Frankl, Ludwig August

Později s přídomkem von Hochwart. Syn císařského majitele obvodního skladu tabáku, který byl židovského původu. V rodině se mluvilo převážně německy, s matkou pocházející z českojazyčného prostředí hovořil F. i česky. Chodil do obecní školy v rodišti, kde učil český obrozenský pedagog J. N. Filcík, měl i domácího židovského učitele a lekce latiny mu dával katolický duchovní. Od 1823 navštěvoval piaristické gymnázium v Praze na Novém Městě. Po otcově smrti 1825 se vrátil domů, aby převzal vedení podniku, k tomu však nedošlo. Koncem 1826 započal studium filozofie na piaristické koleji v Litomyšli. Věnoval se především historii, kterou vyučoval G. President, a také zde debutoval jako dramatik. 1828 odešel do Vídně studovat medicínu, titul získal 1837 na univerzitě v Padově, lékařské praxi se však nevěnoval. 1838 dosáhl místa sekretáře a archiváře židovské obce ve Vídni (Israelitische Kultusgemeinde Wien). 1832 vydal básnickou sbírku Das Habsburgslied, kterou věnoval následníkovi trůnu Ferdinandovi, a císař František I. udělil mladému nadějnému básníkovi audienci. F. se stýkal s významnými osobnostmi kulturního a společenského života (historikem J. von Hormayrem, orientalistou J. von Hammer-Purgstallem), přátelil se s N. Lenauem, navštěvoval salon spisovatelky K. Pichlerové. I nadále udržoval kontakty s pražským prostředím bez rozdílu jazyka a vyznání (R. Glaser, S. Kapper, K. Sabina). Ve Vídni se podílel se na vydávání listu Österreichisches Morgenblatt (1838–41) a založil časopis Sonntagsblätter (1842–48). Během revoluce 1848–49 stál na umírněné straně rakouských liberálů a napsal báseň Die Universität, která se objevila na jednom z prvních necenzurovaných letáků a dosáhla značné popularity (byla 27x zhudebněna, mj. J. N. Škroupem, P. Křížkovským). 1849 byl F. jmenován čestným občanem Vídně, 1851 profesorem estetiky v Hudebního spolku a jeho ředitelem. 1856 podnikl cestu na Blízký Východ (Palestina, Egypt) a v Jeruzalémě založil Lämelovu školu pro děti rakouských poddaných. Podílel se na mnoha kulturních a charitativních aktivitách: uspořádal sbírky na pomníky hudebníků a literátů (mj. F. Schillera a A. Grüna), 1873 založil slepecký ústav na Hohe Warte, od 1875 předsedal představenstvu vídeňské židovské obce. 1876 byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Hochwart. 1882 se vzdal všech funkcí a až do smrti se věnoval výhradně literární činnosti. Téhož roku pobýval naposledy v Praze na pozvání Spolku umělců a spisovatelů Concordia (přednášel o N. Lenauovi). 1891 se účastnil kongresu Schillerovy nadace ve Výmaru a při zpáteční cestě zavítal naposledy do rodné Chrasti; město mu udělilo čestné občanství.

Mladší bratr, obchodník David Bernhard Frankl (8. 5. 1820 – 20. 11. 1859), byl členem Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze a napsal spolu s W. A. Gerlem veselohru Mademoiselle Colomb. Druhý mladší bratr Wilhelm Frankl (3. 12. 1821 – 19. 3. 1896), obchodník a vídeňský městský radní, je autorem dramatu Des Märzens Idus, pětiaktové truchlohry Eine Grabschrift a jednoaktové veselohry Ich kapitulire; žádný z jeho dramatických pokusů nebyl uveden. Občas anonymně publikoval hudební kritiky a stati.

F. dramatická tvorba vznikala převážně za jeho studií v Čechách. Byla ovlivněná konceptem zemského a lokálního patriotismu, tvorbou C. E. Eberta a historickými spisy F. Pubičky a V. Hájka z Libočan a v neposlední řadě profesorem piaristické koleje G. Presidentem. Z českých dějin F. čerpal látku k dramatům Agnes von Sezima a Wenzel der Heilige. Tragédie Rudolf von der Wart pojednávala o vzpouře švábského šlechtice proti císaři Albrechtovi I. Podle vzoru Müllnerova osudového dramatu Die Schuld napsal drama Die Brautnacht o incestní platonické lásce otce k dceři. Za hru, kterou uvedla v Litomyšli Suwarova divadelní společnost, F. hrozilo vyloučení ze školy, jež svou kajícností odvrátil. Následující dvouaktová tragédie Wenzel der Heilige (podle Grillparzerovy hry Die Ahnfrau) interpretovala v katolickém duchu vzpouru Boleslava a Drahomíry proti politice knížete Václava a měla F. znovu získat důvěru jeho učitelů. Později napsal veselohru v alexandrinech Scherz oder Ernst a příležitostný dramatický text Festspiel zur Begrüβung der Naturforscher (1862). Jako dramatik byl F. nepůvodní, v pokusech o uvedení dalších her neuspěl. F. hry Die Brautnacht, Wenzel der Heilige a Scherz oder Ernst se dochovaly zlomkovitě v rukopisech, o dalších hrách máme informace pouze zprostředkovaně.

Významnější je F. činnost novinářská a redakční. Byl hlavním redaktorem a v prvních dvou letech též vydavatelem vlivného vídeňského týdeníku Sonntagsblätter, který přinášel původní poezii a prózu i hudební a divadelní kritiky převážně vídeňských scén. F. v něm glosoval literární a kulturní dění v Praze a pro spolupráci získal některé autory z Čech (S. Kappera a zřejmě i K. Sabinu). Článkem Todesnachricht und Lebensversicherung kritizoval nezájem rakouské kulturní veřejnosti o dramatickou tvorbu a působení J. N. Štěpánka a V. K. Klicpery. S Klicperou byl v kontaktu od studentských let a později přeložil do němčiny jeho jednoaktovku Rohovín Čtverrohý. Dal také popud k překladu Veselohry na mostě (pořídil ho H. Mirani; Das Lustspiel auf der Brücke, 1849 Divadlo v Josefstadtu) a patrně zprostředkoval uvedení Blaníku v Divadle na Vídeňce (Die zwölf schlafenden Ritter, 1857). Patřil také patrně k iniciátorům několika českých poloochotnických představení uskutečněných v Divadle v Josefstadtu (1850–51 a 1855). Do početné řady F. životopisných skic spadají biografie dramatiků F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda.

Hry

Die Brautnacht, [1. akt v pozůstalosti], Suwarova spol. Litomyšl 1827.

Překlad

V. K. Klicpera: Der dreigehörnte Viergehörnte [Rohovín Čtverrohý], text nezjištěn.

Teatralia

Todesnachricht und Lebensversicherung, Wenzel Klicpera und Joh. Nep. Stiepanek, Sonntagsblätter (Wien) 3, 1844, s. 185–187; Schiller, Beethoven und Goethe in Karlsbad, Karlsbad 1862; Zur Biographie Franz Grillparzers, Wien 1883; Zur Biographie Ferdinand Raimund, Wien 1884; Zur Biographie Friedrich Hebbels, Wien 1884.

Prameny

WStLA: fond Matriky židovské náboženské obce Vídeň 1784–1911, matrika zemřelých 1894, str. 45, obr. 52.

WBR: pozůstalost.

Literatura

Dr. Rakonitzky [S. Kapper]: Ludwig August Frankl, Libussa. Jahrbuch für das Jahr 1850, Prag s. 351–425; J. Ch. Zedlitz: Album österreichischer Dichter, Wien 1850, s. 267 [juvenilní dramatické pokusy]; Jüdisches Athenäum. Gallerie berühmter Männer jüdischer Abstammung, Grimma–Leipzig 1851, s. 42 ● úmrtí a nekrology: K. Thaler, Neue Freie Presse (Wien) 13. 3. 1894; nesign. [J. Svátek], Pražský denník 14. 3. 1894; A. Klaar, Bohemia (Prag) 20. 3. 1894; Wiener Sonn- und Montags-Zeitung 19. 3. 1894; R. M. Werner, Österreichisch-Ungarische Revue (Wien) 9, 1894, s. 165–185 ● A. Kraus: Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 287; nesign., Ludwig August Frankl Gedenkfeier in Prag, Bohemia (Prag) 30. 1. 1910; E. Rychnowsky: Aus Ludwig Frankls Jugend, Prager Tagblatt 2. 2. 1910; M. Schoenbaum: L. A. Frankl, Rozvoj (Praha) 4. a 11. 2. 1910; E. Wolbe: Ludwig August Frankl, der Dichter und Menschenfreund, Franfurt am Main 1910; L. A. Frankl: Erinnerungen, Prag 1910, s. 55–58 [Die Brautnacht], 58–59 [Wenzel der Heilige], 86–87 [Agnes von Sezyma]; s. 87 [Rudolf von der Wart]; R. Illový: L. A. Frankl, Rozvoj (Pardubice) 11. 2. 1927, s. 3–4; S. Dollar: Die Sonntagsblaetter von Ludwig August Frankl 1842–1848, dis., Wien 1932; O. Donath: Vztahy L. A. Frankla k Čechám, in Židovský kalendář1935–1936 (Praha), s. 72–77; O. Endlicher: Der tschechische Dramatiker Václav Kliment Klicpera und das Wiener Theater, in sb. Festschrift zum hundertjährigen Bestehen der Wiener Stadtbibliothek 1856–1956, Wien 1956, s. 82–97; Ch. Zintzen: L. A. Frankl: Revolutionär, Reisender und Kulturfunktionär, in sb. Bewegung im Reich der Immobilität, eds. H. Lengauer, P. H. Kucher, Wien–Köln–Weimar 2001, s. 362–89; R. Kestenberg-Gladstein: Heraus aus der „Gasse“: Böhmens Juden im 19. Jahrhundert, Münster–Hamburg–London 2002, s. 25–56; J. Ludvová: Ferdinand B. Mikovec o obrozenském divadle, Divadelní revue (Praha) 22, 2009, č. 1, s. 85,87; V. Petrbok: Ludwig August Frankl als tschechischer Dichter?, in sb. Ludwig August Frankl (1810–1894) – Ein jüdischer Kosmopolit in Mitteleuropa/A Jewish Cosmopolitan in Central Europe, ed. L. Hecht, Köln–Weimar–Wien 2016, s. 89.

DSL, Heuer, Kosch, ÖBL, ODS, Otto, Rieger, Wurzbach

Vznik: 2016