S. rodinný původ není znám. Údajně debutoval 1768, ale první doklad o jeho divadelní dráze pochází až z Prahy 1770, kdy byl v soupisu obyvatelstva zapsán jako německý herec (bydlel na Novém Městě v blízkosti kostela P. Marie Sněžné na místě dnešního Jungmannova náměstí společně s J. A. Christem a kapelníkem italské opery A. Ferradinim), zřejmě tedy člen Brunianova souboru v Divadle v Kotcích. Téhož roku se zde oženil s Elisabeth von Seebach († 1777), která se nejpozději před koncem roku rovněž stala Brunianovou herečkou (doložena např. v roli komorné Arabelly v činohře S. F. Seylerové Die Familie auf dem Lande [Rodina na venkově], provedené k Novému roku 1771). Odtud přešli oba manželé do Brna, kde S. debutoval 20. 8. 1771 za direkce J. Böhma. 1773 nastoupil další angažmá v Berlíně u společnosti G. H. Kocha a zůstal tam ještě i na počátku ředitelství C. T. Döbbelina 1775. Téhož roku přešel k Wäserově společnosti do Lipska a Vratislavi, odkud se pokusil uprchnout s manželkou svého hereckého kolegy F. Henische, principál však oba přiměl k návratu a dodržení smlouvy. S touto společností pak hostoval S. v létě 1776 ve vídeňském Divadle u Korutanské brány. Karoline Henischová (roz. Gieraneková) vzápětí ovdověla a 1777 s ní S. odešel k saské dvorní společnosti vedené P. Bondinim, která hrála v Drážďanech, Lipsku a v Praze. S Henischovou se nejpozději 1778 oženil a oba u Bondiniho působili do 1783. Od června do srpna 1782 s tímto souborem absolvovali úspěšné hostování v pražském Thunovském divadle. 1783 odešli na několik sezon do Petrohradu, kde tehdy jako herec působil také jejich budoucí pražský principál V. Mihule. S. poté vystřídal ještě další působiště, mj. byl 1790 hercem u Ch. W. Klose v Lüneburgu, 1792 tenoristou u dvorního divadla ve Schwerinu. V Praze se s celou rodinou usadil 1792. Působil v souboru V. Mihuleho (režisér německých her), 1793–96 pak s vlastní společností v Thunovském divadle na Malé Straně a v Nosticově divadle jako podnájemce D. Guardasoniho.
Jeho společnost, v níž hrál a zpíval už spíše postavy usedlých mužů, měla v jeho manželce zprvu první tragédku, později představitelku matek, v T. Leiferové naivku (po odchodu 1795 ji nahradila T. Glaserová, roz. Horny) a v J. Fischerové osvědčenou komičku. C. F. Krüger zastával hrdinské a charakterní role, M. Kadleček byl první tenor ve zpěvohrách, komikem souboru byl J. Wieser, role otců hrál F. J. Fischer. 1796 ukončila S. pražské působení smrt. Jeho starší syn Carl, který hrával v otcově souboru dětské role, účinkoval později i v českojazyčných představeních (1796–98 v obsazení společnosti F. J. Bully ve Lvově). Vdova se zanedlouho provdala za režiséra společnosti a herce C. F. Krügera.
S. začínal jako činoherní i zpěvoherní milovník (tenor). V Brně debutoval 1771 jako Meyer (J. Laudes dle C. Goldoniho: Pamela als Frau [Pamela paní]), byl zde figurantem baletu a tenoristou v singspielech. Na kariéru v oboru milovnických rolí však musel v důsledku ztráty mladické štíhlosti záhy rezignovat, zato však vyspěl v herce širokého oborového rejstříku. U Bondiniho, kde debutoval 1777 (Offery, M. von Brahm: Der unbegründete Verdacht [Nepodložené podezření]), hrál nejen mladíky, ale i dobromyslné otce, příležitostně se uplatnil jako režisér. V Lüneburgu byli jeho oborem druzí milovníci, důvěrníci a staří sluhové. Od 1793, kdy působil jako ředitel vlastní společnosti, byl jeho pražský repertoár ve znamení zdejšího mozartovského kultu i postupně sílící orientace na vídeňský singspiel. Poprvé uvedl např. zpěvoherní novinky W. Müllera (Das Neusonntagskind [Nové nedělňátko], 5. 1. 1794, a Die Schwestern von Prag [Sestry z Prahy], 2. 11. 1794), pražskou premiéru Mozartovy jednoaktové komedie s hudbou Der Schauspieldirektor [Divadelní ředitel, 27. 4. 1794] a původní opery tuzemských skladatelů V. Maschka Der Spiegelritter [Rytíř se zrcadlem, l: A. Kotzebue, 9. 3. 1794] a F. X. Partsche Victor und Heloise oder Das Hexengericht [Viktor a Heloisa aneb Čarodějnický soud, 4. 12. 1794]. V činohře převažovali J. F. Jünger a F. W. Ziegler, později A. W. Iffland a Ch. H. Spieß. S. se ojediněle pokusil i o F. Schillera, ale neuspěl; provedení Dona Carlose 1794 neobstálo ve srovnání s předchozím nastudováním F. Secondy.
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Jakuba, sign. JAK N 7, 6. 11. 1793 (narození dcery); sign. JAK Z 5, 21. 1. 1796 (úmrtí S.); ÖNB, Bildarchiv: S. a Ch. E. Brandesová, anonymní dřevoryt, b. d.; portrét S., silueta, J. Z. Noether fec., b. d.; S. jako Herr von Brecour ve hře Ch. F. Weißeho Die beyden Hüthe (společně s Ch. E. Brandesovou a A. Räderovou), Gottlob del., Liebe sc., GTK 1779, nestr. listy za titulní stranou; Mad. Spengler, Gottlob pinx., Geyser sc., GTK 1782, frontispis; Strahovská knihovna, fond Divadelní cedule: pražské cedule S. společnosti 1794; NK, sign. 9 H 3647: Die Schwestern von Prag… bearbeitet von Joachim Perinet. Die Musik… Wenzel Müller. Aufgeführt… von der deutschen Schauspielergesellschaft des Franz Spengler, Prag 1794 (libreto s obsazením). • Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 1773, díl 2, s. 231, 237; Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 201, 211, 224; GTK 1775, s. 169n. (Kochische Gesellschaft Berlin); 1776, s. 253n. (Wäserische Gesellschaft); 1777, s. 240n.; 1778, s. 206 (Dresden); 1780, s. 231n. (Bondinische Gesellschaft); 1781, s. CXXXXVII; 1782, s. 223; 1783, s. 262; 1784, s. 262 (St. Petersburg); 1785, s. 219n.; 1786, s. 212n.; 1787, s. 221n.; 1793, s. 160n. (Prager Theater); 1794, s. 311–313 (Prag); Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielliebhaber (Offenbach) 1779, s. 400n.; nesign.: Nachricht die zwey Gesellschaften betreffend, die laut dem Theaterkalender von 1779 in Leipzig und Dresden, errichtet wurden, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1780, seš. 15, s. 116–122; Raisonnierendes Theaterjournal der Leipziger Michaelis-Messe 1783, Leipzig 1784, s. 186; Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1785, sv. 1, 1. polol., s. 89, 394; T. & S.: Theater-Journal der Klosischen Schauspieler Gesellschaft…, Lüneburg [1791], s. 6; AEJ 1794, sv. 2, s. 186n.; 1796, sv. 2, s. 181n.; Teuber II 1885, s. 23n., 134, 137, 140, 145, 301, 311–318 + Singspiel und Oper, Die Theater Wiens II/2, Wien 1903, s. 59; Gallerie, s. 149, 366; Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 25, 30n., 138, 147, 183, 336; Fach-Katalog 1892, s. 118; E. Šebesta: Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, Československé divadlo 2, 1924, s. 242 + Příspěvky divadel na chudinský fond, 5, 1927, s. 249n. + Vlastenské divadlo, 7, 1929, s. 245; T. Volek: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–1794, Miscellanea musicologica 14, 1960, s. 5–26 + Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, tamtéž 16, 1961, passim; F. L. Büttner: Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion Bondini von 1777 bis 1789, dis., Freie Universität Berlin 1961, s. 18, 29, 41, 46n., 51, 191–193; J. Got: Na wyspie Guaxary. Wojciech Bogusławski i teatr lwowski 1789–1799, Kraków 1971, s. 376–403 (Carl S.). • Kosch Th, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 563–566
