Vl. jm. Žížala. Byl synem kočího u hraběte J. Chotka. Vyučil se čalouníkem. Ve čtyřicátých letech hrál s malostranskými ochotníky, občas vypomáhal v českých představeních StD. 1847 odešel za prací do Uher a do Vídně, odkud unikl před policejním sledováním do Prešpurku [Bratislava]. Koncem dubna 1848 se vrátil do Prahy a zapojil se do politického dění (protivládní letáky Českým bratrům! a Böhmen, erwache!), byl zatčen a vazebně vyšetřován, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. 1849 jej J. A. Prokop, s nímž se znal z Vídně a z vyšetřovací vazby, angažoval do své ustavované divadelní společnosti, u níž Ž. setrval necelého čtvrt roku. Pak pobýval opět ve Vídni, kde příležitostně hrával v krajanských představeních v Divadle v Josefově. Po návratu do Čech 1853 byl znovu zatčen, odveden k vojsku do Dalmácie a do Itálie, po propuštění 1859 žil trvale v Čechách. Od 1860 pracoval v administraci Času, od 1861 v Národních listech. Přispíval do řady novin a časopisů (Květy, Lumír, Národ sobě, Národní noviny, Naše listy, Obrazy života, Pražský posel, Rodinná kronika). Hrál v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě, občas u kočujících společností (Prokopovy 1858, Pokorného 1867/68 a Vicenovy 1868/69), kde však patrně nebyl v angažmá. Kvůli oční chorobě opustil 1888 zaměstnání a žil v bídě až do dobrovolné smrti. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Byl činný hlavně jako literát. Psal romanticky dobrodružné prózy (romány Tři Čechové, 1855; Karbaník a rodina jeho, 1857; soubor Z povídek o Červeném hradě, 1857) a je autorem několika divadelních her. Cenzurou nepovolené Dítě bídy (1877) a další dramatické práce (Shledání, 1851; Dáma a kytkářka, 1858; fraška Bakchus, 1886) zřejmě nebyly provedeny (texty nezjištěny). Jevištního uvedení se dočkala jednoaktovka Upír, satiricky zesměšňující tmářské předsudky, a pohádková hra pro děti Božena Borotínská. Celoživotní zaujetí divadlem se promítlo do jeho publicistiky, jejíž část věnovaná kočujícímu a ochotnickému divadlu přináší svědectví o venkovských společnostech (zvláště o Prokopově, také o Kullasově, Stránského a Zöllnerově). Psal i divadelní referáty, soustavněji 1862 do listu Pražský posel. Instruktivní ráz mají texty Stručná pokynutí pro ochotníky (o ustavení divadla, obsazování rolí, zkouškách, o deklamaci). Z marginálního hereckého působení u Prokopovy společnosti je známo jen několik rolí (Klouzek, Kaiser: Bratr honák; Astolf, Raupach: Kníže ďábel; Paběnický, Tyl: Slepý mládenec).
Pseudonymy a šifry
Štěpán Donovský, V. Ž. Donovský, V. D., V. Ž., (vžd)
Hry
Upír, Prokopova spol. 1860, t. 1861; Božena Borotínská, PD 1869, i t.
Teatralia
České divadlo na venkově, Obrazy života [2], 1860, s. 234–236, 282–285, 328–330; Stručná pokynutí pro ochotníky I. O postavení a řízení divadla, II. O přidělování úloh, III. O zkouškách, VI. O deklamací v besedě a na divadle, Divadelní ochotník 1861, sv. 1, 2, 3, 6; Letopisy národních divadel ochotnických v Čechách. 1. Soukromé divadlo u sv. Mikuláše v Starém městě Pražském, tamtéž 1861, sv. 6; Kočující česká Thalie, Česká Thalia 4, 1870, s. 17; Počátky českého divadla na venkově (1827), Květy 6, 1871, s. 334, 342; K dějinám českého divadla v Praze, Národní listy 25. 5., 1., 2., 8., 9. a 11. 6., 2., 25. a 26. 8. 1875.
Prameny a literatura
Hý [V. Vávra Haštalský], ref. Božena Borotínská, Naše listy 21. 3. 1869; Δ [J. Neruda]: Bývalý kočující herec, pan V. Ž. D. vypravuje, Národní listy 23., 24. a 25. 11. 1880 → České divadlo VI,1973 + nesign.: V. Ž. D., Humoristické listy 28, 1886, s. 352 → Podobizny III, 1954; M. T. Z.: Ze Sobotky, Lumír 10, 1860, s. 597 [Upír]; J. L. Turnovský: O divadlech venkovských, Divadelní listy 1, 1880, s. 21n. + Z potulného života hereckého, 1882, s. 44, 137n.●; nekrology: Národní listy 5. 6. 1890; J. Vrba, Osvěta 21, 1891, s. 93●; T. [J. L. Turnovský]: Čtyřicet let ve službách divadelních, Národní politika 9. 11. 1889 + šifra J. L. T.: Vzpomínka, Zábavné listy 14, 1892, s. 501 + Paměti starého vlastence I, [1900], s. 331–340; II, [1901], s. 4–11; V. Štein Táborský: Z pamětí průkopníků českého divadla, Divadlo 4, 1905/ 06, s. 298; V. Hübner: J. A. Prokop, podnikatel I. divadelní společnosti české pro venkov, tamtéž 12, 1913/14, s. 3, 81; J. Simon: J. A. Prokop…, Československé divadlo 13 (8), 1930, s. 295; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 29–31, 34, 40, 115; F. Roubík: Český rok 1848, 1948, s. 223–228; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 57 + Umělcové na pouti, 1961, s. 12n., 60; DČD III; J. Frýzek: První divadelní společnost pro venkov divadelního ředitele J. A. Prokopa, in sb. Orlické hory a Podorlicko IX, 1999, s. 181, 184 + Chrudimská premiéra Prokopovy divadelní společnosti, tamtéž XI, 2001, s. 5–67. ■ LČL, ODS[jako Donovský], Otto, Rieger; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1226–1228
