Narodil se v rodině ševce. Studoval reálku a polytechniku, poté se věnoval žurnalistice a literární tvorbě. Byl redaktorem Národních listů (1868–77) a německého listu Politik (1878–79) a přispíval do řady periodik (Česká Thalia, Divadelní listy, Divadelní list, Hlas národa, Humoristické listy, Květy, Obzor literární a umělecký, Osvěta, Světozor ad.). Od října 1876 do července 1879 byl dramaturgem PD, nejprve za ředitele R. Wirsinga, potom za J. N. Maýra. Jako svobodomyslný novinář se dostával do politických konfliktů a také jeho uplatnění v divadle bylo spojeno s bojem staročechů a mladočechů o ovládnutí divadelního družstva (stál na mladočeské straně). Byl činný v českých spolcích, mj. jako předseda literárního odboru Umělecké besedy a ve Spolku českých žurnalistů.
Sociologické, žurnalistické a aktuální politické prvky, typické pro A. beletrii, jsou obsaženy i v jeho textech o divadle. České divadlo chápal jako národní kulturní a vzdělávací instituci. Zabýval se povinnostmi divadelních ředitelů a možnostmi ovlivnit jejich rozhodování státním institucionálním dohledem (v tomto ohledu měl blízko k názorům ředitele Wirsinga). Zamýšlel se nad sociální situací divadelníků, spisovatelů a překladatelů a nad postavením kritiky ve společnosti. V obsáhlé studii o řediteli a dirigentovi PD J. N. Maýrovi, otištěné 1889 v České Thalii, vytvořil obraz českého operního provozu a jeho zákulisí v 70. letech. Jako překladatel se zabýval kvalitou a stavem českého jazyka na jevišti. Napsal řadu článků o jednotlivých osobnostech (J. J. Kolár, F. Kolár, Mošna, Sklenářová-Malá, Tyl, Sabina ad.). V romanetech Český Paganini (o houslistovi J. Slavíkovi, 1884) a Il divino Boemo (1886, podle skladatele J. Myslivečka) se v době budování národní kultury pokusil ukázat české umělce, úspěšné v cizím prostředí. Je autorem několika divadelních her (Sem a tam a Car Pavel, 1865, Osmačtyřicátník, 1887, Lampičky, 1896, Bernardina a Muž jako žula, 1898) a četných činoherních překladů.
Napsal jediné libreto, jež zůstalo nedokončeno a nezhudebněno a je v rkp. zachováno pod různými názvy (Zlatovlasá Venuše, Paní Hana a Zlatovlasá furie). Také jeho děj se odehrává v soudobé rodině a nese dobové politické aspekty.
Dílo
Sebrané spisy vyd. J. Otto 1902–16, 40 sv.; Dílo J. A., Melantrich 1940–53, SNKLHU-Odeon 1954–1985, 35 sv. • Soubory textů o divadle: Silhouetty divadelní I, Otto, Praha [1904], Sebr. spisy 14; Z galerie českého herectva. Studie a črty biografické I, Otto, Praha [1911], Sebr. spisy 30; Theatralia. Studie a črty divadelní I, Otto, Praha [1912], Sebr. spisy 32; Z galerie českého herectva. Studie a črty biografické II, Otto, Praha [1914], Sebr. spisy 37; Theatralia. Studie a črty divadelní II, Otto, Praha [1916], Sebr. spisy 39; Silhouetty divadelní I, B. Kočí, Praha 1926; Z divadelního světa, SNKLHU Praha 1958 [obsahuje: J. N. Maýr, Čeština na českém jevišti před otevřením ND, Nový ředitel /Wirsing/ ad.], Sebr. spisy 25; Z českého jeviště, SNKLHU Praha 1964, Sebr. spisy 32. • Texty pro hud. divadlo: Zlatovlasá furie, libr., 3 jedn., 1894/95, vyd. A. Karasová 1942; J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, rkp. překlad, hrán 1876 v Novém čes. divadle.
Prameny a literatura
il [A. Novák]: A. o K. Sabinovi, Lidové noviny 4., 11., 18. a 25. 6. 1909; K. [J. Knap]: Zapomenuté divadelní kusy z Archivu Družstva ND, Venkov 8. 7. 1928; F. Dlouhán: J. A. jako dramatik, Zvon 30, 1929/30, s. 285–287, 299–301, 312–314, 327–328; V. Jirát: Sabina v A. Posledních dnech lidstva, Slovo a slovesnost 6, 1940, s. 199–203; K. Krejčí: J. A. Život a dílo, 1946; J. Moravec: J. A., 1966 [ukázky textů, lit.]. • ČHS; LČL [zde pseudonymy a šifry].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 26–27
