Psán též Hais, Haiss. Manžel tanečnice Caroliny H. (nar. kolem 1780 v Mannheimu), otec tanečníka Georga H. (nar. kolem 1800). Pohyboval se převážně na území Čech, Moravy, Rakouska a Uher. První zprávy o něm jsou z Prahy, kde debutoval 16. 2. 1797 v Nostitzově divadle za baletního mistra G. Brunettiho v baletu Das Waldpaar oder Das ist ihnen zu Rund (ch: Uhlich). Již v sedmnácti letech měl ambice stát se baletním mistrem a pokusil se zde o choreografii baletu Der erkannte Francoss (2. 4. 1797, h: ?). Názor kritiky není znám, patrně však neuspěl, protože balet měl pouze jednu reprízu a H. se jako choreograf dále neuplatnil. Sólistou byl do dubna 1798. Po dvou letech (1800), když se po L. Olivierim znovu stal baletním mistrem G. Brunetti, vrátil se H. do bývalého Nostitzova, nyní StD jako sólista i s manželkou Carolinou. Tentokrát prosadil, že bude vedle Brunettiho uvádět též své vlastní balety: Das Kosakenlager (18. 9. 1801, h: ?), Die verfolgte Wilde (23. 9. 1801, h: ?), Der Desertör (1. 10. 1801, h: A. Vojtíšek). V říjnu 1801 se na jevišti při skoku zranil, dva měsíce netančil a neuváděly se ani jeho balety. Novinkou pak byl až jeho „Schautanz“ Die Mädchenprobe in China (2. 1. 1802, h:? ), posledním titulem v pražském angažmá byl „Schautanz“ Ariadne oder Die wiedergefundene Tochter des Bacchus (18. 2. 1802).
Pražské zkušenosti sehrály značnou roli při dalším H. působení ve funkci baletního mistra v Pešti za ředitele M. A. Cibulky. V jediné sezoně 1802/03 zde H. uvedl kolem třiceti titulů, mezi nimiž se objevily i balety, které znal z Prahy: Agnes Bernauer (10. 1. 1803, h: Tuczek), Mina die Fee oder Der Traum Achilles (18. 1. 1803, v Praze uváděl G. Brunetti), Das Waldmädchen (15. 9. 1802 s hudbou P. Vranického). Svůj repertoár H. přizpůsoboval uherskému obecenstvu a uváděním lokalizovaných baletů (Der edelmütige Ungar unter den Räubern bei 'Mehadia a Eduard und Etelka oder Die Zigeunerbraut bei Kecskeméth, oba v září 1802).
Další zprávy o něm jsou až ze Štýrského Hradce, kde kritika 1810 chválila malý balet, „který docela dobře baví“. H. jako tanečníkovi se dařila zejména postava Harlekýna; vystoupil v pantomimě Die Cavallerie zu Fuss oder Narrheit über Narrheit (Pierota tančil herec a tanečník Reisinger z rozvětvené tanečnické rodiny). Ve svém repertoáru však měl H. i náročnější tituly, než byly pantomimy, ve Št. Hradci uvedl Vranického balet Das Waldmädchen (17. 7. 1810) a komický divertissement Die eifersüchtige Ehefrau oder Der Vauxhall in London. Zde se zejména uplatnila manželka Caroline v důstojnickém převleku jako obratná šermířka. V divertissementu Der Schmied auf dem Lande (26. 7. 1810) uzavřel H. představení vynalézavým kontratancem, v němž tanečníci splétali pentle visící ze stožáru. Ve Št. Hradci uvedl dále balety Die Zigeunerhochzeit (2. 9. 1810), Die taube Wirthin (26. 9. 1810, v hlavní roli Caroline), Die drei Buckligen von Damasco (27. 2. 1811), Das stolze Bauernmädchen (5. 3. 1811, h: Kauer), Das Kosakenlager (18. 4. 1811). Tisk oznámil H. odchod do Lvova, ale už v létě byla rodina v městském divadle v Opavě. Jejich půlroční působení, od července 1812 do prosince 1812, zde opět přineslo balet Minna die Fee (31. 7. 1812) z pražského Brunettiho repertoáru, v němž H. kdysi tančil. Po činoherní benefici Caroliny následoval balet Die Cavallerie zu Fuss a historický balet o 2 jedn. Die Reue des Pygmaleons. Od září 1813 do června 1814 se H. zdržovali v Brně, kde zahajovali 24. 9. baletem Der Fassbinder. Jejich bohatý repertoár obsahoval dále Die Cavallerie zu Fuss (zde jako velkou pantomimu o 2 jedn., h: Tuczek) a tři tituly s hudbou Volánkovou: Der Vogelsteller (27. 12. 1813, divertissement, 1 jedn.), Das von den Kosaken eroberte Lager oder Die gerettete russische Braut (21. 3. 1814, velký pant. balet, 3 jedn.) a Der Talisman oder Arlekin als Schneider (11. 5. 1814, kom. pantomima, 1 jedn.). Vcelku dávali v Brně 11 novinek a H. velmi dobře využíval zejm. baletního sboru.
Od ledna 1815 působili manželé u ředitele Bannholzera v Olomouci s asi patnáctiletým synem Georgem, hercem i tanečníkem. 28. 1. je poprvé dokumentováno jeho vystoupení v kouzelné hře se zpěvy a tanci od A. Schustera Das Schneeweibchen (h: Tuček), kde tančil v baletních číslech v choreografii svého otce a hrál postavu Rytíře Uhlicha. K Engelově činohře Der dankbare Sohn, v níž vystoupili matka i syn (role Rachel a Michela), připojil otec komický divertissement Das stolze Landmädchen (12. 2. 1815, h: Kauer). Již 6. 2. 1815 dával H. divertissement Ein Fasching. Není známo, kolik tanečníků měli H. v Olomouci k dispozici, rodina se však uplatnila převážně v činohře. Svědčí o tom i H. benefice 16. 2. 1815, která začínala činohrou za spoluúčinkování Caroliny; po ní následoval H. balet Das Räuberlager oder Die Zigeunerhochzeit odvou jednáních) s účastí celé rodiny. Po této benefici zřejmě H. z Olomouce odešel, další zprávy o něm nejsou.
H. byl zřejmě průměrným tanečníkem a průměrným, i když pilným autorem. Nevytvořil velká dramatická díla noverrovského nebo viganovského typu, ale chtěl v krátkých baletech především bavit publikum svou komikou.
Prameny a literatura
Stát. okr. archiv Olomouc, plakáty, fond M 8–22, kart. C 1783–1865, sign.C 1814–1, C–1815–3, 8, 10, 13. • Der böhmische Wandersmann [Prag], 1801, č. 13, s. 232, č. 14 nestr., č. 15 nestr., č. 20, s. 344, č. 21, s. 360, č. 22, s. 376, č. 24, s. 408; Thalia [Wien], 1810, č. 1, červen, s. 8 [Cavallerie], č. 14, srpen [Die eifersüchtige Ehefrau]; Troppauer Zeitung 1812, č. 96 [Die Reue des Pygmaleons]; Theaterzeitung [Wien], 6, 1813, 14. a 29. 9., 4. 10. [zprávy z Brna]; 7, 1814, č. 64 z 31. 5. s. 254 [Der Talisman]; Teuber II, s. 351; T. Volek: Repertoár Nostitzova divadla z let 1796–8, Miscellanea musicologica 36, 1961; Boženek: Opava, sv. 2, rejstříky, s. 2; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995]; Wurmová 1996.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 186–188