Zvaný též Giulio da Padova, Magnifiche, Magnifico, Pantalone. – V Praze vystoupil 1570, kdy tu byly pořádány četné slavnosti u příležitosti zemského sněmu a v zastoupení konané svatby arcivévodkyně Anny, dcery císaře Maxmiliána II., se španělským králem Filipem II. (4. 5.). Živé společenské dění provázející tyto události přilákalo do Prahy řadu italských artistů a herců komedie dell’arte: A. Soldina, G. Tabarina, H. Florentina, S. Trevisana, G. Mariu, A. Tuccara (zvaného též Saltari, Hans Arch aj.) a také jakéhosi herce Jullia. Domněnku, že šlo o herce, který se pod jménem P. později proslavil jako Pantalone herecké skupiny Comici Gelosi posiluje skutečnost, že Soldino se společně s jedním „Pantaleone Comediante“ objevil už 1565 v Římě. Pantalone – pravděpodobně P. – je doložen 1567/68 ve společnosti herečky B. Flamini, která v lednu 1569 vystupovala na vídeňském dvoře. Brzy poté se připojil ke společnosti Gelosi, o níž jsou první zprávy z 1568. S touto skupinou zřejmě znovu pobýval na vídeňském dvoře 1576. Francouzský král Jindřich III., který viděl P. jako Pantalona v Benátkách 1574, projevil 1576 přání, aby Gelosi přijeli ke dvoru do Paříže, ale jeho benátský vyslanec mu 22. 6. 1576 sdělil, že „le dit Magnifique“ právě pobývá na císařském dvoře. Není vyloučeno, že P. přibyl do Vídně spolu s B. Amorevolim, který se v Praze a ve Vídni prokazatelně zdržoval do konce 1575. Předpokládané hostování Gelosi u habsburského dvora (zmíněné pouze vyslancem Jindřicha III.) skončilo nejpozději úmrtím císaře Maxmiliána II. na říšském sněmu v Řezně 12. 10. 1576. O Vánocích se Gelosi objevili ve Francii, 25. 1. 1577 přišli do Blois. Působení P. je pak jmenovitě doloženo 1585 a ještě 1589 při šlechtické svatbě ve Florencii. Protože se o P. zmiňuje F. Andreini („Bravure del Capitano Spavento“) jako o jediném Pantalonovi společnosti Comici Gelosi, je pravděpodobné, že P. sdílel její osudy až do 1604, kdy zanikla.
Prameny a literatura
ÖNB, Handschriftensammlung: Cod. 9089, fol. 51v, 107v; ÖStA, Hofkammerarchiv: Hoffinanzprotokolle 323/E-1576, fol. 158v; T. Porcacchi: Le attioni d’Arrigo terzo Re di Francia e di Polonia, Venetia 1574. • F. Bartoli: Notizie istoriche de’comici italiani II, Padova 1781, reprint Sala Bolognese 1978, s. 80; J. E. Schlager: Über das alte Wiener Hoftheater, Sitzungsberichte der phil.-hist. Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Wien) 6, 1851, s. 153, 166; A. Baschet: Les comédiens italiens à la cour de France, Paris 1882, reprint Genève 1969, s. 54–83; A. Bertolotti: Artisti veneti in Roma, Venezia 1884, s. 53; J. Meissner: Die englischen Comoedianten zur Zeit Shakespeares in Oesterreich, Wien 1884, s. 21, 190n.; K. Trautmann: Italienische Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 228n., 293; A. Ademollo: I teatri a Roma nel sec. XVIII, Roma 1888, s. 35; A. d’Ancona: Origini del teatro italiano II, 2. vyd. Torino 1891, reprint Roma 1996, s. 449n., 454, 457, 468n., 489; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 50; L. Rasi: I comici italiani II, Firenze 1905, s. 231, 541; B. J. García García: La compañía de Ganassa en Madrid (1580–84): tres nuevos documentos, Journal of Hispanic Research (London) 1, 1992/93, s. 356; D. Gambelli: Arlecchino a Parigi I, Roma 1993, s. 131; French Theatre in the Neo-classical Era, 1550–1789, ed. W. D. Howarth, Cambridge 1997, s. 83n., č. 69; O. G. Schindler: „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 30–32 + Zan Tabarino – „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 411–544 + Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 14, 17, 21. • ES, Kindermann
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 443–444
