Syn zednického mistra, amatérského hudebníka. Základní hudební vzdělání získal na škole v Hošťce u Mělníka [Gastorf]. 1846–52 vystudoval skladbu a kontrabas na pražské konzervatoři; absolvoval 4. 4. 1852 vlastní symfonií h moll, věnovanou učiteli skladby J. F. Kittlovi. Na doporučení zpěváka J. Píška, od 1844 prvního barytonisty ve stuttgartském dvorním divadle, vyslechl symfonii na koncertě stuttgartský kapelník P. J. Lindpaintner a přijal A. od podzimu 1853 jako kontrabasistu do dvorní kapely. Po úspěšné premiéře své první opery Anna von Landskron (1858) se A. 1859 ve Stuttgartu oženil s dcerou místního hoteliéra. 1860–61 odjel na studijní cestu do Paříže, kde se inspiroval zvl. výpravným divadlem Meyerbeerových oper s historickými náměty. Jako renomovaný skladatel byl 1867 jmenován württemberským prvním dvorním kapelníkem. Ve stuttgartských premiérách jeho oper zpravidla účinkoval J. Píšek. Ve službě setrval A. do července 1888, kdy byl ze zdravotních důvodů penzionován; v dalších letech žil v soukromí.
Udržoval trvale spojení s Prahou. Pražská publicistika ho připomínala jako váženého autora a konzervatoř ho sledovala jako svého žáka. 1858 se zúčastnil oslav 50. výročí jejího založení, při nichž dirigoval ve StD svou Jubel-Ouverture op. 12. Jeho skladby se hrály koncertně a agentura časopisu Dalibor šířila jejich opisy a úpravy (1862 nabízela např. předehru k opeře Anna von Landskron). Smetana provedl na koncertě Umělecké besedy 28. 12. 1864 jeho symfonické obrazy Columbus necelý rok po stuttgartské premiéře. 1865 se A. ucházel o místo ředitele konzervatoře, údajně však nesplnil formální podmínky, když zaslal nedostatečné podklady.
Jeho pozdně romantické, divácky velmi přitažlivé opery využívaly obratně, avšak bez jednotného stylového záměru skladatelských vzorů (velká opera, Weber, Spohr, Bizet) s prvky lokálního a historického koloritu (cikánské scény, liedertafel, velké bitvy, mohutné sbory pohanů ad.). Jako jeden z mála autorů této doby se A. vyhnul Wagnerovu vlivu. Jeho opera Astorga, legendární epizoda ze života italsko-španělského pěvce a skladatele Emanuela di Astorga (1680–1755 nebo 1757), situovaná do Parmy 1705, je napsána podle modelu velké opery. Patřila k nejhranějším operám poslední třetiny 19. stol. Ředitel StD R. Wirsing ji uvedl 5. 12. 1866, půl roku po stuttgartské premiéře. Pro pražské publikum měla zvláštní přitažlivost, protože se rozšířila domněnka, že Astorga byl spřízněn s rodinou Kinských a strávil konec života na některém z jejich zámků (F. Ulm v Bohemii). Autor byl přítomen pražskému provedení (v titulní roli Č. Vecko). Nákladná výprava z palácového prostředí, efektní šermířské scény a balet zajistily 14 bezprostředně následujících repríz. Německy se dílo hrálo i v Brně (prem. 1. 2. 1873 ve prospěch zpěvačky M. Sittové). Česky je uvedl soubor PD 17. 10. 1876 v Novém českém divadle a na českém repertoáru zůstalo do 1883. StD se 1876 pokusilo dosáhnout stejného úspěchu s revidovanou verzí A. další opery Enzio von Hohenstaufen, po jedné repríze ji však stáhlo.
Z dalších A. oper má Anna von Landskron námět z doby nejstarších Přemyslovců. Z poslední A. opery Ekkehard (z prostředí švýcarského kláštera St. Gallen v 10. stol.) byly 6. 5. 1883 v Praze na Žofíně koncertně hrány ukázky. Ač se A. opery opakovaně uváděly na německých scénách, žádná z nich nepřežila v repertoáru rok 1900.
Dílo
Soupis uvádí H. Abert: J. J. Abert, sein Leben und seine Werke, Leipzig 1916, 2. vyd. revidovala Anna A. Abert, Verlag Dietrich Pfaehler 1983, řada Beiträge zur Musikgeschichte der Sudetendeutschen. Kratší verzi soupisu uvádí Lexikon zur deutschen Musik.
Práce pro divadlo
Anna von Landskron (též von Landsberg), hist.-romantická opera, 4 jedn., t: Nehrlich, 19. 12. 1858 dvor. divadlo Stuttgart, nevyd., opis předehry v ČMH; König Enzio, 4 jedn., t: Dulk, 4. 5. 1862 dvor. divadlo Stuttgart, 2. verze tamtéž 11. 4. 1875 jako Enzio von Hohenstaufen, nevyd.; Astorga, velká romant. opera s baletem, 3 jedn., t: Pasqué, 28. 5. 1866 dvor. divadlo Stuttgart, klav. výtah vyd. Breitkopf-Härtel, Leipzig s. a., s franc. textem Paris asi 1870, čes. libreto přel. Böhm, vyd. Mikuláš a Knapp 1876, části samost. v úpravách; Ekkehard, velká opera, 5 jedn., t. skladatel podle novely J. V. von Scheffela, 11. 10. 1878 dvor. divadlo v Berlíně, klav. výtah a libr. vyd. Breitkopf-Härtel, Leipzig 1879; Die Almohaden, 4 jedn., t: Kröner podle románu Die Glocke von Almudaina od Dona Juana Palona y Coll, 13. 4. 1890 Lipsko, nevyd.
Prameny a literatura
Rukopisy A. děl vlastní Württembergische Landesbibliothek Stuttgart; provoz. materiál opery Astorga ze StD je uložen v Musikalienbibliothek Zürich [viz bibliogr. zkratky]. Některé rkp. má ČMH. Listinné dokumenty k osobě (1892) jsou v Archivu AV ČR (fond Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945). • Dalibor 2, 1859, s. 59–60; 5, 1862, s. 136; Bohemia 6. 12. 1866 [Astorga]; P. P., Hudební listy 1, 1870, s. 324–326, 329–332; Lumír 4, 1876, s. 502; Divadelní listy 1, 1880, s. 66; Národní listy 7. 4. 1883 [Astorga]; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; E. Bejlovcová: Hudebně dramatická tvorba skladatelů českého původu ve fondech pražských hudebních archivů a knihoven 1769–1871, dipl. práce FF UK Praha 1980 [Astogra, přehled vyd. částí]; A. A. Abert: Ein Circumpolarer zwischen Tradition und Fortschritt, in: Festschrift Heinz Becker [...], Laaber 1982, s. 214–236. • Mendel; Wurzbach sv. 27–dodatky; Pazdírek; Grove 1980; Grove-opera; MGG 1999; Lexikon zur deutschen Musik.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 15–16
