Vl. jm. Josef Heřman. Psán i Zeffi. – Rodiče vlastnili malé hokynářství a otec ještě pracoval jako podomek. Z. se vyučil řezníkem a uzenářem, s divadlem začínal u ochotníků. Na popud kamaráda a za souhlasu matky se vydal na divadelní dráhu. Působil nejprve u kočovných společností E. Rotta, F. Knábla, J. Faltyse či K. Stockého, v mezidobí také statoval v ND. Během Národopisné výstavy 1895 účinkoval jako kupletista v různých programech, pořádaných na Výstavišti např. v České hospodě. Od 1897 začal trvale působit jako šantánový umělec: nejprve u Páslera v Apollu na Fügnerově nám., 1898 u Šindeláře v Orfeu na Král. Vinohradech, 1900 u Sýkory ve Varieté v Celetné ul., 1902–03 u A. Kohna v Typografické besedě, 1903–06 u Sýkory v německojazyčném Orfeu ve Dvorním pivovaru (zde jako jediný český komik), 1907–09 tamtéž jako člen Umělecké družiny R. Kamenského, 1909 u F. Hartmana U Medvídků, 1910 v záhřebském Orfeu, kde byl též nejmenovaným ředitelem, 1911 u Cihelky a naposledy 1912 opět u F. Hartmana. 1914 ukončil uměleckou činnost a v Praze na Novém Městě si otevřel obchod s mandlem, papírnictvím a nakladatelstvím, v němž v letech 1922–42 vydával své i cizí šantánové texty, zejména v několika řadách edice Veselost.
Z. patřil k nejoblíbenějším šantánovým umělcům sklonku 19. a prvého desetiletí 20. stol. Byl urostlé, vysoké postavy. Prosadil se zejména kostýmními kuplety a sólovými výstupy jako představitel typických pražských figurek, které ztvárňoval v pečlivě provedených, výpravných kostýmech (Harfeník Nováček, Švec Věchet, Dědeček z Vyšehradu). Jeho humor byl neučesaný, dryáčnický, texty se vyznačovaly mnohomluvností. K jeho nejznámějším kupletům patřily Točte se, pardálové, Nešťastné kalhoty či Bacil přes tyfus a raky. Napsal údajně přes dva tisíce šantánových čísel; uchovala se rozsáhlá umělecká pozůstalost. V dobách největší slávy odmítl nabídky na účinkování v cizině (např. Vídeň, Budapešť), známým se však mimo česká území stal díky prodeji autorských práv ke svým textům. Jednou též účinkoval ve filmu (Lásky slečny Věry, 1922).
Umělecky činná byla též Z. manželka Marie (1882–1933). Začínala jako koncertní koloraturní zpěvačka, v prostředí šantánů uspěla jako subreta v kostýmních kupletech (Vojačka, Pasačka hus, Rozpustilá), v angažmá byla nejčastěji po manželově boku. Třikrát hrála ve filmu (Děvče z hor, 1924; Příběh jednoho dne, 1926; Skalní ševci, 1931).
Pseudonymy a šifry
Josef Zeffi-Heřman, Josef Zefi, Josef Zeffi, Josef Zefíček, Silvestr Laštovička, Silvestr Vlaštovička, Sylvestr Lašťovička
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství Praha I, konskripce, kart. 176, obr. 18, 173 [Heřmann Josef, 1872]. NMd: pozůstalost K. Heřmana-Zefiho; Album historie lidových zpěváků v Praze 1870–1930, Klub členů bývalé Jednoty národních zpěváků – Organisace českých kabaretiérů, usp. a slovní doprovod napsal J. Waltner; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem, soubor dokumentů a materiálů, 1988 [i Marie Z.]. ■ K. Nosovský, V. Pražák: Soupis československé literatury za léta 1901–1925 I/1, 1931, s. 51, 286, 532, I/2, 1931, s. 676; V. Pletka: Přehledný soupis edic kupletů a šlágrů na konci 19. a v první polovině 20. století, Hudební věda 1, 1964, s. 320n., 327, 331, 334, 336, 338, 344. ■ Ypsilon: Dozpíváno, Národní listy 10. 6. 1928; V. V. Tomek: Ze starých pražských šantánů, 1929, s. 8, s. 133–142, s. 142–153 [Marie Z.]; Katalog retrospektivní výstavky dokumentů, fotografií, rukopisů a různých tiskopisů z dob působení lidových zpěváků od roku 1863 do roku 1935, 1937; J. Waltner: Lidový zpěvák H. Z., Národní listy 21. a 22. 8. 1940; L. Buzek: Historie pražského šantánu, Svobodné slovo 17. 3. 1957; V. Pletka, V. Karbusický: Kabaretní písničky, 1961, s. 53, 65, 126, 154, 162, 176; J. Karbusický: Mezi lidovou písní a šlágrem, 1968, s. 106, 136n., 139; DČD III; L. Klosová: Zvuková dokumentace českého činoherního divadla v letech 1848–1918, in Dějiny českého divadla. Soubor zvukových dokumentů k I. – IV. sv., 1971, s. 18 + ukázka č. 28; A. Branald: Zrození velkoměsta, 1985, s. 212, 215, 217; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé, Hudební věda 22, 1985, č. 2, s. 122 + Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj!, 1985, s. 32, 182–186, 190, 204–208 + Dějiny české populární hudby a zpěvu I, 1994, s. 120, 190n., 210; II, 1998, s. 16; Český hraný film I, 1995, s. 51 [Marie Z.], 103, 172 [Marie Z.]; II, 1998, s. 311 [Marie Z.]; P. Rut: Písničky, 2001, s. 45n., 293n. + Orchestrion v hlavě, 2011, s. 42, 51; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 109, 110 [Marie Z.]. ■ ČHS, Pazdírek, Zach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1193–1194