Křest. jménem psán též Hannß. – Pocházel z německé rodiny artistů a komediantů žijící v durynském Erfurtu, z níž jsou známa také jména Servatio Schillingh (*1582 Kolín nad Rýnem) a Pancratius Schillingh (totožnost není vyloučena, působení zaznamenáno 1597–1604 v Kolíně nad Rýnem a v Altenburgu). Sch. společnost vešla zpočátku ve známost jako „skákači z Erfurtu“, později po přesídlení do saského Freibergu jako „skákači z Freibergu“. Následně se Sch. úspěšně představil na dvoře saského kurfiřta v Drážďanech a 1628 získal saské privilegium jako následník staré anglické herecké společnosti J. Greena. U saského dvora hrál např. Shakespearova Romea a Julii, zpracování amfitryonské látky nazvané Komödie von zwei Pickelheringen und ihren zwei bösen Weibern [Komedie, v níž dva Pickelheringové a jejich dvě zlé ženy hrají], známý anglický singspiel Pickelhering in der Kiste [Pickelhering v bedně]; loutkami představovanou hru Comödia von der Erschaffung der Welt [Komedie o stvoření světa], kus Tragödie vom reichen Manne und armen Lazaro [Tragédie o boháči a ubohém Lazarovi], hru H. Sachse Tragedi Die zwen ritter von Burgunt [Tragédie o dvou rytířích z Burgundska] a hru Historia Der Ermört Lorentz [Historie o zavražděném Lorentzovi], po níž následoval „tanec osmi osob na způsob onoho, provedeného Angličany při hře Bohatý Žid z Malty“. 1650 bylo privilegium územně rozšířeno na žádost Sch. zetě, společníka a představitele Pickelheringa J. Ch. Lengefelda (psán také H. Ch. Längsfeld, Lengsfeld apod., † 1667), a v červenci toho roku už společnost vystupovala v Žitavě s osmi anglickými komediemi a tragédiemi. 27. 6. 1651 zaslal Sch. jako principál Kurfiřtských saských privilegovaných dvorních herců (Kurfürstlich-Sächsische Privilegierte Hofkomödianten) na české místodržitelství žádost o povolení divadelních produkcí (komedií, tragédií a dílem duchovních a dílem římských historií), které hodlal uspořádat v Praze při cestě do Vídně. Staroměstský magistrát si vyžádal náhled repertoáru a 3. 7. povolení udělil. Pražský soupis Sch. repertoáru z 1651 (nejstarší pramen tohoto druhu pro dějiny profesionálního divadla v Čechách) obsahuje dvanáct titulů, které jsou téměř identické s těmi, jež 1627 v Drážďanech a poté zřejmě také v Praze uvedla společnost J. Greena, resp. R. Reynoldse. Heilige Dorothea [Svatá Dorota] byla původně The virgin Martyr Ph. Massingera; Der jämmerliche und niemals erhörte Mord aus Hispanien [Bídný a neslýchaný mord hispánský] Spanish Tragedy T. Kyda; Der reiche Jude von Malta [Bohatý Žid z Malty] a Doctor Faustus Ch. Marlowa, z dalších Shakespearových předchůdců byl zastoupen R. Greene (Orlando furioso [Zuřivý Roland]). Od Shakespeara se hrál Julius Caesar a König von Cypern [Král kyperský], textové zpracování odkazující na Jak se vám líbí a Kupce benátského. Der König von Rhodos oder die Jungfrauentragödie [Král rhódský aneb Tragédie panen] představoval původní The Maid’s Tragedy F. Beaumonta a J. Fletchera, kus Die zwei streitbaren Ritter Etelmor und Treumor[Dva udatní rytíři Etelmor a Treumor] je identický s Komödie von der Christabella [Komedie o Christabelle], jež vznikla adaptací nedochovaného anglického dramatu. Hry s biblickými tématy jako König Ahasver [Král Ahasver], Die keusche Susanne[Cudná Zuzana] či Der verlorene Sohn [Ztracený syn] byly možná těmi, jež pro své anglické herce sepsali hrabě Moritz von Hessen, resp. hrabě Julius von Braunschweig. Z Prahy odjel principál se společností, zvanou tehdy Kursächische befreiten Komödianten, do Vídně, kde mu Ferdinand III. udělil privilegium pro říši a dědičné země. Jako Sch. společníci figurovali vedle J. Ch. Lengefelda ještě Hanns Paul Sch. a Hanns Heinrich Sch., pravděpodobně principálovi synové. Hanns Heinrich byl 1685 za principálství J. Veltena ustanoven inspektorem drážďanského dvorního divadla. Dokdy Sch. osobně spolupůsobil při produkcích freiberské společnosti, které trvaly prokazatelně do 1669, není známo. Každopádně to byla jeho společnost, která uvedla 1665 v Drážďanech ve dvou večerech (25. a 26. 4.) dvoudílnou hru Libussa, první díl pod názvem Die böhmische Historia von der Libussa bis auf ihren Tod [Historie česká o Libuši až do smrti její], druhý s titulem Der siebenjährige Weiberkrieg, welchen die Vlasta wider den Primislaum geführt, bis sie erschlagen worden [Sedmiletá válka, vedená Vlastou proti Přemyslovi až do její porážky].
Prameny a literatura
NA, fond SM, T 61/1, fol. 3–8 (27., 28. 6., 5. 7. 1651); fond Kk, č. 1117 (28. 6. 1651 ⇒ Schottky 1829, ⇒ Menčík 1895, ⇒ Teuber I 1883, ⇒ Creizenach 1888, ⇒ Schindler 2001). • J. M. Schottky: Beiträge zur Geschichte der frühesten Prager Schauspiele, Monatsschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen 3, 1829, s. 203n.; M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden I, Dresden 1861, reprint Hildesheim 1971, s. 78, 106n., 117, 225, 249, 286; Teuber I 1883, s. 68n.; F. M. [Menčík]: O cizích komediantech v Praze, Národní listy 8. 10. 1890 + Menčík 1895, s. 90n.; Die Schauspiele der Englischen Komödianten, ed. W. Creizenach, Berlin 1888, reprint Darmstadt 1967, s. XXVIIn.; C. Niessen: Dramatische Darstellungen in Köln von 1526–1700, Köln 1917, s. 59, 70n., 73, 91; A. Konečný: Shakespeare v repertoiru anglických komediantů na půdě české, Zlatá Praha41, 1924, s. 435; K. Gabler: Hans Christoph Lengefeld, der erste Altenburger Hofschauspieler, Altenburger Heimatblätter(Altenburg) 6, 1937 (příl. Altenburger Zeitung 19. 2.), s. 9–11 + Theatralische Aufführungen im Schlosse zu Altenburg zu Beginn des 17. Jahrhunderts, tamtéž 22. 8. 1939, s. 68; W. Flemming: Englische Komödianten, Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte I, 2. vyd., ed. W. Kohlschmidt a kol., Berlin 1958, s. 349n.; W. Herrmann: Geschichte der Schauspielkunst in Freiberg, Schriften zur Theaterwissenschaft II, Berlin 1960, s. 558–566; H. A. Frenzel: Thüringische Schloßtheater, Berlin 1965, s. 27; D. Ludvik: Zur Chronologie und Topographie der „alten“ und „späten“ englischen Komödianten in Deutschland, Acta neophilologica (Ljubljana) 8, 1975, s. 53, pozn. 25; B. Rudin: Puppenspiel als Metier: Nachrichten und Kommentare aus dem 17. und 18. Jahrhundert, Kölner Geschichtsjournal1976, č. 1, s. 2–4 + Wanderbühne, Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte IV, 2. vyd., ed. W. Kohlschmidt a kol., Berlin 1984, s. 809; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien 1988, s. 105n.; O. G. Schindler: „Englischer Pickelhering – gen Prag jubilierend“. Englische Komödianten als Wegbereiter des deutschen Theaters in Prag, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 93–95. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 541–543
