Psán též Dworzak, Dworschak, Joseph. Pocházel z učitelské rodiny. Vyrůstal v německém prostředí a ještě ve zralém věku „sotva uměl česky“ (H. Vojáček). Hudební vzdělání získal jako fundatista v klášteře augustiniánů na Starém Brně. Byl dlouholetým prvním basbarytonistou brněnského německého městského divadla, kde debutoval 1827 jako Bartolo (Rossini: Der Barbier von Sevilla) a příležitostně vypomáhal ještě po 1860 (hostoval zvl. v jarních měsících 1851). Od počátku 40. let byl současně regenschori v dómě sv. Petra a Pavla, pro který psal chrámové skladby. Pokusil se o harmonizaci moravských lidových písní. D. hlas měl kovovou sílu a plnost, výrazově však působil spíše hrubě. J. K. Chmelenský při návštěvě brněnského divadla 1837 zhodnotil jeho výkon s uznáním, ale dodal, že „křičí tuze“. Pro jeviště nevýhodná byla i menší podsaditá postava a strojené pohyby, jež působily komicky. V některých rolích kolísal (podle mínění kritiky) dojem z jeho hry mezi démoničnem a groteskou. Ke svým beneficím volil D. náročné italské opery (např. 30. 3. 1835 Bellini: Die Nachtwandlerin) i singspiely. Vytvořil Mozartovy postavy: Papageno, Sarastro (Die Zauberflöte), Osmin (Die Entführung aus dem Serail), Leporello (Don Juan). Z francouzského repertoáru zpíval v operách Meyerbeerových (Bertram, Robert der Teufel, 1851), Cherubiniho, Boieldieuových, Isouardových a Auberových (1835: Der Schwur oder Die Falschmünzer). 3. 5. 1840 provedl koncertně úryvky role Orovista z Belliniho opery Norma.
Ač jeho jazykem byla němčina, podílel se významně na prvních brněnských českých představeních. 27. 8. 1838 zpíval árii Bartola s doprovodem kvarteta ve scénách z Rossiniho opery Lazebník sevillský (překlad Macháčkův). Při premiéře první česky provedené kompletní opery v Brně 6. 1. 1839 ztělesnil Jákoba (Méhul: Egyptský Josef a bratří jeho, Chmelenského překlad). Z neznámých důvodů odstoupil od role Darovína v opeře Žižkův dub brněnského autora F. Kotta, ač byla některá pěvecká čísla pro něj přímo určena (Moravia, 28. 9. 1841). Vícekrát zpíval zpěvy s českým textem i mezi akty německých představení, sám nebo v duetu. 1838 zazpíval s J. K. Píškem Škroupovu píseň Kde domov můj a přičinil se o brněnské uvedení Škroupova Dráteníka (22. 11. 1840), když si roli Květenského zvolil k benefici. Při českém představení frašky F. Hoppa v úpravě J. N. Štěpánka Kloboučník a punčochář (17. 5. 1840) zazpíval s velkým ohlasem vlastní píseň s doprovodem lesního rohu a klavíru na text F. M. Klácela Citové Moravana (Duch moravský…), komponovanou podle Škroupova vzoru (otištěna v příloze časopisu Květy 1840 pod názvem Vlastenská píseň). Navzdory všem omezením patřil k předním sólistům brněnské opery a vytvořil mnoho žánrových figur v německém singspielu.
Prameny a literatura
Divadelní cedule něm. městského divadla v Brně, Moravská zemská knihovna Brno, nezprac. • Květy 7, 1840, s. 343 [Divadlo v Brně]; A. Rille: Geschichte des Brünner Stadttheaters, Brünn 1885, s. 123, 135, 137, 161; J. K. Chmelenský: Korespondence, Časopis Matice Moravské, Brno 1910, s. 44; Vondráček II; DČD II; J. Trojan: Zapomenutý hudebník obrozenského Brna, Štafeta, Prostějov 1978, č. 1, s. 12–15; J. Trojan: Ještě o J. D., Štafeta, Prostějov 1978, č. 2, s. 28–30; J. Trojan: H. Vojáček, Vzpomínky hudebníka předbřeznového Brna, Vlastivědný věstník moravský 38, 1986, č. 1, s. 31; J. Trojan: Rossiniovská vlna v předbřeznovém Brně, Opus musicum 24, 1992, s. 4–5, 97–103; J. Trojan: Rossiniovští zpěváci ve staré brněnské Redutě v období biedermeieru, Opus musicum 28, 1996, s. 178–179. • ČHS [chybné datum a místo nar.].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 128–129
