Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher a libret německých oper pro kapelníka Františka Škroupa (Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869).
Působil v divadle v Mannheimu, kde se seznámil se svou pozdější manželkou, zpěvačkou Katharinou Seidlerovou, sníž odešel přes Linec do Vídně, kde se oba 1822 neúspěšně pokoušeli o angažmá ve dvorním divadle. Setkali se tu s pražským ředitelem Franzem Holbeinem, který hledal síly pro stavovskou scénu, a oba přijal – E. nastoupil jako herec, Katharina jako zpěvačka. Po Holbeinově odchodu z Prahy (1824) se E. stal jednou z hlavních opor skromného provozu za ředitelů Polawského, Kainze a Štěpánka. Spřátelil se s kapelníkem Františkem Škroupem a stal se jeho libretistou. Po nástupu ředitele Stögera (1834) se začal věnovat režii a po smrti režiséra Jakoba Bernharda Freye (1836) režíroval i operu, jíž se pak věnoval převážně. Nezřekl se hereckých ambicí, počet jeho rolí ale zůstal omezený. Patřil dlouhodobě k velmi pilným, uznávaným a také nejlépe honorovaným členům pražského souboru. Na konci třicátých let byl ustanoven členem penzijní komise Stavovského divadla a po delší období spolurozhodoval o udělovaných penzích. Byl znám svou solidností a dobrými kolegiálními vztahy. Ředitele Stögera zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Na konci Stögerova ředitelského období, jež končilo o Velikonocích 1846, se přihlásil do konkurzu na místo ředitele Stavovského divadla. Hodlal zejména pokračovat ve zlepšování scénické stránky pražských inscenací (s čímž radikálně započal Stöger), chtěl rozhojnit zásobu kostýmů a věnovat se důkladněji režii. V konkurzu byl vybrán ředitel Johann Hoffmann, ale E. si udržel dobrou pozici. Spolupracoval s Hoffmannem na záchraně Stavovského divadla po finančních problémech zapříčiněných revolučními událostmi 1848 a je podepsán též pod Hoffmannovou žádostí o pomoc a podporu, určenou vídeňským úřadům.
Po rozchodu s manželkou (1829) žil v Praze se synem Maximilianem, aktivním důstojníkem, se svou sestrou a otcem. Byl členem pražského souboru téměř 30 let, od listopadu 1822 do poloviny 1851, kdy se pro přetrvávající chorobu vzdal činnosti. Zemřel ve všeobecné nemocnici. Pohřební průvod (11. 3.) doprovázela na olšanský hřbitov řada členů souboru a mnoho Pražanů.
Obsáhlý rozbor jeho hereckého stylu od A. Müllera uveřejnila Bohemia 1934. Jeho herecké možnosti omezila hlasová vada, jež mu bránila v energičtějším projevu. Na angažmá vystoupil 5. 11. 1822 jako Hanns (Kotzebue: Intermezzo) a 12. 11. 1822 jako Balduin (Kotzebue: Die Kreuzfahrer). Měl být určen pro obor milovníků a mladých intrikánů, ale zločinecké typy se mu nedařily. Jeho příjemný zevnějšek byl vhodnější pro pozitivní hrdiny a mírný, uměřený projev se stal dobrým protějškem heroických gest prvního tragéda pražského scény Rudolfa Bayera. Ve svém oboru přesvědčivě tvořil i velmi odlišné typy (Markýz Posa, Schiller: Don Carlos; Konrad, Raupach: Der Müller und sein Kind). Úspěch sklidil i coby Preslau v Ebertově hře Bretislav und Jutta, jejíž premiéru zvolil1829 jako jednu ze svých beneficí (patrně ji také režíroval). Jako režisér byl hodně vytížen, kritika příležitostně chválila pečlivé vypracování a na pražské poměry bohaté výpravy. Byl zapojen i do českých představení, přinejmenším do studia českých překladů svých textů, napsaných pro Františka Škroupa.
Měl trvalé literární zájmy, psal verše, jež byly vícekrát zhudebněny (báseň An sie zhudebnil 1828 F. Škroup ve svém svazku Drei Lieder, zachovalo se i několik opisů). Dobře ovládal různé odstíny literárního vyjádření a pro divadlo psal prology a texty pro slavnostní příležitosti. Uplatnil se též jako dramatik a libretista. Napsal tři nenáročné veselohry a tři libreta pro Františka Škroupa. Ztracená práce Der Prinz und die Schlange / Princ a had byla výpravným a naučným příběhem s hudbou a tancem. Podle zpráv o české premiéře (1835 v České včele) byla hra uvedena i v Berlíně a ve Vídni. Zvlášť zmiňovaná mimořádně krásná výprava a tanec svědčí o tom, že šlo o typickou vídeňskou kouzelnou hru. Německé libreto Udalrich und Bozena napsal E. pro Františka Škroupa po neúspěchu Škroupovy české opery Oldřich a Božena na libreto J. K. Chmelenského (prem. 14. 12. 1828 ve Stavovském divadle). Chmelenského znění přepracoval do podoby dobově aktuální velké opery. Zachoval historické prostředí, doplnil podle Hájkovy kroniky další postavy a obohatil děj o žánrové výjevy. Opera měla úspěch (dávala se 1833 ve Stavovském divadle při slavnosti k císařským narozeninám, hrála se v Coburgu v říjnu 1835). E.text přeložil do češtiny J. K. Tyl v době, kdy byl v divadle dramaturgem českých představení, a operu uvedl 31. 10. 1847. Posledním E. libretem pro Škroupa byla balada Die Geisterbraut. Jedná o tragédii, při níž je ženich zabit těsně před svatbou a nepravý ženich unese nevěstu od svatební hostiny. Pohádková a historická libreta řadí E. mezi dobové romantické dramatiky; František Škroup chtěl s jeho pomocí vytvořit českou raně romantickou operu a kouzelnou hru. Jako režisér i autor prokázal E. pražskému divadlu cenné služby a sledoval seriózní umělecké cíle.
Jeho manželka Marianne Katharina E., roz. Seidler (1808 [?] – 13. 3. 1869 Neusohl/Banská Bystrica, SK), byla dcerou herce dvorního divadla v Darmstadtu. (Není totožná se zpěvačkou Josefinou Ernst-Kaiserovou, angažovanou v Praze 1848/49). Vystupovala již jako dítě, absolvovala divadelní školu v Mnichově a záhy se dostala na profesionální jeviště. V Praze se zdokonalila, získala zkušenosti a stala se vynikající sólistkou. 1829 si vynutila propuštění ze smlouvy předstíráním choroby, záměrnou nekázní, nepovoleným hostováním a výstředním chováním. Nastoupila angažmá v dvorním divadle ve Vídni (do 1836), poté vystupovala v Rize (s dirigentem R. Wagnerem) a od 1838 hojně hostovala a přijímala krátká angažmá v mnoha německých městech. 1849 se provdala za herce Wilhelma Kurta. Její umělecké síly se ztrácely. V 60. letech již nedokázala získat angažmá a putovala s kočovnými společnostmi po Maďarsku. V posledním období života dostala ve Vídni malou penzi.
Hry
Der seltene Vertreter, veselohra, 1 jedn., 30. 4. 1827 StD, benefice; Heilmittel von Ungefähr, veselohra, 5 jedn., 10. 11. 1827 StD, benefice; Der Prinz und die Schlange, kouzelná hra se zpěvy, h. F. Škroup, 19. 11. 1829 StD, nezachováno (v překladu J. K. Chmelenského jako Prinz a had, h. F. Škroup, 10. 5. 1835 a 28. 11. 1841 ve StD, kuplet Já jsem jistě hezký dost otišten ve Věnci zpěvů vlastenských III, s. 49); Udalrich und Bozena,romantická opera o 3 jednáních, libreto opery dle J. K. Chmelenského Oldřich a Božena, 12. 2. 1833 StD (partitura s vepsaným textem v Národním muzeu – Muzeu české hudby); Jung und alt, veselohra, 3 jedn., 29. 1. 1836 StD, benefice; Die Geisterbraut, libreto k opeře dle W. Irwinga, h. F. Škroup, 17. 11. 1836 StD, Škroupova benefice; Arm und Reich, veselohra, 1 jedn. (vídeňské provedení oznámeno in Humorist 27. 8. 1847, č. 205, s. 820, rubr. Wiener Tags-Courier), 15. 1. 1848 StD, benefice.
Herecké nebo režijní benefice, cizí díla
StD, Praha
13. 2. 1824 Bäuerle: Sohn des Waldes; 9. 2. 1826 Wendt: Montbars, drama, 5 jedn., prem.; 20. 12. 1826 Vogel: Abu, der schwarze Wundermann, melodram, 4 jedn., hudba Lannoy, prem.; 5. 3. 1829 Ebert: Bretislav und Jutta, hra, 5 jedn., prem.; 30. 3. 1830 W. J. Lembert dle W. Scotta:Maria Stuarts erste Gefangenschaft, prem., benefice; 2. 3. 1831 A. Jeiteles: Die Macht des Blutes, veselohra, 3 jedn., prem.; 17. 10. 1832 F. W. Ziegler: Liebhaber und Nebenbuhler in einer Person, veselohra, 4 jedn.; 20. 3. 1833 [?] Schneider: Die beiden Forsten, hra, 5 jedn., prem.; 1. 3. 1834 F. A. von Kurlander: Warum?, veselohra, 1 jedn., J. S. F. Zimmermann dle polské předlohy: Damen und Husaren, veselohra, 3 jedn.; 7. 11. 1837 J. Wenzig: Die Doppelehen von Tarrent, pohádka, 4 jedn., prem., režijní benefice; 18. 5. 1841 Auber: Der schwarze Domino, opera, 3 jedn., režijní benefice.
Role (Katharina E.)
Stavovské divadlo, Praha
Sargines (Paër: Sargines oder Der Triumph der Liebe), Elwira (???: ???), Nintette (Rossini: Die Diebische Elster) – vystoupení na angažmá 1822;??? (Mozart: Die Zauberprobe /Cosi fan tutte/) – benefice 1823; ??? (Paër: Achilles) – 1825; ??? (Mozart: Don Giovanni; ??? (Auber: Leokaida; ??? (Auber: Fiorella) – 1829.
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I, záznam F. V. Ernsta v konskripci, kart. 110, obr. 565 (místo nar. Mainz).
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků 1837, krab. č. 55 (s původním záznamem „nar. v Mainzu“, který byl později škrtnut a nahrazen Damstadtem, zde též datum úmrtí; na území monarchie pobýval od 1822, dle dekretu z 21. 10. 1837 získal rakouské státní občanství a stal se pražským měšťanem).
Literatura
Lumír 2, 1852, s. 140 (ozn. úmrtí); nesign.: Versuch einer Beurtheilung der Kräfte unseres recitirenden Schauspiels, Bohemia 19. a 21. 10. 1834 (charakteristika hereckého stylu); 20. 11. 1836 (podrobně o Geisterbraut); 12. 3. 1852 (zpráva o pohřbu); Theateralmanach 1838–1853, Prag, s. 19 (zpráva o úmrtí); Teuber III s. 109, 144, 146, 158, 161, 171, 206, 213, 230, 231, 233, 247, 260, 276, 329, 338, 339, 361, 384, 393, 411; (Katharina) s. 101, 107–120 passim, 166–177 passim; Vondráček II, rejstřík; J. Plavec: František Škroup, Praha 1941 (podrobný obsah libret).
Kosch Th (in M. K. Ernst, s. 409), Kutsch (*1808 je nepravděpodobné vzhledem k uváděnému debutu 1816 a narození syna Maximiliana 1820), ODS, Reden-Esbeck, Ulrich
Vznik: 30. 11. 2012
