Německy psán Georg Joseph Waldstein-Wartenberg/Wartemberg, v češtině užíván i tvar Vartemberk. – Patřil k rodové větvi Valdštejnů, sídlící na Duchcově a v Litomyšli, založené jeho dědem Františkem Jiřím Josefem (1709–71) po sňatku s Marií Josefou z Trautmannsdorfu (1729).
Valdštejnové byli předním českým šlechtickým rodem, jehož příslušníci v 16. a 17. stol. výrazně zasahovali do politického života českých zemí. Řada z nich proslula kulturními kontakty, podporou umění, realizací pozoruhodných staveb a sběratelstvím. Frýdlantský vévoda Albrecht Václav Eusebius (1583–1634) realizoval ve dvacátých letech 17. stol. stavbu malostranského paláce, jehož areál je typově první a jedinečnou stavbou svého druhu v Praze, zahrnující nově jízdárnu a salu terrenu kolosálních rozměrů. Svými kulturními a podnikatelskými investicemi jsou dále známi např. pražský arcibiskup Jan Bedřich († 1694), jeho prasynovec a univerzální dědic Jan Josef (1684–1733), spjatí s přestavbou a výzdobou zámku v Duchcově. Za Josefa Karla Emanuela (1755–1814), V. bratrance, se Duchcov stal dějištěm mnoha slavností a divadelních představení, pořádaných pro přítomné hosty. 1785 přivedl Josef Karel na zámek G. Casanovu, který tu působil jako knihovník, 1791 studoval v zámeckém archivu F. Schiller prameny pro své drama Wallenstein.
V pražském Valdštejnském paláci bylo privátní divadlo zřízeno patrně ve druhé polovině 18. stol. za hraběte Johanna Vincence Ferraria (1731–97), příslušníka mnichovohradišťské rodové větve a známého podporovatele divadla a hudebníků (J. Mysliveček, A. Kammel). 1762 se italský impresário G. Molinari pokoušel zahájit v jízdárně paláce operní provoz. Se svou dětskou společností tu na počátku sedmdesátých let 18. stol. hrál např. F. Berner. Hrabě Vincenc je považován za zakladatele divadla na zámku v Mnichově Hradišti, které vzniklo ve druhé polovině 18. stol. přestavbou tanečního sálu. Jeho dnešní podoba pochází až z roku 1833, kdy se na zámku konala schůzka rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I., pruského korunního price Friedricha Viléma, sasko-výmarského velkovévody Karla Bedřicha a nassavského vévody Viléma za účelem obnovení Svaté aliance. Divadlo dal k této příležitosti přebudovat hrabě Kristián Vincenc Arnošt (1794–1858), který byl též stavebníkem dodnes zachovaného rodinného divadla na zámku Kozel u Plzně. Dochovaný soubor dekorací, vytvořený v Mnichově Hradišti 1833 pravděpodobně malířskou dílnou Stavovského divadla, je cenným svědectvím o scénografické praxi první poloviny 19. stol. Na popud hraběte Johanna Vincence Ferraria bylo na počátku devadesátých let 18. stol. vystavěno zámecké divadlo také v Třebíči.
V Litomyšli tradičně pěstovali divadlo piaristé, působící zde od poloviny 17. stol. Dokumentace školních akcí svědčí o tom, že Trautmannsdorfové (v Litomyšli od 1649) tyto aktivity podporovali a že řada představení byla také na počest šlechtických mecenášů pořádána. Na oslavu sňatku Marie Josefy s V. dědem zde bylo 22. 5. 1729 sehráno slavnostní představení Ruhmwürdige Treu Deß Silvio Gegen seiner Ehe=Verlobten Rosette… [Chvályhodná věrnost Silviova jemu zasnoubené Rosetě]. Starší literatura je považovala za doklad fungování divadla na zámku. Pravděpodobnější je však názor, že představení provedli studenti gymnázia na svém jevišti, nazvaném v dochovaném německém textu jako „Olivetanische Schau-Bühne“ [olivetská scéna]. Tohoto označení piaristé užívali jak pro svůj kostel, tak pro kolej i školní budovu, nově postavenou 1714–19, kde byl vhodný divadelní sál, a to v těsné blízkosti zámku.
Valdštejnům připadla Litomyšl 1757. Patrně na zámku vystupovala 1760 herecká společnost J. F. Hadwicha. První divadlo, které dal postavit V. otec Jiří Kristián ve druhém poschodí zámku (1767), bylo však pravděpodobně poničeno při požárech (1768 a 1775) a o jeho jevištním vybavení není zpráv. Následující období vlády V. přineslo na počátku devadesátých let nové aktivity. Při rozsáhlých stavebních úpravách vnitřních prostor zámku zřejmě vzniklo další divadlo, které bylo v listopadu 1796 proměněno na šatnu divadla nového, vybudovaného v přízemí západního křídla, na místě bývalé solnice. Hrát se v něm začalo v dubnu 1798 při oslavách V. jmenin. Byla uvedena komedie F. W. Zieglera Liebhaber und Nebenbuhler in einer Person [Milenec a sok v jedné osobě] a V. v ní spolu se svou manželkou také účinkoval.
Zámecké divadlo v Litomyšli je jediným soukromým šlechtickým divadlem, jež se zachovalo s kompletním vybavením unikátním souborem originálních klasicistních malovaných kulis, vyrobených podle návrhů vrcholného představitele výtvarné jevištní tvorby na předělu staletí mezi Prahou a Vídní J. Platzera, který navrhl také dvě opony. Díky publikovaným rytinám N. Bittnera, které – částečně velmi přesně – odpovídají litomyšlským dekoracím, máme dnes unikátní možnost porovnat grafickou reprodukci s dekoracemi skutečně provedenými (rekonstrukce inscenačních možností ⇒ Materiály 2003). Architekta, který divadlo projektoval, neznáme. Celková koncepce divadla je velmi podobná divadlu v Českém Krumlově, pouze rozměry jsou podstatně menší, a proto i zařízení jednodušší. Divadlo nemá žádná propadla, prospekty a závěsy se tahají lanem ručně, kulisy v šesti řadách jsou připraveny pouze pro dvě proměny.
Zakladatel divadla V. byl iniciátorem jeho provozu do 1807. Podíleli se na něm rodinní příslušníci, návštěvníci a mnozí ze zámeckých zaměstnanců. Poté je pravidelný provoz divadla zaznamenán až 1827–45, kdy se k nácviku a provádění her každoročně většinou v zimních měsících scházeli rodinní příslušníci a jejich přátelé, a to hlavně z podnětu hraběnky Kajetány z Fünfkirchenu, manželky V. syna Antonína Jiřího Kristiána (1793–1848). V pamětní knize divadla jsou z tohoto období zaznamenány provedené inscenace (celkem 37 her, z toho pět francouzských) se jmény představitelů jednotlivých rolí. Repertoár tvořily soudobé měšťanské činohry (A. Kotzebue, J. F. Jünger, F. W. Ziegler) společně s vídeňskými veselohrami a fraškami (K. F. Hensler, A. Bäuerle, C. Meisl, A. Gleich). Dle podoby a způsobu fungování valdštejnského divadla v Litomyšli si lze dnes učinit představu o dění v dalších soukromých divadlech, která byla koncem 18. stol. zřizována i v jiných šlechtických sídlech.
Prameny a literatura
SOA Praha, RA Valdštejnové; SOA Zámrsk, fond Velkostatek Litomyšl: inventáře zámku 1799–1828 (přepis inventářů 1799, 1800, 1806, 1828 ⇒ Materiály 2003, s. 50–63); SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, sbírka dokumentace – soudobá dokumentace zámeckého divadla (soubor her s rozepsanými rolemi a direktorii, přepis direktorií 1829, 1833 ⇒ Materiály2003, s. 64–80); Ruhmwürdige Treu Deß Silvio Gegen seiner Ehe=Verlobten Rosette… Auf der Olivetanischen Schau-Bühne zu Leutomischl unterthänig vorgestellet worden den… May 1729. Gedruckt zu Leutomischl bey Johann Kamenicky (tisk dochován: OA Přerov, FDP, Litomyšl č. 10a; Městské muzeum v Litomyšli, sign. Q II 6/b; SVK Olomouc, sign. III 43918); NMd, sign. T 116 – N. Bittner: Theater-Decorationen nach den Original-Skitzen des k. k. Hof-Theater-Mahlers Joseph Platzer, Wien 1816; sign. P-7-B-284: Gedenkbuch des gräflich Waldstein Wartembergischen Schlosstheaters zu Leitomischl, 1828 (přepis ⇒ Materiály 2003, s. 38–49). • J. Hilmera: Zámecké divadlo v Litomyšli, Zprávy památkové péče 17, 1957, s. 113–138 + Zwei böhmische Schloßtheater, Maske und Kothurn (Wien) 4, 1958, č. 2/3, s. 123–134 + Divadelní život na litomyšlském zámku za Jiřího Josefa a Antonína Valdštejna-Vartenberka, ČNM, vědy společenské 133, 1964, č. 1/2, s.97–105 + Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 53–57 + Zámecké divadlo v Litomyšli, Pardubice 1968 + From the Baroque to the Romantic, Czech Theatre 1994, č. 7, s. 63–72; D. Ludvík: Doplňky k repertoáru zámeckého divadla v Litomyšli, ČNM, vědy společenské 135, 1966, č. 3, s. 181n.; V. Černý: Třináct posledních let Jakuba Casanovy, Strahovská knihovna 2, 1967, s. 189–215; J. Beneš: Prohlídkový okruh zámeckého divadla v Litomyšli, Interscaena ’73 – Acta scaenographica 3, 1973, č. 6, s. 113–116; A. Bartušek: Le théâtre du château de Mnichovo Hradiště (1833), tamtéž, č. 2, s. 11n. + Zámecká a školní divadla v českých zemích, Památky a příroda 1, 1976, s. 321–334; M. Rutová: Valdštejnská hudební sbírka v Doksech, Sborník Národního muzea Praze, řada A (historie) 28, 1974, s. 173–227; J. Bombera: Divadelní hry piaristických škol v Litomyšli, Sborník prací východočeských archívů (Zámrsk) 7, 1990, s. 9–30; V. Vlnas: Emanuel Arnošt Valdštejn, barokní prelát v epoše rozumu, Folia Historica Bohemica 15, 1991, s. 343–379; E. Mikanová: Hudba na valdštejnských panstvích v 18. století, Studie Muzea Kroměřížska, Kroměříž 1991, s. 33n. + Valdštejnský úředník Antonín Kammel skladatelem v Anglii, Colloquium Musica ac societas (1740–1815), Brno 1994, s. 139–143; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 9–11 + Divadlo v Kotcích a zámecká divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 286–292 + Divadlo na zámku v Mnichově Hradišti, Divadlo 1, 1995, č. 5, s. 8–13; J. Kapusta: Hudba a divadlo na zámku v Litomyšli za Valdštejnů-Vartenberků a zdejší měšťané, Litomyšl – duchovní tvář českého města, ed. M. Skřivánek, Litomyšl 1994, s. 149–161; V. Tichý: Casanova v Čechách, Praha 1958, 2. vyd. 1995, s. 15, 120, 145; P. Fidler: „Bauen ist eine höhere Lust als Kriegführen“. Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein als Bauherr und Mäzen – Zur Baustrategie eines Fürsten, Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 1999, s. 275–309; P. Preiss: Scénografie a jevištní obraz na předělu staletí a stylů: Josef Ignác Platzer mezi divadly v Praze a ve Vídni, Mezi časy… Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800, ed. Z. Hojda–R. Prahl, Praha 2000, s. 234–262; P. Mohauptová: Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti, dipl. práce, FF MU Brno 2000; J. Jetmarová: Divadelní scéna v Litomyšli v letech 1700–1806, dipl. práce, FF MU Brno 2003; P. Pešková: Zámecká divadla Valdštejnů v Čechách a na Moravě, dis., FF MU Brno 2003 + Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti, Praha 2004 + Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě, DR 16, 2005, č. 3, s. 22–42; Materiály k dějinám zámeckého divadla v Litomyšli, ed. J. Bláha, Litomyšl 2003.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 624–626
