Psána též Strina Sacchi, Strinasachi, Strenasachi, Aninasachi, křest. jménem také Theresia. – Pocházela z hudebnické rodiny. Její sestra Regina, provd. Schlicková (1764–1839), se jako houslistka proslavila v Itálii i ve střední Evropě, 1784 koncertovala v přítomnosti císaře Josefa II. ve vídeňském Divadle u Korutanské brány a za autorova doprovodu přednesla Sonátu B dur (K. 454) W. A. Mozarta, kterou pro ni zkomponoval; bratr Antonio působil mj. jako houslista v salcburském dvorním orchestru, sestra Anna byla také zpěvačkou. S. se provdala za zpěváka (bas buffo) G. Ambrogettiho (* asi 1780). Pěvkyně Marianna S. a Teresa S.-Avogadro, působící v severoitalských divadlech ve třicátých a čtyřicátých letech 19. stol., mohly být její dcery nebo neteře.
Už od počátku pěvecké kariéry se S. orientovala na interpretaci v komickém oboru. Poprvé se představila v jarní sezoně 1787 v Mantově jako seconda donna. Vystupovala společně se sestrou Annou v buffách G. Paisiella Le due contesse [Dvě hraběnky] a F. Alessandriho La finta principessa [Domnělá princezna] a absolvovaly spolu i angažmá v Chioggii a Trevisu, Udine, Padově a Florencii 1791/92 (Zaida, G. Gazzaniga: Il Serraglio di Orosmano [Orosmanův harém]). V karnevalové sezoně 1793 v městě Volterra byla S. už obsazena jako prima buffa v Guglielmiho La bella pescatrice [Krásná rybářka] a Paisiellově La Scuffiara [Zamilovaná]. Následovalo angažmá v operní společnosti D. Guardasoniho v pražském Nosticově divadle 1793–97, kde byla zpočátku tzv. druhou primadonou alternující s A. Campi a E. Cannabichovou. Obor prvních komických rolí samostatně ovládla 1797. Po odchodu z Prahy (léto 1797 údajně strávila ve Vídni, kde její vystoupení však nejsou doložena) zahájila kariéru špičkové interpretky italských komických oper jako „prima buffa assoluta“ v benátském divadle Nobile Teatro Giustiniani da S. Moisè, kde 1797–99 zpívala první role v komických operách J. S. Mayra, G. Paisiella, M. Portogalla, G. a F. Gardiho, M. da Capua a G. Gazzanigy. Po hostování ve Veroně, Vicenze, Udine a Padově se vrátila do Benátek a 1799/1800 zpívala v divadle S. Benedetto (Mayr: L’avaro [Skrblík], Lubino e Carlotta, Portogallo: Il matrimonio di Figaro [Figarovo manželství]). Při následném pobytu v Paříži (Salle Olympique, Salle Favart, Salle Louvois 1801–05) upoutala pozornost brilantní pohyblivostí hlasu, důrazným přednesem a půvabem zejména v roli Caroliny z Cimarosovy buffy Il matrimonio segreto [Tajné manželství], s níž se posléze představila i v milánské Scale (1806) a v benátském divadle La Fenice, kde kromě toho 1807 účinkovala v premiérách nových oper J. S. Mayra Le due giornate [Dva kritické dny] a Belle ciarle, e tristi fatti [Mnoho řečí, ale skutek utek’], V. Lavigny Le Metamorfosi a S. Pavesiho Sapersi scegliere un degno sposo [Pomocí rozumu najde se vhodný ženich]. 1808/09 působila jako prima buffa operní společnosti, provozující italské opery (Mayr, V. Trento, P. C. Guglielmi, G. Farinelli) v Amsterdamu. Vrcholem sezony byla benefice S. pořádaná v karnevalu 1809 a spojená s prvním zdejším vystoupením jejího manžela G. Ambrogettiho v Mozartově opeře Don Giovanni (S. pravděpodobně zpívala roli Donny Anny, ⇒ Kutsch). Po návratu do Itálie získala angažmá v Padově (1810, znovu 1830) a Florencii (Teatro alla Pergola 1814/15, G. Rossini: Il Turco in Italia, J. Weigl: Rivale di se stesso [Sám sobě rivalem]) a i ve zralém věku hostovala ještě v Paříži (květen 1816) a v Londýně (1823). Vedle M.-A. Barilli (dcery C. Bondini) a E. Gafforini, s níž v Benátkách 1798 působila současně, patřila S. k předním evropským buffo sopranistkám předrossiniovského období.
Pražské publikum poznalo S. v době, kdy byl její hlas ještě mladý a svěží, kritika jej hodnotila jako krásný, průrazný a výjimečně působivý a vyzdvihovala zvláště její schopnost spojovat pěveckou virtuozitu s přirozeným nenuceným herectvím (⇒ GTK 1794). Pod vedením kapelníka italské opery J. K. Kuchaře se stala jednou z nejlepších zdejších pěvkyň (⇒ Dlabač). 1795/96 se podílela na českých provedeních Paisiellových oper Služka paní (Diwka Pani, v původní verzi La serva padrona) a Nanynka a Kubíček (Naninka a Kubiczek, Ančička und Kubiček). Původní verzi této dvouaktové komické opery Il matrimonio inaspettato [Nečekané manželství] hrál v Praze už P. Bondini pod názvem La contadina di spirito [Důvtipná venkovanka, 1786]. Na léto 1796, kdy část operního souboru včetně S. vystupovala v době stavebních úprav Nosticova divadla v domě U Železných dveří s nepříliš navštěvovaným programem komických oper a pantomim, zařadil Guardasoni také italskou verzi pojmenovanou Giacomo e Ninetta. Správné určení původní verze Nanynky a Kubíčka umožnil teprve nález části rukopisného klavírního výtahu s kavatinou Giorgina s českým textem „Ty nevíš Nanynko, jak túze se saužím“ (⇒ Jonášová 2002). V českých představeních, která ovšem neměla dlouhého trvání, se vedle S. uplatnil také český rodák a bas buffo J. Wieser s manželkou Josephou.
Hodnocení Guardasoniho společnosti z prosince 1794 (pravděpodobně z pera F. Němečka), vyzdvihuje S. jako začínající a nadějnou sílu, která spolu s A. Campi, jejím manželem a L. Bassim patřila mezi lepší pěvce jinak průměrného a nepočetného souboru. Ve vydařeném italském provedení Mozartovy Kouzelné flétny (Il flauto magico) vytvořila výborně roli Paminy (1793/94). V roli Sesta v Mozartově opeře La clemenza di Tito [Velkomyslnost Titova, 3. 12. 1794] zaznamenala úspěch svým přirozeným zjevem, zpěvem a herectvím, dle recenze její výkon vynikl zvláště ve srovnání s kastrátem D. Bedinim, který zpíval premiéru 6. 9. 1791; na S. se vzpomínalo i později, kdy byl za kapelníka W. Müllera do role Sesta obsazen tenorista J. Ch. Grünbaum. Její další výraznou rolí byla v Praze Rachelina v Paisiellově opeře La molinara [L’amor contrastato, Mlynářka / Láska s překážkami]. S Guardasoniho souborem účinkovala v letních sezonách 1793 (25. 5.–26. 8.) a 1794 (15. 6.–10. 9.) v Lipsku, kde se podílela na mozartovských inscenacích (Le nozze di Figaro, Don Giovanni) a na provedení oper J. Weigla La principessa d’Amalfi[Kněžna z Amalfi] a F. X. Süßmayra L’incanto superato[Překonané kouzlo]. V Praze zpívala též sólový part v kantátě zkomponované V. Maschkem k poctě arcivévody Karla Böhmens Dankgefühl [Vděčnost Čech, t: A. G. Meißner, 18. a 30. 11. 1796] a v kantátě F. D. Webera Böhmens Erretung [Záchrana Čech, t: J. G. Meinert] provedené za řízení V. Praupnera při univerzitní oslavě narozenin císaře Františka II. v Nosticově divadle 12. 2. 1797. Benefiční představení Mozartovy Figarovy svatby (Le nozze di Figaro), při němž byl rozdáván tištěný oslavný sonet (⇒ Dlabač), pořádala S. 31. 3. 1797 v Nosticově divadle na rozloučenou. Důvody předčasného odchodu nadějné pěvkyně z Prahy bývají spojovány s krizí zdejší italské opery v posledním desetiletí její existence, kdy stárnoucí impresário Guardasoni drastickými úspornými opatřeními zastavil jak personální obnovu souboru, tak obměnu repertoáru.
Prameny a literatura
Archiv Pražské konzervatoře, sign. 5299: Cavatina dell’Opera Nanetta & Giacobello o sia Il Matrimonio inaspettato. • ***k. [F. Němeček]: Einige Nachrichten über den Zustand des Theaters in Prag. Im Dezember 1794, AEJ 1794, sv. 2, s. 564, 566, 568n.; 1796, sv. 2, s. 182, 187; sv. 3, s. 189; sv. 12, s. 191; 1797, sv. 2, s. 185; sv. 3, s. 192; 1797, sv. 5, s. 204; GTK 1794, s. 301; nesign.: Italienische Operngesellschaft des Hrn. Guardasoni, Theater-Kalender / Taschenbuch fürs Theater (Mannheim) 1, 1795, s. 91; Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 3, 1801, sl. 463; Teuber II 1885, s. 326–329, 341, 430; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 483–485, 495–497, 505–507, 514–519; A. Schering: Johann Sebastian Bach und das Musikleben Leipzigs im 18. Jahrhundert, Leipzig 1941 (Musikgeschichte Leipzigs III), s. 564, 581n.; T. Volek: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, Miscellanea musicologica 16, 1961, s. 23, 25, 28, 30, 92, 110, 117, 188; Berkovec 1989, s. 100n.; R. Angermüller: „Io sto di salute e continuo di far musicha.“ Ein unveröffentlichter Brief der Geigerin Regina Strinasacchi verh. Schlick, Festschrift Christoph-Hellmut Mahling zum 65. Geburtstag I, ed. A. Beer–K. Pfarr–W. Ruf, Tutzing 1997, s. 47–55 + Domenico Guardasoni, Mozarts Impresario, Mitteilungen der Internationalen Stiftung Mozarteum (Salzburg) 50, 2002, s. 9–11, 13; M. Jonášová: Paisiellovy opery v Praze, Hudební věda 39, 2002, s. 193, 206, 216n. • DBI, DČD II, Dlabač, ES (chybně místo narození), Grove O, Kutsch (G. Ambrogetti); Laiske, ODS, Sartori
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 583–585
