Psán též Peccarek. – Působil jako učitel na německé škole v Hněvotíně (od 30. 3. 1778), 1783 se stal jejím rektorem; ve zdejší obci také zemřel a byl pochován. Komponoval především chrámovou hudbu, ale skladatelsky se podílel také na vzniku dvou známých hanáckých zpěvoher Maréna a Kedrota a Jora a Manda, jejichž texty napsal → J. Bulín (1783/84).
Oba stručné jednoaktové výstupy jsou založeny na dialogu dvou postav, vyjádřeném recitativy a jednoduchými „áriemi“ (písněmi, popř. dvojzpěvy). Tematické pozadí rozhovoru dívek Marény a Kedroty o potížích při hledání ženicha i předsvatebního sporu dvojice Jory a Mandy poukazuje na úděl venkovských obyvatel, které sužuje obava z vojenských povinností a válek i každodenní dřina. Přesto je vyznění zpěvoher komické a jejich zřejmým účelem bylo pobavit vesnické publikum, na něž se obracely.
I přesto, že se P. hudba ke zpěvohrám dochovala pouze částečně v opisech Jory a Mandy (úprava pro zpěv s doprovodem klávesového nástroje), lze usoudit, že byl méně obratným skladatelem než → I. Plumlovský nebo → J. Schreier. Jeho skladby se jednoznačně přiklánějí k hanácké lidové písni, prosté rytmizaci a sylabickému pojednání textu.
Obě zpěvohry se po hanáckých vesnicích jistě hojně prováděly, neboť nápěvy jejich árií dosáhly velkého rozšíření. Objevily se jako jednotlivé zlidovělé písně např. v moravskoslezské guberniální sbírce (1819); nejznámější píseň Jory, chystajícího se na vojnu, Doneste mě včel vojanske mondore, byla často tištěna ve společenských zpěvnících 19. stol. a moravský vlastenecký básník J. H. A. Gallaš pojal obě libreta do své sbírky Múza moravská (1813).
Edice
Jora a Manda. Hanácká opereta z r. 1783, úvod a klavírní doprovod E. Axman, Olomouc [1911; podle opisu J. Balcárka z Velké Bystřice u Olomouce, tj. úpravy pro méně pohotové zpěváky; doprovod slohově neodpovídá předloze]; B. Václavek–R. Smetana: Český národní zpěvník, Praha 1949 (píseň Doneste mně sem vojanske mondore); Hanácká opereta Jora a Manda [šest stručných ukázek], Guberniální sbírka písní a instrumentální hudby z Moravy a Slezska z roku 1819, ed. K. Vetterl–O. Hrabalová, Strážnice 1994, s. 373–394; J. H. A. Gallaš: Muza moravská I, v patero odděleních, obsahující duchovní, mravní, polní, veskoobčanské a starovlastenecké hanácké písně…, ed. T. Fryčaj, Brno 1813, s. 431–440 (Maréna a Kedrota), s. 441–445 (Jora a Manda), nová ed. J. Skalička, Olomouc 2000.
Prameny a literatura
MZA, sig. G 11, 990/1, fol. 1–42: Jora a Manda, basový part 1784. • E. Axman: Moravské „opery“ ve století XVIII., Časopis Moravského musea zemského (Brno) 12, 1912, s. 1–49; J. Vaca: Hanácké opery a Svatý Kopeček, Mojmírova říše (Náklo u Olomouce) 4, 1940/41, s. 12–14; J. Němeček: Lidové zpěvohry a písně z doby roboty, Praha 1954, s. 32; J. Trojan: Dvě rozpustilé hanácké operety 18. stol., Štafeta (Prostějov) 5, 1974, č. 3, s. 20–23 + České zpěvohry 18. století, Brno 1981, s. 4, 38–45; A. Burešová: Hudba hanáckých zpěvoher, Copak to ale za mozeka hraje?, ed. E. Petrů, Ostrava 1985, s. 26–33; E. Petrů: Hanácké zpěvohry, DR 11, 2000, č. 3, s. 86n. (Základní pojmy divadla, ed. P. Pavlovský, 2004, s. 106); J. Sehnal–J. Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001, s. 120; J. Fiala: Dobové české slovesné reflexe slezských válek, Olomouc 2001; J. Linka: Musae inter arma, Česká literatura 51, 2003, s. 601–605; viz Edice. • ČHS, DČD I, SČHK (Hanácké operety)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 450
