Uváděn též jako Resonier, s křest. jménem Peter. – Patřil k první vlně italských loutkářů, kteří v 17. stol. hráli v zaalpských zemích a svým vlivem zasáhli do vývoje středoevropského loutkářství. Poprvé se objevil koncem 1666 ve Vídni, poté odjel do Prahy, kde 7. 1. 1667 společně s Joanem Baptistou žádal o povolení italského marionetového divadla na Malé Straně. Totožnost jeho společníka není dosud objasněna. Domněnka (⇒ Purschke 1986), že šlo o loutkáře J. B. Fornenberga z Amsterdamu, který působil v Praze už 1658, je sporná, neboť Fornenberg byl v době R. pražského pobytu pravděpodobně ve Švédsku. Žádosti bylo vyhověno s podmínkou, že se loutkáři vyvarují pohoršlivého chování. Ještě téhož roku se R. vrátil do Vídně, kde hrál loutkové divadlo v boudě na náměstí Judenplatz společně s G. Resonierem, patrně svým synem, dalších téměř 40 let (⇒ Schlager 1839).
Repertoár R. není znám. Podle italských badatelů byl jeho komickým typem Pulcinella a patřil tedy k loutkářům, kteří se inspirovali repertoárem komedie dell’arte. Rovněž není znám druh loutek, které používal. Nejspíše hrál se spodovými loutkami, které komediím s Pulcinellou svými dynamickými možnostmi lépe vyhovovaly. Nelze ovšem vyloučit ani marionety, jejichž popularita právě v této době stoupala.
Literatura
J. N. Schlager: Wiener Skizzen aus Mittelalter, nová řada (Wien) 1, 1839, s. 359; H. S. Rehm: Das Buch der Marioneten, Berlin 1905, s. 187; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 11; Burattini – Marionette – Pupi, ed. D. Cecchi, Milano 1980, s. 307; M. Byrom: Punch in the Italien Pupet Theatre, London 1983, s. 40; H. R. Purschke: Die Puppenspieltraditionen Europas. Deutschsprachige Gebiete, Bochum 1986, s. 71, 311.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 490
