Městským úředníkem v Mannheimu, ale zajímal se o divadlo. 1840 debutoval v Oldenburku. 1852 angažován ředitelem Stögerem ve Stavovském divadle v Praze. Pro svoje atraktivní vzezření hrál postavy milovníků a později charakterní role (titulní role, Schiller: Don Carlos) 1882 byl penzionován. Manželka Frey, Marie Magdalena (1815 – 1870), rozená Frey.
Syn učitele. Manžel herečky Marie Magdaleny Freyové (1815–1870, viz). Po otcově smrti nemohl studovat, nastoupil do advokátní kanceláře svého příbuzného v Mannheimu, kde se posléze stal městským úředníkem. Zapojil se do místního deklamatorního spolku Aula, měl velký zájem o divadlo a rozhodl se pro profesionální dráhu. O jeho školení není nic známo. V roce 1840 debutoval ve dvorním divadle v Oldenburgu. Po krátkých angažmá v Koblenci, Trieru (1844), Rize (1846), po hostování v Hamburku a ve Vídni a po jedné sezoně v Kolíně n. R. a Würzburgu se 1850–1851 usadil ve Štýrském Hradci (ředitel Franz Thomé). O Velikonocích 1852 přišel do Prahy, angažován ředitelem Stögrem, který nastupoval své druhé pražské ředitelské období. F. úspěšně debutoval 27. 4. jako Kean (Hermann podle franc.: Kean oder Leidenschaft und Genie). 18. 6. 1854 se oženil se svou hereckou kolegyní Marie Magdaleny Freyovou a hojně s ní spolupracoval i na scéně. 24. 4. 1877 oslavil 25. výročí práce pro pražské divadlo, publikum ho po vystoupení odměnilo bouřlivými ovacemi. Postupně se vytrácel z divadelního života i ze společenského života, na němž se zpočátku značně podílel (Augustin Berger vypráví, že 1878 zprostředkoval jeho přijetí do baletního souboru německého divadla). 1882 získal nárok na penzi a stáhl se zcela do ústraní. Není známo, zda v závěru života pobýval v Praze, nebo v Heidelberku.
Byl výraznou postavou pražské scény. Angažovali ho často do milovnických rolí, pro které měl velmi atraktivní zjev. Vynikal také pílí a pracovitostí. Hned po prvních představeních chválila pražská kritika jeho uvážlivý přístup k textům a uměřený vkus v gestech i v jazykovém projevu. Atraktivní vzezření si dlouho udržel a role starších milovníků, salonních typů a bonvivánů dostával do poloviny 60. let, tedy i za Stögrova nástupce Franze Thomé (1858–1864). Za Rudolfa Wirsinga (1864–1875) postupně začaly v jeho repertoáru převažovat charakterní role.
Role
StD
Claudio (W. Shakespeare: Viel Lärm um nichts), Ferdinand (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1852; Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos), Abisai (A. Meissner: Das Weib des Urias), Sullivan, Schauspieler (F. I. Castelli: Sullivan), Prof. Oldendorf (G. Freytag: Journalisten) – 1853; Hector von Renneville (E. Jerrmann: Lady Tartuffe) Bruno (Ch. Birch-Pfeiffer: Mutter und Sohn) – 1854; Thumelicus (F. Halm: Der Fechter von Ravenna) – 1855; Leander (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen) – 1856; Landry (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille) – 1857; Brackenburg (J. W. Goethe: Egmont), Fürst Leopold (H. Hersch: Die Anna-Lise) – 1858; Tristan (E. Scribe –T. Gassmann: Fee’n-Hände) – 1859; Hennig (Paul Heyse: Hans Lange) – 1865; König Gunther (F. Hebbel: Nibelungen, Kriemhild‘s Rache) – 1881.
Prameny
AMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1949, karta Marie Magdalena Frey (zde údaj o sňatku s rokem 1855 a údaj o manželově domovské příslušnosti).
Literatura
Theateralmanach Prag 1852–1882; Teuber III, s. 418, 420-421 425, 427, 428, 433, 439, 440, 446, 480, 487, 495, 496, 565, 616, 620, 624, 627, 700, 703, 707, 714-715, 740, 741, 742, 747, 774; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, Praha 1942, s. 56, 57, 59.
Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, ODS, Reden-Esbeck, Ulrich.
Vznik: 30.11.2012
