Uváděn též jako Pauli, s křest. jménem Carl. – Doložené principálské působení P. spadá do 1663–78, začalo však dříve, protože první doklad, stížnost jeho manželky, komediantky Elisabethy P. (Schleswig 1663), obsahuje zmínku o 19 letech společného života. V žádosti o koncesi v Hamburku 1666 uváděl jako svá dosavadní působiště Lübeck, Brémy, Rostock, Helmstadt, Jenu, Lipsko (zde poprvé zaznamenán 1665), Wittenberg, Štrasburk, Basilej (1665), Augsburg, Bayreuth, Prahu (kusé pražské doklady to však nepotvrzují), Vratislav, Frankfurt nad Mohanem (1665), Kolín nad Rýnem a Berlín. Jeho společnost se nazývala Carlische Hochdeutsche Comödianten nebo Die Hamburgischen Comödianten. Kolem 1655 do ní v Lipsku vstoupil J. Velten, který se oženil (nejpozději 1671) s P. dcerou Catharinou Elisabethou (→ C. E. Veltenová). Další pobyty společnosti jsou dokumentovány spolehlivěji: Lipsko 1667, Güstrow a Lübeck 1668, Gdaňsk 1669, Královec 1670, Kiel 1671, Kodaň 1672, Riga 1672, Lipsko a Drážďany 1673. Žádost o povolení hrát v Praze (březen 1674) při cestě z Drážďan do Vídně byla zamítnuta. Dalšími štacemi se staly Vídeň, Lipsko a Hamburk 1674/75, Husum a Lübeck 1675. V Lipsku hrál P. ještě 1676. Nejpozději v únoru 1678 se jeho zeť Velten osamostatnil. „Hamburští komedianti“ hráli toho roku v Lipsku i v dubnu, v květnu a v říjnu, 1679 hostovali v Drážďanech, není však jasné, jaká to byla společnost a zda P. ještě žil.
P. patřil k prvním německým principálům, jejichž společnosti měly ryze německé složení a zaměstnávaly i herečky. Komickou postavu Pickelheringa hrál jeho syn Ferdinand Egidius. P. uváděl repertoár anglických komediantů v němčině a později jej obohacoval novými německými tituly, zčásti původními (Ibrahim Bassa dle D. C. Lohensteina), zčásti přeloženými a upravenými z holandských a francouzských předloh. Je známo na 59 her P. společnosti, hlavně z pobytů v Gdaňsku (1669) a v Drážďanech (1674, případně 1679). Z jeho repertoáru pochází první německá úprava dramatu o Hamletovi z doby kolem 1667 s názvem Der bestrafte Brudermord [Potrestaná bratrovražda]. Ve značně přepracovaném textu je principál komediantů nazýván Carl (hrál ho zřejmě sám P.). Do Dánska přijíždí se společností německých komediantů. Zmiňuje se Hamletovi o své návštěvě saského dvora a Hamlet se ho vyptává na ženské členky souboru, jejichž herecké uplatnění bylo v době vzniku této úpravy novinkou. Také Hamletovy rady hercům jsou obměněny způsobem odpovídajícím P. době (např. varování před přemírou „španělských pavích kroků“). V Drážďanech měl P. na repertoáru i kus Die verführerische Allamoda [Svůdná Allamoda] od F. Sbarry v překladu C. Arzonniho, vydaný 1660 v Praze.
Prameny a literatura
NA, fond NMa, sign. T-2, č. 7 (8. 3. 1674); SB Berlin, sign. 4° Xq 6096 (pouze záznam v katalogu, ztráta za druhé svět. války): C. Arzonni, Betrug der Allamoda, Sittliches Gedicht und Schawspiel. Auß dem Wällischen in die Hoch-Teutsche Sprach vbersetzt… Anno 1660 in Prag dargestellet. Gedruckt in der Alten Statt Prag; Tragoedia: Der bestrafte Brudermord oder: Prinz Hamlet aus Dänemark, Olla Potrida (Berlin) 4, 1781, seš. 2, s. 18–68 (ed. W. Creizenach: Die Schauspiele der englischen Komödianten, Berlin–Stuttgart [1889], s. 125–186); Tiberius von Ferrara (z gdaňského rkp. ed. ⇒ Bolte 1895, s. 177–218); Der stumme Ritter (tamtéž, s. 323–267). • M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden I, 1862, s. 244, 253; Teuber I 1883, s. 78; B. Litzmann: Die Entstehungszeit des ersten deutschen Hamlet, Zeitschrift für vergleichende Litteraturgeschichte und Renaissance-Litteratur, nová řada (Berlin) 1, 1888, s. 6–13; Quellen zur Geschichte Leipzigs I, ed. G. Wustmann, Leipzig 1889, s. 477n.; J. Bolte: Das Danziger Theater, Hamburg–Leipzig 1895, s. 96–123, 177–267. • Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 449–450
