Do Prahy přišla ze Záhřebu a jako tanečnice se poprvé uplatnila v české skupině někdejšího pražského a brněnského německého režiséra Adolfa Baumanna, která uváděla od 1. 7. 1893 asi měsíc v Berlíně v divadle Unter den Linden sérii německých představení Smetanovy Pro­dané nevěsty (ch. a tanečník A. Berger). 1. 9. 1898 hostovala G. pro angažmá v pražském ně­meckém divadle (Bayer: Die Puppenfee), kde do 1904 působila jako sólistka a baletní mistry­ně. Její další kariéra není známa.

Vystupovala především v tanečních vlož­kách v operách; samostatných baletů mělo di­vadlo v repertoáru málo. Ztělesňovala němé operní role (1899 Fenella, Auber: Die Stumme von Portici, 1900 Helena, Meyerbeer: Robert der Teufel) a tančila sólové výstupy, pas de deux nebo pas de trois: ve Weingartnerově opeře Ge­nesius provedla pantomimu na biblické téma (1899), spolupůsobila v pohybovém seskupení v Gluckově opeře Paris und Helena (1901), účinkovala v tanci kněžek a ve Velkém bakcha­nále v choreografii A. Bergera v Saint-Saënso­vě opeře Samson und Dalila (1903) a ztělesni­la sultánovu bajadéru v příběhu z křižácké války (P. de la Nux: Zaire, 1903). Zvláštní in­terpretační problém řešila jako tanečnice v ce­lovečerní poemě Gemma, která kombinovala mluvené slovo, hudbu a tanec v příběhu o mi­lostném vztahu nemanželské dcery hraběte s jeho legitimním synem. Projevila choreogra­fickou vynalézavost v zobrazování různých prostředí v módních jednoaktových pantomi­mách z civilního života (např. domácnost po odjezdu a nečekaném návratu tchýně, Reisesai­son, 1903). V „mimovaném dramatu“ Die Hand vedla pohyb mluvících činoherců v kri­minální historce, v níž se v bytě tanečnice setká lupič a její milenec.