consuelo (dvě světnice, též de Pian), Meyerbeer: Robert der Teufel (klášterní hrobka, též Mössner), Räder: Der artesische Brunnen (kouzel. hra s velkou výpravou, Jaich: zlatá jeskyně, africká poušť, skalnatá krajina, krajina u severního pólu, též Mössner), Flotow: Alessandro Stradella (česky), Donizetti: Dom Sebastian (náměstí v Lisabonu, s Mössnerem); 1847: d’Ennery–Grangé–Carl: Die Glückritter in Paris (Paříž se Seinou v měsíčním svitu, pohled z Montmartru), Bunn–G. Schilling–Benedikt: Die Kreuzfahrer, oder Der Alte vom Berge (orientální květinový háj, pohled z královského stanu na Jeruzalém), F. Kobler–Raphael: Eisele und Beisele (létací stroje v baletu), Nestroy–Ad. Müller: Der Schützling (chudý pokoj), Weber: Oberon (Bagdad), Wollheim–Stiegmann: Der fliegende Holländer (hra s hudbou, česky Tyl 1849 jako Zakletý plavec, otevřené moře s lasturovou jeskyní, též Mössner), Auber: Der Feensee, česky Čarovné jezero (J. namaloval jednu dekoraci podle návrhu K. W. Gropia, který realizoval celou výpravu); 1848: Kittl: Bianca und Giuseppe, oder Die Franzosen vor Nizza (pohled na Alpy v dálce při rozednívání, též Mössner), Hickel: Karl IV., oder Die Schreckensnacht in Pisa (J. realizoval návrh K. W. Gropia, Staroměstské náměstí s radnicí), Auber: Gott und Bajadere (indická chýše), Auber: Gustav III. oder Der Maskenball (chýše cikánky–věštkyně); 1849: Heinrich [Hickelův pseud.] podle W. Friedricha: Die Töchter Luzifers (ložnice pekelného knížete, krajina ve Schlaraffii); Elmar–Suppé: Der Teufels Brautfahrt (česky jako Ďáblovy námluvy, slavnostní sál); Anicet-Bourgeois–Dumanoir: Der schwarze Arzt (americká rákosová chýše), Heinrich [Hickelův pseud.]: Des Rekruten Abschied und Heimkehr (večer Radetzkého, nová opona, stafáže k živým obrazům); Elmar: Paperl, oder Die Weltreise des Prager Kapitalisten (mechanická závěrečná dekorace: pohled na Prahu od Belvederu); 1850: Feldmann–Suppé: Die beiden Fassbinder, oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten (obrazová galerie, slavnostně osvětlený park, též A. C. Schulz), Meyerbeer: Der Prophet (výčep a Janův byt, stan novokřtěnců, sklepení, též Mössner a část výpravy z Berlína), Hickel–Tauwitz: Ein Prophet (parodie, též A. C. Schulz); 1852: Hickel: Ein Teufelsweib (park v pekle, dioráma krajiny, osvětlený palác a park s vodopády, vodopád, závěrečná dekorace); 1854: Kittl: Bilderstürmer (náměstí před katedrálou ve Valencii), Flotow: Indra (též Mössner a Kautský, úprava jeviště StD pro slavnostní proslov k návštěvě Františka Josefa I. a císařovny Alžběty u příležitosti svatební cesty), Meyerbeer: Die Hugenotten (starobylý sál), Wagner: Tannhäuser (údolí pod Wartburgem, též Mössner); 1855: Raimund–Kreutzer: Der Verschwender (i čes. představení: skalnaté údolí s proměnou, „Heyřilův zahradní palác“ a vyhlídka na romantickou krajinu, též Kautský); 1856: Wagner: Lohengrin, Wagner: Der fliegende Holländer (obojí jako celek), Wollheim–Stiegmann: Undine, oder Eine verlorene Seele; 1857: Kaiser–C. Binder: Etwas Kleines (zimní dekorace), Lortzing: Der Waffenschmied (kovárna, vinice); 1858: Mozart: Don Juan (závěrečná scéna pádu Juana do pekel), Spohr: Jessonda (představení k výročí založení spolku pro otevření konzervatoře, též Mössner), Meyerbeer: Der Nordstern (též Lehmann z Vídně); 1859: Verdi: Sizilianische Vesper (alegorie Čtyři roční doby), C. Binder: Tannhäuser (parodie; s Kautským, celá výprava); P. A. Wolff–Weber: Preciosa (závěrečná dekorace), Hertel: Flik a Flok (celková výprava s výjimkou dvou obrazů od Kautského), Wagner: Rienzi; 1860: Meyerbeer: Dinorah, Kaiser–Ad. Müller: Eine neue Welt.
Prameny a literatura
Cedule StD 1846–60, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvl. zřetelem na StD, s. a., rkp. v NMd, zvl. s. 362 s osobními daty členů rodiny. – Dekorace ke hře E. Buchholze Herculaneum, insc. ve Vídni 1838, Theatermuseum Köln, sign. 17063. – Internetová stránka International Institute of Social History http://www.iisg.nl, Inventar Kautsky–Familienarchiv, Dokumente, Nr. 1976–1983 (Jaich), 2056–2074 (Minna K.) • Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1837, s. 348; 1838, s. 55 [obojí Št. Hradec]; Österreichischer Theater-Almanach [Wien] auf das Jahr 1839, s. 26 [·t. Hradec]; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 33, 1840, s. 155 [Linec]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1847, s. 12; 1849, s. 11; 1850, s. 13; 1851, s. 15; 1852, s. 14; 1853, s. 9 [dcery], 14; 1854, s. 10 [Louisa], 17; 1855, s. 11 [Louisa], 17; 1856, s. 10, 17; 1857, s. 17, 21 [odchod Louisy]; 1858, s. 17; 1859, s. 17; 1860, s. 14; 1861, s. 18; 1862, s. 21 [odchod]; Schematismus 1851, kap. XVI. Prager bürgerliche Künstler, s. 525; Addresbuch der Königlichen Hauptstadt Prag 1859, s. 69; Teuber III s. 362; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1873, s. 46; 1874, s. 36; 1875, s. 50; 1876, s. 373 [vše Brno]; Příspěvky k dějinám českého divadla. Zároveň seznam předmětů divadelního oddělení Národopisné výstavy českoslovanské, vyd. J. Ladecký, 1895 [herec J.]; A. Chaloupka: Česká divadelní dekorace, 1939, s. 21; Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Katalog výstavy Národního musea, 1953, s. 9 [Flora a Viktor J.]; H. Wimmer: Das Linzer Landestheater 1803–1958, Oberösterreichische Heimatblätter 13, 1959, s. 44; DČD II; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Eisenberg [zpěvák J.]; Masarykův slovník naučný [Minna, s nar. 11. 6. 1837 Praha]; Otto–Dodatky; Toman [synové]; Kosch [Minna]; NDp; Ulrich 1997.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 237–239