Rodina pocházející z Mikulášovic [Nixdorf] v severních Čechách se usadila v Postupimi. Po první třídě gymnázia na protestantské škole poslali rodiče syna do katolického pražského prostředí, aby se stal knězem. Ač zde žil ve značně stísněných materiálních podmínkách, maturoval 1829 velmi dobře na staroměstském Akademickém gymnáziu, morálně podporován J. Jungmannem, který rozpoznal jeho talent. Pokračoval ve filozofických ročnících pražské univerzity a pak na lékařské fakultě (1835 absolvoval 4. rok medicíny), soukromě studoval literaturu a hudbu. Kritickou sociální situaci mu pomohl překonat majetný kolega L. von Löhner, pozdější poslanec rakouské říšské rady. Löhnerova rodina zprostředkovala G. mj. kontakt s vydavatelem Haasem a zřejmě ho doporučila i jako učitele do rodiny univerzitního profesora estetiky Antona Müllera.
Od 1836 mohl G. přispívat do Haasova týdeníku Das wohlfeilste Panorama des Universums, který tiskl texty o kultuře a přírodě celého světa; pod šifrou B. G. zpravidla kompiloval články z anglických a francouzských časopisů. Do Haasovy Bohemie psal od 1836 pod šifrou B. (vedle drobných zpráv) pojednání o literatuře, hudbě a malířství. Získal přístup i do pražské společnosti, např. v zimě 1842–43 navštěvoval salon hraběte Thuna. Od ledna 1843 převzal kulturní rubriku Bohemie po zemřelém Ant. Müllerovi a načas se stal jediným redaktorem listu. Od července 1844 je již uváděn jako spoluredaktor, vedle F. Klutschaka. V dalších čtyřech letech referoval téměř denně o opeře a činohře StD i o některých koncertech. Od dubna 1848 se pravděpodobně účastnil vydávání Haasova silně revolučně orientovaného listu Constitutionelles Blatt aus Böhmen, který dokumentoval soudobé dění, tiskl návrhy nových zákonů a hájil též kulturní, politická a občanská práva Čechů v Rakousku. V posledních měsících roku 1848 už zdravotní stav nedovoloval G. pokračovat v novinářské práci a od 19. 1. 1849 převzal jeho rubriku v Bohemii F. Ulm.
Průpravu pro kritickou činnost získal G. soukromým studiem. Jeho názory formoval Ant. Müller a prostředí hudební školy J. Proksche, kam Müller docházel na přehrávky a diskuse. Jako kritik byl G. zastáncem soudobé tvorby. V pohledu na divadelní repertoár dával přednost soudobé činohře před soudobou operou, jejíž italské větvi vytýkal ztrátu duchovních hodnot, planou virtuozitu a nepřiměřený akcent na scénické efekty. Totéž vytýkal činoherním francouzským fraškám. Nejvýše cenil klasické drama, jehož nadčasové myšlenkové obsahy mu zaručují životnost bez ohledu na archaismy formy (Übersicht des Zustandes der ständischen Bühne im vorigen Jahre, Bohemia, leden 1845). Komentoval i kvalitu překladů jevištních textů do němčiny, charakter jazyka, výslovnost interpretů a deklamační čistotu. Jeho hudebně kritická stanoviska vycházela z romantických idejí R. Schumanna. Ač akceptoval poetické inspirace hudebních děl, nezměnil G. své přesvědčení, že dílo musí mít pevně definovanou formu, aby byl jeho obsah uchopitelný, a posluchač musí být hudebně vzdělán, aby je pochopil. G. nedával umělci právo na svobodnou volbu prostředků, má-li dílo zůstat ještě komunikativní, a nepřiznával posluchači schopnost spontánně porozumět obsahu děl s literárním programem. Z tohoto hlediska posuzoval také provedení Berliozových skladeb Král Lear a Fantastická symfonie v Praze (1845 a 1846), jež vyvolala diskusi zastánců a odpůrců programní hudby. Berliozova díla označil za „dělání poezie z hudebních prvků“. Mnohá G. stanoviska k opeře i programní hudbě převzal téměř doslova, avšak bez uvedení pramene, E. Hanslick do svého spisu Vom musikalisch Schönen (1854). G. činnost divadelního a hudebního kritika není jako celek ještě zhodnocena, ač patřila k nejvýznamnějším součástem pražského duchovního života své doby.
Prameny a literatura
A. W. Ambros: B. G. als Musiker, Bohemia 1. 4. 1849; J. Proksch: Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 108; Teuber III, s. 286, 402; J. R. Kronbauer: Kniha karikatur z uměleckých dýchánků u hraběte Františka Thuna v Praze v zimě 1842–43, Máj III, 1905, s. 363–364; R. Prochazka: Das romantische Musik-Prag. Charakterbilder, Saaz 1914, s. 46; J. Stern: Aus der 100jährigen Geschichte der Bohemia. Vom Scherenschleifer zu Kunstkritik, Bohemia 1. 1. 1936; DČD II; G. Payzant: E. Hanslick and B. G., Music Review 50, May 1989, č. 2, česky in: Opus musicum 1991, s. 46–52; G. Payzant: E. Hanslick and Ritter Berlioz in Prague. A documentary narrative, Univ. of Calgary Press 1991; E. Hanslick, Sämtliche Schriften, vyd. D. Strauss, Wien 1993, sv. I, II.; J. Ludvová: Kdo byl Bernhard Gutt (1811–1849)?, Divadelní revue 10, 1999, č. 3, s. 47–54; Lomnäs–Strauss. • Wurzbach; Rieger; Lexikon zur deutschen Musik.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 180–181
