Brunetti, Giacomo

1791/92 byl B. tanečníkem „Nazionaltheater“ ve Vídni; 1797 tam vystoupil v baletu Das Waldmädchen (h: P. Vranický, ch: G. Traffieri). Do pražského Nostitzova divadla ho angažoval ředitel Guardasoni, spolu s vídeňskou kolegyní I. Venturiniovou; od Velikonoc 1798, kdy scénu převzali stavové, byl B. prvním groteskním tanečníkem a baletním mistrem. V StD setrval do Guardasoniho smrti (1806), kdy se baletní soubor rozešel. 1810 se objevuje u ředitele Schantrocha v Karlových Varech s titulem „stavovský taneční mistr“, což naznačuje způsob jeho existenčního zajištění. 1814–23 měl koncesi tanečního mistra v Praze. Zemřel na vodnatelnost plic.

Jako choreograf je poprvé zaznamenán v pražském repertoáru 11. 4. 1798, kdy byl po premiéře opery A. Salieriho Il Talismano vložen jeho divertissement. 15. 5. 1798 uvedl po tragédii Mathilde, Gräfin von Giesbach divertissement Der gefopte Alte, oder Die natürlichen Zwerge. Až desetkrát do měsíce reprízoval v této době své malé balety. 28. 5. 1798 zařadil po činohře Der Kammerhusar dějový balet Das Waldmädchen, který tančil již ve Vídni a nyní adaptoval pro pražské divadlo. Divertissement Scherz und Liebe tančil 17. 6. 1798 s I. Venturiniovou. 8. 7. 1798 měl po činohře Natur und Streit od d’Ariena premiéru jeho balet Glück durch Unglück im Spiel o chorobném hráči, který prohrává vše, co vydělá, až dostane peníze zpět díky loterii. List Allgemeines europäisches Journal 1798 odsoudil námět pro pochybnou morálku, o kterou se italský taneční mistr údajně nestará, může-li „předvést pár zajímavých lokálních detailů a […] národních skupin, jejichž pantomima, např. Polichinellova maska, vypadá dost oplzle“. 19. 8. 1798 uvedl B., zřejmě inspirován stejnojmenným baletem S. Vigana, historickou skicu Raul von Crequy, oder Die verhinderte Grausamkeit (též jako Die besiegte Grausamkeit) v titulní roli s tanečníkem Uhlichem.

Na konci září 1798 byl baletním mistrem StD jmenován L. Olivieri (jako „Seriös-Tänzer“), který shromáždil větší a vyspělejší ansámbl, nastudoval Die väterliche Liebe (28. 9. 1798) u příležitosti císařových narozenin a rozvinul bohatou aktivitu v oblasti výpravného tance (1798/99 uvedl 11 baletů). Brunetti, Kühle a Uhlich zůstali nadále groteskními tanečníky, spolu s dámami Venturiniovou, Uhlichovou a Luxenbergovou. Jako „Seriös-Tänzer“ byl 1797 angažován Joh. Heiss, který se záhy stal B. konkurentem v choreografii. B. jméno se po nějaký čas u nových titulů neobjevuje; nastupuje jako baletní mistr znovu až 1800. Nový balet uvedl 18. 10. 1801 (Das Gespenst im Traume), pak až 1. 1. 1802 (Das Mädchen in der Grotte) a 3. 1. 1802 (Die Zigeunerhochzeit). 1803/4 je B. zaznamenán ve StD jako tanečník a zároveň, spolu s F. Fagem, jako skladatel tanců a divertissementů.

Komorní povaha B. prací naznačuje, že měl jako choreograf na sklonku Guardasoniho éry k dispozici ansámbl limitovaný počtem i kvalitou. Nakonec vytvářel s tanečnicí Allramovou ml., T. Küffelovou, A. Küffelem a J. Brinkem (svým žákem 1803–06) menší taneční čísla. Lze soudit, že jeho sóla byla na vysoké technické úrovni. Ve srovnání s manželským párem Olivieriových patřil ovšem „lehkonohý Brunetti“ ke starší italské škole, jež tíhla k typovým postavám harlekýnské pantomimy a k ukázkám technické virtuozity (k B. známým trikům patřily kroky po kolmé zdi, jež pražské obecenstvo nadšeně přijímalo i v pozdějších letech). Jako choreograf B. zřejmě vyvažoval zábavnými náměty ve stylu lidových divadel náročný operní repertoár Guardasoniho; často volil formu divertissementů a kratších baletů, kterou ovládal ještě ze svých vídeňských dob. V kontextu soudobého dění, kde kritéria byla určována vysokou úrovní nákladných baletů vídeňského dvora s pohádkovými příběhy a melodramy již preromantického charakteru, nemohl B. výrazněji uspět; ve srovnání s harlekýnským repertoárem jeho předchůdce Casortiho však jeho tvorba představovala pokrok.

Jeho manželka Therese B., roz. Freyová (1782 Vídeň–1864 Praha, sňatek 10. 1. 1799 v Praze), působila 1798–1834 ve StD a účastnila se i akademií a deklamačních večerů. V případě potřeby musela však převzít i jiné úkoly. Vystoupila v srpnu 1798 v baletu Raul von Crequy a Prager Theateralmanach 1808 uvádí, že se 1804 po krátkém zaškolení ujala „plastických výstupů“ Das Mädchen in der Grotte a Minna die Fee. 28. 7. 1810 hrála též mimovanou roli Němého chlapce v anonymním baletu David oder die Befreyung Israels ve StD. Nedostatek techniky nahrazovala pohybovou grácií a výtečnou pantomimou [Teuber]. Je otázkou, zda je totožná s „Dem. Brunetti“, která 12. 1. 1801 vystoupila ve StD jako Gili v Salieriho opeře Giulio Cesar a 11. 2. 1801 jako Zerlina ve StD v Mozartově opeře Don Juan. 1813–14 byla důvěrnou přítelkyní C. M. von Webera během jeho pražského angažmá. Jejím druhým manželem byl skladatel a orchestrální hráč StD F. M. Kníže. Byla přední osobností činohry StD.

Prameny a literatura

Archiv hl. města Prahy: Aufnahmsbogen z r. 1838 [Franz], 1830 [odstavec T. Brunetti-Kníže]; oddací matrika farního kostela sv. Havla 1784–1802, sign. HV O 6, s. 89; úmrtní matrika fary sv. Havla, sign., HV Z 6, pag 21 [Giacomo]. – Cedule StD z 12. 1. 1801, in: Jeník z Bratřic, Bohemica V, 1836, za s. 420 [Dem. Brunetti] a z 11. 2. 1801 [Dem. Brunetti]. • Der Böhmische Wandersmann, září až prosinec 1801, č. 13–24; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 94; Wiener Theater-Almanach auf das Jahr 1795, s. LVI; Thalia [Wien] 1, 1810, s. 160 [K. Vary]; Thalia 1, 1810, s. 32 [Therese]; Schematismus 1814 až 1823 [kap. Prager bürgerliche Künstler, B. koncese]; F. Mikovec: Zur Geschichte des Prager Theaters, Bohemia 1860, č. 170 ad.; K. Strunz: Therese Brunetti, Deutsche Arbeit 9, 1909/10, s. 459–470; L. Blass [K. Sabina]: Das Theater und Drama in Böhmen zum Anfange des 19. Jhs., 1877, česky jako Počátky českého divadla, 1940, s. 155; Teuber II, s. 340, 351–352, 364, 365, 388, 447, 448; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1944; A. Bauer: Das Theater in der Josephstadt zu Wien, Wien–München 1957, s. 26; H. A. Mansfeld: Wiener Theaterleute auf Reisen, Jahrbuch für Theaterforschung [Wien] 1959, s. 85; T. Volek: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, Miscellanea musicologica XVI, 1961; DČD I [chybně jako Pasquale B.]; B. Brodská: Kapitoly z dějin českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 17–18; Weber: Notizen-Buch; R. Raab: Biographisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1996; Verti, s. 992, 1110, 1296, 1336 [jako Giovanni], 1432 [jako Gioacchino].

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 81–82