Psán též Brunet(t)y, Johan. Syn tanečníka Giacoma B. (1773–1823) a herečky Theresy B. (1782–1864), bratr zpěvačky Theresy B.-Kalliwodové (1803–1892) a mimů Friedricha (nar. 1815) a Franze B. (1809–1894). Event. příbuzenský vztah s Giovannim B., který 1825, 1827 a 1847 pořádal v českých zemích ohňostroje, nebyl dosud zjištěn.
Jeho činnost lze stopovat až od působení v Brně, kde hostoval (jako příchozí z Lince) 30. 3. 1824 a po určitou dobu zůstal: 1. 4. 1824 aranžoval po činoherním představení živý obraz Das Opfer im Templ der Wohltätigkeit a 4. 6. 1824 se loučil se zdejším publikem komickou rolí Hanse v premiéře romantické rytířské hry F. J. Korntheuera Beatrix von Hohenfels oder der Dumme Hanns in der Räuberhöhle, na jejíž závěr inscenoval živý obraz Das Opfer der Dankbarkeit. Již 11. 11. 1824 vystoupil na scéně StD v Praze v Bäuerleho frašce se zpěvy a tanci Aline, oder Prag in einem anderen Weltteil a vytvořil samostatně choreografii tanců na hudbu W. Müllera do Bäuerleho hry Prag, Paris, London und Constantinopol (19. 12. 1824). V záznamech penzijního spolku pražského divadla je B. zachycen od ledna 1825 do října 1827. Ředitelé Polawsky, Kainz a Štěpánek ho oficiálně angažovali pro německou činohru jako herce drobných rolí, 1826 je zmiňován jako člen pomocného sboru StD, podle dobových zvyklostí však vystupoval i v opeře (např. 8. 3. 1825 jako Hännschen v Die wilde Jagd od J. Triebenseea). V herecké linii bylo vrcholem jeho kariéry 1824–28 krátkodobé zařazení do oboru mladokomika, v němž hrál po boku herce F. Feistmantela (mj. 21. 1. 1825 Der Brief aus Cadiz). 27. 3. 1825 aranžoval na velké hudební akademii pod taktovkou J. Triebenseea, ředitele orchestru F. W. Pixise a s doprovodem operního sboru tableau Die Taubstummen im Tempel der Wohltätigkeit. Pražské působení ukončil 1828 a hostoval opět v Brně, kam odešel pravděpodobně s Pfeifferovou společností. Jeho další osud není znám.
V Praze se začal B. hned od počátku uplatňovat v českých představeních (1824–28), podobně jako jeho matka a sestra, nepochybně též díky sympatiím sekretáře StD J. N. Štěpánka; 21. 11. 1824 vystoupil v malé úloze Jakuba v Klicperově hře Bělouši a později v komických rolích v oblíbených veselohrách (např. Salička v Künigelově hře Žlutá zimnice, 29. 10. 1826) či fraškách (Martin v Masopustním žertu, 18. 2. 1828). 26. 12. 1824 aranžoval na závěr českého Potpourri živý obraz Chrám dobročinnosti. Podle popisu v Čechoslavu bylo zobrazeno devět mramorových soch dobročinnosti (Bohyně dobročinnosti, Génius vzdělanosti, Potěcha, Lakomost, Chudá matka a její dítě, Žebrák, dva Zamilovaní), inscenovaných podle obrazu italského malíře A. Canovy.
Nové možnosti se B. otevřely s příchodem baletního mistra L. Pfeiffera do StD (1825–27), který spolu se svou ženou vytvořil z domácích talentů malý taneční soubor. 14. 1. 1825 tančil B. s F. Feigertem a A. Schikanederovou Pas de trois v Pfeifferově nastudování melodramu T. Hella a F. Schuberta Die beiden Galeeren-Sklaven, oder Die Mühle zu St. Alderson, poté různá Pas de quatre, taneční kvinteta a divertissementy (např. 3. 3. 1825 s Pfeifferovými, B. Feigertem, Swobodou, A. Schikanederovou a pohybově disponovanými herci a herečkami Boschettiovou, M. Forchheimovou, Giebem aj.). 13. 2. 1825 uvedl Pfeiffer s manželkou pantomimu Arlequin als Schneidergeselle na (nezvěstnou) hudbu F. Škroupa a B. vystoupil v úloze Pierota.
B. nalezl v pantomimě pravou polohu svého uměleckého výrazu a již 10. 4. 1825 se pokusil o vlastní představení Arlequins feuersprühendes Zauberschwert; zaměstnal bratry Friedricha a Franze a děti z pražských hereckých rodin (Josephine a Antonie Bayerovi, P. Bolze, Eduard a Eleonora Stroblovi a J. Kayda). Jeho choreografie se však převážně omezovala na malá taneční čísla. Česká kritika, která jeho díla s porozuměním akceptovala, chápala tyto pokusy jako snahu o obnovení oblíbeného žánru.
Role (ve StD, taneční)
1825: Pierrot, sluha (Arlequin als Schneidergeselle, pant., ch: L. Pfeiffer, h: F. Škroup), Vůdce divochů (Der Schiffbruch an der Küste Nukihava, pant., ch: L. Pfeiffer, h: Volánek); 1826: Margaton (Der überlistete Alte, pant., ch: F. Feigert, h: Kníže); 1827: Čaroděj Brikles (Die drei Liebhaber oder Arlequin im Schutze der Zauberin, pant., ch: ?, h: ?), Turek Kabar (Timur, der Tartar Chan, pant., ch: ?, h: Volánek), Sedlák (Das Rosen-Diadem oder Arlequin als Skelet, pant., ch: J. Fenzl, h: ?), Ženich (Die Zigeunerhochzeit, pantomim. balet, ch: J. Fenzl, h: ?), Číňan (Der Abend eines Rajah oder Die Sklavenwahl, pantomim. balet, ch: J. Fenzl, h: Romani).
Prameny a literatura
Cedule brněnského divadla ze 4. 6. 1824, kopie v DÚ. – Cedule StD 1825–28, NMd. – Penzijní fond sólistů zemského divadla Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Brünner Theater-Almanach für das Jahr 1825, s. 4, 10; 1829, s. 3; J. K. Chmelenský, Čechoslav 16. 2. 1825; Allgemeine Theater Zeitung [Wien] 1847, s. 540 [ohňostroj]; K. Strunz: Therese Brunetti, Deutsche Arbeit 9, 1909/10, s. 459–470 [rodina]; A. Novotný: Staropražští komedianti, 1944, s. 138; L. Petišková: Česká pantomima a její tradice, Dramatické umění 1981, č. 12, s. 54; B. Brodská: Kapitoly z dějin českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 23, 29.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 83–84
