Psán též Daborin, Dabrin, Tabarin, Tabarini, Tabarinus, Tabarrino, Tabbarin, Taberin, Taberino, Taborin, Thabarin, Thabarino, křest. jménem Giouan, Hanns, Jehan, Jhuan, Ioannes, Johannes, Juan, Zuan. T. byl prvním známým principálem, který přivedl italskou divadelní společnost přes Alpy do střední Evropy. Poprvé se objevil v prosinci 1568 jako „Jhuan Thabarino Comediante“ na hornorakouském zemském sněmu v Linci. 1569 vystupoval na uherském sněmu v Prešpurku. Odtud cestoval spolu s dvorem do Prahy, kde se konal český zemský sněm a sňatek arcivévodkyně Anny, dcery císaře Maxmiliána II., se španělským králem Filipem II. (v zastoupení, 4. 5. 1570). U dvora zřejmě získal určité postavení, neboť v účtech dvorní pokladny byl zaznamenán jako císařův herec (Römisch-Kaiserlicher Majestät Spielmann). Se svou manželkou Apollonií účinkoval v doprovodném programu turnaje na Staroměstském náměstí, který byl součástí svatebních slavností; program koncipovaný arcivévodou Ferdinandem II. Tyrolským realizoval dvorní malíř G. Arcimboldo. V Praze pak manželé hráli ještě několik představení, o nichž svědčí honoráře, vyplacené z příkazu arcivévody (15. 3. 1570 – 30 zlatých) a císaře Maxmiliána II. (3. a 25. 5. 1570 – 50 a 20 zlatých). Na těchto produkcích se podíleli další italští artisté a herci: H. Florentino, S. Trevisano, G. Maria, A. Soldino, Jullio (G. Pasquati) a A. Tuccaro. Z Prahy doprovázel T. dvůr na říšský sněm do Špýru, kde se konala druhá habsburská svatba, a to sňatek arcivévodkyně Alžběty s francouzským králem Karlem IX., odtud následoval královský pár do jeho francouzských sídel. Od března do června 1571 hrál vedle Comici Gelosi a společnosti A. Naselliho-Ganassy v Paříži, kde obdržel zlaté dary od kardinála Luigiho d’Este. Při svatebních slavnostech Karla II. von Innerösterreich a Marie Bavorské v srpnu 1571 byl T. opět ve Vídni. Odtud se vrátil do Francie na svatbu Jindřicha Bourbonského a Markéty z Valois (pověstná „pařížská krvavá svatba“). Hrál před králem v Blois, pravděpodobně ve společnosti svého pražského předchůdce A. Soldina, později možná u principála Naselliho-Ganassy nebo s vlastní společností u pařížského dvora, kde se mu narodil syn Massimiliano (kmotrem byl 25. 9. 1572 jako zástupce francouzského krále Jan Janovský z Janovic zvaný Bême, osobnost známá z historických událostí, souvisejících s potlačením hugenotů). 1574 se T. objevil opět u vídeňského dvora, kde od císaře Maxmiliána II. obdržel doživotně do pronájmu dvorní míčovnu. Poté o něm dlouho nejsou žádné zprávy. V lednu 1582 projednával pražský finanční úřad T. žádost Rudolfu II. o rentu, zda však v té době vyvíjel v Praze nějakou divadelní aktivitu, není známo. Po jeho smrti 1586 přešel pronájem míčovny na vdovu Apollonii, která zemřela v dubnu 1593. (Po 150 letech se za panování Marie Terezie z míčovny stalo divadlo Burgtheater.)
Od poloviny osmdesátých let 16. stol. oslavovaly italské příležitostné tisky pod jménem Tabarì Canaia postavu komedie dell’arte zvanou Zanni. Zda to byl právě T., nelze dosud potvrdit. Stál však u zrodu tradice tabarinovské postavy, jejíž jméno pak přijímali její pozdější představitelé; nejslavnějším byl legendární šprýmař Tabarin (vl. jménem A. Girard, † 1626), který od 1620 předváděl své výstupy ve stánku trhovce a mastičkáře Mondora na pařížském Place Dauphine. Na sklonku 19. stol. se Tabarin stal kultovní postavou pařížské i mezinárodní bohémy; jeho jméno nesou dodnes různé kabaretní a varietní podniky.
Prameny a literatura
ÖNB, Handschriftensammlung, Kammeramtsrechungen 1568–1571 (Maxmilián II.), Cod. 9089, fol. 41r, 84r; ÖStA, Hofkammerarchiv, Hofzahlamtsbücher 24/1570, fol. 27v, 341v–342r, 353v; Hofkammerarchiv, Hoffinanzprotokolle 287/E 1570, fol. 10v; 373-E (Prag)/1582, fol.17v; Tiroler Landesarchiv Innsbruck, Pfennigmeisteramtsraitung 1570, Hs. Nr. 1820, fol. 172v–173r; ÖNB, sign. 44.278-B, [Zirfeo]: Ordenliche Beschreibung: Des gewaltigen treffenlichen vnd herrlichen Thurniers zu Roß vnd Fuß… zu Prag…, [Augsburg?] 1570; D. Adam z Veleslavína: Kalendář historický, Praha 1590, s. 111n.; Monumenta historica Universitatis Pragensis III, Pragae [1848], s. 178; J. Teige: Základy starého místopisu Pražského (1437–1620), I/1, Praha 1910, s. 93, č. 90. • J. E. Schlager: Über das alte Wiener Hoftheater, Sitzungsberichte der phil.-hist. Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Wien) 6, 1851, s. 153n., 165–168; M. Sand: Masques et bouffons (Comédie italienne) II, Paris 1860, s. 294–314; A. Jal: Dictionnaire critique de biographie et d’histoire, 2. vyd. Paris 1872, s. 1160–1165; K. Trautmann: Italienische Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 228; A. d’Ancona: Origini del teatro italiano II, 2. vyd. Torino 1891, repr. Roma 1996, s. 458, 468, 485; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 50; G. Mazzoni: Per la maschera di Tabarrin, Miscellanea di studi critici edita in onore di Arturo Graf, ed. M. Barbi, Bergamo 1903, s. 195–200; L. Rasi: I comici italiani II, Firenze 1905, s. 555–560; P.-L. Duchartre: La Comédie italienne, Paris 1925, s. 82 + The Italian Comedy, New York 1926, repr. 1966, s.86 + La Commedia dell’Arte et ses enfants, Paris 1955, s. 81; A. Bragaglia: Il segreto di Tabarrino, Firenze 1933; W. Senn: Musik und Theater am Hof zu Innsbruck, Innsbruck 1954, s. 175, 177; K. Vocelka: Habsburgische Hochzeiten 1550–1600, Wien 1976, s. 103–105; T. D. Kaufmann: Variations on the Imperial Theme in the Age of Maximilian II and Rudolf II, New York 1978, s. 28–33; W. Pass: Musik und Musiker am Hof Maximilians II., Tutzing 1980, s. 298n.; Giuseppe Arcimboldo, Figurinen, ed. A. Beyer, Frankfurt a. M. 1983, s. 123–126; P. Preiss: Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 106–115; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 99; O. G. Schindler: Commedia dell’arte am Josefsplatz und das Phantom der Bibliothèque de l’Opéra: Der Mythos des Tabarin und Ms. Rés. 625, Biblos (Wien) 45, 1996, č. 1, s. 61–92 + „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 29–40 + Commedia dell’arte und Orvietan: „Der berühmte T.“ als Kurpfuscher am Wiener Allerheiligenmarkt, Medizin und Theater (Mimos 48, č. 4), Zürich 1996, s. 11–14 + Opium gegen die Pest, Commedia dell’arte gegen die Melancholie: Der „berühmte T.“ – Quacksalber am Wiener Allerheiligenmarkt und Komödiant am Kaiserhof, Stadtgeschichte und Medizingeschichte, ed. S. Horn–S. C. Pils, Thaur–Wien–München 1998, s. 86–95 + Zan T. – „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 411–544 + Špílmani, skákači a komedianti (T., Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 14–24 + Zan Ganassa, Tabarino & Cía. cruzan los Alpes (Primeros comici dell’arte en el séguito de los Habsburgos austríacos), SPFFBU, L 27, Brno 2006, s. 99-109; K. Jopke: „Anderwelt“-Vorstellungen im Umfeld der Tabarin-Maske, mag. práce, Universität Leipzig 1997. • DČD I, ES
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 599–600
