Provd. Rückert. Mezi 1880 a 1885 studovala v Paříži u M. Marchesi. Byla angažována v Rize, dvě sezony ve dvorním divadle ve Wiesbadenu a 1884/85 jako host v Krollově opeře v Berlíně. V létě 1885 ji přijal nastupující ředitel německého divadla v Praze A. Neumann pro svůj nový soubor. Zde se F. spřátelila s G. Mahlerem, který ve StD působil jako kapelník. Její smlouva byla přerušena dovolenou od listopadu 1889 do dubna 1890, kdy hostovala v německých představeních v Metropolitní opeře v New Yorku. Pražskou smlouvu F. ukončila po roztržce s Neumannem v září 1891, kdy ředitel nechtěl přistoupit na její podmínky. Odešla na krátkou dobu do Breslau, kde městské divadlo pracovalo ve finančně nouzovém režimu, pak do Curychu. Již 1891 jednala s ředitelem českého ND F. A. Šubertem o angažmá, se slibem, že bude zpívat česky, byla však zdvořile odmítnuta. 1893 zřejmě ukončila divadelní kariéru, protože uplatnila svůj nárok na penzi od pražského německého divadla a otevřela si v Praze pěveckou školu (jejími žákyněmi byly mj. M. Drozenová a M. Gärtnerová). Po 1918 se objevuje jako učitelka Sternovy konzervatoře v Berlíně.
V Praze F. často koncertovala. 18. 4. 1886 zpívala na dobročinném koncertě s Mahlerovým doprovodem tři jeho písně, jež byly Mahlerovým prvním skladatelským vystoupením. 14. 2. 1891 poprvé provedla na koncertě německého divadla árie Basta vincesti a Donne vaghe, které nalezl G. Adler ve fondech pražského Klementina (obě se hrály jako Mozartovy, ač Donne vaghe je dílem Paisiellovým). 14. 4. 1891 byla jednou ze sólistek provedení Verdiho Requiem v divadle.
Ovládala techniku bel canta a její soprán měl dokonalé koloraturní schopnosti (mj. staccato a trylky do vysokého d). V době svého pražského působení byla v souboru jedinou koloraturní sopranistkou a obsáhla celý aktuální repertoár v koloraturním a lyrickém oboru (až 80 vystoupení v sezoně). Téměř všechny pražské kritiky vyzdvihují technickou brilanci, čistotu intonace, bezpečné nasazení tónu, dokonale vyrovnané pasáže a další vlastnosti, obvyklé v technice italských pěvkyň první poloviny 19. stol. Svůj herecký projev, zpočátku výstižnější v naivních, koketních a lyrických rolích a v postavách princezen, F. během pražského angažmá obohatila. V Praze neměla konkurenci jako Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte) a Rosina (Rossini: Der Barbier von Sevilla); s ohledem na její pěvecké možnosti byly v německém divadle znovu nastudovány dlouho nehrané opery (Bellini: Die Nachtwandlerin, Halévy: Der Blitz, po 30 letech) a v září 1891 mohl být uveden během 10 dní cyklus Meyerbeerových děl ke skladatelovu výročí (Robert der Teufel, Die Hugenotten, Der Nordstern, Dinorah, Die Afrikanerin, roli Berty z opery Der Prophet zpívala mimo cyklus). Ostrá vyhraněnost jejího pěveckého typu se proměnila v nevýhodu, když se kolem roku 1890 měnil repertoár ve prospěch dramatických hudebních děl na úkor virtuózních; před 1890 však byla F. v pražském německém souboru nepostradatelnou silou.
Role
Ve StD a v Novém něm. divadle: 1885: Rosina (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Susanne (Mozart: Figaros Hochzeit), Dcera Rýna (Wagner: Das Rheingold), Gerhilde (Wagner: Die Walküre), Lucia (Donizetti: Lucia von Lammermoor), Marie (Donizetti: Die Regimentstochter), Eudoxia (Halévy: Die Jüdin), Madeleine (Adam: Postillon von Lonjumeau), Margarethe z Valois (Meyerbeer: Die Hugenotten), Leonore (Verdi: Der Troubadour), Paní Fluth (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Isabelle (Meyerbeer: Robert der Teufel), Lady Durham (Flotow: Martha); 1886: Anna (Boieldieu: Die weisse Dame), Astaroth (Goldmark: Königin von Saba), Konstanze (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Linda (Donizetti: Linda von Chamounix), Gilda (Verdi: Rigoletto), Despina (Mozart: Così fan tutte), Elvira (Auber: Die Stumme von Portici), Ines (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Bertha (Meyerbeer: Der Prophet), Rose Friquet (Maillart: Das Glöckchen des Eremiten), Najáda (Gluck: Armide), Mathilde (Rossini: Wilhelm Tell), Angela (Auber: Der schwarze Domino); 1887: Hlas ptáčka (Wagner: Siegfried), Micaëla (Bizet: Carmen), Fatima (Weber: Abu Hassan), Olympia (Offenbach: Hoffmanns Erzählungen), Fatima (Gluck: Der betrogene Kadi), Henriette (Halévy: Der Blitz), Leonore (Flotow: Alessandro Stradella); 1888: Carlo Brioschi (Auber: Teufels Anteil), Amina (Bellini: Die Nachtwandlerin), Paní Fluth (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Donna Clarisa (Weber–Mahler: Die drei Pintos), Margianna (Cornelius: Der Barbier von Bagdad); 1889: Baucis (Gounod: Philemon und Baucis), Páže Oskar (Verdi: Ein Maskenball), Posel míru (Wagner: Rienzi), Philine (Thomas: Mignon), Julie (Gounod: Romeo und Julie), Katharina (Meyerbeer: Der Nordstern), Marie (Ant. Rubinštejn: Kinder der Haide), Dinorah (Meyerbeer: Dinorah). • V Metropolitní opeře v New Yorku: 1889/90: Zerlina (Mozart: Don Juan), Leonore (Verdi: Der Troubadour), Páže Oscar (Verdi: Ein Maskenball), Mathilde (Rossini: Wilhelm Tell), Eudoxia (Halévy: Die Jüdin), Gerhilde (Wagner: Die Walküre), Adalgisa (Bellini: Norma), Hlas ptáčka (Wagner: Siegfried).
Prameny a literatura
Cedule StD a NDT 1886–90, NMd. – Korespondence F. A. Šuberta Kniha obtisků od 8. 7. 1891 do 4. 3. 1892, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Bohemia 19., 20. a 21. 9. 1885 [poprvé v Praze]; Theateralmanch [Prag] auf das Jahr 1887 až 1890; G. C. D. Odell: Annals of the New York Stage, sv. 14, 1888–1891, New York 1945, s. 341–346; Metropolitan Opera Annals. A Chronicle of Artists and Performances, New York 1947; Gustav Mahler: Dopisy, vyd. F. Bartoš, 1962, č. 57, 61, 63, 65, 68; Němeček 1963; V. Lébl: Gustav Mahler als Kapellmeister des Deutschen Landestheaters in Prag, Hudební věda 12, 1975, s. 351–372; G. Mahler: Briefe, vyd. M. Hansen, Leipzig 1981; J. Ludvová: B. F., pražská přítelkyně G. Mahlera, in: Gustav Mahler a Praha, sb., 1996, s. 11–40 [souběžně něm.]. • Kosch; Kutsch 1997; Piper, sv. Register; Neues deutsches Theater.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 159–161
