Psán též Redelmayer, Redelmair, Riedelmeyer. – Syn malíře Ferdinanda Michala R. 1744 se učil u dvorního malíře F. Müllera, pak pracoval pro pražské Divadlo v Kotcích (1777/78 veden v pražské divadelní ročence také jako scénograf zdejší baletní a pantomimické společnosti F. A. Göttersdorfa). Následně spolupracoval s malířem F. X. Palkem a patřil mezi jeho nejlepší žáky. Své specializované vzdělání si doplnil v blíže nezjištěné době praxí v Berlíně u G. Galli-Bibieny. K jeho spolupracovníkům na velkých zakázkách nástěnných a nástropních maleb patřil vedle Palka i malíř a rovněž výtvarník Divadla v Kotcích J. Hager. S ním se R. podílel na výzdobě kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře, zámku v Bečvárech a kostela ve Vejprnicích. Po umělecky úspěšných letech skončil R. svůj život v bídě a zemřel ve špitále milosrdných bratří.
Z R. tvorby pro divadlo zaznamenává inventář Divadla v Kotcích z 1781 pouze tři položky (méně než u Hagera). Tyto dekorační soubory jsou nejasně označeny: čtyři kusy „průhledného lesa“ (nepochybně oblouky a prospekty, prořezávané četnými průhledy), „nový portál a šest kulis letního divadla“ (patřily nejspíše k pobočné scéně, zřizované v letních měsících na Ovocném trhu v místě dnešního Stavovského divadla) a jeden prospekt, deset kulis a pět sufit „černého divadla“ (blíže neznámé dekorace).
Na rozdíl od skromně doložené scénografické tvorby J. Hagera se zachovala dosti početná řada R. návrhů určených pro divadlo, nedávným výzkumem rozmnožená i o některé, jež byly dosud bez vážnějšího důvodu připisovány Palkovi. Jediné dvě datované kresby přitom nesou letopočet 1757.
Kresby vynikají živým výtvarným rukopisem i bohatou invencí v utváření zobrazených architektur. Z hlediska teatrologického jsou zvláště cenné ty, které nejzřetelněji napovídají způsob skutečného provedení na jevišti (prořezávané oblouky, jimiž se scéna hloubkově členila před závěrečným prospektem, rozkreslené boční kulisy). Ve svém slohovém pojetí ukazují scénické návrhy R. vývoj od vzrušeného bibienovského stylu ke klasicistnímu zklidnění.
Prameny a literatura
NGg, Strahovská knihovna, Západočeské muzeum v Plzni: scénické a architekturní kresby; SOA Plzeň, pobočka Žlutice, RA Nosticové, inv. č. 1305, sign. AX 13 (⇒ Ptáčková 1992). • Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 117; R. Kuchynka: Palkovy fresky v Čechách, Památky archaeologické 29, 1917, s. 129–132, 165–176 + Kresby v knihovně Strahovského kláštera, 30, 1918, s. 113n.; J. Port: Divadelní výtvarníci staré Prahy, Kniha o Praze III, ed. A. Rektorys, Praha 1932, s. 91–93; J. Hilmera: Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 47n., 67, 87; P. Preiss: Jevištní výtvarníci kotecké scény, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 33n. + František Karel Palko, Praha 1999, s. 66, 112, 242–246; V. Ptáčková: Soupis dekorací Divadla v Kotcích z r. 1781, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 293n. • Dlabač, Nagler, Thieme–Becker, Toman
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 483–484
