Frey, August Johann

Vyrostl v divadelním prostředí. Jeho otec Jakob Bernhard Frey (1784–1836) působil v divadlech ve Štýrském Hradci a v Brně; po roce 1834 se Jakob Bernhard Frey a jeho nejstarší dcera Frey, Marie Magdalena stali předními členy činoherního souboru pražského Stavovského divadla (viz heslo). Rodina Jakoba Bernharda Freye měla devět dětí. Po Frey, Marie Magdalena (nar. 1812 ve Vídni) k ní patřili Josef (1816 Graz), Karolina (1816 Brno), Katharina (1820 Vídeň), Johann Paul (1825 Graz), Polonia (1827 Graz), sedmý v pořadí August Johann, Johanna (1831 Graz) a Maximilian (1835 Praha). Není známo, kolik z nich se věnovalo herectví nebo divadelnímu podnikání. V každém z osobních rejstříků jednotlivých ročníků celoněmeckého almanachu Deutsches Bühnenjahrbuch (později Deutscher Theateralmanach) se během druhé poloviny 19. století vyskytuje v průměru sedm až osm osob tohoto příjmení, zpravidla bez křestních jmen, které nelze přesně identifikovat. Členové F. rodiny, pokud se věnovali herectví, pohybovali se v českých zemích, v Rakousku, Švýcarsku i dnešním Německu (např. Deutscher Bühnenalmanach sv. 23, 1859, uvádí – bez křestních jmen – osm osob tohoto jména, působících v Amsterdamu, Bamberku, Bolzanu, Norimberku, Mělníku, v Praze a v Rize).

Také August Johann F. byl hercem na malých německých jevištích, než se rozhodl založit vlastní společnost: 1851–1854 byl členem společnosti Antona Szenniga, která hrála ve východních Čechách; 1857–1858 byl režisérem a zároveň hercem milovnických rolí ve společnosti blíže neznámého ředitele Krona v severních a středních Čechách; 1862–1865 působil ve společnosti Karla (Karl) Ježka, která cestovala západními Čechami a několikrát setrvala delší dobu v Teplicích. Jak uvádí J. Hilmera (lit.), získal F. v lednu 1876, ve svých 47 letech, roční koncesi na samostatné divadelní podnikání. Žádost byla podána v Oseku u Teplic [Ossegg] a jádro souboru tvořili členové rodiny. Společnost nesměla hrát v místech s působností pražského hejtmanství, v Liberci a v západočeských lázních. V podobném rozsahu a na podobném území byla jeho koncese obnovována v dalších letech.

Na začátku činnosti byl F. hrajícím ředitelem a režisérem, který měl 17 herců a hereček. Vedle ředitele vystupovali jeho dva synové (jeden z nich jménem Gustav) a dvě dcery, (Camilla a Olga). Dále byla angažována tříčlenná rodina Henigova (manželé s dcerou) a několik jednotlivců. Všichni členové společnosti měli vedle hereckých i praktické povinnosti, v malých rolích vystupoval např. i divadelní sluha. Svým charakterem se F.společnost zařadila do oné vrstvy divadelníků, kteří trvale vyplňovali kulturní prostor v menších obcích. Společnost působila celoročně v hotelích, hostincích, v létě v zahradách, vždy v kratších časových intervalech, a jen výjimečně získala nájem v některé ze stálých městských scén a zdržela se tam delší dobu.

Informace o jednotlivých trasách F. společnosti pocházejí většinou z regionálního tisku a jejich úplnost závisí na soustavnosti regionálního zpravodajství. Z roku 1876 je známo F. vystoupení v Děčíně [Tetschen], 1877 ve Štětí [Wegstädtl]. V roce 1878 hrála společnost v Hoštce [Gastorf] a v Žitenicích [Schütenitz], kde se zdržela několik dní po 29. červnu v zahradě místního hostince na otevřeném pódiu, připraveném pro tuto příležitost. Po 31. 8. 1878 se přestěhovala do hotelu Zur Eisenbahn v Terezíně [Theresienstadt], od 27. 9. do 25. 11. 1878 vystupovala v Lovosicích [Lobositz]. V roce 1879 se vyskytovala ve Verneřicích [Wernsdorf], na podzim v Bohosudově [Mariaschein] a v Chabařovicích [Charbitz, Karbitz]. Od 18. 2. do 8. 4. 1880 byla v Duchcově [Dux]. Z delších pobytů společnosti ve větších městech lze soudit, že patřila ve své kategorii k nadprůměru, byť i kvalita kolísala.

Téměř čtyři letní měsíce roku 1880 zůstala společnost v Litoměřicích [Leitmeritz], kde jí vlastník místního velkého hostince Hermann Portl, bývalý herec Feichtinger, Theodor pronajal nově vystavěné letní jeviště (Sommertheater im Rudolfsgarten, 13. 6.– 28. 9.). Čtyři měsíce v dobrých podmínkách přinesly F. společnosti žádoucí stabilizaci. Jejím jádrem zůstala rodina: otec August Johann byl ředitelem, režisérem a hrál charakterní role a intrikány. Syn Gustav vystupoval jako milovník a „Naturbursch“, obstarával pokladnu a jevištní techniku, jeho bratr (uváděný jako J. nebo August J.) se staral o garderobu a hrál malé role. Dcery Camilla a Olga obsazovaly role subret a milovnic, později přistoupila mladší Ida a děti Franz a Josef Freyovi. Kromě rodiny byly v souboru dva starší manželské páry (Köckert a Göthel), též pro komické role se zpěvem, a několik dalších jednotlivců. Spolupracoval šestnáctičlenný městský orchestr. Společnost měla v Litoměřicích dobré návštěvy. F. volil úspěšnou obchodní taktiku a zapojoval do představení co nejvíce místních lidí. Pozval k hostování místního ochotníka a bývalé členy zde dobře známého Feichtingerova souboru, vypsal samostatné předplatné na dětská představení, zařazoval do meziaktí vystoupení mladých místních hudebníků apod. Tisk referoval pozitivně (Leitmeritzer Zeitung) a označil úroveň F. herců za stejně kvalitní, jako byly výkony členů a stálých okolních městských scén.

V této etapě hrála společnost především činoherní repertoár. F. udržoval dlouhodobě širokou zásobu her, aby uspokojil rozdílný vkus malých a nenáročných, ale i větších náročnějších komunit. Klasická díla omezoval na minimum (Schiller: Die Jungfrau von Orleans). Uváděl staré rakouské kouzelné hry (Told: Der Zauberschleier,Raimund: Der Verschwender), starší německé veselohry (Gustav von Moser, např. Der Bibliothekar), ale zejména současnou divadelní literaturu, identickou s repertoárem stálých městských scén (L’Arronge: Hasemann's Tochter, Die Madonna des Juden, Haffner: Theresie Krones, Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben eines Fürsten, Birch-Pfeiffer: Grille, Der Glockner von Notre Dame, Töpfer: Der Pariser Taugenichts, Schweizer: Die Darwinianer, Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchenfeld, Rosen, Julius: Ja, das sind wir) nebo aktuality (A. Langer – A. Müller: Das Weib des Buchbinders oder Die Österreicher in Bosnien).

Podle rekonstrukce J. Hilmery vystřídala společnost v letech 1881–1883 řadu měst v regionu, některá opakovaně: Chomutov ([Komotau], hotel Černý vrch), Duchcov [Dux], lázně Bílinu ([Bilin], od března 1881), Jirkov ([Görkau], červenec), na jaře 1882 opět Bílinu (zprávy v Duxer Wochenblatt), dále Most ([Brüx], duben), Kadaň ([Kaaden], od 5. května), Vejprty ([Weipert], srpen) a Most (od 14. října 1882). V roce 1883 se vrátila do Bíliny (od 8. března), do Mostu, v dubnu vystoupila v Postoloprtech [Postelberg] a na konci května v Duchcově. V létě 1882 setrvala delší dobu v Ústí n. Labem [Aussig] a hostovala v Trmicích [Türmitz]. V září se zastavila v Klášterci nad Ohří [Klösterle an der Eger], od 27. října byla v Horním Litvínově [Ober-Leutensdorf], od 5. prosince v Jirkově. Základ souboru tvořila stále rodina, rozšiřovaná sňatky. Společnosti se zřejmě i nadále dobře dařilo a přijímala herecké posily, ale jednotliví členové si i nadále ponechávali praktické úkoly (malíř dekorací, zároveň inspicient a herec; zpěvák, zároveň správce inventáře a jevištní technik apod.). Nepostradatelnou součástí repertoáru se v této době také u kočovných společností stávala opereta a noví členové byli přijímáni podle potřeb hudebního repertoáru (korepetitor a zároveň zpěvák apod.). První nastudované operetní tituly byly uváděny patrně ve zjednodušujících redakcích (Millöcker: Der Bettelstudent, Dellinger: Don Cesar, J. Strauss: Zigeunerbaron). Byl přijat i operetní režisér bez dalších povinností, s městskými kapelami spolupracovali dva angažovaní kapelníci.

Jak vyplývá z divadelních almanachů, byly v následujících letech působištěm souboru celé severní a severozápadní Čechy: 1884: Horní Litvínov (23. 1. 1884), Chomutov, Most, Kadaň, Děčín, Česká Lípa [Böhmisch Leipa], Nový Bor [Haida], Česká Kamenice [Böhmisch Kamnitz], Krásná Lípa [Schönlinde], Frýdlant [Friedland]. Z roku 1885 je známo pouze vystupování v Turnově [Turnau] v prosinci 1885. 1886 navštívil soubor Jablonec n. Nisou [Gablonz], Hlubokou [Tiefenbach], Smržovku [Morgenstern], Loučné [Wiesenthal], Hrádek n. Nisou [Grottau]. V tomto roce měl – včetně členů rodiny – 11 herců schopných zvládat operetní role, 16 hereček a současně zpěvaček, a dvanáctičlenný smíšený sbor, který se najímal, podobně jako orchestr, z místních amatérských sil.

V roce 1886 se osamostatnil nejstarší syn Gustav Frey (nar. 1860 v Hejnicích [Haindorf]). Jak uvádí Deutscher Bühnenalmanach v roce 1898, kdz pobýval ve Varaždíně v Chorvatsku, založil v tomto roce vlastní společnost a získal německou koncesi pro německé oblasti Slezska (v roce 1888 je uváděn ve Waldenburgu / Wałbrzychu). Jeho otec August Johann F. hrál 1887 na svou rakouskou koncesi se svou společností v Chrastavě [Kratzau], Hodkovicích [Liebenau], Frýdlantu, Cvikově [Zwickau], Mimoni [Niemes], České Lípě, Novém Boru, České Kamenici, Mikulášovicích [Niklasdorf], Kamenickém Šenově [Stein Schönau], Šluknově [Schluckenau], Varnsdorfu [Warnsdorf] a Hrádku n. Nisou. V roce 1888 vystupoval F. v České Kamenici (v květnu), v Rumburku ([Rumburg], od 3. června), v Benešově n. Ploučnicí ([Bensen], 16 představení), opět v České Kamenici (od 12. srpna), v Dolním Podluží [Nieder-Grund], v Hanšpachu ([Hainspach], 22. září), v Jiříkově ([Georgswalde], od 6. října) a v Lovosicích.

Osamostatněný syn Gustav Frey žádal 1890 z Lanškrouna v Orlických horách [Landskron] o rakouskou koncesi, ale v únoru 1891 byla jeho žádost zamítnuta (uvádí Hilmera), a Gustav Frey hrál nadále v německém Slezsku. 1891 byla otci Augustu Johannovi F. prodloužena koncese v Broumově. Zdá se, že v této době otec a syn získali svolení k vzájemnému využití svých koncesí: v broumovském městském divadle vystupovala od října 1891 do Velikonoc 1892 společnost, jejímž oficiálním ředitelem byl Gustav Frey, a jejímž členem byl August Johann F., a táž společnost působila v téže sezoně v městě Gera v Duryňsku. Soubor měl 10 mužů a 12 žen s nespecifikovanými obory. Provozoval se činoherní repertoár, ale především operety (Sulivan: Mikado, Millöcker:Der arme Jonathan, A. Müller: Hofnarr, Oelschlegel: Schelm von Bergen ad.). V Broumově spoluúčinkoval městský orchestr (30 hráčů), v Geře orchestr se soukromým vlastníkem, patrně vojenský (Edler von Lohroll). Různé skupiny společnosti se pod jménem „Frey“ objevují také ve Frýdlantě, v Žatci [Saaz], kde byla představení na začátku roku 1892, v lázních Libverda [Bad Liebwerda] aj.

V sezoně 1892/93 pokračovalo využívání obou koncesí Freyovy společnosti, rozdělené vždy podle potřeby: Soubor prezentovaný jako „Freyova“ operetní společnost, získal do nájmu divadla v Ústí n. L. (24. 9. 1892 – polovina prosince 1892), v Karlových Varech (polovina prosince 1892 – Velikonoce 1893) a zároveň v Bad Schandau. Společnost pod jménem „Frey“ hrála od poloviny ledna do března též v Krumlově [Krummau] v jižních Čechách. Ředitel Gustav Frey byl zároveň hercem a režisérem veseloher, operet a frašek, August Johann F. režíroval tragédie a vystupoval jako komický otec a přebíral charakterní role, dcera Camilla byla první subreta. Soubor měl 19 všestranných mužských členů a 18 žen, dva angažované kapelníky, zaměstnával dvanáctičlenný sbor a měl pět pomocných správních a technických sil. Pozval i několik hostů (mezi nimi byl známý vídeňský komik Wilhelm Thaller). Provozovaly se převážně operety (Millöcker: Sonntagskind, A. Grünfeld: Lebemann), výpravné kusy (Die grosse Orientreise podle Karla Maye), výjimečně opery (Flotow: Martha, Verdi: Troubadour). Společnost pod jménem „Frey“ získala divadlo v Ústí n. Labem i v další sezoně od 15. 9. 1893 do Velikonoc 1894 (uvedla mj.Prodanou nevěstu B. Smetany), ale o Vánocích 1893 hrála též ve Varnsdorfu. Její jihočeská větev vystoupila v Prachaticích ([Prachatitz] 2. dubna 1894) a v horním Rakousku (Braunau am Inn). V letech 1895 a 1896 nejsou o společnosti „Frey“ podrobné zprávy, divadelní almanach ji pouze uvádí ve výčtu cestujících společností v Rakousku a Německu. 18. 9. 1897 August Johann F. zemřel a Gustav zřejmě zdědil jeho rakouskou koncesi.

Gustav Frey provozoval operetní společnost i po otcově smrti a zdá se, že se omezil jen na země monarchie. 1898 je hlášen v městském divadle ve Varaždíně [Warasdin,Chorvatsko], v soukromém divadle v Bruntále [Freudenthal], od 12. 1. 1898 uspořádal 12 představení v Žatci se souborem o 28 lidech, objevil se i v malých městech v okolí. V roce 1899 oznámil Gustav Frey v divadelním almanachu celoroční hrací dobu v Krumlově, Karlových Varech a v okolí. Soubor má 12 žen a 10 mužů (obory nejsou uvedeny) z rodiny zůstává členkou společnosti pouze ředitelova sestra Camilla, provdaná Richterová, v dětských rolích Gusti Frey. Je nabízen bohatý repertoár lidových a konverzačních her (Karlweiss: Grobes Hemd, F. von Schönthan: Comtesse guckerl, Walther – Stein: Das Opferlamm), operety a hry se zpěvy (Joh. Strauss: Waldmeister, Heuberger: Opernball, Suppé: Das Modell, Blumenthal – Kadelburg: Im weissen Rössl, Taund: Wunderknabe, ad.), byla uvedena i známá dobová sociální dramata (Langmann: Bartel Turasel, Halbe: Mutter Erde). Kolem roku 1900 se jméno společnosti z divadelních almanachů ztrácí a pod jménem Frey se objevují pouze jednotlivci jako členové souborů jiných divadel (např. Ida Frey v německém divadle v Praze 1907–1909, pak odešla do Hamburku). Podle údaje almanachu 1908 byl Gustav Frey ředitelem souboru, který hrál činohry a hry se zpěvy v Neues Wiener Volkstheater, na nové vídeňské scéně subvencované městem, a zároveň v Krumlově v jižních Čechách. Měl 28 herců, mezi nimiž už nebyli členové rodiny, sbor o 16 zpěvácích, ve Vídni měl vlastní orchestr, v Krumlově měl k dispozici městskou kapelu. Zdá se ale, že společnost působila jen krátce, v dalších letech se neobjevuje. Po dvou generacích divadelní podnikání rodiny Freyů na začátku 20. století zaniklo.

Prameny

NA Praha: Pražské policejní ředitelství, Konskripce I, karton 130, obr. 664 (zaznamenána celá rodina, zde roky a místa narození všech členů).

Literatura

Leitmeritzer Zeitung březen 1878, s. 220; Deutscher Bühnenalmanach Berlin 1884, s. 445 (zde soupis všech členů společnosti); 1891, s. 459 (Braunau-Rakousko Stadttheater, Gera Viktoriatheater); 1893, s. 520 (Aussig Stadttheater, Karlsbad Tivolitheater); 1894, s. 584–595; 1895, s. 486–487; 1898, s. 541; 1899, s. 400, s. 154 (datum úmrtí Augusta Johanna F.); 1908, s. 597; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, el. dokument, DÚk, sign. CD 307; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, díl 1 – Divadla, Praha 1949, s. 107–108 (Litoměřice, Portl a letní divadlo).

Ulrich (chybné datum nar.)

Vznik: 15.10.2013