Psán též Solymanus. – Do jezuitského řádu vstoupil 1613 v Římě. Do Čech přišel 1625 a učil v Praze rétoriku a filozofii. Během svého zdejšího pobytu napsal pro žáky klementinského gymnázia hru SS. Chrysanthus et Daria a zřejmě také drama o sv. Václavovi. O těchto hrách máme pouze nepřímá svědectví (⇒ Pelzel 1786, ⇒ Menčík 1895). V rámci slavností pořádaných 1627 v Praze ke královské korunovaci císařova syna Ferdinanda III. a císařovy manželky Eleonory Gonzaga byla provedena S. hra Constantinus Victor [Konstantin vítěz]. Čtyřhodinové představení se konalo 6. 12. odpoledne na Hradě, za přítomnosti císaře a celého dvora. Patřilo mezi tzv. „ludi caesarei“, holdovací císařská představení, pořádaná pouze v případě panovníkovy návštěvy.
V předehře, odehrávající se v krásné zahradě, vystupují nymfy. Opěvují císařskou rodinu a pletou věnec, v němž má každý její člen svou květinu. Poté přijíždí Poezie (Poesis) na Pegasu a prosí, aby také směla předstoupit před císaře. Vlastní hra je rozdělena do pěti dějství (actus). Jejím obsahem je konflikt mezi právoplatným vládcem římské říše Constantinem a usurpátorem moci Maxentiem. Před rozhodující bitvou na březích Tiberu se Maxentius snaží získat přízeň pohanských bohů, ale Constatinovi slíbí anděl, že zvítězí ve znamení kříže. Navzdory velké početní převaze je Maxentius poražen a na útěku se utopí. Constatinus se ujímá vlády a zavádí křesťanství. Zdůraznění role Constantinových synů bojujících po jeho boku odkazuje k tehdejším snahám Habsburků o upevnění dědičné vlády nad Čechami. V mezihrách (chori) oddělujících jednotlivá dějství vystupují postavy reálné (např. ženy, vzývající po starém způsobu Palladu, nebo římská mládež) i mytologické (v závěru čtvrtého dějství přijíždí na delfínech a mušlích Tiber, Trítónové a Sirény). Po představení následoval ještě „turnaj“ (turnaeum) čtyř zápasníků. Každý z nich představoval zástupce jednoho světadílu – Evropan přijel do arény na koni, Afričan na lvu, Asiat na slonu a Američan na velbloudu – a zároveň každý přivedl (zřejmě) herce, znázorňujícího tento kontinent „oblekem a zbraněmi“ (habitu, armis).
Jak bylo u císařských představení obvyklé, jednalo se o drama, jehož provozování vyžadovalo bohatou výpravu a vyspělou jevištní techniku, schopnou uskutečnit četné proměny místa (Forum Romanum, vojenský tábor, Martův chrám, podsvětí aj.). Na jevišti se šikovalo vojsko, mladší syn připlul s loďstvem, nebešťané se radovali na oblacích, přímo před diváky byl stavěn vítězný oblouk apod. Důležitou roli hrál zpěv a tanec (např. kněží tančili pochodňový tanec).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna, sign. AA XV 57, č. 2: Constantinus victor, hilaris tragoedia, Pragae 1627, tištěný text hry. • J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v Československu I (rkp. KČD); J. Schmidl: Historiae Societatis Jesu provinciae bohemiae III, Pragae 1754, s. 822; IV, 1759, s. 628n.; F. M. Pelzel: Boehmische, Maehrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, Prag 1786, s. 20n.; C. Sommervogel: Bibliothèque de la Compagnie de Jésus VII, Bruxelles–Paris 1890–1900, s. 1366n.; Menčík 1895, s. 96; L. Lukács: Catalogi personarum et officiorum provinciae Austriae S. I. II (1601–41), Romae 1982, s. 755; J. Pömerl: První italští jevištní výtvarníci ve střední Evropě, DR 6, 1995, č. 4, s. 40n. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 563
