Příslušník herecké rodiny, která přišla do Prahy z Bavorska. Bratr tanečníka Franze A. (nar. 1774 nebo 1775, zemř. 1805), bratr hereček Magdaleny A. (nar. 1781 nebo 1782), provdané 1808 za herce H. Schmelku, a Emilie A., provdané kolem 1815 za herce K. P. Bolzeho. Všichni byli členy StD. 6. 6. 1810 se Josef A. v Praze oženil s herečkou Barborou („Babettou“) Bauernfeindovou. V herecké dráze ho následovaly i jeho dcery Marie (nar. 1812 v Praze, 1833 provd. Illnerová) a Gabriela (nar. 1820 v Praze). Jeho syn Karl Franz A. (nar. 1825 v Praze) byl sice obchodníkem (není totožný s brněnským hercem Carlem A.), ale vzal si herečku StD E. A. Lechnerovou. Je otázkou, zda do rodiny patřili i tanečníci Peter a Rosa, kteří přišli do Prahy s Josefem A., ale odešli do dalších angažmá.
A. byl od 1. 4. 1798 členem pražského Nostitzova (od 1799 Stavovského) divadla ve společnosti A. Schopfa, u níž nedlouho předtím debutoval. Spolu s manželkou setrval v angažmá ve StD i za dalších ředitelů do konce své umělecké dráhy. Patřil ke generaci, která se ještě uplatňovala současně v činoherní i zpěvoherní oblasti. Jeho oborem byly komické role; ve zpěvohrách přebíral hlavně role herecky náročné. V mládí hrál komické postavy ve vídeňských singspielech (např. Kaspar ve zpěvohrách W. Müllera). Postupně se orientoval na starší dobrosrdečné povahy (opilý a nedoslýchavý Domovník v Müllerově zpěvohře Das neue Sonntagskind, 1809, krejčovský tovaryš Krispin ve zpěvohře Die Schwestern von Prag téhož skladatele, nejpozději 1814, Schröpf ve Fioravantiho opeře Die reisenden Komödianten, 1824). Hrál je v reprízách mnoho let a publikum ho vnímalo jako jejich typického představitele. Posléze přešel ke starokomickým úlohám a židovským šaržím (např. maloobchodník Isacco v Rossiniho opeře Die diebische Elster, 1824). Ve vrcholných dílech německé klasiky a ve velkých operách dostával nanejvýš epizodní role. Obstál však i v náročnějších singspielových úlohách, ač se v začátcích objevovaly námitky proti jeho „neharmonickému“ hlasu. Roli doktora Krautmanna z Dittersdorffova singspielu Der Apotheker und der Doktor si např. vybral ke své benefici ještě v roce 1830. Ve 20. a 30. letech byl ve StD zaměstnáván i jako režisér zpěvoher, opět hlavně z oblasti vídeňského singspielu.
Největší význam však měla jeho vystoupení v lidových hrách se zpěvy a v činohře. Jako Bocksfell z veselohry Die Gartenmauer od J. Sonnleithnera byl 1808 zachycen kolorovanou rytinou a ke konci své herecké kariéry byl portrétován v intrikánské roli pokryteckého břichatého advokáta Eyterborna z Kotzebuovy činohry Der Bruderzwist oder Die Versöhnung. Zdomácněl v Praze natolik, že mohl hrát i v českých představeních. 10. 11. 1816 vystoupil v premiéře Štěpánkovy hry Čech a Němec jako česko-německy mluvící žid Aron Bouchem a pak ve většině repríz tohoto kusu 1825–34. Česky hrála i jeho manželka Babetta a dcera Marie. Před svým penzionováním se rozloučil s pražským obecenstvem 29. 4. 1834 rolí světaznalého židovského finančníka Barucha z Ifflandovy hry Dienstpflicht. Obdržel stříbrný pohár za celoživotní hereckou činnost jako jeden z nejvýznamnějších komiků pražského jeviště v první třetině 19. stol.
Role (zpěvoherní ve StD, výběr)
1808: Nájemce Sémos (Cherubini: Der Wasserträger); 1809: Domovník (Perinet–W. Müller: Das neue Sonntagskind); 1813: Duveillage (Catel: Die vornehmen Wirthe), Jakson (Isouard: Lotterielos); 1814: Marco (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen), Casper (d’Alayrac: Adolf und Klara), Martin (Kotzebue–Himmel: Fanchon), Správce (Weigl: Die Schweizerfamilie), Genaro (Isouard: Alamon), Antonio (Mozart: Figaros Hochzeit), Kadi (Boieldieu: Kalif von Bagdad), Kasperle (Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg); 1815: Arlequino (Salieri: Axur), Krispin (Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag), Crambamboli (Hensler–W. Müller: Der Teufelstein), Jusuff (Meyerbeer: Alimelek); 1816: Lékárník (Dittersdorf: Der Apotheker und der Doktor), Adam (Schenk: Der Dorfbarbier), Filz (Dittersdorf: Hieronymus Knicker); 1817: Kaspar (Guolfinger v. Steinsberg–Tuček: Hans Klachl von Przelautsch), Kaspar Larifari (Hensler–Kauer: Donauweibchen); 1818: von Breitenbach (d’Alayrac: Alle fürchten sich), Kaspar Bita (Perinet–W. Müller: Der Fagottist oder die Zauberzither), Kaspar (Perinet dle Ph. Hafnera–W. Müller: Lustig Lebendig), Durrmann (Weigl: Die Schweizerfamilie); 1824: Monostatos (Mozart: Die Zauberflöte), Valentin (Meisl–W. Müller: Die Fee aus Frankreich), Schröpf (Fioravanti: Die reisenden Komödianten), Don Contreras (P. A. Wolff–Weber: Preciosa), Hassar (Raimund–W. Müller: Der Barometermacher), Školmistr (Würfel: Rübezahl, prem.), Isacco (Rossini: Die diebische Elster); 1825: Krips (Weber: Silvana), Schuserl (Kanne: Lindane), Niklas (Triebensee: Die wilde Jagd), Nikolo (Méhul: Die beiden Füchse); 1826: Januar (A. v. Harry–Triebensee: Die Audienz), Hospodský (E. Schikaneder–Haibel: Der Tyroler Wastl), Gisperl (Drechsler: Gisperl und Fisperl), Pan von Frevenhof (Auber: Concert am Hofe); 1827: Von Gensewitz (Meisl–Ad. Müller: Die schwarze Frau, parodie), Úředník (Isouard: Joconde), Evander (Perinet–W. Müller: Die neue Alzeste); 1828: Cyriakus Dürrbein (C. J. Schikaneder: Die bezauberten Hortensien); 1829: Knolly (Th. Krones-Drechsler: Sylphide, das Seefräulein), Henri (Rossini: Graf Ory), Správce (F. Škroup: Prinz und Schlange); 1831: Johann (Dittersdorf: Hilft es nicht, so schad’t es nicht), Taneční mistr (Mašek: Die Wiederkehr des Hanns Klachels nach Przelautsch); 1832: Ajaxerle (Raimund–Drechsler: Der Bauer als Millionär), Werbertoni (Kollmann–F. Škroup: Die Drachenhöhle bei Röthelstein).
Prameny a literatura
Matrika oddaných fary u kostela sv. Havla, Archiv hl. m. Prahy, sign. HV O 7, 6.6.1810. Datum narození vyplývá jen z A. záznamu o sňatku, u příslušných matrik kostelů sv. Jakuba a sv. Petra ve Straubingu se je nepodařilo ověřit. Není vyloučeno datum dřívější, čemuž by nasvědčovaly některé nepřímé doklady, např. fakt, že A. byl nazýván „starší“ vůči „mladšímu“ bratrovi Franzovi (nar. 1774 nebo 1775). – Anon.: J. Allram jako Eyterborn v [Kotzebuově] hře Der Bruderzwist, mědirytina, kol. 1830, NG, graf. odd., sign R 74607. – Martinec: Journal. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 5, 8, obr. příl. VII., vyobr. jako Bocksfell (Sonnleithner: Die Gartenmauer); Thalia [Wien–Triest] 1, 1810, s. 64.; Allgemeine musikalische Zeitung [Wien], 1819, März, s. 200; Wiener Theaterzeitung 12, 1819, s. 267; [Chmelenský]: Divadlo české roku 1827, ČČM 1, 1827, sv. 2, s. 143; Bohemia 27. 5. 1832; 2. 6. 1835 [úmrtní ozn.]; Teuber II, s. 354, 382; III, s. 26, 35, 47, 50, 51, 61, 109, 155, 212, 245, 374; R. Haas: Ein Notizbuch C. M. v. Webers aus Prag, Der Merker 7, 1916, s. 201n.; DČD II; Weber: Notizen-Buch; Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe C. M. von Weber an Caroline Brandt, 1814–1816, Berlin 1986; Un almanaco dramatico, II, Pesaro 1996, s. 1334. • Eisenberg; ODS; Kosch; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 19–21
