Uváděn též jako Rizzi, Renzzi, Renti, s křest. jménem Giovanni, Johann. – Italský loutkář z Benátek. První známá zpráva o jeho činnosti pochází z Vídně, kde dostal povolení předvádět v listopadu a prosinci 1777 italské marionetové divadlo v Divadle u Korutanské brány. Z Vídně odjel do Prahy, kde 31. 12. 1777 společně s F. Larattou žádal o povolení loutkových produkcí v Platýzu. V únoru 1778 podal již sám žádost (označil se v ní jako benátský „Buratin-spieler“) o snížení původně vyměřené taxy šesti dukátů na chudé, kterou odůvodnil malým počtem realizovaných produkcí (od 8. 2. do 10. 2. odehrál tři představení a očekávaný výdělek nemohl pokrýt náklady, činící podle detailního rozkladu 155 zlatých; gubernium mu pak poplatek snížilo na jeden dukát). Jeho další působení není známo.
O charakteru R. divadelních aktivit vypovídá pouze pražský italsko-německý plakát; ten však zato obsahuje jediný známý soupis repertoáru italského loutkáře ve střední Evropě poslední čtvrtiny 18. stol. Italská verze cedule uvádí celkem 28 her, jejichž titulní postavou je většinou Pulcinella, mj. Pulcinella Cuoco [Pulcinella kuchařem], Pulcinella Ladro in campagna, e galantuomo in Città [Pulcinella jako zloděj na venkově a kavalír ve městě], Pulcinella Principessa [Pulcinella princeznou], Pulcinella compagno del Diavolo [Pulcinella jako ďáblův společník]. Německé znění plakátu vypočítává 25 her a jednu dohru. Hlavní postavou není Pulcinella, nýbrž Harlekýn, jímž se R. snažil své produkce přiblížit divákům zaalpských zemí. Jak z názvů her vyplývá, šlo vesměs o komedie, např. La Confusione d’amore, e gelosia [Zmatek lásky a žárlivosti], Il Servo sciocco [Pošetilý sluha], Il Gran Basilisco [Velký bazilišek]. Hra Le Disgrazie di Pulcinella [Pulcinellovy nehody] patřila k nejpopulárnějším kusům, které italští loutkáři převzali z komedie dell’arte (byla uváděna nejčastěji pod titulem Le trentatre Disgrazie di Pulcinella [Třicet tři Pulcinellových nehod] – podobný název užil R. i v německé části plakátu: Die dreyßig Unglücksfälle Arlechins [Třicet Harlekýnových nehod]). Z komedie dell’arte vycházely zřejmě i další hry, např. Pantalone Schiavo in Algeri [Pantalon jako otrok v Alžírsku], La Nascita di Pulcinella [Pulcinellovo zrození], Comare Checa, e la Comare Chaca [Kmotra Checa a kmotra Chaca], La Gara de’Zanni [Horlivý Zanni]. Další uváděný titul Il figliuol Prodigo [Marnotratný syn] patří do nejstaršího loutkářského repertoáru, zatímco hra La Casa con due Porte [Dům se dvěma dveřmi] byla zřejmě úpravou Calderónovy komedie. Titul Il Gran Convitato di Pietra, v německé verzi Das steinerne Gastmahl [Kamenná hostina], dokládá, že loutkáři uváděli hry s donjuanovským námětem. Podle plakátu hrál R. ve francouzštině, italštině a španělštině a používal kolem 40 loutek zvaných burattini. Sám kladl důraz na krásné dekorace a na rychlost scénických proměn. Podle uvedených výdajů hrál pravděpodobně sám, avšak najímal si hudebníky k doprovodu. Jeho představení doplňovaly dvě atrakce; trpasličí tanečnice z Korsiky, měřící pouhých 88 cm, a čtyřnohý kohout. Šlo pravděpodobně o živého tvora, nikoli o maskovanou figurínu; podobné kuriozity často ukazovali i jiní loutkáři.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1774–83, B 11/62, kart. 610: cedule 1777/78 (⇒ DČD I, ⇒ Schindler 1999). • G. Gugitz: Regesten zur Geschichte des mechanischen Theaters in Wien und Niederösterreich, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1954/55, Wien 1959, s. 69–79; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 71; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 44; O. G. Schindler: Commedia dell’arte und Puppenspiel, Figura: Zeitschrift für Theater und Spiel mit Figuren – Revue d’expression marionnetique (Zürich) 7, 1999, č. 2 (26), s. 3–7, 23. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 487–490
