Syn Johanna a Anny Barbary S., roz. Würfelové. Jeho syn František (1762–1820) působil jako zpěvák a regenschori v Loretánské kapli v Praze, 1810 se stal zastupujícím ředitelem pražské konzervatoře, 1815 vedl zdejší oddělení sborového zpěvu. Pro operní představení na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a na Jezeří v severních Čechách příležitostně sestavoval ochotnickou operní společnost, v níž působil i J. T. Held. Sám František S. zpíval např. Leporella v Mozartově opeře Don Giovanni (Roudnice 1804) a Masetta i Komtura v téže opeře (Jezeří 1808). Jako Leporello debutoval ve Stavovském divadle v německojazyčném provedení opery za kapelníka W. Müllera (8. 11. 1807). Z jeho skladeb je známo 12 Lieder für das Forte-Piano gesetzt (Prag 1792) na texty herečky S. Albrechtové, jež v Praze hrála s drážďanskou činoherní společností P. Bondiniho a F. Secondy.
S. strávil mládí v Lehnici (Liegnitz), studoval na univerzitě ve Vratislavi, poté přišel do Prahy, kde po absolvování filozofie pokračoval na teologii. Podle Teubera vystupoval před Marií Terezií ve Vídni 1757. Byl zdatný houslista, působil jako primárius na různých pražských kůrech (např. 13 let u sv. Kříže většího v klášteře cyriáků), 1765 se stal chorregentem u paulánů, později u karmelitánů u sv. Havla, u jezuitů u sv. Václava a poté u sv. Mikuláše na Malé Straně. Vyučoval zpěvu a hře na housle. Od 1785 byl hudebním ředitelem pražského divadelního orchestru (⇒ GTK 1786). Patřil ke skupině hudebníků, kteří byli v těsném kontaktu s W. A. Mozartem při jeho návštěvách v Praze a při přípravě pražských inscenací jeho oper (např. Le nozze di Figaro [Figarova svatba] 1786). Mozart mu po své první návštěvě Prahy zaslal děkovný dopis (nedochován) adresovaný orchestru, jemuž připsal největší podíl na dosaženém úspěchu. S. hudební archiv, který převzal syn František, je dnes nejcennější součástí loretánské hudební sbírky, mezi jinými se zde dochovaly i party Requiem Es dur F. A. Rösslera-Rosettiho, provedeného za S. řízení v malostranském chrámu sv. Mikuláše při zádušní mši za W. A. Mozarta (14. 12. 1791).
S. komponoval mj. taneční kusy pro stavovský ples, pořádaný při příležitosti české královské korunovace Leopolda II. a Marie Ludoviky v Praze 1791. Dle Teubera byl jeho nejbližším přítelem křižovník J. K. Rohn (1711–79), archivář, knihovník a regenschori v kostele sv. Kříže většího, varhaník, houslista a pedagog. Věnoval S. latinskou skladbu Prosopopeia, v níž vylíčil jeho zásluhy o duchovní hudbu (⇒ Dlabač).
Literatura
GTK 1786, s. 165; nesign.: Italienische Operngesellschaft, Schematismus (Prag) 1789, s. 268; Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 134 (Franz); Ueber den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 2, 1800, č. 28–31, cit. dle Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin, ed. R. Angermüller, Bad Honnef 1995, s. 43, 46; Prager Theater-Almanach 1809, s. 10, 57; F. B. Mikovec: Zur Geschichte des Prager ständischen Theaters, Bohemia 30. 11. 1859; Teuber II 1885, s. 117, 152, 200, 207–209, 366, 382, 420–430, 441; P. Nettl: Mozart in Böhmen, Prag 1938, s. 75n., 218n. + Prager Lieder aus der Mozart-Zeit, Mozart-Jahrbuch 1953, Salzburg 1954, s. 116–121; T. Volek: Hudba u Fürstenbergů a Waldsteinů, Miscellanea musicologica 6, 1958, s. 124; J. Beránek: K otázce hudební složky českých korunovačních slavností v roce 1791, tamtéž 30, 1983, s. 102–104; Berkovec 1989, s. 221; V. Kapsa: Troldova excerpta z malostranských matrik, Hudební věda 37, 2000, s. 228; M. Jonášová: Neznámý pražský opis partitury Dona Giovanniho ve sbírce hudebnin premonstrátského kláštera na Strahově, tamtéž 42, 2005, s. 303n. • ČHS, Dlabač, Eitner, Gerber 2, LDM, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 585–586
