Psána též s křest. jménem Franzisca Edmunda. – Dcera principála J. Tillyho. Od dětství vyrůstala v divadelním prostředí. Debutovala 1767 v Mannheimu v otcově společnosti, u níž setrvala až do 1774, kdy bylo působení Tillyho v Linci dvorním nařízením ukončeno. Poté ji angažoval J. J. Brunian do svého pražského souboru, jehož přední členkou byla do 1779. Pod rodným jménem vystupovala až do sňatku s hercem M. Scholzem, za něhož se provdala 1775 v Praze.
V Brunianově souboru a poté v jeho části, kterou principál zanechal v Praze pod vedením Tillyho, působili manželé v Praze do 1779, poté odjeli do Prešpurku, kde krátce provozovali vlastní společnost. Cestou do dalšího působiště Hamburku (první vystoupení 4. 4. 1780) hostovali v říjnu 1779 v Divadle u Korutanské brány ve Vídni. Nabídku k angažmá Sch. odmítla a zůstala s manželem. Z Hamburku přešli 1781 k C. T. Döbbelinovi a s ním do Berlína, kde byla Sch. oceňovanou heroinou, na území německých států již tehdy proslulou. 1783 přijala i s manželem nabídku z Petrohradu (cestou tam hostovali v Rize), kde znovu vynikla ve velkých tragických rolích. Po návratu z Petrohradu, kde oba manželé vystupovali do 1788 a hráli i před carským dvorem, se Sch. 30. 3. 1790 poprvé představila ve Vratislavi, kde zůstala až do své smrti.
Sch. byla přední tragédkou reformního směru vyžadujícího v bezvýhradné službě literárně fixovanému textu všestranné herecké nasazení, schopné v divákovi vzbudit silný zážitek. V Mannheimu debutovala v roli Julie (Ch. F. Weiße dle Shakespeara: Romeo und Julie, 1767), s níž pak slavila úspěchy i v dalších působištích, např. ve Stuttgartu a ještě i v Praze. Mezi její nejúspěšnější pražské role byly kromě Julie zahrnovány Elfride (F. J. Bertuch dle W. Masona: Elfride), Královna Elisabeth (T. Corneille: Graf Essex [Hrabě Essex]), Minna (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm), Elmire (J. W. Goethe: Erwin und Elmire), Lady Macbeth (F. J. Fischer dle Shakespeara: Macbeth), Ofelia (F. L. Schröder dle Shakespeara: Hamlet), Wilhelmine (G. F. W. Großmann: Wilhelmine von Blondheim), Cornelia da Carpi (Bertuch: Elfride) a Marie (J. W. Goethe: Clavigo). Její kreace inspirovaly K. F. Guolfingera von Steinsberg k napsání hry Libusse (1778). Pražské výkony Sch. byly oceňovány nejen kritikou, ale i příležitostnými básněmi. V Berlíně byla vysoce hodnocena jako Merope (Voltaire: Merope), Medea (J. A. Benda: Medea, t: F. W. Gotter) nebo vévodkyně Ludmilla (J. M. Babo: Otto von Wittelsbach). V Petrohradu přecházela již na role středního věku (Oberförsterin, A. W. Iffland: Die Jäger [Myslivci], Oberhofmeisterin, týž: Elise von Wahlberg, Oberpriesterin, A. Kotzebue: Die Sonnenjungfrau [Panna Sluneční]), které pak hrála i ve Vratislavi. Shodně byla považována za výjimečnou uměleckou osobnost. Neoslňovala nápadnou krásou, ani hlasovými předpoklady, ale uchvacovala vždy hloubkou pojetí postav, opřenou o rozsáhlý literární rozhled, malebností gest a množstvím detailů, jimiž uměla jevištně obohatit dramatikovu postavu.
Prameny a literatura
AMP, oddací matrika fary u sv. Martina ve zdi, sign. MAR O 5, 1. 7. 1775 (sňatek); Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3332, přív. 2: K. F. Guolfinger von Steinsberg, [druhá předmluva], Libusse, Herzogin in Böhmen…, Prag, Brünn und Ollmütz…1779; ÖNB, Bildarchiv: Sch. v roli Medey, akvarel G. W. Hoffmanna, 1783; portrét Sch. (Fahrenschon del., J. Balzer sc.), před 1799; Sch. v roli Medey, mědirytina (G. W. Hoffmann del., D. Berger sc.), Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 6, 1783 (díl 1, frontispis). • GTK 1775, s. 171n.; 1776, s. 248; 1777, s. 232n.; 1778, s. 215; 1781, s. CCXVI; 1782, s. 30, 90; 1785, s. 219n.; 1786, s. 213; 1787, s. 225; 1790, s. 224; 1799, s. 208n.; 1800, s. 244; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 6–8, 10, 28; [I. de Luca]: Das gelehrte Oesterreich I, část 2, Wien 1778, s. 385; Prager Postzeitungen 9. 11. 1779; nesign.: Verzeichniß einiger im Oesterreichischen lebenden Schauspieler, Litteratur und Theater-Zeitung (Berlin) 2, 1779, s. 408–410; 4, 1781, s. 112, 242, 250, 358, 400, 429, 648; 5, 1782, s. 197, 215, 231n., 288, 448, 481, 807; 6, 1783, s. 109, 282, 288, 545, 686 (Riga), 714n. (Petrohrad); nesign.: Ueber die Prager Bühne, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 11, s. 14–19; nesign.: Wien, den 7. Oktober 1779, tamtéž 1780, část 14, s. 96–100; Russische Theatralien (St. Petersburg) 1, 1784, část 1, s. 39, 76; nesign.: Gegenwärtiger Zustand des deutschen Theaters in Petersburg, Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1785, 1. polol., s. 26–30; nesign.: Verzeichniß der in Breslau aufgeführten Stükke im Mai und Juni 1797, Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 1797, sv. 3, s. 65; Teuber II 1885, s. 27n.; Katalog der Porträtsammlung der K. u. K. Hoftheater III, Wien 1892, s. 663; M. Schlesinger: Geschichte des Breslauer Theaters, Berlin 1898, s. 76n.; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 34; W. Herrmann: Hoftheater – Nationaltheater – Volkstheater, Frankfurt a. M. 1999, s. 125–127, 131n., 134–138, 140. • Gallerie, Kosch Th, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 545–548
