Vl. jm. Přzezechtiel [Přecechtěl], křtěn Johann Nepomuk, někdy uváděn jako Josef. Divadelní pseudonym, psaný též Zechthiel, utvořil z ně­mecké varianty rodného příjmení. – Narodil se jako prostřední ze tří dětí soudního sluhy. 1832 je doložen v německém divadle v Brně, jehož členem byl i v době sňatku, který uzavřel 1835 s dcerou tkalcovského mistra Karolinou Hra­deckou. 1838–46 působil jako herec a zpěvák ve sboru StD. Po nástupu ředitele J. Hoffman­na v dubnu 1846 odešel s manželkou do Dráž­ďan, 1848 jsou doloženi v městském divadle v Řezně, 1850–51 mezi pěveckým personálem divadel v Linci a Innsbrucku. Ve StD se obje­vili znovu 1852, když se na místo ředitele vrá­til J. A. Stöger. Angažmá obou bylo ukončeno k 1. 10. 1863, kdy jim byl přiznán důchod od penzijního fondu StD. Přesídlili do Brna, kde žili se Z. matkou a bratry.

Manželka Karolina (25. 4. 1809 Brno – 1884 [?], v něm. divadle psána Caroline) byla od 1839 angažována v operním sboru StD, 1841 uváděna také jako tanečnice.

Kariéra manželů byla do značné míry svá­zána s ředitelským působením J. A. Stögera ve StD. Po celou dobu pražského angažmá byli oba členy sboru a jako ostatní sboristé vystu­povali také v menších, hlavně epizodních čino­herních rolích a zapojili se i do českých před­stavení. Z. v nich hrál podstatně více než jeho žena, ač mu čeština činila nemalé potíže. Jako epizodisté obětavě sloužili českému divadlu. Svou podporu mu osvědčovali zvláště během prvního angažmá, kdy patřili k těm členům německého souboru StD, kteří vedle českých herců-volontérů zajišťovali pravidelný česko­jazyčný provoz. Karolina ukončila divadelní dráhu 1863 vystoupením ve dvou rolích v PD.

Role

StD

Uhlíř (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Starý Haroš (J. N. Štěpánek: Korytané v Čechách aneb Osvobození vlasti) – 1838; Voříšek (J. K. Schick:Únos z maškarního bálu v masopustní neděli aneb Jen žádnou špinavost!), Baltazar (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1839; Brk (F. X. Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehra­dě) – 1841; Remige (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci aneb Mlejn alderonský) – 1842; Růžička (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Ma­líř, víla a hospodská) – 1845; Antonio (W. Shake­speare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete), Poddůstojník císařský (V. K. Klicpera: Rod Svoja­novský), Vévoda (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Zahrádka (J. Böhm dle A. Bäuerleho: Nepravá Pepita) – 1853; Bohdal (A. Dennery, Du­manoir: Starý desátník), Mustafa (G. Raeder: Skal­ní duch aneb Podzemní cesta do Afriky), Bertaud (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Sirotčí dům v Paříži roku 1638 aneb Nalezenci), Racman (F. Schiller: Loupežníci), Drn (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička aneb Loupežnická krč­ma v lese), Michal (J. Nestroy: Zlý duch Lum­pacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Hořín (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Rumpf (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona) – 1854; Zenobius (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Selský milionář), Nalejváček (J. K. Tyl: Strakonický du­dák aneb Hody divých žen), Jeremiáš (K. Elmar: Ďáblovy námluvy aneb Zlý nepřítel a dobrý pří­tel), Hovora (V. K. Klicpera: Boleslavovci), Šibal (J. W. Goethe: Faust), Philostrates (W. Shake­speare: Sen v noci svatojanské) – 1855; Kristos­tom Břicháček (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!), Starý sedlák (J. Korze­niowski: Obžinky), Nym (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda), Hrabě z Kentu (F. Schiller: Maria Stuartka) – 1856; Maxim Chleb (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba, ataman kozácký), Vavřinec (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký) – 1857; Kramář (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židov­ka), Quinault (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur), Lékárník (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Machiavell (J. W. Goethe: Egmont) – 1858; Antonio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Svaruš (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Liskovec (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Heřman (F. V. Jeřábek: Svatopluk aneb Záhuba rodu Vr­šovského) – 1859; Lízal (J. Nestroy: Nepatrný člo­věk aneb Čest si musí hájit každý) – 1860; Oldřich (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Poctiva (K. Elmar: Děvče z přádelny) – 1861; Vra­žedlník (G. Pfleger Moravský: Boleslav Ryšavý), Jablonský (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera) – 1862. ■ Karolina: Markytka (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Vor­šilka (K. Meisl: 1739, 1839, 1939 aneb Dvěstěletý sen starého Pražana) – 1839; Valpurga (F. Hopp: Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena) – 1840; Jemina (F. X. Told: Spurné ženské v serailu), Evička (J. Nestroy: Osudná masopust­ní noc), Anastazia Bobrová (F. X. Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehra­dě) – 1841; Květinská (J. Nestroy: Děvče z Kar­lína čili Všecko přijde najevo) – 1846; Kateřina (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového man­žela), Hraběnka Mondekarová (F. Schiller: Don Kar­los, infant španělský), Baruška (T. Kronesová: Silfída, žínka vodní) – 1853; Sybilla (Ch. Birch­-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník Nôtre-Damský), Nanynka (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabun­dus aneb Ludařský trojlist) – 1854; Mihulice (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Kordula (F. X. Told:Nové amazonky aneb Ženy a muži v rozbroji), Gratia Poole (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Rebeliosa (K. Elmar: Ďáblovy námluvy aneb Zlý nepřítel a dobrý přítel) – 1855; Terezka (F. Raimund: Krakonoš a tvrdohlavý ne­vlídník), Matka (F. Schiller: Píseň o zvonu) – 1856; Dorota (F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v horách), Markyta (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě) – 1857; Vršecká (týž: Zrzavé vlasy aneb Divotvorná paru­ka), Kačenka (A. Langer: Jidáš od roku 1741 aneb Francouzové v Praze) – 1858; Hraběnka Dolská (J. v. Plötz: Zaklený princ) – 1859; Syrovátková (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Kohoutová (J. Ne­stroy: Nepatrný člověk aneb Čest si musí hájit každý) – 1860; Paní Kostková (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina, i PD 1863) – 1862.

PD

Divuka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1863.

Prameny a literatura

MZA: Sbírka matrik, 17247 Brno-Zábrdovice, matrika narozených fary u Nanebevzetí P. Marie 1801–1822, s. 180, obr. 91 [Johann P.]; Brno-Sta­ré Brno, sv. III, matrika narozených 1784–1810, s. 521 [Karolina 25. 4. 1809]; 17093 Brno-Staré Brno, matrika oddaných fary u Neposkvrněného početí P. Marie 1828–1850, Olomoucká, s. 10, obr. 83 [17. 8. 1835]. NA: fond ZV II 1791–1873, Čes­ká představení ve Stögrově domě 1805–1843, sign. 84–93/a 5, kart. 1199 [seznam herců StD a jejich odměny]. KČD: fotokopie cedule C. Meisl: Honzí­ček Tolpatsch’s aus Leitomischel komische Aben­teuer oder Ein Tag in Brünn, Brno 30. 12. 1832. ■ Theateralmanach [Prag] 1838 až 1846, 1852 až 1863; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1848, s. 239 [Regensburg]; 1850, s. 185 [Linz]; 1851, s. 225 [Innsbruck], s. 261 [Linz]; nesign. [F. B. Mi­kovec], Lumír 3, 1853, s. 1028 [Poddůstojník cí­sařský, Rod Svojanovský]; 4, 1854, s. 141 [Notář, Starý desátník], 166 [Bertrand, Sirotčí dům v Pa­říži], vše → F. B. Mikovec: Pražská Thálie ko­lem 1850, 2010; Theateralmanach [Leipzig] 1881, s. 118; Teuber III, s. 299, 362, 481; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 84, 120, 131, 137, 200; J. Arbes: Z divadelního světa, 1958, s. 223, 225.

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 1194–1196