Též Ludvika, Aloisie. Dcera státního úředníka. Nelze prokázat, že studovala na pražské konzervatoři, ač vystoupila na koncertě ústavu 2. 4. 1843 v duetu s tehdejším studentem, pozdějším učitelem F. Vogelem. Učila ji L. Caravoglia-Sandrini. Začátky její umělecké činnosti dokládá program koncertu 17. 10. 1842 v Platýzu, kde zpívala árie z italských oper. Účinkovala na koncertech Cecilské jednoty. Ve StD debutovala 21. 5. 1844 (Mathilde, Rossini: Wilhelm Tell) a opakovaně vystoupila v této roli s upozorněním na plakátě, že je žákyní prof. Sandrini. 1845 získala angažmá v Theater an der Wien ve Vídni u ředitele F. Pokorného, kde se vypracovala v sopránových rolích německého a italského repertoáru mezi významné členky souboru. Její přítomnost ve Vídni dokládá ještě 3. 5. 1848 vystoupení v Meyerbeerově opeře Vielka [Ein Feldlager in Schlesien]. Za revoluce 1848 však ředitel Pokorny zrušil operní soubor a B. se vrátila do Prahy. Hostovala v německých i českých představeních StD a 1849/50 ji ředitel J. Hoffmann angažoval jako primadonu českého souboru, jehož kapelníkem byl J. N. Maýr. B. se přihlásila k českým národním snahám a jako Růženka v opeře Dráteník od F. Škroupa přišla 19. 10. 1848 na jeviště s šerpou v barvách slovanské trikolory [uvádí Plavec, lit.]. Škroup jí věnoval píseň Češka a B. zpívala české písně i na koncertě 3. 1. 1849. Líbila se i v roli Mlády ve Škroupově opeře Libušin sňatek (11. 4. 1850 StD) a publikum si přálo, aby ztělesnila také Libuši. Na dobročinné akademii 5. 4. 1850 provedla poprvé za demonstrativních projevů sympatií sólový part v dramatickém výstupu pro soprán, sbor a orchestr Libušas Prophezeihung od A. W. Ambrose na text Josefa Bayera, který byl inspirován nedávno uveřejněným padělkem V. Hanky Libušino proroctví. Opustila však divadlo 1850 pro neshody s ředitelem J. Hoffmannem, když odmítla trvale vystupovat v dřevěné Aréně ve Pštrosce, pobočné scéně StD. Věnovala se koncertnímu zpěvu a cestovala po Německu, Francii a Belgii. V Praze vystoupila na koncertě Prokschovy školy 12. 3. 1851 a v Žofínské akademii 11. 3. 1852. Podílela se na organizaci koncertů v salonu hraběnky E. Šlikové a 4. 12. 1865 zpívala roli Inez při prvním pražském soukromém provedení Meyerbeerovy opery Die Afrikanerin (u klavíru). Provdala se za očního lékaře prof. J. Pilze a po jeho smrti (1866) žila a vyučovala ve Vídni. Její dcera Z. Pilzová byla známou klavíristkou.
B. byla na konzervatoři vyškolena především v italské technice bel canto. Hrála sice i postavy venkovských dívek, jejímu interpretačnímu naturelu však lépe odpovídal dramatický patos. Její hlas měl poněkud nevyrovnané nejvyšší tóny (po c3) a drobné technické kazy. O. Teuber jej popisuje jako mezzosoprán, B. však zpívala i některé altové role. Její koloraturní techniky si cenil i kapelník StD F. Škroup a píseň Češka, kterou jí věnoval, obsahuje obtížné pasáže s instrumentální stylizací; bravurní kadenci má i Ambrosův dramatický výstup Libušas Prophezeihung. B. působení v pražském divadle bylo sice časově epizodní, vzhledem k mimořádným okolnostem však významné.
Role (ve StD)
1844, vše j. h.: Matylda (Rossini: Wilhelm Tell), Pamina (Mozart: Die Zauberflöte), Irene (Donizetti: Belisar); 1848: Marie (Lortzing: Car a tesař); 1849: Slavina (Isouard: Popelka), Desdemona (čes., Rossini: Othello), Elsa (Würfel: Krakonoš, prem.), Zerlina (čes., Auber: Fra Diavolo), Lidunka (Weber: Střelec kouzelník), Donna Elvíra (Mozart: Don Juan); 1850: Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Nancy (čes., Flotow: Marta), Jindřiška (Auber: Zedník a zámečník), Marie (Grétry: Kníže Raoul, nazván Modrovous), Leonora (čes., Flotow: Alessandro Stradella), Gabriela (Kreutzer: Nocleh v Granadě 9. 7. 1850, první operní představení v Aréně ve Pštrosce).
Prameny a literatura
Neověřené datum narození uvádí ODS; Teuber o ní hovoří 1888 jako o žijící osobě. • Bohemia 25. 5. 1844, 15. 5. 1849; Národní noviny 9. 1. 1849; Pražský večerní list 7. 5. 1849; Pražské noviny 17. 11. 1849, 13. 4. 1850 [Libušin sňatek]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1845, s. 24; 1850, s. 45; Teuber III, s. 252, 271, 394, 396, 400, 666; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 203; J. Plavec: František Škroup, 1941 [kritiky]; Javorin s. 52; F. Hadamowsky: Wien. Theater-Geschichte. Von den Anfängen bis zum Ende des Ersten Weltkrieges, Wien–München, 1988, s. 527 [repertoár řed. Pokorného]; J. Ludvová: Hankovy padělky v české hudbě, Hudební věda 27, 1990, zvl.s. 306–307; E. Hanslick: Sämtliche Schriften. Historisch-kritische Ausgabe, sv. I/1, Aufsätze und Rezensionen 1844–1848, vyd. D. Strauss, Wien–Köln– Weimar 1993; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 331, ve sv. II, s. 336. • ODS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 54–55
