Roz. Müller(ová) (pod tímto jménem vystupovala do 1813). Dcera kapelníka W. Müllera, manželka zpěváka Johanna Christopha G. (1785–1870); matka zpěvačky Caroliny G., provd. Berchtové (1814 Praha–26. 5. 1868 Braunschweig), a zpěváka Carla G. (nar. 12. 5. 1815 v Praze), působících mimo české země.
Hudbě ji učil otec. Od pěti let vystupovala v Theater in der Leopoldstadt ve Vídni v dětských rolích, z nichž některé byly psány pro ni (Lilli, Kauer: Das Donauweibchen, 1798; Jeriel, Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg, 1799). Otec pro ni komponoval vsuvky do repertoárových her a publikum jí věnovalo trvalou pozornost. Její zpěv byl přijímán s pochvalou, v herecké akci podle tisku zpočátku přeháněla a mívala nevkusně zdobené kostýmy. V patnácti letech zpívala již velké role.
1807 přišla do Prahy se svým otcem, který se stal kapelníkem StD a na žádost ředitele Liebicha měl po zrušení italské opery ustavit německý soubor. V Praze G. poprvé hostovala 21. 5. v roli Jawine v otcově opeře téhož jména a 8. 11. 1807 zpívala Zerlinu v německém představení Mozartovy opery Don Juan. Definitivní pražské angažmá získala od 1808, kdy primadona Caravoglia-Sandrini opustila StD, zaujala její pozici a postupně převzala její role. 1811 pro nemoc po delší čas nevystupovala. 1813 se W. Müller vrátil do Vídně a úřad kapelníka StD převzal C. M. von Weber. Therese se 8. 5. 1813 v Praze provdala za zpěváka J. Ch. Grünbauma a oba se pokusili získat angažmá ve Vídni v Theater an der Wien. Therese však měla průměrné, snad i konkurencí manipulované kritiky („zpívá sice čistě, ale nezvládá hloubky, do kvality vídeňských koloraturních zpěvaček má daleko“). Manželé nebyli přijati a zůstali ve Weberově souboru, Therese v postavení první sopranistky. Weber, který 1816 předčasně ukončil pražskou smlouvu a odešel do Drážďan, měl značný zájem o spolupráci s Theresou a pozval v květnu 1817 oba k sérii hostování. Zdá se, že po úspěšných vystoupeních vyvolali G. při sjednávání detailů blíže neznámý konflikt s vedením divadla, a ze smlouvy sešlo. Oba G. zůstali v Praze do velikonoc 1818, kdy Theresu angažovala vídeňská dvorní scéna. (G. v tomto období vystoupila pětkrát na koncertech konzervatoře s áriemi z italských oper: 19. a 26. 3. 1816, 28. 2. a 14. 3. 1817 a 13. 2. 1818). Později, kdy její manžel již nevystupoval, Therese často hostovala v zahraničí (několikrát v Pešti, 1825 v italské opeře v Drážďanech, v Praze 1820, 1824 a 1826; 1830 zpívala ve StD její dcera Carolina). 1828 ji dvorní opera penzionovala, mj. pro značnou korpulentnost. G. podnikla několik cest a posléze se usadila s rodinou v Berlíně. 1830 si otevřela pěveckou školu a pomáhala v kariéře svým dětem.
Zatímco její dětská vystoupení byla spíše atrakcí, v Praze vyrostla G. ve velkou umělkyni. Kromě otce ji zde údajně učil blíže neznámý Ital Aloisi, zdá se však, že neprošla žádným systematickým školením. Přesto dokázala dokonale využít dispozic svého hlasu a vypracovala si i přiměřený herecký projev. Mezi pražským publikem měla stabilní okruh nadšených příznivců, kteří hlukem znehodnocovali představení jejích konkurentek. Weber o ní psal jako o „skvělém talentu“. Téměř úplný přehled jejích rolí 1813–16, zaznamenaný ve Weberově zápisníku, dokládá, že zvládala široký repertoár s dramatickými i koloraturními úkoly. Ve svých kritikách pro K. k. privilegierte Prager Zeitung se Weber uznale vyjadřuje i o její schopnosti zpívat s přiměřeným výrazem komorní hudbu. Zpívala řadu Mozartových rolí a zasloužila se o domácí tvorbu, když vytvořila hlavní roli Serafiny při premiéře stejnojmenné opery V. J. Tomáška (1811). Na svých zájezdech i ve vídeňském angažmá vystupovala většinou v repertoáru, který nastudovala již v Praze (nově: Desdemona, Rossini: Othello, 1819, Rosina, Rossini: Der Barbier von Sevilla, 1819, nezn. role, Weigl: Baals Sturz, 1820, Eglantina, Weber: Euryanthe, 1823). Přestože v poslední době kritika s jejími výkony nebyla již spokojena („táhne a chybně tvoří tón, zpívá s manýrami“), zaujímala ve vídeňském souboru po deset let přední pozici a získala přezdívku „die deutsche Catalani“. Pro pražskou scénu byla její přítomnost po řadu let rozhodující zárukou akceschopnosti.
Role (ve StD)
1806: Azema (Catel: Semiramis); 1807–12: Jawine (W. Müller: Jawine, prem.), Myrrha (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest, též 1814), Zerlina (Mozart: Don Juan, 1807), Elisene (Rösler: Elisene, Prinzessin von Bulgarien, 1808, též 1815), Laura (Mozart: Die Mädchentreue [Così fan tutte], též 1815), Constanze (Cherubini: Der Wasserträger, 1808, též 1813), Cherubin (Mozart: Figaros Hochzeit, 1809), Pamina (Mozart: Die Zauberflöte), Donna Anna (Mozart: Don Juan, 1810, též 1814), Serafine (Tomášek: Serafine, prem. 1811); 1813: Amazili (Spontini: Ferdinand Cortez), Paulina (Catel: Die vornehmen Gastwirthe), Julia (Spontini: Die Vestalin), Faniska (Cherubini: Faniska), Adela (Isouard: Das Lottolos), Isabella (Fränzl: Carlo Fioras); 1814: Clorinda (Isouard: Aschenbrödel), Princezna (Boieldieu: Johann von Paris), Rosina (Fioravanti: Die Sängerinnen auf dem Lande), Sophie (Paër: Sargines), Emmelina (Weigl: Die Schweizerfamilie), Armida (Isouard: Alamon), Marie (Grétry: Blaubart), Susanna (Mozart: Figaros Hochzeit), Camilla (Paër: Camilla), Luisa (Paër: Der lustige Schuster), Clarette (Weigl: Der Corsar aus Liebe), Vitellia (Mozart: Titus), Henrietta (Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind), Leonora (Beethoven: Fidelio); 1815: Helene (Méhul: Helene), Asposia (Salieri: Axur), Agnes (Jírovec: Agnes Sorel), Irena (Meyerbeer: Alimelek), Chatinka (Weigl: Die Jugend Peter des Grossen); 1816: Edita (Isouard: Joconde), Leonore (Dittersdorf: Doctor und Apotheker), Athalie (Poissl: Athalie), Kunigunde (Spohr: Faust), Lodoiska (Cherubini: Lodoiska), Luisa (Dittersdorf: Hieronymus Knicker), Marie (Winter: Marie von Montalban), Amenaida (Rossini: Tancred), Iphigenie (Gluck: Iphigenie auf Tauris), Matylda (Weber: Silvana); 1817: Palmira (Salieri: Palmira), Sophie (d’Alayrac: Dichter und Tonkünstler), Pamina (Winter: Das Labyrint).
Prameny a literatura
Cedule představení StD 1808, Cherubini: Der Wasserträger, LA PNP. – Martinec: Journal. • Wiener Theater-Zeitung 1806, č. 13 a 15, 1. a 15. 10. 1806; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 9; 1809, s. 9; 1846, s. 48, 50, 51, 55; Wiener Allgemeine musikalische Zeitung 26. 6. 1813, s. 217, 227, 257; J. A. Hanslik: An Mad. Grünbaum […], sonet, Hyllos 1, 1819, sešit 1, s. 184; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1820, č. 116; 1824, č. 142; 1826, č. 28; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 1827, Februar, s. 70–71; F. von Seyfried: Rückschau in das Theaterleben Wiens seit den letzten fünfzig Jahren, Wien 1864, s. 261–264; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] auf das Jahr 1876, s. 177–178 [nekrolog]; Teuber II, s. 426, 428, 439, 431, 432, 442, 443, 455, 458, 461; III, s. 7, 8, 19, 142, 178; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911 [konc., s. 195, 196]; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1944; R. Haas: Wenzel Müller, Mozart-Jahrbuch 1953, Salzburg 1954, zvl. s. 83; O. Fambach: Das Repertoire des Stadttheaters zu Leipzig 1817–1828, Bonn 1980; O. Fambach: Das Repertorium des königl. Theaters und der italienischen Oper zu Dresden 1814–1832, Bonn 1985; Weber: Notizen-Buch; Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe C. M. von Weber an Caroline Brandt aus den Jahren 1814–1817, Berlin 1986; J. Bužga: Vergessene Aufsätze und Mitteilungen aus Carl Maria von Webers Prager Wirkungszeit (1813–1816), Oper heute. Ein Almanach der Musikbühne 11, Berlin 1988, s. 90–135; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995]. • Dlabač; Wurzbach; Eisenberg; ÖBL [lit.]; Enciclopedia; Grove-opera; Piper, sv. Register; Kutsch 1997 [neexistující syn Josef zaměněn s Carlem]; Lexikon zur deutschen Musik.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 176–178
