Syn havíře. Dětství a mládí prožil v Praze. Začal studovat na piaristickém gymnáziu, ale po roce na studia z finančních důvodů rezignoval. Vyučil se zlatníkem a snažil se dostat k divadlu. Hrál v ochotnickém spolku Thalia (např. Canuche v Pokutě muže), v létě 1875 debutoval ve vinohradské Aréně v Kravíně u ředitele J. E. Kramuela (neurčená epizodní role v Hugově Marion Delorme, 12. 6.) a jako volontér tu zahrál ještě několik roliček. Už jako řádně angažovaný herec odjel na zimní sez. 1875/76 do Plzně s Kramuelovou společností, v níž setrval do 1878. Jeho dalším působištěm se stala společnost F. Pokorného, u níž působil s přestávkami do 1887. Mezitím hrál u ředitelky T. Knížkové, kde poznal svou budoucí manželku Annu Nechvílovou, u V. Svobody a J. Muška. Nespokojen s úrovní těchto družin vrátil se k Pokornému, s nímž absolvoval tři sezony plzeňské (1881–84) a jednu brněnskou (1885/86). Na sklonku pobytu v Plzni se 4. 2. 1884 oženil. V nezjištěnou dobu (mezi 1887–92) se s manželkou mihl u společnosti T. Kratochvíla. Na podzim 1887 se oba stali členy nově založené společnosti V. Budila, s níž opakovaně pobývali v Plzni (letní sezony v Aréně Na Obcizně, zimní sez. 1889–91 ve starém městském divadle) a s níž se Z. vrátil opět do Brna (1892/93). Na podzim 1893 byl i s manželkou angažován L. Chmelenským, jehož společnost se po několika stagionách v jižních Čechách vydala na zájezd do Dalmácie. Dalším Z. působištěm byla společnost P. Švandy ml. (1896/97), pak přijal nabídku divadla v Záhřebu. V Chorvatsku však setrval jen od října 1897 do dubna 1898, neboť manželka navzdory příslibu nebyla přijata. Po návratu do Čech nastoupil opět u P. Švandy ml., 1902 byl i s manželkou angažován V. Budilem do stálého souboru nového MD v Plzni. Zde začal intenzivněji režírovat, zejména operety a zpěvohry. Po dvou letech manželé odešli k řediteli F. Lacinovi do ND v Brně (1904/05) a spolu s ním pak k Divadlu sdružených měst východočeských (1905–07). Posledním Z. působištěm se stalo MD Král. Vinohrad, v angažmá tu byl od otevření divadla 1907 do odchodu na odpočinek. Hereckou dráhu ukončil 12. 6. 1925 (zároveň oslavil padesátiletí umělecké činnosti) v Šamberkově Jedenáctém přikázání svou oblíbenou rolí Bartoloměje Pecky. 1918 účinkoval v několika pořadech kabaretu Červená sedma. Byl aktivním členem Organizace českého herectva (funkcionář výboru) a pozdějšího Svazu českého herectva (místopředseda). Od 1914 se herecky uplatňoval v české kinematografii němé éry; vytvořil celkem patnáct středních a drobných rolí ve filmech nejrůznějších žánrů (např. Macocha 1919; Lucerna, 1925; Dobrý voják Švejk, 1926; Falešná kočička, 1926). V lednu 1931 se naposledy objevil na jevišti při benefici ke svému hereckému jubileu, koncem t. r. zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Začínal rolemi starců u Kramuela, ale již u Pokorného se uplatňoval v širokém rozpětí rolí činoherních i operetních, pro něž byl hlasově a hudebně dobře vybaven. Divadelní ředitelé využívali jeho tvárnost a všestrannost a obsazovali ho do nejrůznějších typů postav. Vedle Dědečka Dubského (Stroupežnický: Naši furianti) hrál Osrika v Hamletovi či purkrabího Ješka v Noci na Karlštejně, vedle operetního Jeremiáše Mrkvičky (Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), štěrkaře Nickamínka ve frašce Nevěsta z Amsterodamu či rtuťovitého Passepartouta ve verniádě Cesta kolem světa za 80 dní ztělesnil souchotinářského Rychnovského v Raupachově larmoyantním Mlynáři a jeho dítěti či Rekordata v Tylově dramatu Kutnohorští havíři. U Budila rozvíjel svůj všestranný komický i pěvecký talent, a ačkoli tíhl k charakterním rolím, úspěch mu přinesly především úlohy veseloherní (např. Jiřík z Tylova Jiříkova vidění) a operetní (např. Poo-Bah, Sullivan: Mikado). Spolu s komikem J. Zdrůbeckým bavil publikum v mnoha fraškách a veselohrách z pera Šamberkova, Schönthanova, Kadelburgova, Štolbova ad.,zejména jako Šikovatel Suk (Chivot – Duru: Svatba reservistova) a Lišák (Raeder: Lišák a Smola). U Chmelenského, který hojně pěstoval operu, se Z. galerie zpěvoherních rolí rozrostla o úlohy operní (sedlák Mícha v Prodané nevěstě). Nadále se uplatňoval v činohře i operetě jako komik a v tomto směru dosáhl značné popularity i ocenění kritiky. Uznání si vydobyl ztvárněním vážných charakterních rolí, k nimž jej orientoval Budil v Plzni. Tam jeho herecká tvorba 1902–04 vrcholila (Kyral, Šubert: Jan Výrava; Bezsemenov, Gorkij: Měštáci; Lízal, Mrštíkové: Maryša; dr. Votava, Kvapil: Oblaka). Závěr Z. herecké kariéry byl ve znamení středních a menších rolí v činohře i operetě. Ve vinohradském divadle ztělesnil bezpočet řemeslníků, úředníků, sluhů, lokajů a komorníků, majordomů a správců i vojenských šarží, které hrál věcně, bez nadbytečných detailů. Postupný úbytek hereckých úkolů si vynahrazoval režiemi, zejména operetními.
Role
Kramuelova spol.
Radoslav (S. K. Macháček: Ženichové), P. Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Panující kníže (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa) – 1875.
Pokorného spol.
Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Seržant Chamboran (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen, i Budilova spol. 1892), Sendivoj (J. J. Kolár: Magelona), Generál Bum (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu) – 1880; Mefistafl (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markýtka), Žorž Brumlal (H. Müller: Se stupně k stupni), Václav (R. Kneisel: Chudý písničkář), Ranhojič (S. H. Mosenthal: Debora, i Budilova spol. 1892), Pan Stodůlka (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Kuba (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena) – 1881; Krampach (E. Labiche, E. Gondinet: Ze tří nejšťastnější), Bonperier (H. Chivot: Nájemníci pana domácího), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Vanderstraaten (K. Gutzkow: Uriel Acosta) – Plzeň 1882; Vrána (F. A. Šubert: Probuzenci), Rekordat (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Tomáš Nickamínek (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu, i Chmelenského spol. 1893), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Passepartout (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský) – Plzeň 1883; Procházka z Trauenfelsu (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – 1884; Ploutvička (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Kudrna (J. K. Tyl dle F. X. Tolda: České amazonky) – ND Brno 1885; Erazim Voříšek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Budilova spol. 1889) – ND Brno 1886; Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Osric (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Větrný (A. Langer: Krupařovic Pepička), Kalinský (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – b. d.
Kratochvílova spol.
Švec Jeremiáš Harcuba (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců, každý má své) – b. d.
Budilova spol.
Šikovatel Suk (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Dědeček Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti, i MD Plzeň 1903), Konšel Břečka (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo), Divadelní ředitel Švehla (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek)– 1888; Sedlák Nekuta (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Hababuk Angrešt (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Potrhlý švec), Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Poo-Bah (A. S. Sullivan: Mikado), Hrabě Arthur Schaffgotsche (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Midas (F. v. Suppé: Krásná Galathea), Hrobař (W. Shakespeare: Hamlet) – 1889; Kapitán Fracassa (R. Dellinger: Kapitán Fracassa), Lišák (G. Raeder: Lišák a Smola, veselí tuláci, i MP Plzeň 1904), Impresario Tobiáš Quicqly (K. Millöcker: Ubohý Jonathan) – 1890; Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus),Hladík (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Prokop Holý (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Moulinet (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1891; Vendelín Skokánek (V. Tůma: Brněnský domácí pán), Major hrabě Chateau Gibus (F. Hervé: Mamzelle Nitouche, iND Brno 1904), Josef [Osip] (N. V. Gogol: Revisor), Paganel (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Valerjan Ivanovič Sapoškov (V. Krylov: Chytrák na chytráky), Červíček (K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce), Filate (Lope de Vega: Král a sedlák, i spol. P. Švandy ml. 1896), Přibík Jeníšek (J. J. Kolár: Pražský žid), Červíček (K. Zeller: Ptáčník), Sud (E. Pohl: Sedm havranů, i spol. P. Švandy ml. 1898) – 1892; Kubík (H. a T. Cogniardové, T. Fronville, ú. J. J. Kolár: Chňap, Lap, Šňůra), Truhlář Schwabinger (H. Sudermann: Čest), Hrabě z Kentu (W. Shakespeare: Král Lear, i ND Brno 1904), Černý (J. Štolba: Závěť), Moravec (F. X. Svoboda: Rozklad) – 1893.
Chmelenského spol.
Kupec Kurnusov (I. I. Mjasnickij: Uštvaný zajíc), Šnek (K. Zeller: Ptáčník), Janský (P. Starý: Magdalena), Malíř Liška (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Svůdná dívka), Mícha (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vygodnický (M. Bałucki: Klub mládenců) – 1893.
Spol. P. Švandy ml.
Principál komediantů (B. Smetana: Prodaná nevěsta) – Čes. Budějovice 1896, Rudolf Harras (G. Rossini: Vilém Tell), Blimm (G. Davis: Katakomby), Bertillon, policejní kmisař (L. Gandillot: Pan podprefekt), Želinský (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin), Honza (J. Pulda: Hloupý Honza na výstavě), Kubík (K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce), Major Beránek (J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec), Lotteringhi (F. v. Suppé: Boccaccio), Plutus (P. I. Čajkovskij: Piková dáma), Plukovník Ollendorf (K. Millöcker: Žebravý student), Kudrnatej (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Doubrava (C. M. v. Weber: Čarostřelec), Bavor Strakonický (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Piskálek (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – ND Brno 1896; Výheňský (J. Nestroy: Rozervanec), Žabka (J. W. Goethe: Faust), Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i Lacinova spol. 1906), Cacolet (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet) – 1897; Makariáš Čtyroký (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka), Kazimír (J. Brandl: Princezna Ninon), Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1898; Risler (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Dr. Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Don Alvar de Altamira (J. Zeyer: Doňa Sanča), Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1902; Juan (Lope de Vega: Král a sedlák), Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Courtelin (A. Carré: Doktor Jojo) – b. d.
MD Plzeň
Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Rychtář Lopata (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Wun-Hsi (S. Jones: Gejša), Kyral (F. A. Šubert: Jan Výrava), Hilarius (E. Audran: Loutka), Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Bezsemenov (M. Gorkij: Měšťáci) – 1902; Montano (W. Shakespeare: Othello), Vargas (V. Sardou: Vlast), Sir James Tyrel (W. Shakespeare: Richard III.), Kdoulička (týž: Sen v noci svatojanské, i ND Brno 1905), Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Petr Angeli (J. K. Tyl: Jan Hus), Kleštík (M. Gorkij: V noční útulně), Hynek z Dubé (J. Hilbert: Falkenštejn), Chadima (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1903; Nožejček (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Koloman Župan (J. Strauss: Cikánský baron), Osvald (W. Shakespeare: Král Lear), Ivan Špekin (N. V. Gogol: Revisor), Pumperlini (O. Faster: Krásná Lída), Kaifáš (A. Hoffmann: Pašijové hry), Učitel (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Starý Ansorge (G. Hauptmann: Tkalci), Dr. Votava (J. Kvapil: Oblaka), Václav Alexy (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Jeremiáš Machulka (K. Karlweis: Národní švec) – 1904.
ND Brno – F. Lacina
Pěvec (J. Vrchlický: Smrt Hippodamie), Zavrtal (O. Faster: Kněžna Pepička) – 1904; Velkostatkář Hybner (B. Viková-Kunětická: Cop), Divíšek (A. Jirásek: Otec), Starý pastýř (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Negendank (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – 1905.
Div. sdružených měst východočeských – F. Lacina
Kajetán XIII. (E. Audran: Pasačka), Vodník Ivan (A. Jirásek: Lucerna), Michu (A. Messager: Michuovic dcerušky), Cela (J. Strauss: Netopýr), Martin (J. Kvapil: Sirotek), Li (S. Jones: San Toy) – 1906; Duperron (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1907.
MD Král. Vinohrad
Otec Beno (J. Vrchlický: Godiva) – 1907; Bobčinskij (K. Weis: Revisor), Julius Wolff (G. Hauptmann: Bobří kožich), Baroca (M. Zamaçois: Šaškové) – 1908; Cikán Pali (J. Strauss: Cikánský baron), Wittig (G. Hauptmann: Tkalci) – 1909; Červinka (J. Štolba: Na letním bytě) – 1910; Macoun (V. Štech: Habada a Jordán), Kašpar Šmejkal (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1912; Müller (K. Sternheim: Měšťák Schippel), Jan Zaremba (O. Nedbal: Polská krev) – 1914; Kníže Kazimír (J. Offenbach: Trebizondská princezna) – 1915; Bardolf (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Šebestián Řepka (V. Štech: Maloměstští diplomaté) – 1916; Doktor Relink (J. Bartoš: Krkavci) – 1920.
Červená sedma
[?] (J. Dréman: Sedlák Škrhola), Pavel Ivanovič Terentěv (A. Averčenko: Smršť), [?] (týž: Velikonoční host), [?] (E. Bass: Raubíř a kladivo) – 1918.
Režie
ND Brno
V. Tůma: Brněnský domácí pán, H. Müller: Se stupně k stupni – 1892.
Spol. P. Švandy ml.
F. Hervé: Mamzelle Nitouche (i MD Plzeň 1903, VD 1914), L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka, J. Brandl: Princezna Ninon, F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, E. Pohl: Sedm havranů, V. Blodek: V studni (i VD 1917), K. Jonáš: Oplancija – 1898; O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka – 1901; A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior, J. Zeyer: Doňa Sanča – 1902; G. Verdi: La Traviata, G. Feydeau: Dáma od Maxima, Lope de Vega: Král a sedlák, O. Blumenthal, G. Kadelburg: To jsem sám rád, F. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtessa Kukuč, A. Carré: Doktor Jojo – b. d.
MD Plzeň
A. Messager: Krásná Bearňanka, týž: Michuovic dcerušky, F. Lehár: Dráteník, E. Schenk: Bujná krev, J. Strauss: Jarní vánek, A. a V. Mrštíkové: Maryša – 1903; J. Strauss: Cikánský baron, V. Roger: Také jedna taková, E. Eysler: Krajánek Straubinger, K. Millöcker: Zakletý zámek, J. Kvapil: Oblaka – 1904.
MD Král. Vinohrad
L. Fall: Dolarové princezny – 1908; J. Strauss: Cikánský baron, F. Albini: Baron Trenk, F. Lehár: Muž tří žen, V. Sardou: Bodří venkované, V. Hollaender: Jockeyklub – 1909; L. Fall: Bratříčku můj!, G. Jarno: Muzikantská krev, H. Ibsen: Spolek mladých – 1911, G. A. Lortzing: Car a tesař, O. Straus: Přítelinka, R. Piskáček: Osudný manévr, E. Reumertová: Křesadlo – 1912; L. Fall: Siréna, J. Offenbach: Modrovous – 1913; R. Piskáček: Steeple-chase [Madame Tango], K. Šebor: Zmařená svatba, J. Balák: Vetřelec, L. Jesse: Dva husaři – 1914; O. Straus: Neznámá kráska, F. Lehár: Ideální žena – 1915; J. Strauss: Cikánský baron, F. A. Boieldieu: Bílá dáma, L. Ascher: Léna diplomat, D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo – 1916; F. Spilka: Stará práva – 1917; M. Donnay: Honba za mužem – 1920; G. Courteline, J. Lévy: Dobrák komisař – 1922.
Teatralia
Vzpomínám…, 1929.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň 080, matrika oddaných 1880–1885, s. 257. NMd: J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem, soubor dokumentů a materiálů, 1988, s. 302–305, 535. ■ Divadelní referáty a anonce, in Plzeňské listy 1888–1900, 1902–04; Budivoj 1892–1893; Moravská orlice 1885–1886, 1892–93, 1896–1897; nesign.: Náš komik J. Z…, Lidové noviny 3. 1. 1897; nesign.: Manželé Zelenkovi, Divadlo 6, 1907/08, s. 152n.; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 54, 58, 87, 92n., 96, 101, 113, 133n., 142; II, 1920, s. 194, 202, 226, 268●; k jubileu a odchodu z divadla: K. [J. Kodíček], Tribuna 12. a 14. 6. 1925; Ot. F. [Fischer], Právo lidu 16. 6. 1925; nesign., Večerník Práva lidu 17. 6. 1925●; M. Laudová-Hořicová: U Zelenků, Divadlo 6, 1926/27, s. 25–28, 41–44●; k jubileu: nesign., Divadlo 10, 1930, s. 23; jt., Právo lidu 24. 1. 1931●; nekrology: -ll-, Národní listy 3. 12. 1931; Národní politika 4. 12. 1931; Právo lidu 4. 12. 1931; -ý., Československé divadlo 14 (9), 1931, s. 308; V. K. M. [Müller], Divadlo 11, 1931/32, č. 5, s. 1; K. Čapek: Lidové noviny 5. 12. 1931 → Divadelníkem proti své vůli, ed. F. Černý, 1968●; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 45, 73; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 237; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 95, 117, 126, 143, 158, 160, 166, 180, 184; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 138, 147, 153n., 164, 172, 175, 183, 230, 242, 247, 357; M. Fikejz: Český film. Herci a herečky III, 2008, s. 849n. ■ PBJ II; Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1196–1199
