Psán též Panholzer. Otec herců Josefa Antona B. (nar. 7. 4. 1804 v Olomouci) a Antona B. (nar. 8. 12. 1807 v Olomouci). Oba začínali v otcově společnosti v dětských rolích, Josef Anton debutoval 27. 10. 1819 a 1829 byl angažován v Záhřebu. Jeden z jeho synů působil po 1820 v otcově společnosti v Olomouci jako režisér.
B. byl hercem olomouckého městského divadla nejpozději za ředitele A. Kreutzmayera (asi od 1803). Jeho první manželka Josefa, roz. Schreiberová, byla sestrou Kreutzmayerovy manželky. Po Kreutzmayerově smrti (1. 1. 1806) pomáhal B. vdově divadlo řídit, po její smrti (26. 4. 1806) se ujal Kreutzmayerových dětí a převzal olomouckou scénu v prvním patře budovy masných krámů. Město mu dalo k dispozici dekorace a sál jako příspěvek na výchovné pro osiřelé děti. Oficiálně převzal nájem divadla 1. 1. 1808, po pozůstalostním řízení. Město chtělo chatrnou budovu strhnout, ale B. nechal dřevěný sál asi 1810 opravit (hrál jednu sezonu [?] v jízdárně Stavovské akademie). Od 1812 mu bylo sníženo pachtovné, musel však nadále financovat opravy domu a platit nájem za reduty. Již 1815 městská rada rozhodla o stavbě nového divadla, 1818 byly proto obecní masné krámy s divadelním sálem prodány řeznickému cechu, s výhradou, že B. bude pokračovat v provozu až do otevření nové scény. Ta se však začala stavět až 19. 5. 1828 a B. hrál ve staré budově do konce života. Po jeho smrti převzala společnost jeho druhá manželka Anna, roz. Proczkarová (sňatek 1818, nevěstě bylo 35 let). Spolu s hercem A. Kurzem, který spolupracoval již s Kreutzmayerem, vedla vdova soubor ve staré budově až do otevření nového divadla (4. 10. 1830). Jejím nástupcem se tam stal někdejší herec Kreutzmayerovy společnosti L. Hoch, knihovnu si rozdělili B. synové.
Základem B. podnikání se stala knihovna po Kreutzmayerovi, postupně doplňovaná. Soubor nebyl rozdělen na činohru a operu a herci (s malými výjimkami) přebírali všechny úkoly. Repertoár je znám pouze z některých sezon z archivních záznamů (1814/15, 1817/18) a divadelních novoročenek (1821, 1826, 1827). Hrály se činohry, opery i hry se zpěvy (1827 s velkým úspěchem lokalizovaná hra Bäuerleho s hudbou W. Müllera Aline oder Olmütz in einem anderen Weltteil). Operní repertoár se nevymykal běžným zvyklostem. B. výjimečně pozval 1815 pro zpestření programu baletního mistra Joh. Heisse s rodinou (Räuberlager oder Die Zigeunerhochzeit, h: Weigl, ch: Joh. Heiss; Das stolze Landmädchen, h: Kauer, ch: patrně Heiss; anon. balet Der Bär ladet sich als Gast bey Hanns Tommerl auf Faschingskrapfen).
Během B. dlouhého působení v Olomouci se v jeho souboru vystřídala řada rodin, které se pohybovaly v severomoravské oblasti (Hoch, Hornung, Grimm, Wilhelmi, Weiss, Blumauer, Otto, Slawik, Wiesender ad.). Od 1811 zde po několik let (s přestávkami) vystupoval B. zeť, herec F. Feistmantel, 1817–19 zpěvačka Anna Schikanederová. Výtvarník je znám pouze z roku 1818 („iluminátor“ F. Feikus).
Zdá se, že B. působil se svou společností pouze během krátké sezony v Olomouci a po zbytek roku měl jiný občanský zdroj příjmů; neobjevuje se např. v Opavě, jež byla zpravidla druhou štací olomouckých ředitelů. 1826 mu sice referent Allgemeine Theater Zeitung již vytýkal, že „nejde s duchem doby“, ale pro město Olomouc byl dlouhodobě kvalitním a solidním partnerem. Čtvrtstoletí jeho divadelního podnikání bylo cenné.
Repertoár
1814/15, pokud lze zjistit: V činohře Goldoni, Shakespeare, Schiller, F. W. Ziegler, Kotzebue. – V opeře: Cherubini: Der Wasserträger, Jírovec: Agnes Sorel, Isouard: Aschenbrödel; 1817/18: F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest, d’Alayrac: Camilla, E. Schikaneder–Žák–Gerl aj.: Der Stein der Weisen, Mozart: Don Juan. – Opery 1821–27: Mozart: Die Zauberflöte, Don Juan, Figaros Hochzeit; Beethoven: Fidelio, Rossini: Der Barbier von Sevilla, Boieldieu: Die weisse Frau, Weber: Der Freischütz, Bäuerle–W. Müller: Aline, oder Olmütz in einem anderen Weltteil, hra s hudbou.
Prameny a literatura
Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Sbírka matrik. – Stát. okr. archiv Olomouc, M 8–22, Sbírka soudobé dokumentace, sg. C (plakáty) 1783–1866. • Allgemeine Theater Zeitung [Wien], Ausserordentl. Beilage 26. 2. 1816; 28. 12. 1826; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde auf das Jahr 1821, vyd. Lembert, Wien s. a., s. 230–231; d’Elvert: Theater, s. 144, 147; W. Müller: Geschichte der königlichen Hauptstadt Olmütz. Von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Wien–Olmütz 1882; J. Kux: Historie divadelní budovy, Olomoucké české divadlo v sezoně 1926/27, Výroční zpráva Družstva českého divadla v Olomouci, s. a., s. 18–25; J. Röder: Zur Geschichte des deutschen Theaters in Olmütz, Die Direktion Kreutzmayer, Heimatblätter für die Olmützer Sprachinsel und das Odergebirge, 2, 1935–36, Folge I, s. 9–14; M. Remeš: Příspěvky k dějinám olomouckého divadla I., Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 50, 1937, s. 227–236; S. Langer: Stručná historie divadla v Olomouci, s. II/3–4, III/2, [1961] rkp. v DÚ; V. Nešpor: Dějiny Olomouce, Vlastivěda moravská, II, Místopis, Brno 1936; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, I, Od počátků do roku 1918, vyd. J. Stýskal, 1981.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 34–36
