Vl. jm. Hellering. – Nejmladší ze šesti dětí; otec Johann, v době jeho narození úředně uznaný invalida, si přivydělával denními námezdními pracemi. Z. studoval pět let na reálce v Ječné ul., hrál s ochotníky a 1884 bral lekce herectví u tragéda K. Šimanovského. 1885 debutoval v Aréně v Eggenberku u P. Švandy ze Semčic (Vít, Birch-Pfeifferová dle Sand: Diblík, šotek z hor) a s jeho společností absolvoval zimní sezonu Plzni. Na podzim 1887 nastoupil do právě ustavené společnosti V. Budila, byl angažován pro obor hrdinský milovník. Po skončení letní sezony 1888 v Budilově nové plzeňské aréně přestoupil k J. Pištěkovi (nahradil F. Kaňkovského), s nímž zůstal přes zimu v Plzni. U Pištěkovy společnosti působil s přestávkami do 1898, strávil s ní také tři zimní sezony v Brně (1894–96 a 1897/98). Mezitím byl 1892 členem souboru P. Švandy ml. (zaznamenán na Smíchově a v Mladé Boleslavi) a 1892/93 L. Chmelenského. V devadesátých letech, kdy patřil k čelným venkovským hercům, byl pozván ke zkušebním vystoupením v ND. 1898 se představil ve třech rolích (Václav Budil, Jeřábek: Služebník svého pána; Filip Derblay, Ohnet: Majitel hutí; Karel IV., Vrchlický: Noc na Karlštejně), přijat však nebyl. 1898–1900 působil u Budilovy společnosti hrající převážně v Plzni. 1900 přestoupil k F. Lacinovi, s nímž se vrátil do Brna; zde poprvé zaznamenána jeho režijní činnost, jíž se zřejmě věnoval už dříve. Jako režisér byl pak činný ve všech dalších angažmá. Na podzim 1902 se stal členem stálého souboru nového MD v Plzni, ale pro neshody s ředitelem Budilem již po první sezoně odešel. Na podzim 1903 znovu nastoupil v Brně, vydržel tu necelou sezonu. 1904–05 cestoval s družinou J. E. Sedláčka, u níž zastával funkci vrchního režiséra, 1905–06 působil (také jako vrchní režisér) u ředitelky M. Kučerové-Groszové, jejíž pokus zakotvit v Libni neměl dlouhého trvání. 1906 se mihl v Uranii, 1907 kočoval se společností J. Stockého řízenou J. Tuttrem, 1908 byl členem Divadla sdružených měst východočeských. Od května 1909 do listopadu 1911 měl angažmá v Lidovém (Pištěkově) divadle na Král. Vinohradech, které jako vrchní režisér umělecky řídil. O následujícím období jeho divadelní dráhy jsou informace neúplné. 1913/14 byl u J. Tuttra, od 1915 ve stálém souboru nového MD na Kladně (konec angažmá nezjištěn). Po válce se objevil v žižkovském divadle Deklarace (20. 7. 1919 tisk oznamoval jeho odchod), 1920 hrál u Lacinovy cestující Moravské společnosti. Od 1921 byl členem Tylova divadla v Nuslích. Po odchodu na odpočinek (1924) se na této scéně a později také v Divadle na Slupi do třicátých let konaly každoročně čestné večery k jeho životním a hereckým výročím; k těmto beneficím vždy volil své parádní role (Hamlet, Othello). Naposledy vystoupil při oslavě osmdesátin v Umělecké besedě (1947). Celý život zůstal svobodný, zemřel osamělý ve vysokém věku.
Štíhlý, vysoký mladík obdařený hlubokým, zvonivým hlasem byl silně ovlivněn svým hereckým učitelem K. Šimanovským, který se mu stal na celý život uměleckým vzorem. Inspiroval se zejména jeho deklamačním uměním; naučil se dobře ovládat svůj hlas a velkou péči věnoval mluvnímu projevu. Jeho výkony se vyznačovaly cizelovaným přednesem a citem pro verš (Myrtilos, Vrchlický–Fibich: Námluvy Pelopovy). Hrdinské a tragické role, v nichž si obzvláště liboval, představoval s jistým koturnovým patosem, ušlechtilým tónem je idealizoval a povyšoval nad skutečnost života (Cyrano). Podtrhával a zvýrazňoval polohy smutku, zasmušilosti a hluboké zadumanosti (Hamlet); jeho hereckému naturelu dominovala seriózní vážnost až těžkopádnost. Pro citové stavy a afekty (hněv, vášeň, žárlivost) volil přímočarý, významově určitý a plný výraz, náznaky a jemné nuancování do jeho projevu nepatřily. Stal se uznávaným interpretem postav z klasické a romantické dramatiky. Ztělesňoval reky Shakespearovy (Hamlet, Othello, Antonius v Juliu Caesarovi), Schillerovy (markýz Posa v Donu Carlosovi) či Tylovy (Jan Hus), Kolárovy (Jan Žižka v Žižkově smrti) a Hálkovy (tit. role Záviše z Falkenštejna). Vedle důstojných mužů v historizujících hrách (Karel IV., Vrchlický: Noc na Karlštejně; Don Alvar de Altamira, Zeyer: Doňa Sanča) se uplatňoval v charakterních rolích novodobé dramatiky české (Prokop, Šimáček: Jiný vzduch; Václav Strouhal, týž: Svět malých lidí; Václav, Jirásek: Otec) i světové (Geert v Heijermansově Naději, Hjalmar Ekdal Ibsenově v Divoké kachně, Petr v Tolstého Vládě tmy). Další okruh zahrnoval prohnané bonvivány, fanfaróny, sarkastické hejsky a ironiky především z francouzských salonních konverzaček (Dr. Tholosan, Sardou: Mnoho přátel naše škoda), ale i ze Shakespeara (Šašek z Večera tříkrálového či Merkucio v Romeovi). Obtížněji se vyrovnával s úlohami ve veselohrách a komediích, polohy radostné lehkosti a vřelosti mu zůstávaly vzdálené. V několika angažmá (v Plzni, Brně, v Sedláčkově spol.) střídal J. Puldu a přebíral po něm většinu rolí; jeho odchod z Brna (1903) byl pociťován jako citelná ztráta. K hereckým a posléze režijním úkolům přistupoval s plnou vážností a zodpovědností, byl vždy připraven a bezchybně ovládal text role. Jako režisér projevoval porozumění pro realistickou dramatiku (Gorkij: Měšťáci, Na dně; Heijermans: Naděje). Od 1905 zabezpečoval svou soustavnou režijní prací provoz společnosti J. E. Sedláčka, M. Kučerové-Groszové, vinohradského Pištěkova divadla a ve válečných letech zřejmě i divadla na Kladně.
Role
Švandova spol.
Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1885; Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí, i ND Brno 1902) – 1886.
Budilova spol. Plzeň
Jindřich (J. Rosen: Malí velikáni), Ivan Slavík (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Advokát Durand (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Není Durand jako Durand), Volžin (I. V. Špažinskij: Paní majorka, i ND Brno 1900), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora, i Lidové div. v Libni 1906), Pavel (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Don Juan (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Pištěkova spol. 1894), Karel Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo, i Pištěkova spol. 1895), Emil Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek) – 1888.
Pištěkova spol.
Severac (G. Ohnet: Hraběnka Sarah) j. h. – 1888; Jean de Hun (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská) – Plzeň 1888; Henri de Sartoris (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Václav Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – 1889; Pavel Jaroš (A. M. Šimáček: Bez boje) – 1889; André Roswein (O. Feuillet: Dalila), Jindřich d’Albert (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Rudolf (A. Lokay: Dědoušek), Henry de Targy (O. Feuillet: Pařížský román)– 1890; Laca Klemeň (G. Preissová: Její pastorkyně), Don Lorenzo de Avendaňo (J. Echegaray: Světec či blázen?, i Budilova spol. 1899, ND Brno 1902) – Vinohrady 1891.
Spol. P. Švandy ml.
Kean (A. Dumas st.: Kean), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i Pištěkova spol. 1897) – 1892.
Chmelenského spol.
Plukovník baron Sturm (K. Weinberger: Huláni aneb Líbánky v citadele) – 1892.
Pištěkova spol. ND Brno
Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Baron Emil Clary (E. Pohl: Krasojezdkyně), Prokop (M. A. Šimáček: Jiný vzduch, i Budilova spol. 1898, ND Brno 1900), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba), Rudolf z Mladějova (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – 1894; Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí, i Sedláčkova spol. 1904), Václav (A. Jirásek: Otec), Soběbor (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Jindřich (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Javorský (K. Pippich: Ve veřejném životě), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Vygodnický (M. Bałucki: Klub mládenců), Jeroným (F. A. Šubert: Jan Výrava, i Lacinova spol. 1901), Baron Ruding (G. Davis: Katakomby), Václav (J. Štolba: Peníze), František Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Lazare (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Budilova spol. 1898, MD Plzeň 1902), První herec (W. Shakespeare: Hamlet), Pastor Kolin (G. Hauptmann: Osamělé duše), Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Cassio (W. Shakespeare: Othello), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Hrabě Mario Alberi (F. Cavallotti: Dcera Jeftova), Poštmistr (N. V. Gogol: Revisor), Dr. Kosinský (H. Sudermann: Půtka motýlů), Hrabě Neipperg (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – 1895; Viktor Sukdolský (G. v. Moser: Zlatohlávek) – Vinohrady 1896; Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu), Štěpán Budil (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, i Budilova spol. 1898, Sedláčkova spol. 1905, Lidové div. v Libni 1906), Státní prokurátor Lavardin (V. Sardou: Ferréol), Ilja Nikityč Čardyn (V. Němirovič Dančenko: Šťastný člověk), Štěpán Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Vévoda Choiseul d’Amboise (A. E. Brachvogel: Narcis), Václav (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Šašek (W. Shakespeare: Viola), Vilém Cecil, baron z Burleighu (F. Schiller: Marie Stuart), Jindřich Otto z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Merkur (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Vévody de Bligny (G. Ohnet: Majitel hutí), Princ Miloslav (J. v. Plötz: Zakletý princ), Jan Arndt (L. Fulda: Ztracený ráj) – 1897; Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Roger Laroque (J. Mary, G. Grisier: Pomsta milenky aneb Roger la Honte), Dr. Karel Genzmer (M. Dreyer: Tři), Karel Jedlička (H. Müller: Se stupně k stupni), Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Puyseul (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Jindra (G. Hauptmann: Potopený zvon, i Lacinova spol. 1900, Sedláčkova spol. 1905, Pištěkovo div. 1909) – 1898.
Budilova spol.
Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Král Jindřich IV. (Lope de Vega: Král a sedlák), Othello (W. Shakespeare: Othello), Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1898; Hrabě Štěpán d’Ormeuil (V. Sardou: Andrea), Hrabě Kutuzov (P. Nebeský dle franc.: Lydie), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Richard Kessler (H. Sudermann: Zápas motýlů), Hjalmar Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna, i MD Plzeň 1903), Dermat O’Dyna (J. Zeyer: Legenda z Erinu, i ND Brno 1901), Bernard Dufresne (P. Berton, Ch. Simon: Zaza, i ND Brno 1902), JUDr. Jaroslav Staněk (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, i ND Brno 1902), Don Alvar de Altamira (J. Zeyer: Doňa Sanča), Merkucio (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND Brno 1901), Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Jaroslav z Divišova (L. Stroupežnický: Velký sen) – 1899; Petr (L. N. Tolstoj: Vláda tmy, i ND Brno 1901), Votlučka (E. Gettke, F. Engel: V předpeklí) – 1900.
ND Brno – F. Lacina
Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Princ dánský (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Baron Josef Anton (J. Poláček: Trestanci na Špilberku), Uhlíř (J. Hilbert: Vina), Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna) – 1900; Zdeněk Snětina (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Dr. z Kelleru (H. Sudermann: Domov), Dr. Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maximů), Hrabě Almaviva (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Lumpacivagabundus (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Myrtilos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Antonín Laušman (R. Hawel: Matka Starost), Ivan Petrovič Vojnický (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Max de Simiers (E. Pailleron: Myška), Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Harlekýn (R. Lothar: Král Harlekýn), Sylvestr Cirkl (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1901; Justinian (V. Sardou: Theodora), Robert Helmer (H. Ibsen: Nora, i MD Plzeň 1903), Marcus Superbus (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže, i MD Plzeň 1903, Sedláčkova spol. 1905), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Percival Waleský (F. Halm: Griselda), Hanzi Vejvara (G. Kadelburg: Hanzi Vejvara), Kaplan Řehoř Šigorski (M. Halbe: Mládí), JUDr. Hudec (V. Štech: Třetí zvonění, i MD Plzeň 1902), Antonín Cicvárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník) – 1902.
MD Plzeň
Hrabě Roveredo Lanzenfeld (F. A. Šubert: Jan Výrava), Felix Bacciochi (E. Bozděch: Světa pán v županu), Vilém Balbz (J. Vrchlický: Soud lásky), Eskalus (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Quido Colonna (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Komtur (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio, i ND Brno 1903) – 1902; Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlast), Dr. Tholosan (týž: Mnoho přátel naše škoda), Don Carlos (V. Hugo: Hernani), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Theseus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1903. ND Brno – A. Staněk Doubravský Ragnil (J. Zeyer: Pod jabloní), Geert (H. Heijermans: Naděje, i Sedláčkova spol. 1905), Herec (M. Gorkij: Na dně, i Lidové div. v Libni 1906), Karel XII. (E. Bozděch: Baron Goertz), Radúz (J. Zeyer: Radúz a Mahulena, i Sedláčkova spol. 1905) – 1903; Mario Cavaradossi (V. Sardou: Tosca), Mošovský (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Prinzivalle (M. Maeterlinck: Monna Vanna) – 1904.
Sedláčkova spol.
Jindřich Dorn (M. Halbe: Proud), Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor, i Uranie 1906), Cyrano (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Lubin Pátecký (J. J. Šantl: Černoborka a kutnohorský kat), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna), Pan Vladimír Hlava (B. Viková-Kunětická: Holčička) – 1905.
Lidové div. v Libni – M. Kučerová-Groszová
Pierre Garousse – Clermont (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1905; Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis), Don Cesar (A. Dennery, Dumanoir: Don Cesar de Bazano aneb Zasnoubení před popravou), Pavel Célimare (A. Delacour, E. Labiche: Vřele milovaný Célimare), Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Baron (O. Faster: Princ z pohádky), Della Rosa (G. Pfleger Moravský: Poslední Rožmberk), Sherlock Holmes (F. Bonn dle A. C. Doyla: Sherlock Holmes), Záviš z Falkenštejna (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, i Pištěkovo div. 1910) – 1906.
Div. sdružených měst východočeských
Ondřej de Juvigny (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí), Caesar Robin (H. Engel, J. Horst: Modrá myška), Paganel (A. Capus: Slečinka z pošty), Ananij Jakovlev (A. F. Pisemskij: Hořký osud)– 1908.
Pištěkovo div.
Richard Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Jean Renaud (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen) – 1909; Giacomo (K. H. Mácha, dram. V. Nejedlý: Cikáni), Coupeau (E. Zola: Zabiják) – 1910.
MD Kladno
Samko (G. Preissová: Gazdina roba), Major Vodrážka (J. Horst, L. Stein: Amorovy lázně) – 1915.
Deklarace
Cizí neduživec + Cizí blázen [Tantris] (E. Hardt: Blázen Tantris) – 1919.
Tylovo div. v Nuslích
Ilarija Šalič [?] (J. Kosor: Požár vášní) – 1923; Kaplan Hanil (J. Hais Týnecký: Na děkanství)– 1925.
Režie
ND Brno – F. Lacina
F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč, F. A. Šubert: Probuzenci, J. K. Tyl: Paličova dcera – 1900; L. N. Tolstoj: Vláda tmy, J. Vrchlický: V uchu Dionysiově, W. Shakespeare: Romeo a Julie, E. Pailleron: Myška – 1901; K. Tůma: Svědomí, P. Berton, Ch. Simon: Zaza, M. Halbe: Mládí, E. Bozděch: Zkouška státníkova, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, J. Echegaray: Světec či blázen? – 1902.
MD Plzeň
J. Vrchlický: Soud lásky, M. Gorkij: Měšťáci, J. K. Jerome: Miss Hobbs, H. Sudermann: Svatojanské ohně – 1902.
ND Brno – A. Staněk Doubravský
H. Heijermans: Naděje (i Sedláčkova spol. 1905), H. Ibsen: Divoká kachna, M. Gorkij: Na dně (i Lidové div. v Libni 1906) – 1903.
Sedláčkova spol.
W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže, E. Rostand: Cyrano de Bergerac, M. Halbe: Proud, G. Hauptmann: Potopený zvon, J. J. Šantl: Černoborka a kutnohorský kat, V. Sardou: Čarodějka, A. Jirásek: Lucerna, W. Shakespeare: Hamlet (i Lidové div. v Libni 1906) – 1905.
Lidové div. v Libni – M. Kučerová-Groszová
L. Archleb: Maroušek, K. Laufs: Blázinec na cestách, F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Slovutná paní – 1905; A. Langer: Hoši z osmnácté chasy, F. A. Šubert: Jan Výrava, A. Delacour, E. Labiche: Vřele milovaný Célimare, Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský, H. Sudermann: Domov, G. Hauptmann: Bobří kožich, S. H. Mosenthal: Debora, V. Šulc: Děti z Podskalí, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, G. Ohnet: Hraběnka Sarah, A. Bisson, A. Carré: Maškarní ples, T. Barrière, E. Plouvier: Anděl smrti, J. J. Kolár: Mravenci, týž: Pražský žid, E. Labiche; A. Duru: Pikantní soboty paní Pomerardové, J. Vrchlický: Exulanti, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, N. V. Gogol: Revisor, O. Feuillet: Dalila, J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena, W. Shakespeare: Kupec benátský, G. Pfleger Moravský: Poslední Rožmberk (i Pištěkovo div. 1911), H. Müller: Se stupně k stupni, G. Ohnet: Majitel hutí – 1906.
Divadlo sdružených měst východočeských
R. de Flers, G.-A. Caillavet: Láska bdí, H. Engel, J. Horst: Modrá myška, A. Capus: Slečinka z pošty – 1908.
Pištěkovo div.
G. v. Moser, F. v. Schönthan: Svůdná dívka, A. H. Horáková: Ejhle, člověk, V. Sardou: Fedora, týž: Odetta, A. Belot: Dcera hráčova, G. Davis: Z malé garnisony, J. Jarno, H. Fischer: Sestry Barrisonovy, G. B. Shaw: Pekelník – 1909; K. Šípek, V. Štech, B. Kaminský: Náš dům v asanaci, Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena, F. Bonn dle A. C. Doyla: Sherlock Holmes, J. L. Deinhardstein: Jan Sachs aneb Mistři pěvci norimberští, L. N. Tolstoj, dram. K. Fořt: Anna Karenina, G. Preissová: Gazdina roba – 1910; P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, A. Lindner: Kateřina II. ruská carevna – 1911.
Tuttrova spol.
F. Šorm: Dagmar – Rokycany 1914.
MD Kladno
H. Bernstein: Ve víru – 1915.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 172, č. 211 [Hellering Franz, 1867]. ■ Divadelní referáty a anonce, in Moravská orlice 1894–98, 1900–04; Lidové noviny 1894–98, 1900–04; Národní listy 1905–06, 1909–11; Národní politika 1905–06, 1909–11; J. M. [Merhaut]: Divadlo, Moravská orlice 31. 10. 1894; nb. [P. Nebeský]: Aréna na Obcizně, Plzeňské listy 13. 9. 1898●; k jubileím: Divadlo 9, 1910/11, č. 3, s. 19; Maxa [M. B. Stýblo], tamtéž 9, 1929/30, č. 7, s. 11; A. Horálek, tamtéž 15, 1935/36, č. 2; K. Engelmüller, Národní politika 10. 11. 1940; Divadlo 29, 1943, s. 12; tamtéž 33, 1947, s. 108; Svobodné noviny 10. 9. 1947●; jv. [Vodák], Večer F. Z., České slovo 9. 4. 1925 [Othello] → Shakespeare, 1950; Paměti Marie Svobodové, ed. M. Kalný, 1953, s. 64; Večerní Praha 1. 4. 1955 [úmrtí]; S. Langer: Tylovo divadlo v Nuslích, rkp., DÚ, 1958, nestr.; J. Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, 1958, s. 51–53; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 127, 150, 161, 169, 177, 181 + Čtyři herečky, 1967, s. 52– 54; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 159–162. ■ PBJ; Brno; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1220–1225
