Kovářík, František

Pocházel z početné rodiny plzeňského kameníka Františka Kováříka a jeho manželky Anny, rozené Boubelíkové. Učil se nejprve zámečníkem a na přelomu století přešel na nově otevřenou strojní průmyslovku. Láska k divadlu jej provázela od dětství, ačkoliv návštěvy Budilovy arény na plzeňské Obcizně i nově otevřeného městského divadla byly kvůli financím něčím výjimečným. V sedmnácti letech odcestoval ke vzdálenému příbuznému Jamesi Austerovi do Chicaga, kde vystřídal několik zaměstnání (byl obchodním příručím, řeznickým pomocníkem, vozkou, frézařem, novinářem aj.) a začal hrát s českými krajany divadlo. Po návratu do vlasti 1908 se připojil ke kočovným společnostem. Několik let strávil na pražských scénách (Deklarace, Intimní divadlo), ale za války se vrátil do Plzně, kde ve Škodovce soustružil šrapnely. Divadlo kvůli poranění ruky a počínající tuberkulóze na dva roky upozadil (1917–19). Touha hrát jej přesto nakonec nasměrovala do Prahy, kde ve vinohradském divadle prožil následujících čtyřicet let (1920–59). 1954 byl jmenován zasloužilým umělcem a 1976 národním umělcem. Z manželství s Antonií, rozenou Tyrpeklovou (1893–1974), měl syna Jana a dceru Evu. Je pohřben na pražském vyšehradském hřbitově.

K., pocházející z chudých poměrů, měl jet do Chicaga zejména za prací, věnoval se zde však intenzivně i divadlu v krajanských ochotnických společnostech F. Ludvíka (1904–1905) a O. Bartíka (1905–1907). Již 1904 hrál s umnou maskou a kostýmem dědečka v dramatizaci Hálkovy povídky Na statku i v chaloupce. Se svým barytonem se prosadil i v operetách. 1907 byl partnerem hostující subretě M. Zieglerové v Mamzelle Nitouche (Célestine a Floridol), Primabalerině (Tamponin) a Božské Yvettě (Pimperton), přičemž premiéra první ze zmíněných her se konala v newyorkském Garrickově divadle. K. tak na sebe upozornil a dostal nabídku hrát v krajanském spolku v Clevelandu, což odmítl a pouze zde hostoval s titulní postavou ve hře Dům starého bankéře (1907). O svých amerických zážitcích vyprávěl jen sporadicky. Snad nechtěl šířit, že česko-americká ochotnická scéna nebyla dle jeho mínění umělecky na výši – inscenovaly se zejména frašky a herectví ochotníků bylo velice amatérské, nesourodé. Takřka ihned po návratu do Čech se přidružil ke kočovným společnostem, ačkoliv při odjezdu z USA dostal několik doporučení, s nimiž mohl jít do některého pražského divadla. Začal u J. Tuttra v severních Čechách (1907–10) jako inspicient a herec, kde musel vypilovat svoji češtinu poznamenanou pobytem za oceánem. Nejčastěji zastával role textově menší a věkově starší. 1910–12 prošel v rychlém sledu společnostmi M. Procházkové-Malé, V. Choděry, K. Moora, J. Marka a J. Blažka. U Choděry hrál poprvé v ibsenovském dramatu, konkrétně Dr. Ranka v Noře (1911). U Moora si uvědomil, že operetní repertoár není jeho nejsilnější stránkou a napříště se věnoval výhradně činohře.

V sezoně 1912/13 se K. seznamoval s Prahou – hrál v žižkovské Deklaraci pod vedením S. Langera. Pozorně pozoroval město i jeho obyvatele, pestrou směs lidských osudů a typů, které se staly jeho inspirací při herecké práci, zvláště při vytváření lidových charakterů. K. úvodním, benefičním představením v Deklaraci byl Molièrův Lakomec (1912). Pro tuto scénu zdramatizoval román D. Defoe Robinson Crusoe, který byl uveden 1913 s O. Alfierim v titulní úloze. K této své úpravě se K. vrátil ještě jednou, když Robinsona osobně režíroval ve vinohradském divadle (1930).

Po jediné sezoně z Deklarace odešel, stejně jako umělecký vedoucí Langer, který přešel do Intimního divadla na Smíchově, zatímco K. se vrátil na potulnou hereckou dráhu – ke společnosti J. Hodra. Nepobyl tu ale dlouho; v červenci 1913 mu P. Švanda nabídl v dopise angažmá v Intimním divadle na Smíchově, kde K. zůstal dvě následující léta. K nejzdařilejším rolím zde patřil Šimek z Císlerova Soucitu (1913), u nějž kritika vyzdvihla jímavost a pravdivost, s níž herec figurku podal. K. byl dokonce na jaře 1914 vyzván G. Schmoranzem, aby zaskočil za nemocného představitele Šimka i v Národním divadle. Ze skromnosti odmítl, neboť se necítil natolik dobrým umělcem, aby se mohl prezentovat na české první scéně. V Národním divadle hrál pouze ve třech inscenacích koncem 60. a počátkem 70. let: Staprada v Dürrenmattových Novokřtěncích, Matouše ve Fryově hře Dáma není k pálení a Staříka v Lermontově Maškarádě. Ve smíchovském divadle sehrál o Silvestru 1914 též úspěšné představení bramborového divadla Mlynář a jeho dcera a její dítě. Parodii na Raupachovu hru Mlynář a jeho dítě mu na jeho žádost napsal přítel Z. M. Kuděj.

V červnu 1915 se K. vrátil do Plzně postarat se ve válečné době o rodiče. Několikrát pohostinsky vystoupil v městském divadle: zopakoval si např. Šimka ze Soucitu (1915). Při představení Žlutý háv (1917), v němž s B. Karenem šermovali skutečnými samurajskými meči, si vážně poranil tepnu a málem přišel o ruku.

Teprve 1919 se velmi svébytně vrátil k divadlu. Od J. Skupy si vypůjčil několik loutek (princeznu, Honzu, kašpárka a Škrholu), s nimiž se vydal na cestu, během které si vydělával spravováním hrnců a loutkovými představeními. Přihlásil se tak k tradici lidového kočovného herectví s nejistým živobytím. I díky této etapě mu byl později udělen Diplom za zásluhy o české loutkářství (1947).

1920 se K. usadil v Praze, získal angažmá ve vinohradském divadle, kde zůstal až do 1959 a po odchodu do penze zde čas od času hostoval. Stálé angažmá krátce přerušil po 1945, kdy působil v Činohře 5. května, a zejména pak v jeho odnoži, lidovém zájezdovém Divadle pod plachtou (1946/47). Byl také uměleckým vedoucím Pražského divadla pro děti a mládež (1947–49), jež bylo v tomto období součástí Komorního divadla při vinohradské scéně. K. dětskou scénu oficiálně zaštiťoval, i nadále zde měla ústřední slovo herečka, režisérka a dramaturgyně M. Mellanová. Na Vinohradech K. prezentoval svůj akrobatický a komický talent jako Pandolfo v Zeyerově Staré historii (1921). Hravost, uličnictví a křepčení předváděl i v Molièrových hrách Lékařem proti své vůli a Vynucený sňatek (1922). Na přímluvu kolegy F. Smolíka získal roli Lízala v inscenaci Maryša (1926), v níž byl srovnáván s J. Mošnou: K. moravský sedlák se dle kritických hlasů mohl se svým předchůdcem směle poměřovat.

K. bývá charakterizován jako pokračovatel tradice lidového divadla a českého realistického herectví. Jeho hereckou školou byly ochotnické spolky, jimiž prošel v mládí. Drobná postava a dobrosrdečná tvář jej předurčily k postavám dědečků, strýčků, božích bláznů a úsměvných podivínů. Hrál vesměs epizodní figurky, kterými díky vrozené skromnosti nepohrdal, naopak, dokázal je vzájemně odlišit realistickým detailem, maskou a gesty. S širokou škálou odpozorovaných rysů byly jeho textově nevelké role nezaměnitelné a snadno zapamatovatelné, i díky dobře rozpoznatelnému, jemnému hlasu s nezaměnitelnou dikcí. K. komické i charakterní postavy se vyznačovaly hlubokou lidskostí. Hrál-li v komediálním repertoáru, byl oceňován za realističnost bez umělých stylizací. Dovedl improvizovat, byl pohybově i pěvecky nadaný. Postavy zahraniční dramatiky přibližoval tuzemské mentalitě. Měl pochopení pro ruské autory: zdařile alternoval Marmeladova ve Zločinu a trestu (1928). Býval označován za „božího člověka“ a podobně byl vnímán i jeho Luka z Gorkého hry Na dně (1931). Nejvlastnější mu však byl český repertoár. Srdečnost a životní pravda dědečka Dubského byla v jeho podání opravdová a věrohodná. Dokázal zosobnit i negativní postavy, jeho naturelu vzdálené. Tvrdost, žlučovitost a lakota sedláka Lízala z Maryši byly pravým opakem hercovy dobrosrdečnosti a družnosti. Podobným protiúkolem byl Morten Kiil z Nepřítele lidu (1925), který v sobě nesl démoničnost, lakotnou a zapšklou starobu, a silně působil i další ibsenovský „hrdina“ – mazaný pokrytec Engstrand ze Strašidel (1927).

K. hlasový projev je zachován mj. na desce Vzpomínky F. K. (1975), která obsahuje i monology z K. nejznámějších rolí (Lízal, Dědeček Dubský), písně i vzpomínky. Na sklonku života bilancoval v pořadu Když jsem vandroval (1976) z cyklu A léta běží.

Také ve filmu dostával úlohy menšího rozsahu. Šlo o mírné, laskavé, někdy lehce podivínské muže. Začínal již v němé kinematografii a hrál až do vysokého věku. K nejsignifikantnějším snímkům patří Pan profesor, nepřítel žen (1913), Loupežník (1931), Dům na předměstí (1933), Za ranních červánků (1934), Maryša (1935), Pohádka máje (1940), Čapkovy povídky (1947), Pyšná princezna (1952), Na samotě u lesa (1976), Marečku, podejte mi pero (1976), Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) aj.

Při pobytu v USA přispíval do česko-amerických novin Denní hlasatel.

Na konci 10. let 20. století psal eseje, filozofické úvahy i poetické a prozaické texty, které posléze vyšly v knize Pozoruji, pociťuji, přemýšlím, věřím (1926). Na počátku 80. let vydal paměti Kudy všudy za divadlem (1982), v nichž mimo jiné obsáhle popsal běžný chod kočujících divadelních společností před 1. světovou válkou.

Role

Ludvíkovo divadlo

Dědeček Láska (V. Hálek, dram. J. Mervart: Na statku i v chaloupce) – 1904; Dagobert (F. F. Šamberk: Podskalák) – 1905.

Bártíkovo divadlo

Gembo (?: Pražský vzduch), Amandus (M. Halbe: Mládí) – 1905; Célestine a Floridor (Hervé – H. Melihac – A. Milhaud: Mamzelle Nitouche), Tamponin (J. Strauss: Primabalerina), Pimperton (J. Kubík: Božská Yveta) – 1907.

Tuttrova společnost

Jeník (O. Faster: Pražské švadlenky), Peeping Tom (J. Vrchlický: Lady Godiva), Starý vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon) Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna) – 1907.

Společnost Procházkové-Malé

Jan Železný (A. Dvořák: Král Václav IV.) – 1911.

Choděrova společnost

Dr. Rank (H. Ibsen: Nora) – 1912.

Deklarace

Harpagon (Molière: Lakomec) – 1912.

Švandovo divadlo

Šimek (J. Císler: Soucit), Hrdlička (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Starý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1913; Strachota (S. K. Macháček: Ženiši), Scapine (Molière: Šibalství Scapinova) – 1914.

Městské divadlo v Plzni

Šimek (J. Císler: Soucit), Bonifác (Stefan Krzywoszewski: Čert a krčmářka) – 1915; Kuplíř (G. C. Hazelton – J. H. Benrimo: Žlutý háv) – 1917.

Městské divadlo Královských Vinohrad

(Městské divadlo na Král. Vinohradech 1922–41, 1943, 1945–50 + Městské komorní divadlo 1929–45, 1946–50 + Městské divadlo Na poříčí 1941–45 + Divadlo J. K. Tyla 1944 + Městské lidové divadlo v Karlíně 1945; Divadlo československé armády 1950–54, 1960–66; Ústřední divadlo československé armády 1954–60; Divadlo na Vinohradech 1966 – dosud)

Cribsy (O. Wilde: Na čem záleží, j. h.), Mošna (E. Konrád: Návrat mládí), Gonazlo (W. Shakespeare: Bouře) Germani (G. A. de Caillavet – R. de Flers: Láska bdí), První otrok (O. Fischer: Herakles), Sluha v hotelu (J. Štolba: Mořská panna), Trmal (J. Bartoš: Krkavci), Baron z Obenausů, Starý venkovan (E. Rostand: Orlík), Šikovatel (G. B. Shaw: Kateřina Veliká), Míťa (F. Wedekind: Nápoj lásky), Vesnický blázen (E. Verhaeren: Svítání), Rodrigo (P. Calderón de la Barca: Dáma a skřítek) – 1920; Pocestný (L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna), Žebrák (J. Mařánek: Hydra), Dokukin (D. S. Merežkovskij: Carevič Alexej), Jean (J. Deval: Nerozhodná), Kuděj (O. Fischer: Orloj světa), Dělník, Vinař (F. Porché: Čapka a šišák), Tomáš (E. Lederer, pod. pseud. Leda: Zrádce), Peter Haring (A. Bennett: Velká událost), Dumas, Lyonský občan (G. Büchner: Smrt Dantonova), Baldassare (J. Maria: Lucrezia Borgia), Zachar (A: Jirásek: Emigrant), Pandolfo (J. Zeyer: Stará historie), Lachas (W. Shakespeare: Troilus a Kressida), Lokaj (E. Pauk: Císař pán) – 1921; Valère (Molière: Lékařem proti své vůli), Sganarelle (Molière: Vynucený sňatek), Koula (E. Konrád: Javor), Sejtko, Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Šimon (Molière: Lakomec), Fanta (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Finet (H. Ghéon: Chléb), Andrea (L. Chiarelli: Maska a tvář), Osip (B. Mathesius: Brána pekel),  Marzio (P. B. Shelley: Cenci), Kníže Masalskij, Karela, Strážník (A. S. Puškin: Boris Godunov), Solicitátor Vítek (K. Čapek: Věc Makropulos), Charičkin (A. Averčenko: Hra se smrtí), Starší počestného města (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1922; Colson (Ch. Vildrac: Michal Auclair), Germio (A. de Musset: Andrea del Sarto), Penelope (L. Holberg: Ithacký Ulyxes), Jaim (J. Vrchlický: Láska a smrt), Bellavoine (E. Bourdet: V pravou chvíli), Pisanio (W. Shakespeare: Cymbelín), Martin (J. Bartoš: Námluvy), Opilec, Sedmý chuďas (J. Čapek: Země mnoha jmen), Bermaine (E. Rostand: Romantikové), Kdoulička (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Engstrand (H. Ibsen: Strašidla), Klaus (M. Maeterlinck: Stilmondský starosta), Vratislav Lacina (F. X. Svoboda: Ořechy), Mita (P. Petrović: Uzel), Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída č. 27), Fixberg (M. Glass – R. C. Megrue: Nová firma), Antigonus (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Palette (F. Gandéra: Srdce trumfem), Ředitel (B. Vrbský: Kožich), Opatrný měšťan (Aristofanes: Ženský sněm) – 1923; Mareš (V. Mixa: Proud), Raněný (J. Wolker: Nemocnice), Faktor (J. Štolba: Její systém), Krejčí (F. Hlavatý: Bílá myška), Thy (K. Hamsun: Hra života), Reverend (G. B. Shaw: Kapitán Brassbound), Bartoš (F. A. Šubert: Žně), Désiré (V. Sardou: Fedora), Tubal (W. Shakespeare: Kupec benátský), Václav Štika (L. Bubelová: Fínka doktorova), Wilibald Pachout (B. Treybal: Protekce), Hamilton (R. J. Joungová: Muž z loterie), Policejní komisař (K. Horký: Batoh), Hrobař (J. Mahen: Dezertér), Korálek (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Euforas (E. Verhaeren: Spartská Helena), Carneau (R.  de Flers – G. A. de Caillavett – E. Aréne: Král), Luka Lukič Chlopov (N. V. Gogol: Revizor), Mikuláš Ježek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1924; Roebuck Ramsden, Socha Komthurova (G. B. Shaw: Člověk a nadčlověk), Arngrim (J. Sigurjónsson: Psanci), Le Hochet de Méricourt (A. Birabeu – G. Dolley: Svatební vínek), Morten Kiil (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Gualpin (R. de Flers – F. de Croisset: Nové panstvo), Kantor (G. Hauptmann: Potopený zvon), Emil (P. Wolff – H. Duvernois: … a potom láska), Strejček Váša, Strejček Loula (R. Martin du Gard: Závěť strýčka Louly), Vojtěch (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Učitel (Z. Grygar – B. Vrbský: Lesní ženka), Továrník Barvitius (J. Bartoš: Nabídka k sňatku), Farář (J. Port: Mez), Clinton (P. Corneille: Lhář), Vrah (W. Shakespeare: Macbeth), Ricardos (J. Galsworthy: Společnost), Otec (A. Strindberg: Hra s ohněm), Četař (J. Štolba: Mořská panna), Pan X (P. Demassy: Atamanka Elsa), Dědeček Tyl (M. Maeterlinck: Modré ptáče) – 1925; Sosias (Aristofanes: Lysistrata), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Lékárník Stejskal (J. Patrný: Muži nestárnou), Faktor (J. Štolba: Její systém), Klaudius (F. Langer: Milióny), Bartoloměj Vosyka (J. Štolba: Vodní družstvo), Žid Živeles (J. K. Tyl: Fidlovačka), Roger (F. Beaumont – J. Fletcher: Zkrocení zlého muže), Albík z Uničova (J. K. Tyl: Jan Hus), Dětřich Odvalský (J. K. Tyl: Měšťané a studenti), Senka (S. Krzywoszewski: Pan ministr), Erikson (H. Bergman: Nobelova cena), Tomas Meja (F. Werfel: Juarez a Maximilian), Hostinský (A. Bernášek – B. Vrbský: Šofér), Mazzini Dunn (G. B. Shaw: Dům U zlomených srdcí), Stoch (A. Dvořák: Lvice), Pulci (S. Phillips: Paolo a Francesca), Lízal (A. a V.  Mrštíkové: Maryša) – 1926; Farizejský (S. Lom: Kající Venuše), Fedot (L. N. Sejfullinová: Viriněja), Filip Dvořáček (F. Langer: Grandhotel Nevada), Herec, Reynald (W. Shakespeare: Hamlet), Frída (O. Scheinpflugová: Zabitý), Voltore (B. Jonson: Lišák Volpone), Magister Samson Carrasco (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Poklasný (F. X. Svoboda: Čekanky), Zajíc (J. Kopta: Jejich lidská tvář), Pan Pervenche (É. Mazaud: Paroháč), Hadač (W. Shakespeare: Julius Caesar), Strýc (K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta) – 1927; Nikolaj, Host, Kapernaumov, Marmeladov, Hostinský Koch (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Zločin a trest), Scrubby (S. Vane: Tajemná loď), Olsen (S. Rindom: Premiéra), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Doktor (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), Divotvorce (E. Kondrád: Olbřím), Restauratér (F. X. Svoboda: Milionářky), Petuškov (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola), Havíř (K. Čapek: Loupežník), Jiří Budkář (A. Dvořák: Kalich), Nazarénský (O. Wilde: Salome), Smithson (H. R. Lenormand: Jed v krvi), Müller (H. Müller: Tokajské) – 1928; Gerasim Petrin (A. P. Čechov: Člověk Platonov), Rosenštok (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Florián Šídlo (V. Tille, pod pseud. V. Říha: Dvě Maričky aneb To dokáže jen Rýbrcoul), Jánošek (Z. Štěpánek: Monastýr nad tajgou), Abbé Copin (S. Michaëlis: Revoluční svatba), Stoletý kmet, Posel (R. Krupička: Vršovci), Plaisted (B. Veiller: Je Mary Duganová vinna?), Masson (R.  C. Sheriff: Konec cesty), Sljudin (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina), Matěj Kopecký (L. Novák: Loutky Matěje Kopeckého), Li-Klang (G. B. Clémenceau: Závoj štěstí), Viktor Fradelin (H. Duvernois – A. Birabeau: Marcel Fradelin) – 1929; Genzô (I. Takeda: Vesnická škola), Dětřich z Wiegů (F. Bruckner: Zločinci), Čtvrtek (D. Defoe, dram. F. Kovářík: Robinson Crusoe), Angelo (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Filch (J. Gay, adapt. B. Brecht –: Žebrácká opera), Jacques Butteau (A. Jirásek: F. L. Věk), Micky (W. G. Mackay – R. Ord: Paddy poklad), Kela (V. Štech: Třetí zvonění), Senátor (W. Shakespeare: Othello), Saul Hodgkin (A. Ridley: Půlnoční vlak), Maloney (F. Oursler – L. Brentano: Pavouk), Kofránek (Z. Štěpánek: Hrníček štěstí), Chu-Yin (E. O’Neill: Miliónový Marco), Bienassis (M. Hennequin – P. Veber: Paní presidentová), Kmotříček (J. Karafiát, dram. A. Kučerová-Fischerová: Broučci), Job Trotter (Ch. Dickens: Pan Pickwick) – 1930; Gregg (A. Ridley: Druhé svěcení), Andrej (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Bratři Karamazovi), Dick (F. E. H. Burnettová: Malý lord), Mikuláš Vodňanský (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Civilista (R. E. Sherwood: Londýnský most), Kronos (J. Port: Kovář), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Oto Kringelein (V. Baumová: Lidé v hotelu), Lukáš (J. de Létraz: Dáma za volantem), Luka (M. Gorkij: Na dně), Jasmin (E. Moreau – V. Sardou: Madame Sans-Gêne), Král (J. Skorkovská: Opičák Fuk), Soused (L. Marchand: Baltazar), Lysák (F. Langer: Andělé mezi námi), Kašpar Votruba (A. Wenig: K Betlému) – 1931; Hauffe (G. Hauptmann: Forman Henčl), Zběhlý kantor (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Anatol Scherr (M. Alsberg – O. E. Hesse: Ve vyšetřovací vazbě), Frederik (J. Locher: Vzpoura starých), Starosta (E. Synek: Zrádce), Dědeček (B. Rajská-Smolíková: Zemský ráj to napohled), Michalčík (J. Mahen: Janošík), Blumenduft (O. Nedbal: Polská krev), Ceremoniář (J. Ort Hradčanský: Pohádka o zlaté rybce), Parker (F. de Croisset: Byla jednou jedna…), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Solicitátor Vítek (K. Čapek: Věc Makropulos) – 1932; Moses (G. Fröschel: Spravedlnost Holoubkovi), Misionář (H. R. Lenormand: Asie), Cori (R. Presber – L. W. Stein: Tanečnice Barberina), Alfred Turner (B. W. Levy: Sladké bláto), Dr. Vejmluva (J. Strauss: Netopýr), Dr. de Ambrosis (A. Colantuoni: Bratři Castiglioniové), Waltershausen (W. Speyer: Plášť, klobouk, rukavička), Maxim (M. A. Bulgakov: Bílá garda), Franc (M. Feldman: Zajíc), Capuzzi (E. Ligetiová: Lev) – 1933; Advokát Hawkins (G. B. Shaw: Ďáblův žák), Pán (Z. Štěpánek: Rembrandtův zajatec), Dělník Otani (L. Bubelová: O Draku z oblohy a Zajíčkovi z Měsíce), Vedropulos (O. Hill: Tři záhadní vojáci), Paddy (E. O’Neill: Chlupatá opice), Farář (G: Feydeau: Dáma od Maxima), Kapitán Jansen (Ch. Richardt: Slunéčko kapitána Jansena), Písmák (D. Hallová: Voják na vartě), Phipps (O. Wilde: Ideální manžel), Buckinghamův zlatník (A. Dumas ml., dram. V. Nezval: Tři mušketýři), Houdek (J. Konopáč: Neklamný cit), Přednosta telegrafu (J. Verne: carův kurýr), William Courtis (G. S. Kaufman: Černá věž), Sheppey (W. S. Maugham: Veliká výhra), Děd Massoubre (J. Deval: Modlitba za živé)  – 1934; Dom Milicián (E. Verhaeren: Klášter), Matija (M. Feldman: Profesor Žić), Anáš (J. Port – B. Stejskal: České pašije), Kvoch (V. Hálek, dram. A. Veselý: Študent Kvoch), Děda Štička (M. A. Šolochov: Rozrušená země), Sosias (Aristofanes: Lysistrata), Dr. Levine (S. Kingsley: Muži v bílém), Bartoš (F. A. Šubert: Žně), Strýček František (J. Port: Sedm havranů), Václav Javůrek (R. Jesenská: Zlato) – 1935; Šeek (O. Scheinpflugová: Chladné světlo), Flavius (W. Shakespeare: Timon Athénský), Karel Bartošek (J. – M. Tomanovi: Přítelkyně), Samuel (Ch. F. Hebbel: Judita), Strýček František (Ch. Perrault: Šípková Růženka), Theodotos (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Pamphile (L. Verneuil: Ať žije král!), Stipe (B. Lovrić: Kapitán Niko), Dědeček (A. Wenig – J. Port: Dlouhý, Široký a Bystrozraký), Montferrand (Y. Noé: Kristian), Olpides (J. Giraudoux: Trojská válka nebude), Simeon (J. Port – B. Stejskal: České jesličky) – 1936; Bocman Buchta (O. J. Kornijčuk: Zkáza eskadry), Jakub Klaban (F. Křelina: Postila), Mamouille (J. Deval: Marie milostnice), Vox (J. Grmela: Obchod s iluzemi), Dědeček Měchura (M. Balcarová: Babička nekandiduje), Král (T. Dekker: Modrý pondělek), Lékař (A. Birabeau: Nezletilí), Jezevec Lee (B. Lyndon: Úžasný dr. Clitterhouse), Žid Živeles (J. K. Tyl: Fidlovačka), Soudce (F. Langer: Dvaasedmdesátka) – 1937; Richard (H. Bernstein: Cesta), La Croce (L. Pirandello: Dnes večer improvizujeme), Starý Bernd (G. Hauptmann: Růžena Berndová), Joris (J. Deval: Slečna panská), Chudý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Zamuchryškin (N. V. Gogol: Hráči), Světlovidov (A. P. Čechov: Labutí píseň), Pohořalský (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Perrachon (M. Duran: Barbara), Kolčava (K. Piskoř: Svátek věřitelů), Flašinetář Kudrna (B. Němcová, dram. A. Kučerová-Fischerová: Babička), Jiří Stypa (F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša), Soudce Mason (G. S. Kaufman – K. Daytonová: První dáma republiky)  – 1938; Cyril Macák (K. Beníško: Operace), Zachariáš Bluma (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Monsignor Michael Carey (E. Lavery: První legie), Van Huisen (J. J. Kolár: Mravenci), Sluha Daniel (F. Schiller: Loupežníci), Vorlický (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Podruh Jozífek (J. Mahen: Mrtvé moře), Ferdinand (J. Grmela: Ta pravá), Černý (V. Neff: Pokušitel) – 1939; Kam Stpddard (T. Wilder: Naše městečko), Tonković (G. R. Senečić: Neobyčejný člověk), Plavec Wulkow (G. Hauptmann: Bobří kožich), Štěpán Chudáček (F. Molnár: Liliom), Osip (N. V. Gogol: Revizor), Jakub Štross (K. R. Krpata: Mistr ostrého meče), Jan Richtera (J. Verner: Boahtý chudák) – 1940; Adam (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Meyer (A. A. Zinn: Sedmá nejlepší), Kavan (V. Neff: Soused), František (J. Drda: Magdalenka), Barnabáš (A. J. Lippl: Známá melodie) – 1941; Vojtěch Kalupr (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Pasquale (E. Geibel: Veselé putování duší), Lenz (F. Bruckner: Chlapík), Buřislav (V. K. Klicpera: Krása neblaží), Kral (F. K. Franchy: Verunka), Admirál Kraml (M. Hlávka: Světáci )– 1942; Knut Brovik (H. Ibsen: Stavitel Solness), Eliáš (W. Stanietz: Katrin), Kuneš (S. Kadlec: Žena nejsou housle),m Starý čeledín (H. Reinthaler: Cizí paní), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna) – 1943; Tomáš Blecha (A. J. Lippl: Potulní muzikanti), Ugrin (E. Hardt: Blázen Tantris), Davison (F. Schiller: Marie Stuartovna), Mnich (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) – 1944; Bocman Buchta (O. J. Kornijčuk: Zkáza eskadry), Havíř (K. Čapek: Loupežník) – 1945; Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Kalchas (W. Shakespeare: Troilus a Kressida), Mareš (J. K. Tyl: Fidlovačka), Kdoulička (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Nazar (K. A. Treňov: Vojevůdce Kutuzov), Soudce (F. Langer: Periferie) – 1947; Inkvizitor (G. B. Shaw: Svatá Jana), Bezděd (S. Lom: Děvín), Barnabáš (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Kit Carson (W. Saroyan: Minuty na hodinách), Propotěj (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Hrnčíř (E. Roblés: Dobyvatelé) – 1948; Vrátný (W. Shakespeare: Macbeth), Otec Pimen (A. S. Puškin: Boris Godunov), Ezechiel (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Vilém Grygar (J. Stano: Natalie), Luzgin (M. Gorkij: Falešná mince), Arnošt Pazourek (E. Řezáčová: Tichá vesnice) – 1949; Mistr Příbram (B. Březovský: Veliké město pražské), Nikiforov (V. V. Ivanov: Obrněný vlak), Vojín Čížek (J. Mareš – M. Fábera: Dukla), Kuzma (I. F. Popov: Rodina) – 1950; Jang Pai-Iao (Cho Ting-Dž – Ting I: Dívka s bílými vlasy), Matoušek (A. Jirásek: Jan Hus), Kurt Boggel (J. P. German: Jedné podzimní noci), Baba (A. Jirásek: Jan Roháč), Grigorij Iljič (A. A. Fadějev: Mladá garda) – 1951; Rotmistr Pelikán (M. Jariš: Přísaha), Trojánek (A. Jirásek: Jan Žižka), Starý dělník (S. Vurgun: Východ slunce), Béli (S. Kálmán: Den hněvu)  – 1952; Zacharyč (J. P. Čepurin: Stalingradci), Leopold Zajac (M. Stehlík: Nositelé řádu) – 1953; Starší mistr (N. Hikmet: Legenda o lásce), Slepec (K. Paustovskij: Puškin), Ibrahimov (V. N. Bill–Bělocerkovkij: Vichřice) – 1954; Starý bača (J. Procházka: Ohně na horách), Sarý Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera), Robinson (A. N. Ostrovskij: Bez věna) – 1955; Frankovský (K. Korcelli: Dům na Tvrdé) – 1956; Farář (J. Procházka: Svítání nad vodami), Alegrito (F. G. Lorca: Mariana Pinedová), Kraler (A. Franková, dram. F. Goodrichová – A. Hackett: Deník Anny Frankové), Tatík Gustav (B. Brecht: Vidění Simonky Machardové) – 1957; Mikeš (A. Dvořák: Král Václav IV.), Davison (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1958; Medula (J. Drda: Dalskabáty, hříšná ves) – 1959; František (I. Prachař: Svět, kde se nežebrá) – 1960; Gedali (I. Babel, dram. F. Pavlíček: Nanebevstoupení Sašky Krista) – 1967.

Divadlo Na Poříčí

Starý čeledín (H. Reinthaler: Cizí paní) – 1943.

Vesnické divadlo – Divadlo pod plachtou

Světlovidov (A. P. Čechov: Labutí píseň) – 1947.

Činohra 5. května

Svěkolkin (L. Leonov: Obyčejný člověk) – 1948.

Národní divadlo

Staprade (F. Dürrenmatt: Novokřtěnci) – 1968; Matouš (Ch. Fry: Dáma není k pálení) – 1970; Stařík (M. J. Lermontov: Maškaráda) – 1971.

Režie

Městské divadlo na Královských Vinohradech

V. Tille (pod pseud. V. Říha): Dvě Maričky aneb To dokáže jen Rýbrcoul, L. Novák: Loutky Matěje Kopeckého, J. Ort Hradčanský: Za hvězdou betlemskou – 1929; J. Karafiát, dram. A. Kučerová-Fischerová: Broučci, D. Defoe, dram. F. Kovářík: Robinson Crusoe – 1930; F. E. H. Burnettová, dram. J. Kühnl: Malý lord; J. Skorkovská: Opičák Fuk – 1931.

Pražské divadlo pro děti a mládež

D. C. Faltis: Sněženka – 1948.

Divadelní hry

Robinson Crusoe (dram. románu D. Defoea, i tit. Robinson Krusoe), Deklarace 1913, t. 1956; Veselé kousky Karlíka a Frantíka, t. 1933; Karlík a Frantík se těší na Vánoce, in České vánoce: příručka pro mikulášské a vánoční besídky, t. 1947.

Teatralia

Moje citové vztahy k divadlu, Ročenka Kruhu sólistů MDP, Praha 1939, s. 75–83; Člověk Jindřich Plachta, Divadlo 2, 1951, č.10, s. 884–888; Kudy všudy za divadlem, Praha 1982.

Prameny

Archiv ND: fotografie, pracovní dokumenty.

NFA: soubor výstřižků z tisku.

NMd: audio vzpomínka na F. Zavřela.

Literatura

M. Zieglerová: Dojmy z umělecké cesty Amerikou, Praha 1907, s. 68; H. Jelínek, Národní politika 29. 10. 1913 [ref. Soucit]; J. Vodák, Čas 9. 11. 1920 [ref. Svítání]; K. Čapek, Národní listy 5. 2. 1921 [ref. Carevič Alexej]; O. Fischer, Národní listy 30. 10. 192 [ref. Emigrant] ● ref. Stará historie: O. Fischer, Národní listy 9. 11. 1921; S. Lom, České slovo 9. 11. 1921 ● ref. Lékařem proti své vůli + Vynucený sňatek: Kazetka, Lidové noviny 17. 1. 1922; K. Engelmüller, Národní politika 17. 1. 1922 ● J. Vodák, Čas 3. 10. 1922 [ref. Cenci]; J. Vodák, Čas 23. 11. 1922 [ref. Věc Makropulos]; M. Majerová, Rudé právo 20. 12. 1924 [ref. Revizor]; J. Vodák, České slovo 28. 2. 1925 [ref. Periférie]; Cassius, Lidové noviny 8. 3. 1925 [ref. Nepřítel lidu]; K. Engelmüller, Národní politika 12. 2. 1926 [ref. Paličova dcera]; Cassius, Lidové noviny 23. 12. 1926 [ref. Maryša]; M. Majerová, Rudé právo 15. 2. 1929 [ref. Obrácení Ferdyše Pištory]; A. Veselý, Československá republika 28. 10. 1930 [ref. Miliónový Marco]; M. Rutte, Národní listy 12. 6. 1931 [ref. Naši furianti]; E. Konrád, Národní listy 20. 10. 1931 [ref. Lidé v hotelu]; J. Vodák, České slovo 31. 1. 1932  [ref. Zkrocení zlé ženy]; J. Vodák, České slovo 3. 11. 1932 [ref. Mlynář a jeho dítě]; A. M. Píša, Právo lidu 7. 10. 1934 [ref. Veliká výhra]; J. Vodák, České slovo 2. 1. 1936 [ref. Timon athénský] ● ref. Maryša: J. Vodák, České slovo 11. 10. 1936; E. Konrád, Národní osvobození 11. 10. 1936 ● J. Fučík, Rudé právo 26. 11. 1937 [ref. Fidlovačka]; J. Fučík, Rudé právo 27. 5. 1938 [ref. Hráči + Labutí píseň] ● ref. Neobyčejný člověk: M. Rutte, Národní listy 4. 4. 1940; K. Engelmüller, Národní politika 4. 4. 1940 ● J. K., Lidové noviny 19. 1. 1943 [ref. Stavitel Solness]; V. Hloch, Venkov 19. 11. 1943 [ref. Cizí paní]; J. Port: Neobyčejný člověk F. K. šedesátníkem, Divadlo 32, 1946, č. 7, s 123–125; QUI, Rudé právo 12. 2. 1947 [ref. Lucerna]; Loutkářské soustředění, Loutková scéna 4, 1947/8, č. 4, s. 64 [ocenění práce pro čs. loutkářství]; E. A. Saudek, Svobodné noviny 8. 5. 1948 [ref. Zlý jelen]; E. A. Saudek, Lidové noviny 8. 6. 1949 [ref. Tvrdohlavá žena]; J. Klíma, Rudé právo 25. 6. 1953 [ref. Nositelé řádu]; F. Černý, Divadlo 7, 1956, č. 1, [ref. Paličova dcera]; A. Brandal: Žák pana Života, Divadlo 7, 1956, č. 8–9, 690–703 + 757–765; M. Mellanová: Pražské divadlo pro mládež, In. Velké divadlo pro malé diváky. Sborník k 25. výročí práce čs. divadla pro děti a mládež, Praha, 1961, s. 70; B. Štěpánek: Velké divadlo světa, Večerní Praha 4. 3. 1968 [ref. Novokřtěnci];  P. Grym, Lidová demokracie 19. 2. 1970 [ref. Dáma není k pálení]; R. Meiner: S kytičkou F. K., Tvorba 30. 9. 1981, s. 7; č., Amatérská scéna 21, 1984, č. 12, s. 13 [nekrolog], P. Hořec: Chvilky v zákulisí, Praha 1997, s. 43–59; M. Dobešová: Jak šel čas v divadle Jiřího Wolkra – divadlo pro děti a mládež očima pamětníků, diplomová práce, JAMU Brno, 2020, s. 26–28; G. Kováříková: Laskaví stařečkové F. K., Pražský deník 20. 2. 2021 ● A. Janovská: Na otcovu živnost měl slabé plíce, a tak spravoval hrnce. Ve sněhu chodil bos… tajnosti slavných [online], cit. 25. 2. 2023, URL: https://www.krajskelisty.cz/praha/20959-na-otcovu-zivnost-mel-slabe-plice-a-tak-spravoval-hrnce-ve-snehu-chodil-bos-tajnosti-slavnych.htm; A. Kožíková: F. K. – laskavé herecké srdce [online], 20. 2. 2023, URL: http://bulletiny.divadlonavinohradech.com/m2016-08/portret.html; J. Kuneš: Příběhy slavných F. K. [online], cit. 20. 2. 2023, URL: https://dvojka.rozhlas.cz/pribehy-slavnych-frantisek-kovarik-7474507 ● Vzpomínky F. K. [CD], 2018 ● Národní umělec F. K. Vzpomínka na postavu Luky [dokument], 1983.

Biografický slovník českých zemí, DČD IV, Fikejz I, LČL, Film I, Film II, VD 100

Vznik: 2015