Uváděn též jako Wire, Wirri, Wurre, Wirring. – Původním povoláním tkadlec a krejčí. V mládí se stal měšťanem v Solothurnu, později žil v Curychu. Od 1557 se v úředních protokolech a účetních knihách řady německých a švýcarských měst vyskytují záznamy o jeho blíže nespecifikovaných představeních pašijí, hraných většinou v době kolem Velikonoc (mj. 1557 Freiburg, 1558 Kolín nad Rýnem, 1561 Cvikov (Zwickau) a Norimberk, 1562 Solothurn, 1563 Schaffhausen, 1570 Norimberk a Frankfurt nad Mohanem, 1575 Nördlingen, 1576 Augsburg). Protože vystupoval sám, lze se domnívat, že představení pašijí a později i „jiných komedií“ uváděl na mechanickém loutkovém divadle, podobném dobovému typu retabló či Himmelreich, kde vyměnitelné poloreliéfní obrázky a mechanicky pohyblivé figury doprovázel loutkář recitací či zpěvem. Potvrzuje to i zápis ze Solothurnu, vysloveně zmiňující hru s figurami. W. měl dobrou pověst, na které si zakládal, a své žádosti o vystoupení dokládal pochvalnými doporučeními. V úředních záznamech byl označován jako „Pritschenmeister“, později „Obrister Pritschenmeister“, neboť kromě předvádění pašijí se zabýval (ve stáří pak výhradně) skládáním a kolportováním příležitostných tisků o různých dvorských a knížecích slavnostech, korunovacích, svatbách a jiných významných událostech.
1563 provozoval W. v Praze s loutkami (figurami) Hru o utrpení Krista (⇒ Bartoš 1963). I když ji v českých zemích pravděpodobně již dříve hráli jiní loutkáři, W. je první, jehož vystoupení je doloženo.
Literatura
K. Goedeke: Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung II, Dresden 1886, s. 326; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg, Nürnberg 1900, s. 237; E. Müller: Schweizer Theatergeschichte, Zürich 1944, s. 60; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 7; H. R. Purschke: Ein interessanter schweizer Puppenspieler, Über das Puppenspiel und seine Geschichte, Frankfurt a. M. 1983, s. 96. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 665
