Vlastním jménem Anton, psán též Antony, Antoni. – Syn sládka v Žitenicích. 1769–73 studoval na jezuitské koleji v Litoměřicích, další studium na pražské univerzitě zmíněné V. Thámem (v kritice představení Engelova Vděčného syna v Nosticově divadle 1785, ⇒ Das Pragerblättchen) není jinde doloženo. Jak se dostal k divadlu, není známo. V literatuře byl v některých fázích svého životopisu zaměňován s rakouským hercem A. Antonem (* 1767).
První známé angažmá dostal u F. J. Bully, a to patrně již 1783 v Karlsruhe, protože v létě 1784 hrál s jeho společností, přejíždějící do Prahy, v Norimberku. V Praze, kde působila pod názvem Druhá Bondiniho společnost v Nosticově divadle od podzimu 1784, byl jejím členem do 1786. Po propuštění založil A. spolu F. J. Höpflerem, F. X. Sevem a A. Zappem Vlastenské divadlo, hrající v českém a německém jazyce v tzv. Boudě na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). Stal se jedním z jeho spoluředitelů a uplatňoval se tu i herecky. Členkou souboru byla také jeho manželka Barbora, s níž Boudu opustil v době finančních obtíží tohoto divadla. 1789 manželé přijali angažmá u E. Schikanedera ve Vídni (Theater auf der Wieden), 1790–92 byli členy herecké společnosti J. G. Glöggla v Linci. A. však 1791 a 1792 ještě spolupodepisoval akta podnikatelů Vlastenského divadla. V sezoně 1793/94 byl hercem vídeňského Divadla v Leopoldstadtu. Do Vlastenského divadla se s manželkou vrátil 1795, ale 1796 byli oba propuštěni. A. zanechal divadelní činnosti a nastoupil úřednickou dráhu. 1797 byl akcesistou účtárny pro likvidaci živelných pohrom, od 1799 úředníkem stavovské kreditní účtárny, kde 1813 postoupil na místo kontrolora, 1823–29 byl druhým zapisovatelem do pozemkových knih.
Byl všestranně použitelný herec. Během své divadelní dráhy ztělesňoval role milovnické a hrdinské, komické i charakterní, a to v činohře i ve zpěvohře, česky i německy. Uplatňoval se v čelných rolích, u Bully hrál v Norimberku 1784 např. Franze Moora (Schiller: Die Räuber [Loupežníci]) a Malcolma (Shakespeare: Leben und Tod König Macbeths [Život a smrt krále Macbetha], p+ú: G. Stephanie ml.). V Praze zastával v německém pořadu obor druhých a třetích milovníků, účinkoval v tenorových rolích ve zpěvohrách a jako figurant se podílel i na baletních představeních. V českojazyčných představeních ztělesnil 1785 mj. Punka (G. Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské, p: K. Bulla), kazatele Dollingera (P. Weidmann: Štěpán Fedynger, p: V. Thám), Kaprála (J. J. Engel: Vděčný syn, p: V. Thám). Jeho nejvýznačnější kreací byl Břetislav (V. Thám: Břetislav a Jitka, Nosticovo divadlo 1786), za kterou sklidil bezvýhradnou chválu kritiky. Jeho role z Boudy nejsou známy. Až do svého odchodu z této scény významně participoval na jejím vedení i na dramaturgii, např. úpravou textu zahajovacího představení (A. W. Iffland: Vděčnost a láska k vlasti, p: M. Štván, 8. 7. 1786). Pro představení souboru Vlastenského divadla v Divadle v Růžodole napsal německy dvě libreta komických zpěvoher, Das Königsfreischießen oder die weibliche Selbstfreierei [Královská svobodná střelba aneb Ženské sebenámluvy] a Der ehrliche Räuber oder Liebe, Nothdurft und Großmuth [Čestný lupič aneb Láska, nouze a velkomyslnost], obě s hudbou Sýkorovou (1787). Po návratu z vídeňského a lineckého angažmá se v pražském Divadle u Hybernů 1795/96 uplatňoval už jen jako herec, a to v oboru otců, vojáků a komických postav, např. jako Tarkelion (F. X. Süßmayr: Der Spiegel von Arkadien[Zrcadlo z Arkádie], l: E. Schikaneder), Terz (K. F. Guolfinger von Steinsberg: Hanns Klachel von Przelautsch [Honza Kolohnát z Přelouče], h: V. Tuček), lékárník Stössel (C. Ditters von Dittersdorf: Der Apotheker und der Doktor [Lékárník a doktor], l: G. Stephanie ml.), šašek Trill (K. F. Hensler: Der alte Uiberall und Nirgends [Všudybyl, nikam nedošel], h: W. Müller). V těchto rolích zřejmě vynikal, neboť kritik brněnského časopisu Allgemeines europäisches Journal jeho odchod z Vlastenského divadla komentoval s politováním.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice, matrika narozených Žitenice, sign. 195/2, 4. 1. 1757 (záznam o křtu A.); AMP, matrika zemřelých fary u sv. Tomáše, sign. TO Z 4, 29. 1. 1829 (úmrtí A.); NA, fond ČG-Publ 1786–95, kart. 56, 57, 58, 64; LA PNP, fond J. V. Zlobický, korespondence přijatá: dopis V. Tháma z 20. 12. 1787 (⇒ Baťha 1958); Stadtbibliothek Nürnberg, sign. Nor 1314 2o: cedule společnosti F. J. Bully (Norimberk 28. 7. – 12. 8. 1784). • GTK 1785, s. 201; 1786, s. 165–167; 1793, s.151n.; Das Pragerblättchen 1785, s. 146, 305; Oberpostamtszeitung (Prag) 11. 7. 1786; …..s [šifra]: Aus Prag vom 5. May d. J., Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1787, 1. polol., s. 397–400; Schematismus (Prag) 1789, 1797–1829; A. J. Zíma: Znamení vlastenské vděčnosti, na den prvního provozování české hry na Pražském novoměstském divadle dne 8. července 1786, Praha [1786] + Na den provozování původné hry Břetislava a Jitky pro věčnou památku jazyka českého (10. ledna 1786), Praha [1786]; V. Melezínek: Dar nového léta 1788, Praha [1788] + Dar nového roku 1789, Praha [1789]; Theater-Kalender / Taschenbuch fürs Theater (Mannheim) 1, 1795, odd. 2, s. 74; AEJ 1796, sv. 1, s. 205; sv. 2, s. 192; sv. 5, s. 205; sv. 7, s. 206; Teuber II 1885, s. 150, 152n., 159, 165, 170, 242, 307; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953, zejm. s. 52, 63; F. Baťha: Dva dokumenty k historii počátků českého divadla v Praze, Divadlo 9, 1958, s. 756 + Obrozenští herci (rkp. NMd); F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 207, 216, 218; M. Kačer: Václav Thám, Praha 1965, s. 43, 118, 120, 148; A. Scherl: Typičnost životní dráhy Václava Tháma, Vznik českého profesionálního divadla, sborník referátů, ed. F. Černý,Praha 1988, s. 80; D. J. Buch: Newly-identified Engravings of Scenes from Emanuel Schikaneder’s Theater auf der Wieden, 1789–90, in the Allmanach für Theaterfreunde, Theater am Hof und für das Volk (Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 373n. • DČD II, Laiske, NDp, ODS, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 20–22
