První zprávy o jeho činnosti jsou z 1765, kdy společně s Leopoldem Ungerem (jejich příbuzenský vztah není znám) na zámku knížete Esterházyho v Eisenstadtu pořádal marionetové představení. 1770 se objevil jako ředitel divadelní společnosti v dnešní Banské Bystrici (šlo o první známou německou společnost, která v tomto městě vystoupila). V sedmdesátých a osmdesátých letech 18. stol. jsou doloženy jeho aktivity na území dnešního Rakouska a Chorvatska. 1783 přijel s manželkou na Moravu, kde v listopadu požádal zemské prezidium v Brně o povolení pořádat představení s velkými marionetami a uvedl podrobný itinerář své plánované šestiměsíční cesty Moravou (Rousínov, Vyškov, Prostějov, Olomouc, Šternberk, Dvorce, Opava, Krnov, Bruntál, Kolštejn, Staré Město, Králíky, Špilberk, Příbor, Šumperk, Zábřeh, Úsov, Uničov, Mohelnice, Loštice, Bouzov, Litovel, Nový Jičín, Fulnek, Hranice, Lipník, Holešov, Kroměříž, Bystřice, Napajedla, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Kyjov, Hodonín, Břeclav, Podivín, Lednice, Mikulov a Hustopeče). Povolení dostal, uvedenou trasu však nedodržoval. V březnu 1784 na něj přišla stížnost zemskému guberniu, že hraje bez povolení v Zábřehu. Při vyšetřování předložil šest tištěných cedulí ke hrám O svatém Janu Nepomukovi, O svatém Floriánovi, O Jenovefě, O svaté Juditě, O moudrém Aronovi a O prosící Esteře (⇒ Bartoš 1963). Na žádost, aby předložil jejich texty, uvedl, že je ponechal v zástavě v Prešpurku, odkud přicestoval. Krajský úřad v Olomouci mu další vystupování zakázal s odůvodněním, že hry, ve kterých „vystupuje též Hanswurst a míchá se mezi svaté“, jsou pohoršlivé, a bylo mu přikázáno opustit Moravu, jakmile skončí šestinedělí jeho ženy. 1785 hrál pak s loutkami v Štýrském Hradci.
U. pobyt na Moravě je významným dokladem působení rakouských loutkářů v českých zemích koncem 18. stol. a díky úřednímu vyšetřování nám poskytuje i ojedinělou možnost seznámit se s jednou linií jejich repertoáru. Hry ze života svatých a hry na biblické náměty, které jako zatím jediný známý loutkář této doby převážně uváděl, byly nejspíše převzaty ze staršího repertoáru barokního činoherního divadla. Poprvé v českých zemích je v jeho podání doložena i hra o životě sv. Jenovéfy. Hry s tímto námětem patřily později v 19. stol. mezi českými marionetáři k nejoblíbenějším.
Prameny a literatura
MZA, fond B 1 (Gubernium), sign. B 47, kart. 5. • J. Bartoš: Divadelní texty loutkáře Matěje U., Československý loutkář 10, 1960, s. 16 + Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 77; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 141; G. Staud: Adelstheater in Ungarn, Wien 1977, s. 68; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 63; A. Dubská: Legenda o svaté Jenovefě na loutkovém divadle, Loutkář 45, 1995, s. 52. • Kindermann
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 623
