Jeho otec, povoláním obchodník, byl císařským radou. Studoval na německé univerzitě v Praze literární historii a hudební vědu (dis. 1894/95 Über die altnordischen Stoffe in der deutschen Literatur bis Herder). Od 1897 byl redaktorem listu Neue Revue a 1896–98 spoluvydavatelem odborného listu Neue musikalische Rundschau. 1898 se stal hudebním a divadelním referentem pražského deníku Bohemia, kam psal až do listopadu 1905 nejméně dvakrát týdně (podle M. Součkové [lit.] napsal jen mezi 11. 9. 1898 a 31. 12. 1901 celkem 331 textů). Od 1900 přispíval do měsíčníku Němců v Čechách Deutsche Arbeit a do mnoha zahraničních tiskovin. Vedl uměleckou rubriku mnichovského listu Der Kunstwart a založil několik krátce vycházejících periodik. Byl neoficiálním poradcem ředitele pražského německého divadla A. Neumanna. V duchu své sociálnědemokratické orientace a v souladu s dobovými vzdělávacími snahami pomohl uskutečnit v německém divadle v Praze od 1906 dělnická abonentní představení a podílel se na zakládání pražských odboček německých vzdělávacích spolků. Po konfliktu v Bohemii na přelomu let 1905/06 z redakce odešel a do 1908 pracoval pro Prager Tagblatt. 1906/07 vyučoval na pražské konzervatoři kulturní dějiny. Po přestěhování do Vídně spolupracoval s listem Fremdenblatt (1908–19), poté s Wiener allgemeine Zeitung. 1909–14 vyučoval na Akademie für Musik und darstellende Kunst a 1909/10–1913 vydával spolu s R. Spechtem časopis Der Merker. V posledních letech žil v neutěšených poměrech pod silným existenčním tlakem, který se projevoval i na kvalitě jeho prací.
B. činnost zasahovala do mnoha oblastí, včetně praktické organizace hudebního a divadelního života. Napsal krátký přehled dějin hudby v Čechách (Musik in Böhmen, Berlin 1906) a několik prací o nejstarších dějinách hudby v Čechách, jež byly českou kritikou z národnostního hlediska odmítnuty. Svým popularizačním úsilím pomohl prosadit v Praze také symfonické dílo Mahlerovo, Brucknerovo a Straussovo. Zabýval se hudbou hranou v domácím prostředí, tvorbou pro děti, hudbou lehkých žánrů, modernizací koncertního života a shromáždil tak podklady pro moderní sociologické bádání.
V opeře byl přesvědčeným stoupencem Wagnerových hudebnědivadelních principů. Měl velké výhrady k verismu, především k jeho drastickým naturalistickým libretům, italské číslové opeře upíral dramatičnost (Verdi), ale přesto doporučoval řediteli německého divadla v každodenní praxi co nejširší repertoárový záběr; angažoval se např. publicisticky při cyklu Gluckových oper, který ředitel Neumann pořádal v německém divadle 1901, přimlouval se za uvedení Meyerbeerových děl v moderním režijním pojetí, jež by zvýšilo jejich aktuálnost, ad. Jeho obšírné a informované divadelní kritiky obsahují mnoho historických exkurzů. Zabýval se aktuální operní inscenační praxí i teoreticky, analyzoval funkci světla, pohybu a dalších scénických složek zvl. ve wagnerovských představeních a jeho detailní popisy jsou cenným pramenem poznání.
Napsal asi 25 libret, která zhudebnili i významní autoři, např. Mascagni a d’Albert. Podstatnou část jeho díla tvoří redakce a úpravy cizích předloh; v libretech i jevištních výstupech s hudbou je někdy obtížné přesně identifikovat B. podíl. Jako překladatel z několika jazyků včetně češtiny se obíral textovou složkou hudebně dramatických děl, vztahem slova a hudby a teorií překladu. Napsal studii o melodramu (Der Kampf ums Melodrama, Neue musikalische Rundschau 1896/97) a analyzoval formulační klišé operních libret (mj. Opernitalienisch und Operndeutsch, Der Merker 1909/10).
Dílo
Jeho mimořádně rozsáhlá publikační činnost nebyla dosud bibliograficky zpracována. Nejvíce údajů o ní má Jaksch (Lexikon der sudetendeutschen Schriftsteller, Reichenberg 1929, s nepřesnostmi v datech vyd.). Dále uvádíme pouze tituly týkající se divadla.
Spisy
Sbírky kritik, pojednání o divadle: Aus der Musik und Theater-Welt [Donnenbauerova sbírka], 1894; Musikalische Streifzüge [sebr. kritiky], Florenz–Leipzig 1899; Die moderne Oper, in: Jahresbericht der Lese- und Redehalle der deutschen Studenten in Prag 1901, samostatně 1902; Aus der Opernwelt, [kritiky], München 1907; Die altitalienische Arie. Ida Isori und ihre Kunst des Bel-canto, Leipzig–Wien 1912; R. Wagner, Berlin 1912, 2. vyd. 1929. • Průvodce operami: Führer durch Wolfs Corregidor, Leipzig 1900; [Humperdinck]: Hänsel und Gretel, Leipzig 1901. • Edice cizích textů: Hugo Wolfs musikalische Kritiken [edice bývá mylně připisována Felixu Adlerovi], Leipzig 1911.
Libreta
Díla provedená: Blech: Das war ich, Drážďany 1902; Weis: Der polnische Jude, libr. spolu s Léonem, 1901 něm. divadlo v Praze, česky Plzeň 1903, Měst. divadlo na Král. Vinohradech 1907 v Nebeského překladu; Blech: Alpenkönig und Menschenfeind, podle Raimunda, Drážďany 1903, revid. znění jako Rappelkopf, Berlín 1917; Weis: Die Dorfmusikanten, hra se zpěvy podle Tylova Strakonického dudáka, 1904 něm. divadlo v Praze; Goetzl: Zierpuppen, podle Molièra, 1905 něm. divadlo v Praze; Blech: Aschenbrödel, 1905 něm. divadlo v Praze; Weis: Der Revisor, opereta podle Gogola, 1907 něm. divadlo v Praze, česky Měst. divadlo na Král. Vinohradech 1908; Blech: Versiegelt, podle Raupachovy hry Der versiegelte Bürgermeister, Hamburk 1908, česky Zapečetěný purkmistr, Plzeň 1913; Wieland der Schmied. Ein Wagner-Festspiel, s hudbou z Wagnerových děl, B. upravil text F. Krannewittera, 13. 2. 1908 něm. divadlo v Praze; Kienzl: Der Kuhreigen, Vídeň 1911, česky Píseň hor, Měst. divadlo na Král. Vinohradech 1912 v překladu Ad. Weniga; d’Albert: Die verschenkte Frau, t: B. s R. Lotharem, 3. 2. 1912 Opava; Weis: Der Sturm auf die Mühle, lid. opera podle Zoly, libr. B., K. Weis a J. Joss, 3 jedn., klav. výtah vyd. Bote a Bock 1912, česky 29. 3. 1912 ND; Veidl: Ländliches Liebesorakel, Teplice 1913; Major: Mila, bosenská lid. opera o předehře a 2 jedn., libr. B. s Wassermannem, prov. v maďarském překladu 1913 Pressburg [Bratislava], vyd. ve Vídni s. a.; M. Frank: Eroica, hud. drama, Vídeň 1919; d’Albert: Der Stier von Olivera, Lipsko 1918; Mascagni: Lodoletta, lyrické drama o 3 jedn., ital. Řím 1918, něm. Vídeň 1920; L. Hans: Maria von Magdala, 3 jedn., 22. 12. 1919 Volksoper Wien, libr. vyd. Universal Edition ve Vídni s. a.; Marteau: Meister Schwalbe, hud. komedie o 1 jedn. podle Körnera, Plauen 1921, libr. vyd. v Lipsku s. a. • Díla s nejistým provedením: Der Kuss, pastýřská hra, h: Gluck, Schulz, Mozart, Beethoven, text vyd. v Praze 1904, upravovatel hudby neuveden; F. Junger: Frühlingswogen, lyric. opera, 5 obr., t: podle Turgeněva napsal B. a Beatrice Lvovsky, vyd. ve Vídni s. a.; K. Bastl: Der Abmarsch, opera, 1 jedn., [údaj in: Smetana1911, s. 318]; Fučík: Osud, 3 jedn. [údaj in: Hudební zpravodaj V, 1936, č. 6, s. 12]; Fučík: Dvorní intendant, 3 jedn. [v majetku sklad. rodiny].
Překlady libret
Provedené: Poise: List wider List, kom. opera, 1 jedn., t: Florian, 1901 něm. divadlo v Praze, spolu s prem. Der polnische Jude; Rossi: Nadeya, opera, 3 jedn., t: Illica, B. přel. z ital. do němčiny, 1903 něm. divadlo v Praze; Friedrich Schirza [vl. jm. Risto Savin]: Die letzte Wacht, dram. scéna podle stejnojm. balady, t: Aškerz, prem. v Záhřebu 1904 [údaj in: Deutsche Arbeit 4, 1904/5, s. 384]; Dvořák: Die Teufelskäthe (Čert a Káča), t: Ad. Wenig, klav. výtah vyd. Urbánek 1908, text v Bremen [1909]; Saint-Saëns: Die Ahne, 3 jedn., t: A. de Lassus, B. přel. z franc. do němčiny, 1908 něm. divadlo v Praze; Costa: Kapitän Fracass, kom. opera, 3 jedn., t: Guglielmi podle Gautiera, B. přel. z italštiny a upr., Vídeň 1911; L. Novák: Prinzessin Hyazintha, překlad libr. k baletu, 1911 ND; K. Hofmann: Lilly, kom. opera, 4 jedn., t: Weyl, Vídeň 1912; E. Wolf-Ferrari: Der Liebhaber als Arzt (L’amore medico), t: Golisciani podle Molièra, B. přel. z ital. do němčiny, Drážďany 1913; Smetana: Die verkaufte Braut, t: Sabina, Vídeň 1916 [uvádějí Reittererovi 2004, s. 122]; Radeglia: Schaaban [turecká opera], t: Essad Djelal Bey, Vídeň 1918; Gnecchi: La Rosiera, opera, 3 jedn., t: Zangarini podle Musetta, něm. verze B. a H. Schilling-Ziemsen, Gera 1927. • S nejistým provedením: Kovařovic: Bauernrecht (Psohlavci), t: K. Šípek, něm. vyd. 1900; Montefiore: Cecilia, opera ?, t: P. Cosca [údaj in: Deutsche Arbeit 1904/5, 315]; Foerster: Jessika, něm. libreto vyd. 1910.
Prameny a literatura
E. Rychnovsky, Der Auftakt 2, 1922, s. 181–184 [nekrolog]; J. Branberger, Dalibor 38, 1922, s. 91 [nekrolog]; Bondi 1924, s. 67, 88, 132, 176; Rosenheim, s. 131, 133, 135, 156, 166, 171, 175; A. Loewenberg: Annals of Opera 1597–1940, Genève 1955 [rejstřík libretistů, překlady B. libret do dalších jazyků]; Bauer: Opern und Operetten; A. Buchner: Oskar Nedbal. Soupis pozůstalosti, 1964; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, Plzeň–Praha 1965 [soupis prem.], s. 172, 183, 201; M. Součková: Literární příspěvky na stránkách deníku Bohemia v letech 1898–1901, dipl. práce FF UK Praha, germanistika, 1968; P. Heyworth: Otto Klemperer. His Life and Times, I, 1885–1933, Cambridge Univ. Press 1983; Pala: Ostrčil, rejstřík ve sv. 6; J.-H. Lederer: Verismo auf der deutschsprachigen Bühne 1891–1926, Wien 1992; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997 [repert.], s. 21 a 194; Reittererovi 2004. • ODS; Einstein; Jaksch; ČHS; ÖBL [jen vídeňská etapa]; NDB 1971 [lit.]; Grove 1980; Grove-opera; Lexikon zur deutschen Musik; MGG 1999; Neues deutsches Theater.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 39–41