Psán též Niccolini, křest. jméno Filippo. – Podle jména se soudí, že byl italského původu. Svou dosud známou dráhu však započal 1740–42 v Paříži, kde pracoval pod vedením londýnského skladatele pantomim Mainbraye z divadla Drury Lane, který ho seznámil s anglickou tradicí tohoto divadelního druhu. 1742 účinkoval v Nizozemí v amsterodamském divadle Schowbourg a ve městě Alkmaar, kde vydal 1742 soubor pantomimických libret. Tam se patrně oženil s Magdalenou van Oploo a sestavil dětskou pantomimickou společnost, se kterou pak dlouhou dobu slavil úspěchy po celé střední Evropě. Z jeho dalšího itineráře je doložen úspěšný pobyt 1745/46 ve Frankfurtu nad Mohanem, 1746 ve Stuttgartu a v Mnichově, 1746/47 ve Vídni, 1747 v Brně a v pražském Divadle v Kotcích, kde od podzimu 1747 až do března 1748 suverénně dominoval místnímu divadelnímu životu. Z Prahy se vydal do Lipska (květen až červen 1748), pokračoval do Hannoveru a Hamburku (11. 11. 1748–5. 6. 1749). 1749 účinkoval údajně v Norimberku a Drážďanech, poté v Braunschweigu, kde od září 1749 získal dlouhodobou smlouvou existenční zajištění u tamějšího dvora. 1753 se stal i ředitelem italské opery a francouzské činohry. Po skončení brunšvické smlouvy 1771 působil od 22. 6. 1772 v Hamburku. 1773 však upadl do dluhů a utekl před věřiteli do Lübecku, kde jeho stopa mizí.
Myšlenka zřídit dětskou pantomimu, kterou pravděpodobně pojal již v Paříži, se ukázala být neobyčejně šťastnou. Úspěchy N. byly založeny nejen na precizní pohybové, herecké i pěvecké výchově dětí, ale i na jeho schopnosti vytvářet divadelní syntézu, která měla vrcholnou úroveň ve všech svých složkách, tj. jak v oblasti pantomimického herectví, tak i po stránce výtvarné a hudební. Dětskou společnost udržoval novými adepty ve věku 4–15 let, odrůstající členové, mezi nimiž byly i příslušníci N. rodiny, přecházeli jako dobře školení mimové i pěvci do souborů dospělých. Od 1753 své pantomimy hrál už jen se souborem dospělých interpetů. Pro italská intermezza měl ve své společnosti italského pěvce G. Capperoniho (bas buffo), ženské role zpívaly sestry Anna a Teresina van Oploo, Holanďanky, pravděpodobně nevlastní dcery N., vystupující pod jeho příjmením (všichni pak přešli do jeho brunšvického operního souboru). Výtvarníkem společnosti byl → G. B. I. Colombo, skladatelem a kapelníkem do 1762 → I. Fiorillo, pak J. G. Schwanenberger, vesměs prvořadí umělci své doby.
V době N. cestování po Evropě se program každého večera skládal z jedné opery-pantomimy (tj. pantomimy s vloženými áriemi), jednoho italského intermezza a baletní dohry. Téměř po celou dobu své činnosti N. uváděl neměnný repertoár. Tituly pantomim z jeho holandského sborníku (1742) se objevují nejen v hamburském repertoáru společnosti 1748/49 (znám v úplnosti), ale i mnohem později 1772. V Hamburku to byly 1748/49 např. Der betrogene Arzt oder Die Flucht des Arlequins nach der Insul derer Liliputianer [Oklamaný lékař aneb Harlekýnův útěk na ostrov Liliputánů] nebo Das Grabmahl des Arlequins [Harlekýnův náhrobek]. V těchto pantomimách anglického a francouzského původu byl Harlekýn nejen komickou postavou, ale tvořil s Kolombínou obvykle i hlavní milovnický pár. Jedinou inovací byla později snaha o lokalizaci námětů (pantomima Die Begebenheiten des Arlequins in den Harz-Gebürgen [Harlekýnovy příhody v pohoří Harz], Braunschweig 1759). Intermezza, která N. přejímal z italských operních scén, byla zpívána v italštině. V Praze uvedl řadu intermezz, k nimž zde vydal šest libret (např. anonymní L’amante ingannatore [Falešný milenec], h: I. Fiorillo; T. Mariani: Il finto pazzo[Domnělý blázen], h: G. B. Pergolesi/I. Fiorillo, obě 1747; A. Zanetti: Li birbi [Taškáři], h: I. Fiorillo, 1748). Za doby jeho ředitelství v Braunschweigu se repertoár italské opery rozšířil o celovečerní skladby komické i vážné (Fiorillo, Pergolesi, Piccini, Hasse, od 1762 Schwanenberger). O baletních dohrách se zachovaly jen všeobecné pochvalné zmínky.
N. mnohonásobně ovlivnil evropské divadlo své doby. Jako ke svému vzoru se k němu hlásila řada tvůrců pantomimy, v Praze např. anonymní autor harlekynády Die seltsame [!] und lächerliche Verwirrungen zwischen zweyen Liebhabern… [Podivuhodné a směšné zmatky mezi dvěma milenci…], vznikaly i další společnosti „malých Holanďanů“. V Praze na jeho sezonu navázala souvislá tradice provozování pantomim. Na hereckou i scénografickou úroveň jeho představení vzpomínala německá kritika ještě dlouho po ukončení N. aktivní dráhy. Dekoracemi svého výtvarníka Colomba N. nadlouho vybavil nejen dvorní divadlo v Braunschweigu, ale i divadlo hamburské, jemuž svůj dekorační fundus prodal, když se zde ocitl ve finanční tísni. Za slabinu jeho pantomimického divadla bylo považováno příliš těsné sepětí s tradiční komedií dell’arte, jejíž náměty byly v době nastupujícího osvícenství pokládány za fraškovité. Profesionální úroveň inscenační tvorby N. uznávali však i jeho kritikové.
Edice
Vyf Pantomimes, versiert met vele Konstwerken, Zangen en Dansen; door de vermaarde Hollandsche Kinderen, in verscheidene Hoven van Europa, onder veel toejuiching vertoont, Alckmaar 1742 (libreto Das Grabmahl des Arlequins v něm. překladu ⇒ Dieke 1934).
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ, sign. B 11/1, fol. 13n.: vyřízení N. žádosti z 27. 11. 1747 o povolení účinkovat v Divadle v Kotcích; NMk, sign. St. t. 57 B 10 (La serva padrona), 57 B 11 (La vedoua ingegnosa), 57 B 15 (La moglie all’usanza), 57 B 16 (Il finto pazzo), 57 B 17 (L’amante ingannatore), 57 C 32 (Li birbi): libreta intermezz uvedených N. v Praze 1747/48 ⇒ Kneidl; Stadtbibliothek Braunschweig, sign. 1. 20. 548: libreto pantomimy Les Aventures D’Arlequin Dans Les Mines Du Harz, b. m., b. d. • Benzin: Versuch einer Beurteilung der pantomimischen Oper des Nicolini, Erfurt 1751; J. F. Schütze: Hamburgische Theater-Geschichte, Hamburg 1794, reprint Leipzig 1975, s. 73n.; Teuber I 1883, s. 91n.; Quellen zur Geschichte Leipzigs I, ed. G. Wustmann, Leipzig 1889, s. 424; Fachkatalog 1892, s. 108, 466; J. Bolte: Das Danziger Theater, Hamburg–Leipzig 1895, s. 133n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 252; F. Hartmann: Sechs Bücher Braunschweigischer Theatergeschichte, Wolfenbüttel 1905, s. 161n.; Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch des Fürsten J. J. Khevenhüller-Metsch II (1745–49), ed. R. Khevenhüller-Metsch–H. Schlitter, Wien 1908, s. 134, 140, 169; C. Straka: Pražské hudební poměry v letech 1725–58, Hudební revue 13, 1919/20, s. 224, 251; E. K. Blümml–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren, Wien 1925, s. 168; G. Dieke: Die Blütezeit des Kindertheaters, Emsdetten 1934, s. 11–46, 198–200; H. Kindermann: Theatergeschichte der Goethezeit, Wien 1948, s. 82n.; T. Krogh: Relazione, Atti del II° Congresso Internazionale di Storia del Teatro, ed. Centro Italiano di ricerche teatrali, Venezia 1957, s. 257–259; R. Eisinger: Das Hagenmarkt-Theater in Braunschweig, Braunschweig 1990, s. 172–179; A. Scherl: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 97–99; viz Edice. • ADB
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 430–432
